Školní mluvnice ruského jazyka. [PDF]

Školní

STÁTNÍ PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ

PRAHA

Školní mluvnice

ruského jazyka Pomocná kniha pro žáky škol II. cyklu

Autoři:

prof. dr. Jaroslav Bauer, prof. dr. Oldřich Leška, prof. dr. Roman Mrázek, dr. Josef Veselý, CSc 1. vydáni recenzovali:

Naděžda Rotačková, Alexandr Vostárek, doc. dr. Přemysl Adamec, CSc Schváleno výnosem ministerstva školství ze dne 20. února 1967 č. j. 8 417/67-II/1 jako pomocná kniha pro vyučování ruštině na školách II. cyklu v 1. vydání 2. vydání

HLÁSKOSLOVÍ

Transkripce (mpaHCKpúnmix) Psaná podoba jazyka nezachycuje plně podobu mluvenou (zvuko vou); např. tvary naoa a njioT vor se rozlišují v písmu, ale vyslovují se stejně, naopak v tvarech ho>k — Hoacá píšeme shodně -se‫־‬, i když se v 1. (4.) pádě vyslovuje na konci neznělá souhláska. Proto se v hláskosloví užívá různých soustav přepisu (transkripce), jejichž účelem je zvukovou podobu co nejlépe vystihnout. Uvádíme zde pro přehlednost soustavu transkripce (založenou na latinské abecedě), které budeme dále užívat ve výkladech o výslov nosti: SAMOHLÁSKY OZNAČENI V TRAN SKRIPCI

[a]

caa, paK, aápoM, Boaá, najiárKa, peKá, pna, uac, uaň, ÄÔJIOKO, nHTb, HHHH

[e]

JiéTO, ceTb, nepéaHHn, óecnpejxéjibHbiH, c IléTeH, iiénHLIÍI, 9T0

[i]

HMTKa, cújia, CHJibHbió, nmiá, pucoBáTb, cánn

[o]

OZNAČENI V PÍSMU

jiÓÄKa, Jiómam», 3aBÓn, rópoa, okhó, co cseuóň, cacěr, npuHec, jjěmeBO, ěuiKa, non aeMjiěň

hoc,

[u]

3y6, ýMHbiů, >KyK, ypÓK, pásyM, peuýuiKa, K)Mop, róÓKa, Jirónn, croaá, HámomKa

ty]

HbiM, KpbiTb, flbíMÚTb, saKpbiBáTb, KaHŽKyjibi, acnTL·, nmpÓKHň, c UsáHOM

[a]

BOflá, 33BÓÄ, Hafl rOJIOBÓH, OKHÓ, SBTOMOÔHJIb, OTOpÓa

[!>]

Haj! rOJIOBÓH, 3aKpbIBáTb, JlápOM

[e!

3CMJIH, peKá, nepéjiHHň, njeKá, e^á, BHsáTb, njajuiTb, HHBápb

HenpHHTHbiň, óecnpejj.éjibHbiii, Tejie$ÓH, nÓJiACHb, BHTbiií, TbicHqHbiii, nójie

kukhbiž,

häo-

SOUHLÁSKY OZNAČENI V TRAN SKRIPCI

OZNAČENI V PÍSMU

[b] [b‫]׳‬

Soň, 6i‫־‬iTb, CTpejiufíá, o6uHBÚTb Séjibiň, 6nTb, ceóá, Bopofíbň

[c]

ijapb, pěná, iíHpa, nbirrjiěHOK, Konéq

[č‫]׳‬

qaň, HUTáTL·, aěpHbiň, Hy>KÓň, aéBOHKa, Jiyu

[d] [ď]

flblM, 30M, BOJlá, OT«áTb jiHKHň, aéjiaTb, aáaa, othcjihtL·, abc

[f] [f‫׳‬J

bipKaTb, ópMa, pynáB, jiáBKa rpacjnír, ^»espájih, KpoBb, npuroTÓBBTecb!

[g] [g'I

rópoa, rapáac, KHÓra, ry6á ró6ejib, KHňrii, b KHňre, reorpá [b'iť] — ôbiTB [byť], BHTb [v'iť] — Bbiib [vyť], cůto [s'ítb] — cbiTbiň [sýtyj], hjht [š'š'it] — »tHTb [žyť]

[e]

Jiéľo [ľétb], céno [s'ént], nenb [ďen'], neTb [p'eť]

[a]

pan [rat], naK [lak], raa [gas], pan [r'at], jiar! [ľak], uac [č'as]

[o]

[lop], ckjioh [sklon], JiójiKa [lótkb], 'jxěn [ľot], KjiěH [kľon], njěTKa [š'š'otkb]

[u]

Ha nojiý [palú], cýnno [súdnb], a nojiró [pal'ú], BCióny [fs'údu]

jio6

Ve výslovnosti samohlásek jsou rozdíly podle toho, zda předchozí souhláska je tvrdá nebo měkká. Největší a pro Čecha nejpatrnější a nejdůležitější rozdíl je mezi [i] a [y], [i] se vyslovuje nejspíš jako české [i] ve slovech jako jídlo, jíva, jiný, kdežto při výslovnosti [y] je jazyk energicky vypjat a zaujímá polohu, jak je vyznačeno na obrázku (str. 10). V písmu se [i] označuje písmenem h; [y] se označuje písmenem m, po >k, m písmenem h, po n písmenem li i n (viz § 14—15). 9

Postavení mluvldel při výslovnosti [i]

Postavení mluvidel při výslovnosti [y]

U samohlásek [a], [o], [u] je vliv souhláskového okolí méně patrný. Při výslovnosti těchto samohlásek po měkké souhlásce se jazyk posu nuje o něco blíže k tvrdému patru (k místu, kde vyslovujeme [j]), srovnáváme‫־‬li s výslovností týchž samohlásek po souhlásce tvrdé; výsledek toho je, že vyslovované samohlásky se poněkud přibližují k [e], případně k [i]. Tuto obměněnou výslovnost po měkké souhlásce můžeme v tran skripci označit tečkou pod písmenem ([a], [o], [u]). V písmu se tyto hlásky označují písmeny h, ě, 10 nebo (po u, m) a, o, u,viz § 14—15. Naopak samohláska [e] se po tvrdých souhláskách jk, m, q (»éuCKnň, meču», i!ex) a na začátku slova (sto) vyslovuje otevřeněji (při výslovnosti jsou čelisti poněkud více rozevřeny) než [e] po sou hláskách měkkých. Poznámka

1. V ruitině počáteční samohláska slova v proudu řeči splývavé navazuje na koncovou souhlásku předchozího slova, asi jako např. v moravské výslovnosti (srov.

dvojí výslovnost v spojení v okně: splývavou v okně a výslovnost s tzv. rázem

/ ,okňe). Proto se např. jméno HaáH vyslovuje ve spojeních 6par kÍBán, c Usánou (po

tvrdé

souhlásce)

[brat y s'sstrá].

počátečním [yj;

podobně

např.

6paT

cecTpá

2. Ruština nemá dvojhlásky;

spojení jako cóyc omáčka, naýK se vyslovují

dvouslabičně. 3. Nositelem slabik jsou v ruštině

nobp se vyslovují

jen

samohlásky; případy jako IlěTp,

(srov. české dvouslabičně Veltr).

jednoslabičně

SAMOHLÁSKY V NEPRÍZVUČNÝCH SLABIKÁCH wi

(íaíc-

s SesydápHbix caozáx)

V neprízvučných slabikách zůstávají bez velkých změn jen samo hlásky [i, y] a [u], kdežto samohlásky [o] a [a], [e] a [a] se neroz lišují a splývají (přitom záleží zvláště na jejich poloze vzhledem k slabice prízvučné): SAMOHLÁSKY v SLABIKÁCH NEPRÍZVUČNÝCH

samohlásky v slabikách PRÍZVUČNÝCH

1. v první slabice

předpřízvučné

2. na počátku slova

[u]

----------------------

[u]

1. ve vzdálenějších

slabikách předpřízvučných

2. v slabikách popřízvučných

---------------------

po tvrdé souhl.

fu]

po tvrdé souhl.

a na počátku

[‫]־‬

[a]

---------------------

— po měkké souhl.

po měkké souhl.

[e]

[i, y] ---------------------

[a] - [o]

[a]

po tvrdé souhl.

rÓJIOfl [gól'bt] sánep [záp'br] okhóm 7. p. [aknóm] cjiobům 3. p. [slávám]

rojióuHbiň [galódnyj] 3anpú! [zapr'í]

na počátku

ÓBomn [óviš'š'i] áBTop [áftir]

[i, y]

] [* po tvrdé souhl.

roJiOfláTB aannpáTB ÓKHaM 3. cjióbom 7.

[gtladáť] [zi>p'iráť] p. [ókntM] p. [slóvtm]

na počátku

OBonxHÓň [avaš'š'nój] aBTopirréT [aft-br'iťét]

samohlásky v slabikách NEPRÍZVUČNÝCH SAMOHLÁSKY V SLABIKÁCH PRÍZVUČNÝCH

1. v první slabice

předpřízvučné

2. na počátku slova

2. v slabikách popřízvučných

[e] - [a] - [o]

[e]

[b]

po měkké souhl.

jiec [ľes] nHTB [p'ať] něcTpBin [p'óstryj] oh Tpac [tr'as] oh npHHěc [pr'in'ós]

1. ve vzdálenějších slabikách předpřízvučných

jiecHMK [1'es'n'ík] jiecHHKá [ĽBs'n'ká] rurrň [p'sťí] nHTBaecáT necrpéTB [p'estr'éť] [p'bťďes'át] TpacTH [tr'ss'ťí] necTpoTá [p'Bstratá] npnHecTH [pr'in'es'ťí] oh BBiTpac [výtr'bs] oh BBinec [výn'bs]

Výslovnost neprízvučných hlásek Hláska [a] se vyslovuje jako krátká samohláska mezi [a] a [o]; není tedy správné vyslovovat v slovech jako Boaá, pafíÓTa, xopómnn. oropóu jasné [a]; tedy [vadá], [rabótt], [charóšyj], [agarót]. Hláska [i] se vyslovuje jako kratičká nezřetelná samohláska ležící mezi [e] a [o]; např. mojiokó [milakó], rópoa [gónt], HanncáTB ÍH’Bp'isáť], niKÓJiaM [škóltm]. V písmu se hlásky [a], [■b] označují písmeny bud a, nebo o. Hláska [e] se vyslovuje jako krátká samohláska mezi [i] a [e]; po tvrdých souhláskách [ž], [š], [c] (např. HtejiáTB, mecTÓň, nená) zní [e] temněji. Hláska [b] se vyslovuje jako kratičká nezřetelná samohláska blížící se k [i]; např. HenpnáTHBiň [n'i>pr'i'játnyj], pHflOBÓň [r'bdavój], Háuaj! [náč'Blj. Po tvrdých [ž], [š], [c] (např. »ejiTOBáTBiň) zní [b] temně. V písmu se hlásky [e], [b] označují bud h, nebo e (po h, m pís meny a nebo e). Poznámka Výslovnost některých neprízvučných

mluvnických zakončení

se odchyluje od

obecných pravidel o výslovnosti samohlásek v neprízvučných slabikách:

1. Neprízvučné koncovky -a, -a

měkkých

vzorů podstatných jmen se vy

slovují jako [‫־‬B], např. 1. p.

hSjiohh,

aáua, úmh, 2. p. yuÚTeJia, Touápuma, yaújiama,

nójia; 1. p. množ, čísla ópáTBH, yrájinma, népba (tedy IjábEn'!., dáč’t, . . .]). 2. Neprízvučné koncovky -hm, -hx, -hmh (-au, -ax, -aMn)

měkkých

podstatných jmen se vyslovují jako [‫■־‬wn, -·ach, -wn'i], např. hSjiohhm,

vzorů

hSjiohhx,

hůjiohhmm.

3. Koncovky

přídavných

jmen

-aa, -aa (nÓBaa, Jiérnaa)

se vyslovují

na konci s [t], tedy [novr>ji>], [ľeťn'tji,]. 4. V tvarech 3. osoby množ, čísla tvarů přítomných sloves II. časování s

měkkým

základem

v nepřízvučném zakončení

(jik>6ht, ýuar)

přechodníků

se vyslovuje [-tt]. Podobně je [x>] přítomných

sloves obou časo

vání, např. uiTán [čitáji.], naáaa [pláč't]. 5. V neprízvučné zvratné příponě -ca se vyslovuje [‫]>!־‬, např. KynáeMca [kupájLms-b].

SOUHLÁSKY (cozjiácHbie) SOUHLÁSKY TVRDÉ A MĚKKÉ PÁROVÉ (nápHue cozsiácHbie reépdbie u

mázkub)

Takových dvojic tvrdých a měkkých souhlásek, jako jsou české d — d, t — i, n —- ň, má ruština patnáct; jsou to:

íp] [f] [t] [s] [k] [ch]

[p'] [f‫]׳‬ [ť] [s‫׳‬l [k'J [ch‫]׳‬

[b] [v] [d] [z]

—

[b‫]׳‬ [v‫]׳‬ [ď] [z‫]׳‬

[m] — [m‫]׳‬ [n]

- [n‫]׳‬

[r] - [r‫]׳‬

]1[

- ]1‫׳‬1

[g] - [g‫]׳‬

Mezi těmito dvojicemi zaujímají zvláštní místo zadopatrové sou hlásky [k] — [k'l, [g] — [g‫]׳‬, [ch] — [ch']; měkké [k'], [g'], [ch'] se vyskytuje jen před [e] a [i], naopak nejsou v ruštině možná spojení tvrdého [k], [g], [ch] s hláskou [y]. Srovnejte rozdíly ve tvoření tvrdých a měkkých souhlásek zná zorněné na obrázcích na str. 14. 13

Postavení mluvidel při výslovnosti [t] a [ť]

Postaveni mluvidel při výslovnosti [1] a [1‫]׳‬

Ic] Postaveni mluvidel při výslovnosti [s] a [s']

Změkčování souhlásek

(CMmuéHue cozMCHbix)

Vedle případů, kdy je měkkost párových souhlásek v písmu vyzna čena (např. ííSjiohh, áfíjioHb), jsou některé případy, kdy se měkkost nevyznačuje; měkkost je dána následující měkkou souhláskou. Měkce se zpravidla vyslovují t, ä, h, c, 3 před měkkými souhláskami (před [j] se vyslovuje měkce jen c, 3, před ostat ními měkkými souhláskami se vyslovují měkce všechny vyjmenované), např. Béran [v'éťv'i], Measém‫[ ־‬m'eďv'éť], craKáninK [stakán'č'ik], KáMeHujnK [kám'bn'š'š'ik], CMepTb [s'm'erť], 3Bepi> [z'v'er'], cběMKa [s'jómkb], paabéxaTLCH [raz'jéchbccb]. SOUHLÁSKY

TVRDÉ

MĚKKÉ

NEPÄROVÉ

(Hínápnue

COZAáCHbie)

Kromě párových souhlásek tvrdých a měkkých jsou souhlásky nepárové: jen tvrdé: [ž], [š], [c] jen měkké: [č'j, [š'š'j, [jj. Při výslovnosti tvrdých [ž], [š], [c] je ve srovnání s českými ž, š, c jazyk posunut dále dozadu (při výslovnosti [ž], [š] jsou rty poněkud vysunuty dopředu). Souhláska měkká [š'š'] se vyslovuje jako zdvojené měkké [š'J (měkčí než české!). V písmu se označuje písmenem m (npomárb [praš'š'áťj, emě [jsš'š'ój) nebo skupinami -cs- (cnácTbe [š'š'ás'ťjb]), -31- (aaKáaunK [zakáš'š'ik]), -jku- (MyžKuňiia [muš'š'ínb]). Místo [š'š'j se často vyslovuje [š'č'j, tj. těsné spojení měkkého [š'j a [č'j. Poznámka 1. Skupina -ci- se vyslovuje jen jako [š'č'] tam, kde -c jasně patří předponě a v- základu slova, např. SecuúcjieHHMii [b'eš'č'ís'ľwinyj].

J e n jako

3. Slova

[š'š'j se vyslovuje skupina -cm‫ ;־‬např. pacmenÚTL ([n>í'š'ep'íť]).

TMcaua,

ceňuác

se v běžném hovoru vyslovují jako [týš'š'a]

nebo [týš'č'i‫]־‬, [š'š'ás] nebo [š'č'asj.

Ruské [č'J je měkčí než české č.

5. Hláska

[j]

se označuje jednak samostatným písmenem ň

(upaž), jednak

spolu s následující samohláskou (Kpáa, Spárta, BopoSbó, cr.éxaTi>CH),

viz § 14, 16. 6.

O souhlásce [ž'ž'1 viz v dalším paragrafu.

Zdvojené souhlásky

(deoÚHÚe coz-fiácHue)

Skupiny -33k- se vyslovují jako [ž'ž‫]׳‬, tj. zdvojené měkké [ž‫]׳‬, nebo jako zdvojené tvrdé [žž], např. bóikjkii ([vóž'ž'i] i [vóžžy]), nÓ3>Ke ([póž'ž'b] i [póžžb]). Skupina -cm- se vyslovuje jako [šš], tj. zdvojené tvrdé [š], např. pacninfíŕtTL· [rtššyb'íť]. Skupiny -tu‫־‬, -au- se vyslovují jako [cc], tj. jako zdvojené tvrdé [c], např. otubi [accý], asáauaTb [dvácctt']. Vedle toho jsou pravidelně zdvojené souhlásky: 1. v příponách přídavných jmen -hohhbim, -emm a přídavných jmen slovesných trpných -hhbim, -eHHbtň —· [-nn-]; 2. na hranici základu a přípony, např. CTeHHÓií [-nn-], BecéHHiiň [-n'n'-], paccéaTb [-s's'-]; 3. na hranici slov těsně spojených, např. b3htb c co6óií [ssabój]. Poznámka V češtině se uvnitř slov nesložených zpravidla vyslovují souhlásky jednoduché, např. kamenný, rozzlobit se; nepřenášejte tuto výslovnost do ruštiny.

Výslovnost některých souhláskových skupin

1. Skupiny -ck-, -ht- se vyslovují s předopatrovým [n], např. TÓHKnň, Kónro, nikoliv jako české skupiny -nk-, -ng- (např. ve slo vech tenký, Kongo). 2. Skupiny -re-, -ac- se běžně vyslovují jako [c], např. aéTCKnu, ropoacKÓii, učtctbo, caaoBÓacTBo. 3. V některých slovech vyslovujeme -nu- jako [šn], jsou to zvláště KOHéuHO, CKýuHbiň, anunnua, HabÓHnuHa. Někdy je výslovnost dvojí: óýjioHHaa ([-šn-] i [-č'n-]), cjiňBOUHbiň ([-šn-] i [-č'n-]). V slovech knižních je jen [-č'n-], např. becKonénHbiň. 4. Zájmeno uto (a také UTÓ-Hn6yab, . . .) a spojky hto, UTÓ6bi se vyslovují s počátečním [št-]. Říkáme však hmutó [n'ič'tó], hčuto [n'éč'tb], HnqTÓJKHbiň [n'ič'tóžnyj], 5. Skupiny -fk-, -ru- se vyslovují jako [-chk-], [-chč'-], např. aerKnii, MárKnň, aérue, Márne. 16

6. Skupiny -cth-, ■3)jh‫ ־‬se zjednodušují v [-sn-J, [-zn-j, např. uécTpájjocTHbiň, nÓ3ÄH0, npá3ÄHHK [-z'n‫׳‬-]. 7. Zakončení 3. os. zvratných sloves obou čísel -tch (cTpÓHTca, CTpÓHTca) a zakončení infinitivu -tbch se vyslovují stejně — jako

hbié,

[‫־‬ccb], 8. Koncovky přídavných jmen -oro, -ero se vyslovují [-■bv‫׳‬b] , [‫־‬óvb] , [-bvt>] , např. HÓBoro, ôojiBuióro, jiéľHero. 9. Pamatujte výslovnost těchto slov: cépane [s‫׳‬érci>], cóJiHiie [sóncB], cuacTJiňBBiň [š'š'es'ľívyj] nebo [š'č'es'ľívyj], uýBCTBO [č'ústvi], nýBCTBOBarB [č'ústvBVbť], 3flpáBCTByňre [zdrástvujťB], noH t>, BI ti, E b, 3 3, K) io, fl a. V ruských textech se e a ě obvykle nerozlišuje. Azbuka je pokračováním starého slovanského písma

(tzv. cyrilského písma);

s různými obměnami azbuku užívají Ukrajinci, Bělorusové, jižní Slované, také

mnoho neslovanských národů SSSR a Mongolové.

Hlásková platnost písmen

14 NA ZAČÁTKU SLOVA

ě, e,

h, k>,

PO PÍSME PO SAMOHLÁS NECH TVRDÝCH KOVÝCH PÁRO PÍSMENECH VÝCH A l, b S 0 U H L. (mimoK, r, x)

PO PÍSMENECH

[ja]

l'a]

[ju]

ľu]

[jo]

[,o]

[o]

[je]

í‫׳‬e]

[e]

[il

[ji]

[‫׳‬i]

K, r, X

q, m

nepíše se

ty]

í‫׳‬e]

[i]

íyl

[‫׳‬i]

Poznámka

Označení ['a], ['u], ... znamená, že jde o samohlásku s předchozí měkkostí párové souhlásky. — Tabulka nezachycuje některé jednotlivé výjimky, zvi. nepravidelnosti pravopisu cizích vlastních jmen.

Pamatujte:

1. Po písmenech », m, u, m, u se nepíše a, 10 nýbrž a, y, např. aHrjinnáHHH. 2. Písmeno ě se píše po písmenech »c, m, u, m: a) v zakončení slovesných tvarů, přičemž -ě- odpovídá -e- v poloze neprízvučné, např. cohokčt — BtixoKeT, saiumuen — aanjHnjeHá; b) v základu slov, pokud se střídá s -e- v poloze neprí zvučné, např. uěpntiH — nepnÚTL·, >KěHti (mn. č.) — acená (jedn. č.), měnOT — menTáii (je však např. kpbdkóbhhk angrešt, iiiob šev; v pravopise je rozlišeno podstatné jméno o>KÓr spálenina, popálenina a sloveso o»ěr opálil, spálil). 3. V prízvučných příponách a koncovkách podst. a příd. jmen se po ä, m, v, m a také po -n- píše -o-, kterému odpovídá -e- v poloze neprízvučné (anebo -ě- po párové souhlásce měkké), např. cBeuóií — Týněn, kojibuóm — nojiorénneM (7. p.), nyatóň — CBéjKeň (2. p.), neTymÓK — ropónieK, 3HauÓK — BnýneK, MopjKÓBwň mroží — opáHJKeBbiň, mcabokohok — kotchok (přípona -óhok je jen prízvučná). 4. Po ‫־‬4‫ ־‬píšeme v koncovkách, v domácích příponách a několika základech -m‫־‬, např. otču — otl!,m, sáau — sáiiuti, jincóua — jihcmubi, utírán, utinjiěnoK, na uúnouKax po špičkách. Jinak po -u‫ ־‬pí šeme -H-, např. uňcjpa, onepáuna, onepaunÓHHtiH. 5. Po r, k, x se píše jen a, y, o, e, n (výjimek je málo, jsou mezi cizími jmény). 6. Spojení základů počínajících n- s předponami na souhlásku píšeme podle výslovnosti, např. ncKárt — OTticKáTt najít (viz také § 4, pozn. 1). Pravopis znaků t a t

1. Tvrdý znak (Taepdbiú 3hok) píšeme jako oddělující znak (pa3dejíúrejiwbiů 3HaK) v slovech předponových a složených, např. o6téxaTt [abjéchtť] objet, rpextápycntiň [tr'ochjárusnyj] dvoupatrový, s třemi podlažími. 2. Měkký znak (mázkuú 3HaK) píšeme: a) jako označení měkkosti souhlásek měkkých

párových na konci siov a v souhláskových spojeních, např. achl, niKÓJiBHMň (o změkčování, které se v písmu neoznačuje, viz § 8); b) jako znak oddělující před h, io, e, ě, n (píše-li se po písmenech tvrdých souhlásek párových, označuje také měkkost), např. craTbá, craTBÓ, MÚmtio (7. p.);

c) jako označení gramatické po šeplavých: — v 1. a 4. p. jedn. čísla ženských jmen vzoru rerpájL·, např. MBiniL·, houb (stejně jako koctb, rerpám‫;)־‬ v koncovce 2. os. jedn. čísla tvarů přítomných, např. náineuiB, TOBOpÓniB; — v tvarech rozkazovacích, např. pe>KB, pé>KBTe (stejně jako chäb, cŔÄBTe; nepíše se v tvarech jiar, Jiárre); — v infinitivu sloves vzoru n e u b; — v některých příslovcích, např. npouB, jihuib, HácTe>KB dokořán. Několik dalších pravopisných pravidel

1. Předpohy 6es‫־‬, bo3‫־‬, H3-, hh3-, pa3- píšeme podle vý slovnosti; před neznělou souhláskou (zjiyxóu cozMCHbiu) mají tedy podobu 6ec-, eoc-, uc-, huc-, pac-, před znělou souhláskou (3Bóh~ kuů cozAácHbiů) podobu 6e3‫־‬, bo3‫־‬, H3-, Hus‫־‬, pa3-, např. pasrajjárB — paCKpBITB. 2. Předložka ot a předpona ot- má na konci -t; např. OTTOJiKHýTB odstrčit — OTpéaaTB odříznout. 3. S velkým počátečním písmenem (nucán c áojibuióů óýKBbi) píšeme v ruštině — často na rozdíl od češtiny — také názvy úřadů, institucí, přičemž v názvech vyšších institucí se všechny složky píší s velkým písmenem, např. MnHncTépcTBO nHOCTpáHHBix neji, BepxÓBHBiň Cobčt CCCP.

Jména národů a obyvatel měst se píší s malým počátečním písmenem, např. pýccKnň — Rus. 4.

Se spojovací čárkou píšeme (nucáib uépes uepTOHKy)

a) výrazy zdvojené, např. qyTB-uýrB, rtaBHBíM-aaBHÓ; b) výrazy, jejichž část je vyjádřena číslicí, např. 24-bih, 30-JiéTne (viz § 113, pozn. 3 — 4);

c) některé složeniny, např. ánrjio-pýccKHH, TěMHO-KpácHBiž (viz § 67, pozn.); d) příslovce typu no-pýccKn, no‫־‬HÓBOMy, BO-népBBix (viz § 177); e) neurčitá zájmena a příslovce s -to, -HnÓyjiB, -λη6ο, Kóe- (viz § 99, 182); složené předložky H3-3a, im-noji. 5. Záporku ne píšeme zvlášť (nucáib pasdéAbHo): a) s podstatnými a přídavnými jmény a s příslovci, jde-li o pro tiklad (alespoň vyrozumívaný), např. Tbi mhc He npnáTejiB, a Bpar; Oh ne μολολοη, a cpé,nHnx jieT; Sto He «ajieKÓ, a 6jiÓ3KO (jinak však HenpnHTejiB, hcmojiojióh, HejiajieKÓ); b) s určitými tvary slovesnými (např. ne nniný — nepíši, ne nticáji nepsal), s přechod niky a s příčestími trpnými (např. He KOJiéóJWCB — neváhaje, ne HanňcaH — ne napsán); c) s přídavnými jmény slovesnými, jsou-li rozvitá, např. enjě ne aaKÓHHeHHaa xyaÓJKHHKOM KapTHHa — HeaaKÓHneHHaH KapTÚna. V ostatních případech se píše ne dohromady (nucÚTb caútho) . Poznámka Pravopisná poučení jsou připojena i k některým paragrafům v tvarosloví, srov. zvláště:

Pravopis zakončení odvozených podstatných jmen (S 23). Pravopis zakončení odvozených přídavných jmen (S 64, pozn. 5, 6). Pravopis číslovek základních (§ 102, pozn. 1, 2). Pravopis přídavných jmen slovesných (§ 172, pozn. 3).

TVAROSLOVÍ

Podstatná jména Podstatná jména (uMená cyiyecTBÚTeAbHbie) jsou nejčastěji pojme nováními osob, zvířat a věcí (6paT, Jiómaub, äom), ale také pojmenováními dějů a vlastností (uTéniie, pncoBánne, npnxóä, npáBHjibHocTb, Sejinaná). Tvary podstatných jmen vyjadřují koncovkami (okohuúhuh) pád (3aBÓn, -a, -y, ...), číslo (saBÓji — 3aBÓjjf>i) a životnost (niiOHép, 4. p. nnoHépa — 3aBÓu, 4. p. 3aBÓu); každé podstatné jméno zpravidla patří k jednomu ze tří rodů (saBÓn, niKÓJia, nójie). Poznámka Některá podstatná jména jsou nesklonná (HecKjioHáeMbie cyinecTeúreJibHbie) a jejich úloha vyplývá jen z větné souvislosti, např. noň™

b khhó

—

bmhtii

khhó.

TVOŘENÍ PODSTATNÝCH JMEN

Podstatná jména se tvoří především odvozováním příponami (yqiiTE — yuňTejib, ymriejiEHMiia, yuňTejibCTBO; TeTpájj — TeTpáuKa), v menší míře skládáním (HOBocTpóňKa, Jiecopýó).

1. Odvozování podstatných jmen příponami (cy$$UKcá.fibHoe oópasoeáHue cyiyecTBÚTejibHbix) JMÉNA OSOB PODLE ČINNOSTI (P Ř I P. ZAMĚSTNANÍ)

-Tejib

(cTpónTb) CTpoÉTejib stavitel, budovatel, (noceTÓTb) noceTirrejib návštěvník, (unráTb) unTárejiL·, (yuÚTb) yuňTejib, (nncáTb) nncáTeJib

-IIJHK

(Sctóh) fíeTÓHmiiK betonář, (6apa6áii) bubeník, (KáMeHb) KáMeHnjHK zedník

-OBIUHK

(ůyHTOBáTb, fíyHT) ůyHTOBiijÓK buřič, (uacú) nacoBmŮK hodinář

-JILIHHK

(nociiTb) HocňjibiiinK nosič, (ůojiéTb aa kotó) fíojiéjibn!nK fanoušek

6apa6áHnjnK

-qHK

(raaéTa) raséTHHK prodavač novin, (flOKJiájj) uoKJiáAreferent, přednášející, (nepesófl) nepeBÓAHHK

tuk

-HHK

(nÓMOnjb) jiomóiijhuk, (jiec) jicchhk, (kojixós) ‫ ־‬XÓ3HHK, (paôÓTaTL·, paôÓTa) paóÓTHHK pracovník

koji-

JMÉNA OSOB PODLE VLASTNOSTÍ A PŮVODU

-hhhh; (po šeplavých)

(césep) ceBepáHiiH seveřan, (Káes) KHeBJíáHHH, (tor) loacánHH jižan, člověk z jihu, (Ilpára) npaatáHHH

-aHHH

-eij

(komcomóji) KOMCOMÓJieu, (JleHHHrpáfl) jieHHHrpáaeu, (KnTáň) KHTáeii

-HK

(óé^Hbia) óejjHHK chudák, (Cn6ňpb) cnÓHpáK Sibiřan, (seMJiá) seMJiHK krajan

-nq

(MocKBá) mockbhh

JMÉNA PŘECHÝLENÁ A JMÉNA MLÁĎAT

-Ka

(cTyjiéHT) CTyaéHTKa, (6jiohjjiih) ójiOHjtňHKa, (cn6npHK) CHfíHpálKa, (KOMCOMÓJieij) KOMCOMÓJIKa, (KHeB JíáHHH) KHeBJíÉHKa

-nija

(flOKJlánHHK) AOKJlánHHIja, (homóhjhhk) noMÓHtHHua, (pa6ÓHHň) pa6ÓTHHH,a dělnice

-HHIja

(noceTHTejib) HHIja

a (hovor. )

(Kaccóp) KaccHpxna pokladní, (ceKpeTápb) cexpeTápina, (6H6jiHOTéKapb) 6n6jiH0TéKapma knihovnice

-ěHOK; (po šeplavých) -OHOK

(kot) kotchok, (ýTKa) yTěHOK hok kůzle, (bojik) bojihóhok,

‫ס‬

noceTÓTejn>Hima,

(yqnTejn>)

yqnTejib-

kachně, (Koseji) KOSJíě(MeaBénb) MenBeiKÓHOK

Poznámka

1. Ke KHiáeu, Kopéen, $panný3 jsou přechýlené podoby pe á h k a, $paHi!ý»eHKa. 2. Mnohá jména zůstávají v ruštině nepřechýlená;

KHiaÓKa,

v nepřechýlené podobě se

užívá zvláště ve spisovném jazyce psaném názvů zaměstnání a hodností (jtnpéKTop IIonÓB — «npéKTop IIonÓBa), viz § 30. V hovorové a lidové ruštině se však užívá

přechýlených tvarů dost běžně; odvozují se často příponou -ma a také příponou -nxa

(npoéccopma)

(Bpauňxa). Tvary takto tvořené označují často také ženu

podle zaměstnání a postavení manžela (např. AÓKTopnia doktorka, paní doktorová).

JMÉNA P R E DMÉTO PODLE URČENI -TejiB

(BBiKJHoqáTL·) BtiKjiioHáTejiL· vypínač, (ofiorpesáTt) oSorpeBáTejib ohřívač, (uBíiraTb) aBnraTejib motor

-HHK

(naň) HáiÍHMK čajník, taška

-JIBHHK

(fíyunTb) fíyuňjibHMK budíček, xojiouÓJibHMK lednička

-jiKa

(mojiotótb) MOJioTňjiKa mlátička, (cénTb) céajiKa secí stroj, (BéniaTt) BéniajiKa věšák

(fíyMára) 6ywá>KHnK náprsní

OZNAČENI MÍSTA

-Be

(npu Mope) npnMÓpbe přímoří, (no 6épery) no6epé>Kbe pobřeží, (3a Bójiroň) SaBÓJDKte Závolží

-JIBHfl

(niiTáTb) HMTájibHH čítárna, (cnaTb) cnájibHH ložnice

JMÉNA HROMADNÁ A OZNAČENI JEDNOTLIVIN -CTBO, -qecTBO

(ynňTejib) yHÓTejibCTBO, (KpecTbHHHH) KpecTbáHCTBO, (cTynéHT) CTynénnecTBo

-HHa

(ropóx) ropóninna hrášek, zrnko hrachu, (cner) cne>KiÍHKa sněhová vločka, (coJiÓMa) cojiÓMnHKa stéblo slámy, (necÓK) neciňHKa zrnko písku

JMÉNA ZDROBNÉLÄ A ZVELIČELÁ

-ok, -eK

(jiec) jiecÓK lesík, (orÓHb) oroméK ohníček, (cbih)

-oneK,-eqeK

(chh) clihohck, (jiec) jiecÓHeK, (orÓHb) oroněneK

-UK, -HHK

(äom) äómuk, (ctoji) ctójihk, (cTaKán) cTaKáHunK sklenička, (MOTÓp) MOTÓpHMK, (kójiokoji) kojiokójibhhk zvoneček

cbihók

(h6jiohh)

-Ka

(TeTpáflb) áfíjioHbKa

-onKa, -eqňinKa

Poznámka Hanlivá a zveličelá jména jsou stejného rodu jako jména, od nichž jsou odvozena: xopómnň MájibqnK hodný chlapec, oaopHÓň MaJibqňniKa rozpustilý kluk, bo-JiBinóň äom

velký dům, >KájiKnň

äomóiuko

ubohý domek. — Význam zdrobnělý (zveličelý)

bývá často těsně spjat s významem lichotivým (hanlivým).

JMÉNA DÉJÚ A VLASTNOSTI

‫־‬Hne, -enne, ‫״‬Tne

(pncoBáTb) pncoBáHne, (yBejiHHHTb) (oTKpbiTb) OTKpŮTHe (viz § 175)

ysejiiMéHiie,

JMÉNA DÉJO A VLASTNOSTI

(pyfíÚTB) pýÓKa kácení, (ybnpáTB, yópáTb) úklid, sklizeň, (crponTb) crpÓHKa

-OCTB,

(BépHbiň) BépHOCTb; (mojiouóů) mójioäoctb; (cMéjibiň) cMéjiocTb; (cBé>Knň) cséjKecTb (viz § 49)

-ecTi>

yfíópKa

-Ka

Poznámka pravopisná 1. Po ji se píše před příponami b: HauájibHHK, nénejibHnija popelník (ačkoliv je néneji s tvrdým zakončením), kojiokójibuuk (srov. kójiokoji), CTýjiBnHK (srov. cryji) aj. Po jiných souhláskách se b před příponami zpravidla nepíše: KáMeHnjnK (srov. KáMeHb), uomóiuhuk (srov. nÓMonp‫·)־‬ Před -Ka je -jib- však jen tehdy, jde-li o slova zdrobnělá (li chotivá), např. nocTéjiBKa postýlka, KánejiBKa kapička (srov. nocTéjiB, Kánjia), avšak nrjiá — nrÓJiKa, Morójia — Mornjnca. Ve slovech nezdrobnělých je -ji- před -Ka tvrdé: KOMCOMÓJiKa, nepeaéjiKa předělávka. Tvrdé -ji- je také v příponě -jiKa ( mojiotújiiKurájiKa zapalovač). 2. Pravopisný rozdíl mezi zdrobnělinou b ň ni e h k a (uepémeHKa, néceHKa, óánienKa ... s tvrdým -h-) a á 6 ji o h b k a (s měkkým -HB-) odpovídá rozdílu ve tvarech 2. pádu množ, čísla, srov. mhofo b ň m e h (nepémen, nécen, . . .) proti mhópo á 6 ji o h b (uepeBéHb, ...), viz § 47 a. 3. Je třeba odlišovat příponu jmen hanlivých -onKa (s tvrdým -H-), např. cobauÓHKa, jionianeHKa, od přípon jmen zdrobnělých (lichotivých) -eHBKa, -OHBKa (s měkkým -hb-), např. cofíáueHBKa, 6epě3OHBKa břízečka, jiúcoHBKa lištička.

2. Tvoření podstatných jmen skládáním (cjioeocjioxéHue

umch

cyvnecrBÚTeAbHbix)

Složením dvou základů jsou utvořena např. tato podstatná jména: HOBOCTpóňKa novostavba, 6ocohó>kkh dámské opánky, caMoýuKa sa mouk, caMOJiěT letadlo, ÄBoeTÓnne dvojtečka, noMOxosáŮKa hospodyně, 28

žena v domácnosti, jiecopýfí drvoštěp, napoBÓ3 lokomotiva, aeMjie«éjiep.

Zkratková pojmenování Zkratková pojmenování (CAownoco*kpaiqěHHbie cjioeá) jsou dvojího druhu: 1. Zkratky tvořené začátečními písmeny plného názvu a vyslo vované názvy těchto písmen (jsou nesklonné a rod se řídí rodem plného názvu: CCCP (C01Ó3 Cobčtckhx CounajincTÚqecKux PecnýfíjiHK; čti [esesesér]), UK KIICC (UeuTpájiBHBiň Komhtôt KoMMyHucTÚuecKoň nápTHu CoBércKoro Coiósa; čti [ceká kapéeses]), MTY (Mockóbckhů rocyflápcTBeHHBiň YHUBepciiréT; čti [emgeú]. 2. Zkratky tvořené začátečními hláskami nebo delšími součástmi plného názvu (skloňují se zprav, jako jména příslušného zakončení): CIIIA, neskl. mn. č. (CoeflnHěHHBie IHráTLi AMépuKn, čti [sša]), Bys, -a m (BBicmee yuédHoe aaseflénue), kojixÓ3, -a m (KojiJieKTÚBHoe xo3HŽCTBo), ynpaBaÓM, -a m (ynpaBJíáiomnň hómom správce domu), 3apnjiáia, -bi ž (aápaÓOTHaa njiára mzda, příjem, výdělek), Meacecrpá, -bi ž (MeaniíÚHCKaH cecrpá zdravotní sestra).

Přídavná jména zpodstatnělá Řada pojmenování osob, zvířat a věcí má tvar přídavného jména; jsou to přídavná jména zpodstatnělá (cyócTaHTUBÚpoeaHHbie npujiazáTejibHbie). Patří k nim např.: BoéHHBiň voják, njiéHHBiň zajatec, cjiý>Kamnň úředník, aexcýpHBiň konající službu, služba; BÚmiaa. kou pelna, rocTŔHaa přijímací pokoj, obývací pokoj, KJianoBáa špižírna, KOTéjiBHaa: kotelna, yuÚTejiBCKaa sborovna; óýjiouHaa pekařství, npaMáa přímka, KpnBáa křivka, oaná náraa pětina, cjiáaKoe moučník, >KapKÓe pečeně; HaceKÓMoe hmyz.

MLUVNICKÉ JMEN

VÝZNAMY

PODSTATNÝCH

ROD PODSTATNÝCH JMEN

Rod podstatných jmen (pod cyiu!ecT6ÚTejibHbix) je převážně určován zakončením 1. a 2. pádu jedn. čísla: ROD

mužský ( MyxcKÓů pod)

ZAKONČENI

tvrdá párová; -u

3SBÓJI, AOM, KpeCTLMHHH, KOTCHOK, OTÓIJ aj.

souhláska měkká párová; -H, -JK, -m, -u, -m

aBTOMOÓÚJIb, nncáTejiL·, TpaMBáň, caHaTÓpnn, ho>k, Kapanjiáni, TOBápniij, Bpaq aj.

-a

-H, -Híl, -híl

niKÓJia, cecTpá, yqeHÓiia aj.

HÔJIOHH, HejléjIH, TCTH, ápMHH, craTbá aj.

-0

-e, -ne, -i.c

ženský (xéHCKUŮ pod)

střední (cpédHuů pod)

souhláska měkká pá rová; šeplavá (v pravopise -3CB, -UIb, -m., -m!,); '2. p. -n TeTpájib, páÄOCTL·, pOHCb, Mbinib, HOHb, nÓMOnjb aj. ‫־‬MH,

2. p. -MeHH cjióbo, BoráTCTBO, KOJIBIJÓ aj.

ytjójiniije, nójie, coópáHHe, njiáTbe aj.

BpéMH, ÚMH aj.

V některých případech rod není určen zakončením 1. pádu (popř. 2. pádu) jedn. čísla: 1. Mužského rodu jsou pojmenování osob mužských na -a, -h, např. MyaorÚHa, crápocTa, fléaymKa, cysta, Cáma, Kójih (v ruš tině se skloňují zcela jako jména ženská: k námeMy séayiiiKe, c MájieHbKUM Kójieň, viz § 44). 2. Mužského nebo ženského rodu — podle toho, zda označují osoby mužské nebo ženské — jsou podstatná jména na -a, -h, která pojmenovávají osoby podle vlastnosti, např. nsáKca ubrečenec (o chlapci nebo děvčeti), ýMHmja chytrá hlava, rozuma, HeBé>Kna ne vzdělanec; patří sem také cnporá sirotek, např. TaKÓň ýMHniia — TaKáa ýMHnqa, oh yacácHtiň njiáKca — oná yžKácHaa njiáKca. 3. Mužského rodu je několik jmen nesklonných označujících živé bytosti, např. Katasý papoušek kakadu, Kenrypý klokan, nÓHn pony, poník, iiinMnaHaé šimpanz aj. 4. Podstatná jména odvozená od jmen mužských příponami -aniKa, -HBiKo, -nuje zachovávají mužský rod (srov. cráptiň soMÚmKo), viz § 21. (Skloňují se jako jména odpovídajících zakončení.) 5. Středního rodu jsou nesklonná obecná jména označující neživé věci, např. kmhó, pásno, Merpó, najibTÓ, Memó, peaioMé, Kyné, raKcó taxi, taxík, moccé silnice, bóckh whisky, viska. Jen KÓe je muž ského rodu (uěpHbiň, mójiotmh, HHMéHHtiň KÓ$e černá, mletá, ječná káva). 6. Nesklonná jména zeměpisná jsou mužská nebo ženská podle toho, zda jde o město (bccb BaKý, Becb Tókiio), ostrov (Becb Bopnéo) nebo řeku (bch Mnccncúnn, Kpacňsaa Kojiopáso). Řada ruských a českých jmen blízkých významem i podobou se liší v rodě. Mezi nimi je mnoho slov přejatých; jména přejatá mají v ruš tině rod podle zakončení. Mužského rodu jsou např. ýpoBeHb (srov. bhcókhh ýpoBeHb), rycb (srov. jKápeHbiň rycb pečená husa), jiéôesb, 3Bepb (srov. äŕkhh 3Bepb divoké zvíře), nyTb (srov. saJiěKiiií nyTb daleká cesta). Ze slov pře jatých jsou mužského rodu např. moKOJiás, áapec, mčtos, ĎaHK, aBTOpnTéT, aKyjibTér, yHMBepcHTéT, aKBápnyM (2. p. aKBápuyMa), jimhóaeyM, TpaMBáu, Myaéň, Masaojiéň, rapá>K, penoprá», KOHTpóJib. 31

Ženského rodu jsou: nójjnncb (srov.

moh

nóunncb), Hájmncb, pý-

KortncB, nejib (srov. Hánia nejib), CTéneHb (srov. BbicÓKaa créneHb), TeHi> (srov. rycTáa tchl hluboký stín'), CHpéHb (srov. fíéjiaa CHpéHb bílý šeřík); z přejatých např. skupina slov na -Ma, cncréMa, npoóJiéMa, nporpáMMa, TejierpáMMa, dále náia datum, rpanára granát, aerájľb aj. V ruštině se užívá jmen mužského rodu označují cích povolání, veřejné funkce apod. i pro označení ženy (např. Bpau označuje lékaře i lékařku); jsou to zvláště tato: ÄÓKTop, npoéccop, áBTop, HHHcenép, «npéKTop, penáKTop, aaMecTŽTejib, HauájibHnK, arpoHÓM, KOHnýKTop, aenyráT poslanec, poslankyně, MHHiíCTp, MácTep, neMnnÓH; patří sem i TOBápnn!, ujien aj. Srov. PÍBaHÓBa — xopómnň neaarór, eě HaanámiJiii anpéKiopOM niKÓJibi; mm roBopňjin c azpoHÓMOM EopňcoBoň; dupéKTop UsaHOBa cKaaájia, uto . . . ‫ ״‬, i Pro zřetelnost se uziva opisu typu >k e h nj n h a-Bpau, n e b y mk a-KOHflýKTop (byla první lékařkou — oná óbijiá népBoň ?Kémiinnoň-BpanÓM). Viz také § 19, pozn. 2. podstatná jména životná a NEŽIVOTNÁ (CymecTBÚreAbHue odyiueenéHHbie u HeodyiueejiěHHue)

Ruština rozlišuje životnost a neživotnost nejen v mužském rodě, ale na rozdíl od češtiny také v ženském rodě (v množném čísle). Životná a neživotná jména se liší tvarem 4. pádu:

ŽIVOTNÁ 4. p. = 2. p. jedn. č.

co «NQ

■

ROD

I ŽEN SK Ý

Sca

(b H 5K y) nnoHépa nucáTejiH TOBápnnja

mn, č.

(b á ä y) • UHOHépOB nncáTejieň TOBápnmen

nnonépoK repoHHi» MblHlén

neživotná

4. p. = 1. p.

jedn. č.

mn. č.

(b ň >k y) 3aBÓA aBTOMo6ňjib KapaH^áni

(BÉHty) 3aBÓAbI aBTOModňjm KapaHnanió IHKÓJIBI

TeTpájiH

Poznámka 1. Podstatná jména středního rodu označují až na nepatrné výjimky bytosti neživé; k nečetným výjimkám patří mn. č. jihu) a mrá

u u ó osoba (4. p. jedn. č. annó, 2. a 4. p.

(4. p. jedn. č. ähth, 2. a 4. p. mn. č. aerén, viz § 56 f).

2. Podstatná jména mužská vzoru CTápocra, ráiioma jsou všechna životná;

mají tedy ve 4. p. mn. č. tvar crápocT, rónomeň, rovný 2. p. 3. V ruštině životná a neživotná jména netvoří různé typy skloňování, protože mimo shodu 4. p. s 2. p. (u životných) nebo s 1. p. (u neživotných) žádné další

rozdíly v koncovkách nejsou. V češtině je tomu jinak, srov. závada (saBÓay) inženýrovi (HHJKeHépy), závody (saBÓjiti)

—

— inženýři (uH>KeHépsi).

4. V některých případech užívá ruština na rozdíl od češtiny podstatných jmen jako neživotných: vynásobit čitatele — yMHÓJKUTB 'mcJiÚTeJiE, koupit si moskviče

(auto) — KymiTt MocKBím. 5. V konstrukcích typu nocrynÚTL npoH3BecTií

th h k h

dát se k letectvu, k letcům,

reHepánti jmenovat generálem, povýšit na generála mají jména

— jinak životná — tvary neživotné.

ČÍSLO PODSTATNÝCH JMEN

Většiny podstatných jmen se užívá v čísle jednotném i množném (edúucTBeHHoe hucjió, MHÓMecneeHHoe hucjió) . Někdy však klade ruština jednotné číslo tam, kde se v češtině užívá množného čísla: oxótutbch Ha m e a b é ä sl lovit medvědy, npon3bóäctbo HCKýccTBeHHoro b o ji o k h á výroba umělých vláken, JJom n h o h é p a Dům pionýrů, JJeHB in axrepa Den horníků. Ve shodě s věcným významem některá jména netvoří tvary množné: jména hromadná (deutě, KpecTBHHCTBo, viz § 21), jména látková (mojiokó, MyKá, céno), jména vlastností a dějů (npáBHjrBHOCTL·, pncoBáHne, viz § 22). K látkovým jménům s tvary pouze jednotnými patří v ruš tině např.: KapTÓcjiejib (hovor. KapTÓniKa), jianmá nudle, msióm hro zinky, MHHflájib mandle, BHHOrpán vinné hrozny, Majiŕma maliny, Kpi>i>KÓBHHK angrešt, CMopóflHHa rybíz, fípycHÓKa brusinky, e>KeBňKa ostružiny, nepHÚKa borůvky, seMjiHHÚKa lesní jahody, KjiyÓHÚKa za hradní jahody, flOMárnnaa nrňiia drůbež. K hromadným jménům patří také 6aráac zavazadla (xpaHéHHe 6ara»tá úschova zavazadel; Beci‫ ־‬moů 6ará»c cocTaBJíáj! MájieHB‫־‬ khíí HeMOfláHHHK malý kufřík — to byla veškerá moje zavazadla). 33

Poznámka 1. Některá z těchto jmen mají tvary

množné, avšak s odlišným významem.

Množné tvary jmen látkových znamenají různé druhy něčeho (BMHorpáuHBte BÚHa přírodní vína, cMáaouHBte Macjiá mazací oleje), u jmen vlastností a dějů mají význam konkrétní (HcnpitáTHoCTb noJiOHtéHna nepříjemnost situace — HaroBopÚTB HenpnáT-

HocTeň KOMý říci komu mnoho nepříjemných věcí; naoSperénne pájmo vynalezení,

vynález rádia —

nocjiénnne n3o5peréHna τέχΗπκη poslední technické vynálezy,

viz § 175, pozn. S' a 4). Srov. také jiobhtb pú6y chytat ryby, b peiíé μηογο pbi6bi v řece je mnoho ryb — b Boaé njiáeajin 6ojibmňe ρώδω. 2. Někdy je potřeba označit jednotlivou částečku dané látky: jhoSútb TyměHyio

ΜορκόΒΒ — ctecTb otmý MopxÓBKy; atápnTB Kapróej!B

— ouůctmtb HécKOjiBKO

KapTÓ$eann (hovor. KaprómeK); codnpáTB tepnÚKy, aeMjiHHÚKy, ..

ároay Ηερκήκπ,

36mjihhhkh,

— CBecTB oaitý

... (viz § 21).

Jen v množném čísle se užívá zvláště těchto jmen (jména po množná): 6px>Kn, ohkó, HÓJKHniíbí, mnniibi kleště, uacbi hodiny, hodinky, bccm váhy, cárni, cáHKH saně, sáňky, nepújia zábradlí, iepnújia inkoust (h He jik>6jik> nncáľb sejiěHbíMH nepnújiaMn), npoBá dříví, n!n šči (zelná polévka), jipóhokh droždí, cjiúbku sladká sme tana, ayxó voňavka, nóxopoHbí pohřeb, ημβηκημ jmeniny, svátek, KaHÉKyjibi, SýflHH všední den, všední dny, cýľKn den a noc, 24 ho din, cýMepKM soumrak, npéHMH diskuse, οτκρώτΒ npéHHH zahájit diskusi, BajiKánbi Balkán; zpravidla v množném čísle se užívá slov jiěrKne plíce, ÓBomn zelenina, φργκτκ ovoce. V češtině jsou na rozdíl od ruštiny pomnožná tato jména: š a t y — koctióm (pánský oblek), njiáTbe (dámské šaty), onéatfla (šatstvo, oděv), ústa — ροτ, záda — cmmá, dveře — jiBepb, noviny — raaéra, housle — CKpúnKa, narozeniny — neHb poHíflénna, vánoce — pojKnecTBÓ, velikonoce — nácxa, neštovice — ócna, spalničky — Kopb (2. p. κόριι) aj. PÁDY A JEJICH UŽITÍ

1. pád (uMeHÚTejibHbiů naděje) je pádem podmětu a (vedle 7. p.) pádem jmenného přísudku (6 p a τ potóbut ypÓKM, oh otjihsh h k) .

2. pád (podÚTeAbHbiů nadénc) zaměňuje 1. a 4. pád při záporu (o τ u á HeT ÄÓMa, oh He cKaaáji hh c ji ó b a) a také 4. pád před mětový (nocTpÓHTb 9JieKTpocTáHi!Hío — crpoHTejihCTBO 3 ji e K34

TpocTánijM h). Kromě toho má 2. pád významy jiné: ncKáTb c ji ý u a a, npocÓTL ä é h e r, naderáTB b c t p e n, OTpéaaTt x ji é6 a, HajiHTb a á 10. K základním úlohám 2. pádu patří užití v přívlastku ne shodném (HÓiKKa c t ý ji a, jiom o t n á, TOBáp BÚcm ero k áu e c t b a). Má též význam srovnávací (ópaT crápine Mená, oná 3apa6áTMBaeT ôÓJibine m ý >k a) a příslovečný (4-ro a n p é ji a 1965 rójra). 3. pád (dá.TeM>Hbiů nadéx) je pádem hlavně předmětovým (nojjapÚTb 6 p á t y KHÚry, noMÓUb c e c t p é pemúrb aaaáuy). Čeština má často 3. pád vztahový (Srdce jí tlouklo. Točila se mu hlava. Hodinky

vám jdou pozdě. Zbylo vám něco?), kdežto ruština má 2. pád s předložkou y (Cépaue y neě 6ňj!ocb. Y Heró Kpy>KÚjiacb rojiosá. 1!acú y Bac oná3ju>iBaiOT n. námn

uacbi onásjtMBaioT. Y Bac ocrájioct HTÓ‫־‬Hn6yAB?).

4. pád (euHÚTejtbHbiů nadéx) je především pádem přímého před mětu (miTáTb k h ň r y, roBopÚTb np á b jy). Za český předmět vztahový bývá někdy v ruštině 2. pád s před ložkou y (.Bolí mě hlava — Y Mená fíojiÚT rojiosá. Zebou mě nohy — Y Mená Měp3HyT HÓrn. Škrábe mě v krku — Y Mená nepiníiT b rópjie; avšak jen shodně Mrazí mě — Mená jmxopáflHT, Mená 3Ho6íít) .

4. pád mívá i užití v příslovečném určení (HonoiKnÚTe MMHýiKy, £ ceiruác npnaý. EnjiéT ctóhji jbch ámia tb k p o h) . 6. pád (npedjiÓMHbtň nadértc) je pád předložkový a pojí se s předložkami o (06, 060), npn, b (bo), na, zřídka s no, viz §§ 185-187. 7. pád (TeopÚTeJibHbiu nadérK) je pádem jmenného pří sudku a doplňku (Oná 6biJiá ot n hhhhm cnei! na jih ctom. Oh Kasájica b e c ě ji bi m. Oh paôÓTaJi ni o ě p o m. Eró H36pájin npeaceaáreaeM). Předmětové vazby nejsou četné (noMtáTb njiesáMH pokrčit rameny).

K základním úlohám patří užití příslovečné (oTpéaaTb hóhín n a m m, npnôbiTb CKÓpbiM n ó e 3 a o m, mutú ji é c o m, npnéxarb n ó 3 a h e ä hóubio, Mqárbca c t p e ji ó ň uhánět jako

střela, noňTŔ Ha KaTÓK ä á m h CTápme 6pára). Čeština má také 7. pád

ce m

k ji

cc om,

óbitb

m h

r o-

* příčinný,

kterému odpovídají předložkové pády

(Nemohl leknutím promluvit — Oh He mop cJiÓBa cKaaáTb ot ncnýry. Stalo se to neopatrností lékaře — Sto cjiyvňjiocb no HeocTopó>KHOCTn spaná); rozdíl je i ve

zřetelových

vazbách

(Byl vzděláním právník — Oh Sbiji no oSpasoBánnio

lopňcT. Je povoláním šofér. — Oh no npo$éccnH moěp).

Poznámka

Ruština nemá 5. pád; při výzvě, oslovování užívá 1. pádu (Pavle, pojd sem —

IláBeJi,

häh

cioaá). — Podrobněji o skladebné úloze a významech pádů viz §§ 219,

234-343, 246, 248, 254-257.

PŘEHLED SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN (cKMHéHue cyiu!ecT6ÚTeAbHbix)

Podstatná jména patří podle rodu do tří typů skloňování. Podle za končení rozlišujeme tyto základní vzory: ŽENSKÝ ROD

MUŽSKÝ ROD

STŘEDNÍ ROD

neživ.

nnonép anr jih qáHHH K0TěHOK

m ěkké

aBTOMoóňjib

nucáTejiB

TpaMBáH

repóa

caHaTÓpnh

npoJierápHH

tv rd é

mKÓJia

HÓa

h6jIOHH

crápocTa

MblHIL·

nnoHépKa

CJIÓBO

m ěkké

‫־־‬

ápmha ctatbá

na sam ohlásku

TCTpáflL· I V zory v 1. p. j. č.

živ.

tv rd é

3aBÓA

živ.

V zory v 1. p. j. č. na ■cniih láclrn

neživ.

HHHH

yqnjiHiije coópáHHe

BocKpecéHbe

I. Skloňování mužské 1. Podstatná jména v 1. pádě jedn. čísla na sou hlásku

Vzory měkké aBTOMofíňjiL· (živ. niicáTeJib)

Vzory tvrdé saBÓu (živ. nMonép)

O IZ> O Z o z Q M

O cn Z O z 3

1. 2. 3. 4.

p. p. p. p.

6. p. 7. p.

1. 2. 3. 4.

p. p. p. p.

6. p. 7. p.

3aBÓjxy 3aBÓJX (živ. nnoHépa) (o) 3aBÓae 3aBÓA0M

aBTOMOÓŽJIb aBTOMOÓHJIH aBTOMOÓÓjIIO aBTOMofíóJib (živ. nncáTejia) (06) aBTOMoSÚJie aBTOMoSňjieM

3aBÓÄM 33BÓAOB 3aBÓAaM 3aBÓABI (živ. nnoHépoB) (o) saBÓaax saBÓaaMH

aBTOMOÓÚJIH aBTOMOÓÓJien aBTOMOÓÚjIHM aBTOMOÓňjin (živ. nncáTejieň) (06) aBTOMOÓňjiHx aBTOMOÓÓJiHMM

3aBÓÄ aaBÓÄa

Podle vzoru 3 a b ó ä se skloňují podstatná jména mužského rodu především na tvrdou souhlásku párovou, např. oropófl, Bonpóc, 3aKÓH, Hapój, napoBÓ3, aBiopuTér, njiényM, MH>KeHép, TpaKTopócT, i vlastní jména BjiaflňMnp, AjieKcáHjip, Usán, JleHMHrpáa, BaňKáji. Ke vzoru aBTOMOÓnjib patří podstatná jména mužského rodu především na měkkou souhlásku párovou, např. flem», koke, ýpoBenb, cjiOBápi., Jiárepb, KOHTpójib, TÓKapb, npeace^árejiL·, 5n6jin0TéKapb, i vlastní jména Tórojib, KpeMJib, Báaejib (Basilej). Poznámka 1. Podstatná jména na -r, -k, -x se skloňují podle vzoru sasóa (nnoHép); v 1. pádě množ, čísla je -h, např. Kpyrú, spařit, yuéÓHHKU, yueHKKH, opéxn, nacTyxíi

pastevci (v ruštině po r,

x se píše

srov. rňÓHyTs hynout, kíícjisiů, xHTpsíň).

2. Neprízvučné

rejiew)

koncovce 7. pádu jedn. čísla -eM

odpovídá v poloze prízvučné -eM

(aBTOMoôójieM, nncá-

(ornéM, aparapéM). Podobné je tomu

s neprízvučnými a prízvučnými koncovkami (kromě koncovky -eä v 2. pádě množ, čísla)

u všech měkkých vzorů

(srov. TpaMBáeB — KpaěB, áôjioHeô

— seMjrěň,

BocKpecénbeM — py>KběM).

3. Podstatná jména na -n (orén, náaei!) se podle koncovky 2. pádu množ, čísla řadí ke vzoru tvrdému: orán —

othób

(koncovka prízvučná), uájien — nájibneB

(koncovka neprízvučná). V 7. pádě jedn. čísla je přízvučná koncovka -óm (otuóm)

a neprízvučná -eM (nájibueM). 4. Podstatná jména na ->k, -ni, -q, -m (ho;k, Kapannám, Bpaq, njiam) se podle

koncovky 2. pádu množ, čísla -eň řadí ke vzoru měkkému

(je

ho>k

— Hostéň,

Kapanaám — KapaHnainéň, Bpaq — Bpaqéii, njiam — nriamén jako aBTOModúaeů, nncáTeJieň). Pamatujte pravopisné pravidlo: po >k, m, q, m se vždy píše a, y (nikoli a, 10); přízvučná koncovka 7. pádu jedn. čísla se píše -ó m

aaiHÓM, BpaqÓM, naamÓM), nepřízvučná

-e m

(hojkóm, KapaH-

(cTÓpotKeM hlídačem, TonápnmeM).

5. Řada podstatných jmen vzorů sasój, as tomo6k íib má v 1. (4.) pádě

jedn. čísla pohyblivé samohlásky -o-, -e- (-ě-). Jejich výskyt se z velké

části shoduje s výskytem pohyblivého -e- v češtině, srov. ýroa, yraá, ... (čes. úhel, úhlu, ...); coh spánek, cna, . . .; mox mech, Mxa, . .poT, pra, . . .; orén,

oTirá, . . .; ýaeji, yaaá, . . .; Soén, óoiíaá, ... ap. Na místě pohyblivého -e- (-ě-) se po souhlásce ji objevuje v písmu

-b-, např. jieB, jitBa, . . .; -iéa, abaa, . . .;

uájien, nájiMja, . . . Srov. též 3BepěK, SBeptKá, . . .; oroněK, oronbKá, ....

avšak

neHb pařez, tiHsr, nmo, . . . Podstatná jména na -ok v dalších pádech ztrácejí -o- jen zčásti (sáMOK zámek, hrad, aáMKa, .. .; CTpeaÓK střelec, crpejiKá, . . .); avšak zčásti je zachovávají (nemají

tedy pohyblivé -o-), srov. 3HaTÓK znalec, arraTOKá, . . .; nrpÓK hráč, nrpoKá, ...; uexHÓK člunek, qejmoKá, ....

6. K uvedeným vzorům můžeme řadit také pomnožná jména seců (-ób, -áM, . . .), njnnnú (-ób, . . .), ayxú (-ób, ...). Viz § 33.

K jednotlivým pádům

2. pád jedn. čísla na -y/-to (typ KycÓK cáxapy). Tvary na -y/-io jsou pravidlem u řady podstatných jmen ve vaz bách s významem částečným: uáuiKa u á io, khjio pňcy (cápy, t b o p o r ý, cáxapy, . . .), jióxtKa m é ay, Kýua c h é r y, (n e c k ý), mhópo h a p ó ä y, ctemt c ý n y, aoóáBb ý k c y c y octa, B03BMÚ cápy. Nejde-li o částečný význam, klademe základní koncovku -a: npoa.á>Ka uáa, uená cáxapa, copr cápa. Tvary na -y/-K> bývají i v případech jiných, zpravidla v u stále38

ných spojeních (někdy se střídají se základními tvary na -a/‫)»־‬: BÚfíeacaTb á 3 ji e c y n. H3Jiéca, bbihth ň 3 n o m y n. ns AÓMa, npoBOÄÓTb ä ó ä o m y n. noAÓwa, Hcnaib ókojio h á c y n. ókojio náca, nepepbiB c n á c y ä otrnyx, jKjraTb Koró c n á c y Ha tac čekat koho každou hodinu, chvíli, hu pásy ne onoasáTb, o hčm hh cjiýxy h n ä ý x y, h h máry Hasájx!, paôóraTb ä o y n á ä y, roBopÓTb 6 é 3 to ji k y plácat, tlachat, yMepéTb c r ójio «y n. c rójiojia, apo>KáTb ot xójioaa n. o t x ó jio jy, yňTH 6 e 3 cnpócy odejít bez dovolení. 6. pád jedn. čísla na -ý/-w (typ b cajjý, na Jiyrý). Ve vazbách s předložkami b a Ha s příslovečným významem m í s tn í m nebo časovým mají některá podstatná jména tvar 6. pádu jedn. čísla na -ý/-ró (vždy prízvučné): b: b Jiecý (ale o Jiéce), b mKaý, b yrjiý, b TbiJiý u zázemí (za frontou), b noprý v přístave, bo prý, b nojiKý, b paflý, b OTnycxý na dovolené, Ha Ká>KflOM rnarý, b KpbiMý, itMéTb b Bn,ný mít na zreteli, b KOTÓpoM nacý?, b kbkóm rojtý?, b stom roflý, b 6ok>;

Ha: Ha Jiyrý, Ha Jibaý, Ha Mocrý, Ha npyaý, Ha ôeperý, Ha nojiý, Ha inKa$ý, Ha yrjiý, Ha Kparó, Ha nocrý na stráži, na místě, ve funkci, Ha ÔopTý na palubě, Ha ÄOHý. Poznámka V některých případech se střídají koncovky -ý/-m a -e v souvislosti s různým vý znamem: CHttéTi. b népBOM paaý — b páae caýqaeB; b poaHÓM Kparó — b KpacHO-

ápcKOM Kpáe; b Kpyrý jipyaéň — Ha IIoJiápHOM Kpýre.

1. pád množ, čísla na -á/-á (typ ä ó k t o p — aoKTopá) — koncovka je vždy prízvučná — mají zvláště: npo$éccop (npoeccopá), ÄitpéKTop (nnpeKTOpá), Mácrep (Macrepá), á/ipec (ajjpecá), HÓMep (HOMepá), ópaeH (opaeHá), copT (coprá); rj!a3 (rjiasá), 6ok (6oKá), por (porá), pyKás (pyKasá), 6éper (Seperá), rópoj (ro pová), Béuep (Beqepá), ócTpoB (ocrposá), rójioc (rojiocá), nápyc (napycá), nóeaa (noesjíá), aom (jjoMá), Jiec (jiecá), Jiyr (jiyrá), BeK století, věk (seKá), ynňTejib (yHHTejiá); patří sem také Kpaó (Kpaá). 39

Poznámka

1. Někdy jsou vedle sebe tvary na -á a -u s různým významem: UBerá barvy, odstíny barev (jedn. č. hbct) —

ubctm

květy (jedn. č. UBerÓK); cuerá účty (jedn. č.

cuěr) — cuěTbi počitadlo (pomnožné); Mexá kočičiny — Mexň měchy; xjieôá obilí — xjiéSti chleby.

2. Koncovku -a, -a (prízvučnou i neprízvučnou) mají i některé typy neproduk

tívni (viz § 43).

2. pád množ, čísla bez koncovky (typ c o ji ä á t bi — 2. p. coJiaáľ) mají: pyMBiH, rpysňn, TýpoK; naprimán, canór, rjias, nyjiÓK, pomnožné EajiKáHBí (2. p. BajiKán). Poznámka

2. pád množ, čísla bez koncovky je též u vzorů aHTJiHiáHnH,

kotchok

(viz § 41)

a u některých typů neproduktivních (viz § 43 d, f).

2. Podstatná jména v 1. pádě jedn. čísla hlásku a s obrn ě>n ou v základě

Vzory a

Z H O O Z j Q M -> O

Z ‫׳‬N O o Z ‫״‬ S o

anrjiHqáHHH

KOTCHOK

2. p.

KOTěmca

3. p.

aHrjIHUáHMHa aHIJIHBáHMHy

4. p.

aHrjinqáHHHa

KOTěmca

7. p.

KOTěHKy

(06) aHrjiHiáiniHe » aHrjIHHáHHHOM

(o) KOTěince KOTCHKOM

1. p. 2. p.

anrjiHqáHe aHTJIHváH

KOTHTa KOTHT

3. p.

anrjinqáHaM

4. p.

aHrjniuáH

KOTHTaM KOTHT

6. p. 7. p.

sou

r .n Hsá h n h, k o t ě h o k

1. p.

6. p.

(06) aHrjinqáHax aurjin‫״‬áHaMH

(o) KoráTax KOTHTaMH

Poznámka 1. Ke vzoru

aHrjinuáHHH

patří např. npawámiH — npaHcáne, cJiaBHHHH

Slovan — cjiasáne, KpecTbáHUH — KpecTBHHe, aBopaHÓH šlechtic — ÄBopáHe, rpa»-

naHHH občan — rpánwaHe (všimněte si posunu přízvuku na základ u cnaBHHHH,

ÄBopaHÚH, rpaacaaHHH). Viz také § 19. Radíme sem i 6oarápnH — donrápM, dojiráp, doxrápaM,

áp

h h

—

TaiápM, Taráp, TaTápaM, .... Podstatné jméno u ti r á h má množné číslo ubiráne,

UBiráH, UMtánaM........... O podstatných jménech rocnojú 2. Podle vzoru

kotíhok

xoaánn viz § 43 c, d.

se skloňují pojmenování mládat, např. uMnjiěHoK

kuře — UEiiijiáTa, ryceHOK house — rycára, xtepedeHOK hříbě — »epedára, ...

(viz § 19). Podstatné jméno peôénoK dítě má v množném čísle vedle tvarů pedára, pedáT, tvary séru, aeréň, . . . (viz § 56 f). Tvary pedára mívají také význam chlapci,

hoši. Podstatné jméno m e

h ó k

štěně má v množném čísle njeHára, menáT, . . . nebo

meHKÚ, meHKÓB ....

Podstatná jména vl. pádě jedn. čísla na -n, -hh

Vzory ipaMBáiJrepÓH), caHaTÓpuň (npojieTápnň)

,w Z

1· p. 2. p.

caHaTÓpuň

TpaMBán

caHaTÓpna

3. p.

TpaMBáio

canaTopmo

4. p.

TpaMBáň (živ. repóa)

caHaTÓpuň (živ. npoJieTápHa)

uO Z J Q co

6. p.

w-,‫׳‬O

7. p.

Z N ° O 14 zľ S

TpaMBáň

(o) rpaMBáe TpaMBáeM

(o) canaTÓpHH canaTÓpueM

1. p.

TpaMBán

2. p.

TpaMBáeB

canaTopneB

3. p.

TpaMBáflM

CaHaTÓpHHM

4. p.

6. p. 7. p.

TpaMBán (živ. repoes) (o) TpaMBáax TpaMBáHMM

canaTÓpHH

canaTópim (živ. npojieTápneB)

(o) caHaTÓpnHX CanaTÓpHHMM

Ke vzoru t p a m b á ň patří podstatná jména na -ů (kromě zakon čení -hh), např. 6oň, noKóň klid, cjiýuaň, capáň kůlna, naň, Myaéň, rofínjiéň, Jiejrráň lenoch, vlastní jména HnKOJiáň, Cepréň, Anflpéň, Kirráň. Podle vzoru caHaiópnií se skloňují podstatná jména na -hh, např. ajnoMÓHnň hliník, pájjnň rádium, vlastní jména Bacňjinň, lOpnň. 41

Poznámka 1.

Od měkkého vzoru aBTOMoSňjit

covkou 2. pádu množ, čísla -eB. Vzor

(nHcáTeni>)

canaTÓpnž

se oba vzory liší kon

(npoJierápKÚ)

má

navíc ještě odlišnou koncovku 6. pádu jedn. čísla -n (06 aBTOMoSňjie, o TpaMBáe — o caHarópnH; o nncáreae, o repóe — o npcjierápun).

Podobný rozdíl, jaký je mezi 6. pádem jedn. čísla o TpaMBáe — o caaaTÓpiiu, nacházíme také mezi vzory CTarsá — ápMaa (o craTté — 06 ápMuu),

cspecénse — cočpáHHe (o BOCKpecéin>e — o coópáHnn), viz § 48, pozn. 2,

§ 55, pozn. 1.

Zvláštní skupina jmen na -eň vzoru t p a m

místo něhož se v písmu objevuje

áň

ztrácí při skloňování -e‫־‬,

pyuéň potok, pyubá, pyitró, o pyubé, pyiběM;

pyibň, pyuběB, pyubáM, .... Patří sem: Bopoóéň vrabec, cojioséň slavík, Mypaaéň

mravenec, ýjieií úl. Rozlišujte tedy: Myséů — Myséa a pyuéň — pyibá.

4. Podstatná jména s obměnou v základu — ne produktívni typy

a) Typ a py r, -a, -y, ... — apysná, -éň, -mm; patří sem ještě KHH3B — k h n 3 b á, My>K manžel — m y sk b á (přízvuk množných tvarů je na koncovce);

typ ji h c t, -á, -ý, . . . — jiúctbh, ‫־‬bcb, -bbm, ... list (na stromě); patří sem ještě npyr, -á, . . . — npýTBa, 3y6, -a zub (pily) — 3 ý 6 b a, kójioc, -a, ... — k o ji ó c b a, CTyji, -a, ... — c t ý ji b a, cyK, -a, . . ., větev, suk — c ý n b a, kjiok, -á .. . chomáč — k ji ó n b a a jediné životné v této skupině 6 p a t, -a, ... — Spárna, ópáTBen (přízvuk je stálý na kmeni).

Pamatujte: 3 ý 6 b a nnjiBi — y Mená Sojiát 3 ý 6 flépena — ji n ct ťi SyMárn.

bi,

jiúctbb

b) Podstatné jméno c bi h, -a, -y, .. . má v přímém významu množ né tvary cbihobbú, -éň, -búm, . . . (y Heě Tpóe CBíHOBéň), v přeneseném významu tvary cbihbi, -ób, -ái‫״‬t (népHBie cbihbi Póhhhbi) . c) Podstatné jméno x o 3 á n h, -a, -y, . . . má v množném čísle tvary xoaáesa, xoaáeB, -aM, . .. d) Podstatné jméno rocnojHH, -a, -y, ... má v množném čísle tvary rocnoaá, rocnóa, -áia, .. . (dnes se ho ve významu pán, pan mimo diplomatický styk — např. rocnoaÚH nocÓJi pan velvyslanec -■ užívá jen žertovně nebo ironicky). 42

e) Podstatná jména eocén, lépr mají v jednotném čísle tvary podle vzoru tvrdého, v množném podle měkkého (cocén — cocénn, cocéaa — cocéneň, eocény — cocénaM, . . něpr — uépru, nepra — neprén, něpry — neprÚM, . . .). f) Podstatné jméno n e ji o b é k, -a, -y, . . . má tvary množné jen v nepřímých pádech ve spojení s číslovkami: nBa (rpu, nerúpe) ueJioBéKa, nsyx (rpex, nertipex) u e ji o b é k, nsyt-i (rpěM, uertipéM) nejioBéKaM...; nárt (inecTb, . . .) n e ji o b é k, narž (mecrú, ...) n e ji o b é k, narň (niecrň, ...) ne ji o b é k a m, ... Jinak se užívá tvarů jiróuH, ji 10 n é ň, ji ió n a m, Jiiofléň, (o) Jiróaax, jiionbm ň (pozor na přízvuk!). g) Podstatné jméno nyrt cesta má v jedn. čísle 2., 3. a 6. pád n y r É, 7. pád nyrěM; v množném čísle má koncovky podle vzoru měkkého (s koncovým·přízvukem): nyrá, -éň, -km, . . . (viz § 49, pozn. 3). 5. Podstatná jména mužská v 1. pádě jedn. čísla n a -a/-H Vzory crápocra, oo

·w Z O z Q w —.

o J

‫״‬-* ■o

w z

6. p.

(o) CTápocre

7. p.

CTápOCTOH

(o) aáae

CTápocTEi CTápocT

ÄHÄeH

3. p.

CTápociaM

ÄHÄHM

4. p.

CTápocT

7. p.

Cáine)

1. p.

(o) CTápocTax

(IléTe,

aáaeii (Itéreň, Cámeä)

2. p.

6. p.

(!léno, Cániy)

aáaeň (O) ÄHÄHX

crápocTaMH

Podle vzoru crápocra se skloňují mužská jména na -a (po tvrdé párové souhlásce), např. MyacnÚHa, flényiuKa, nána, aaňuňuiKa, 43

MajibHňniKa, vlastní jména HiiKÍrra, Ky3bMá, domácká jména IHýpa (k AjieKcáHjip), Bosa (k BjianÚMitp). Dále sem patří obourodá cnpoTá, njiáKca, Heséxcfla. Ke vzoru a á. ä h patří zvláště domácké podoby jmen mužských jako riéra, Kójih, JKéHH (k ĽBréimii), Bópa (k Bopóc), Tójih (k Anatójiuíi), Bána, Cepěaca, Cáma, Aaéma, Máma. Poznámka

1. Podstatná jména těchto vzorů se skloňují v ruštině stejně jako podstatná jména ženská na -a, -a, měkká však mají vždy v 2. pádě množ, čísla koncovku -eň

(aáaeň, róHomeň).

2. Podstatné jméno cyatá patří ke vzoru měkkému, v 2. pádě množ, čísla má

tvar c y ä é ň. 3.

K mužským jménům patří také hanlivá jména typu aoMňuiKo, npyntňnje

(viz § 21); skloňují se jako jména střední těchto zakončení (viz § 53).

PŘÍZVUK PODSTATNÝCH JMEN MUŽSKÝCH

Přízvuk podstatných jmen mužských lze shrnout do těchto typů:

POHYBLIVÝ

STÁLÝ

v množ, čísle

na kmeni

1. p. 2. p.

o o z j £ -

3·P‫־‬ 4. p. 6. p.

7. p.

na koncovce

počínaje

mn. č. přechází

koncovku

na koncovku

saBÓa

yqeHHK

rópoa

BOJIK

□aBÓaa

yuenuKá

rópoaa

BÓJiKa

saBÓny saBÓa

yqeHHKý

rópoay rópoÄ

BÓJiKy

(o) rópoae

(o) BÓnKe

(o) saBÓae

SaBÔÄOM

yueHUKá (06) yneHHKé yneHUKÓM

2. p.

přechází n a

rópoÄOM

BÓJiKa bojikom

1. p.

saBÓjmi

yqeHHKH

roponá

BÓJIKH

2. p.

33BÓÄOB

yqeiniKÓB

TOpOÄÓB

BOJIKÓB

z 3. p. «j o . 5 ■4 ‫־‬- p·

3aBÓÄaM

yueHnKáM

roponáM

B0JIKÍM

3aBÓÄBI

yqeHHKÓB

ropoaá

BOJIKÓB

‫״‬. p. ‫״‬. p.

(o) aaBÓaax

z 6 s 7

3aBÓÄaMn

(06) yneHUKáx yqeHHKáMH

(o) ropoaáx ropOBÁMH

(o) BOJIKáx BOJIKáMH

K tomuto

— j m é n a od

typu patří

vozená

zvláště:

slední

— jména od

s po vozená s po

slabikou slední slabikou

— jména na

neprízvuč

prízvučnou: Top,

nou: -Teni>

-H|ÄK (nocTaB-

(nncáTeJiB, no-

hjhk) ;

KynáreJín; jen

(uacoBntHK);

yiňTejiL· má

-HHK

-obihhk

(npOBOÄ-

mn. č. y^mejiá); hhk) ; -HK

■qm: (6eTÓH-jiBHHK

(raaéT-

jiěthhk,

HOMÓntHMK, XO-

páK, chShphk) ;

JioaňjiLHUK), -en (KOMCOMÓjien); -ánnH, -HHHH

(roacáHHH) ; -eHOK, -OHOK

óéper,

viz rójiydb, rocTb,

§ 39)

— jména typu jxp y r — ji

p y 3 B á;

rycb, 3Bepb, Ká Menb, KÓpeHb,

JlÓKOTb, HÓrOTb,

jiéóeÄB, qěpT

(·!epT&K);

— vá

jednotli

jména,

např. 6aji, 6oň,

BO3, HOJir, HOC, njiyr, noji, npn3

— názvy

měsíců HHBápb, $eBpáj!B, ceHTHÔpi., OK-

sportovní cena,

pan, can, cyn, yc knír, qac, map, mař, inKa$

THÔpb, HOHÔpb,

(kOTĚHOk); -HK (äómhk) ,

-ÓK (rOJIOCÓK); -es

-á/-á (hók- Bop, TOÄ, syó,

(mo-

-mnK) , -HHK, -HHK, ‫־‬ň‫׳‬: (mockbhh) ; hhk,

— jména

s 1. p. m n. č. jednotlivá:

-oueK,

-eueK (jiecóueK,

ÄeKá6pi>; — některá jiná,

např. Bpar, npau, rpnó, Kycr, ÄBop,

oroneieK);

Kapaaaám, mhh;

— jména

ýroji, ýsej!

s předponou

(nepepÚB, otkús)

;

— jména

složená

(bo-

ÄonpoBÓn, caaoBÓa, napoBÓa); — mnohá

přejatá (cTyaéHT, aBTOMo-

6íi;ii>); — některá jiná,

např. Hapóa, o6én, aáBTpaK;

— valná většina

jmen na -a, -h

Několik podstatných jmen má přízvuk na koncovce, jen v 1. (příp. 4.) pádě množ, čísla přechází na kmen: kohl, kohú, kohk>, . . . množ, kóhh, KOHéií, kohhm, KOHéá, . . .; nepsL, nepBH, . . ., množ. uépBH, nepsán, . . .; rBoajm hřebík, rsosná, . . ., množ. rBÓaan, rBO3fléÍl, rBO3AHM, rBÓ3flH, . . . Při stanovení typů stálého přízvuku jmen odvozených si všímejte., zda poslední slabika je prízvučná nebo neprízvučná, srov. cnňco*k seznam, cnňcKa, ... — nptiatÓK skok, npbDKKá, . . .; ctójihk, CTÓjinKa, ... — crapÓK, crapnKá, . . .; jieHnHrpánen, jieHMHrpánna, ... — npojjaBén, npo^aBiiá, . . .; 6eTÓHnjnK, beTÓHmnKa, ... — aeHmňK vojenský sluha, senniuKá...........

II. Skloňování ženské 1. Podstatná jména v 1. pádě jedn. čísla na ~al-si Vzory tvrdé niKÓJia (živ. nnoHépKa)

Z O Z Q W

Z -N O Z S

n _Q cn ‫״‬-

° J " ■o

Vzory měkké (živ. hhhh)

hójiohh

1. 2. 3. 4. 6. 7.

p. p. p. p. p. p.

niKÓJia !UKOJILI iiiKÓJie niKÓJiy (o) niKÓJie UIKÓJIOH

HÓJIOHH HÓJIOHH áójione áÓjIOHK) (o) áSjíoiie ádjiOHeň

1. 2. 3. 4. 6. 7.

p. p. p. p. p. p.

!UKOJILI IHKOJI niKÓJiaM !ukojili (živ. nnoHépoK) (o) niKÓJiax IHKÓJiaMM

HÓJIOHH áÓJIOHL áÓJIOHHM HÓJIOHH (Živ. HHHb) (o) ÉÔJIOHHX áfíjIOHHMU

Ke vzoru ni k ó ji a patří podstatná jména ženského rodu na -a (po tvrdé párové souhlásce), např. Kapříma, cýMKa, cocná, ropá, pěná, nésyniKa, JKéHiyíma, vlastní jména Bépa, BépouKa, Anna, MocKBá. 46

Podle vzoru á 6

ji o h h

se skloňují podstatná jména ženská na -a

(po měkké párové souhlásce), např. Henéjm, 6ýpa, Kán jih, aeMJiá, nepéBHH, vlastní jména domácká Hána, Cóhh (k Có$bm), Tána, Bápa (k Bapsápa). Řadíme sem také jména na -a, s předcházející samo hláskou typu 3Meá had, cráa hejno. Poznámka 1. Vedle koncovek -oň, -eň v 7. pádě jedn. čísla bývají v jazyce knižním (často v jazyce básnickém z důvodů rytmických)

delší koncovky -oio, -eio

(iukójioio,

ádjioHeio). 2.

Podle polohy přízvuku je v 7. pádě jedn. čísla u vzoru měkkého (á 6 ji o h h)

bud koncovka -eň

(-eio), anebo prízvučná koncovka -ěň

(-ěio), např. áSjíoneň

(-eio) — aeMjiěň (-ěio). Viz § 36, pozn. 2. 3. Podstatná jména se zakončením -ua řadíme ke vzoru tvrdému (niKÓJia);

podstatná jména se zakončením -»ta, -ma, -'!a, -na řadíme ke vzoru měkkému (á6 ji o h a). Srov. také § 36, pozn. 3, 4.

4. Podstatná jména se zakončením -»a, -ma, -na, -na, -na mají v 7. pádě jedn.

čísla podle polohy přízvuku koncovku -eň

(neprízvučná), anebo koncovku -óň

(přízvučná): rpýnia, 7. p. rpýrneň — nyiná, 7. p. «ymóň; Týna, 7. p. Týueň —

csená, 7. p. CBenóň; ýjimta, 7. p. ýjnmeň — oBíjá, 7. p. OBiróň.

5. V 2. pádě množ, čísla bývá pohyblivé -e-, -ě- (cocHá — cócen, KonéňKa

— KonéeK, cecTpá — cecTep), -o- (KOMcoMÓjiKa — komcomójiok, cýTKn — cýTox). Výskyt pohyblivého -e-/-o- se někdy neshoduje s češtinou: SpÚTBa — 6pnTB (srov. břitev), HCKpá — ncKp (srov. jisker), HÓpwa — HopM (srov. norem), ácrpa — acrp

(srov. aster), nrriá — nrn (srov. jehel), nrpá — nrp (srov. her). 6.

Jména typu cráa, 3Meá mají v 2. pádě množ, čísla tvar

cra ň,

eň

(u tohoto jména také tvar 4. pádu množ, čísla).

7. K tvrdému vzoru řadíme také pomnožná 6piÓKn, hójkhmubi, KaBÚtKii, HMeHHHBI, KaHMKyjIBI, nÓXOpOHbt (nOXOpÓH, -áM, . . .), XJIÓHOTM cýrKH, cýMepxn, cjihbkh. Viz § 33.

(xjIOnÓT, -au, . . .),

Odchylné zákoně ení 2. pádu množ, čísla a) Typ n é c h h — množ, číslo né ch n, néceH, -h m, . .pod statná jména se souhláskou před zakončením -na mají v 2. pádě množ, čísla většinou zakončení -em bóuihh — BŽmHH, b ň m e h, búuihhm, . . SácHH bajka — 6ácHn, 6 á c e h, fíácHHM, . . .; cnájibHH — cnájiBHn, c n á ji e h, cnájibHííM, . . . (viz § 23, bod 2). Podstatná jména jepěsna, Kýxna, ĚápbimHa slečna mají však tvary podle vzoru á 6 ji o Ha: uepéBHn, aepeBém>, nepeBHHM, ...; KýxHH, KýxoHb, KýxHHM, .. . ÔápbiniHii, ÓápbiineHb, dápbnuHHM, ., . (fíápbiiiiHM se dnes užívá jen žertovně nebo ironicky). 47

b) Typ ä ó ji h díl — množ, číslo ä ô Ji ň, nojiéň, -hm,... Několik podstatných jmen měkkého vzoru má v 2. pádě množ, čísla koncovku -éô: Hosnpá — HÓ3upii, h o 3 fl p é ň, -hm; . . .; také CBeuá — csérni, c b e u é ň (vedie CBeu), -áM, . . .; BO>iKá opral — bóhokh, bo®‫־‬ ®é ä, -áM, .... Můžeme sem řadit i pomnožná: cánn (-é ň, -ím, . . .), npóJKíKn (‫־‬é ň, -á m, . . .), Kjiénjii (‫־‬é ň, -á m, . . .), Kýjjpn (‫־‬é ň, -hm, . ..), mu (iq e ň, iqaM, .. .), 6 ý mm (‫־‬e ň, ‫־‬hm), víz § 33. (Zá kladní a pravidelná je koncovka -eS jen u mužských jmen na -h: ähäh — 2. pád množ. č. q á q e ň, viz § 44.)

2. Podstatná -M, -BH

jména

pádě

jed n.

čísla

Vzory ápMHH, crartá 1. p.

ápMHH

cTaTbá

2. p.

ápMHH

CTaTBH

CTarté

3. p.

ápMHH

4. p.

ápMHIO

ti —< O

6. p.

(o5) ápMnn

ti z ■N o z 2

3. p.

O o

O J ” o

CTaTbió

(o) CTaTté

7. p.

ápMHeň

CTaTběn

1. p.

ápMHH

CTaTBH

2. p.

ápMHH

cTaTéó

ápMHHM

CTaTbHM

4. p.

6. p. 7. p.

ápMHH

(o5) ápMHHX

ápMHHMH

craTbá (živ. CBHHéň) (o) CTaTbHX

CTaTbHMH

Podie vzoru ápMHH se skloňují přejatá jména na -hh, např. peÄeMOKpáľHH, HCTÓpnn, xhmhh, vlastní jména JIíiähh, KiiáBÄHH, HéxHH, CjIOBáKHH, ÁHľJinH. Ke vzoru c t a t b h patří nevelká skupina jmen na -bh; nejběžnější jsou ceMbá, cKaMbá lavice, cbhhbh vepř, prase. Zvláštní skupinu tohoto vzoru tvoří jména jako tóctbh host (žena), uiajiýHm nezbednice, čtveračka, KOJiqýHLH čarodějka (viz pozn. 4). bojiióiihh,

Poznámka

1. V 7. pádě jedn. čísla bývá také delší koncovka -eio, -ěio (srov. § 46, pozn. 1). 2. U jmen vzoru á p mhs jsou v 3. a 6. pádě jedn. čísla koncovky odlišné od

vzoru ú 6 ji o h h (áÔJiOHe — ápMná, o ÄôxoHe — 06 ápMnn), stOV. § 42, pozn. 1.

3. U vzoru

cta

je v 2. pádě množ. č. pohyblivé -e-, a tedy zakončení

bá

-en (cTaTbit, craréá, CTaTBHM, . . .).

4. Jména typu m a x ý

h b

a mají v 2. pádě množ, čísla zakončení ■»ä (rócrnií,

majiýHHH, KOxaýHiiň).

3. Podstatná jména v 1. pádě jed n. čísla na sou hlásku

Vzory TeTpáab (živ. Mbiinb) MNOŽNÉ ČÍSLO

JEDNOTNÉ ČÍSLO

1. 2. 3. 4. 6. 7.

p. p. p. p. p. p.

TeTpáAH TeTpáaen TerpájiHM TerpáňH (živ. Mbiméň) (o) TeTpáaux TeTpájXHMH

TeTpájib TeTpáAH Terpáju! TeTpájiB (o) Terpáan TeTpáabio

Podie vzoru t e t p á a b se skloňují četná jména s příponou -ocTb, -ecTb, např. BépnocTb, rópaocTb, páaocTB, CBé>KecTb (víz § 22), dále jiná jména ženská na měkkou souhlásku párovou nebo na šeplavou souhlásku (v písmu -jkb, -rab, -ub, -rub), např. jiioôóbb, KpoBb, MopKÓBb, CTenb, ófíyBt, cojib, xcnsHb, TeHb stín, Jióma^b, nbtjib prach, MOJionétKb, po>Kb žito, Mbinib, HOHb, peub, nÓMOiitb, Benjb. Poznámka

1. Podstatné jméno

x ó ui a a

má v 7. pádě množ, čísla odchylně tvar xo-

maabMH (podobně je xióan — ji ro a b

uep

b m

á,

aérn — a e

tb m

á,

aó'iepi! — ao-

n, víz § 43 f, § 50, § 56 f).

2. Podstatné jméno u é p k o

(1. a 4. p. u é p k o

b b,

má v 1., 4. a 7. pádě jedn. čísla pohyblivé -o-

2., 3. a 6. p. uépKBH, 7. p. uépKOBBio); v množ, čísle

jsou tvary uépKBH, nepKBéň, u e p (v 3., 6. a 7. p. je základ

k b

uépKBn, (o) i! e p k

á x, uepKBáMU

tvrdý). Srov. též pohyblivé -o- u jiných slov:

X K> 6 Ó B B, XIOÓBÍI, . . ., X 10 6 Ó B B 10; pOHCB, piKH, .... p Ó » B K>.

3. Koncovky vzoru 7. pádu jedn. čísla

p á a b má i podst. jméno mužského rodu nyTB, kromě

(nyiea), viz § 43 g.

4. Podobně jako máme u některých podstatných jmen mužských v 6. pádě jedn. čísla dvojí tvary o xéce —

xecý, jsou i u některých jmen vzoru

v 6. pádě jedn. čísla dvojí tvary (liší se jen přízvukem):

Tak je např. o rpáan —

rerpáaB

o crénn — b ctená.

rpaaá v blátě, ve špíně, o néan — b neaá, na neuá,

o nájiH — B nttjiň v prachu, o KpÓBH — b krev). Je také cbhsh

b cbhsh c stmm v

kpobh

(oh 6mji

bccb b

Kpouň byl samá

souvislosti s tím, avšak HaxoÄŔTEca

nocToáHHon

c KeM být v neustálém kontaktu s kým.

4. Skloňování neproduktivních jmen Mart a houl: w Z H °o ZJ Q cn M—' —>O

■w z NO OJ Z~ So

1. p.

MaTb

ÄOHB

2. p.

Máiepn

ÄÓqepn

3. p.

Máiepn

jlóqepn

4. p.

MaTb

6. p.

(o) Máiepn MáTepbio

7. p.

äohb

(o) aónepn

ÄÓqepbio

1. p.

Máiepn

ÄÓ^epn

2. p.

Maiepén

nonepén

3. p.

MaiepŽM

ÄoqepáM

4. p.

Maiepén

ÄOHepén

6. p.

(o) Marepáx

(o) ÄOiepáx

MaiepHMH

7. p.

ÄO^epbMH

Poznámka Koncovky jsou — mimo 7. pád joiepmá — shodné se vzorem rerpási; rozdíl je v rozšíření základu o -ep- (srov. MaTb — Márepir, noib — BÓiepn).

PRÍZVUK PODSTATNÝCH JMEN ŽENSKÝCH

Přízvuk podstatných jmen ženských na samohlásku lze shrnout do těchto typů: POHYBLIVÝ

STALÝ

na kmeni

kon

covce

v množ,

čísle přechází na kmen

v 1. (4.) p.

mn. č.

přechází na kmen

ve 4. p. j. č. a v 1. (4.) p. mn. č.

přechází na

kmen

« H

1. p. 2‫ ־‬P·

niKÓjia

CTaibá

3Beaaá

BOJIHá

tojiobí

niKÓjIM

CiaibH

3B63ÄN

BOJIHbl

IOJIOBM

3. p.

inKÓJie

CTaTbé

3Be3Äé

BOJIHé

c4 ‫ '״‬P' M“ 6. p. "i 7-p■

niKÓJiy

craibK)

3Be3jiý

BOJIHý

rOJIOBé rÓJiOBy

(o) mKÓJie niKÓJIOH

(o) CTaTt.é ciaibéň

(o) 3Be3ÄÓ 3Be3ÄÓň

(o) BOJIHČ BOJIHÓH

(o) rOBOBÓ rojiOBÓň

O _________ I t

M NOŽNÉ

1. p.

ihkójibi

CTaTBÚ

3Bě3JIbI

BÓJIHBI

2. p.

UIKOJI

3BC3fl

BOJIH

rOJlÓB

3. p.

IHKÓJiaM

CTaTéň CTaTBHM

3Bě3JiaM

bojihAm

roJioeáM

HIKOJIBI

CTaTBH

3BC3JIBI

4. p.

6. p.

BÓJIHBI (o) BOJIHáx BOJIHáMH

rÓJIOBBI

(o) TOJIOBáx

TOJIOBáMH

7. p.

(o) CTaTBHX (o) 3BC3JiaX (o) mKÓJiax mKÓJiaMn CTäTBHMU 3Bě3AaMK

rÓJIOBBI

— malá sku-

— jména

typu

jména, která

pina jmen

jako >Kená,

jako cjiesá,

jako pyná,

patří:

končí n a

jako ieprá,

nepřizvučné

noxBaJiá

Horá, meKá, cecTpá (2. p. ry6á, nard, mn. č. c eóoponá, éronpOCTBIHH crěp, crpa(mn. č. npóc- poná, ropá,

K tomuto

— všechna

-a, -h (kromě

ná, nrjiá,

podst. jména jiepéBHa)

nrpá, osná

TBIHH, npOCTBIHB, -HM,

pěná, cpená středa, aocKá

(2. p. mn. č. (2. p. mn. č. . . .), ceptrá o b é h) , rrae- náušnice (mn. äocók),crená

jiá, Kosá, CKa- č. cépbrH, jiá, cocHá

c e p ě r,

(2. p. mn. č. -áM, .. .), CKOBopojiá c ó c e h) , Boňná, rjiaBá

pánev (mn. č.

kapitola,

CKÓBOpOJtM,

Tpy6á, CBMHbá

-áM, . . .),

CKOBOpÓí,

(2. p. mn. č. CBená (2. p. mn. č. c b e-

CBKséS);

'i é ň i

— jména s příponou

-OTá (pokud

tvoří mn. č.)

BBICOTá — BBICÓTBI

cbsí),

HOSnpá (2. p. mn. č. h o 3‫־‬

Jtpéň),

BOHOKá oprať (2. p. mn. č. b o >k >k é ň), 3Meá, fléHBrn

Poznámka Několik podstatných jmen má přízvuk odchylný od uvedených typu: Přízvuk přechází na kmen v 4. pádě jed n. čísla a v celém m n o žn é m čísle: BO«á, Kocá cop, cnnuá záda, uená, seMjiá (2. pád množ. čísla je 1.

3eMéJti>), aymá.

U podstatného jména nepesna přechází prízvuk počínaje čísla

pádem

množ,

aepeséHB.

2. U podstatných zvuk tato: ä

(aepeBHHM, aepeBHáx, jiepeanáMu), 2. pád množ, čísla

koncovku

jmen

nÓXOpOHM

pomnožných

ženských

mají pohyblivý pří

(nOXOpÓH, -áM, ...), XJlÓnOTM (xjionÓT, -áM, ...),

p ó » 5« n (apoaoKéii, -áM, ...), Krému (Kjieméž, -áM, ...), sýjipa (Kyapéň,

-hm, .. .). 3. V některých případech přízvuk kolísá (např. u pěná je ve 4. pádě jedn. čísla

p é K y i p e k ý; podst. jméno ayiná má v 3. pádě množ, čísla a ý ni a

avšak

v ustáleném spojení je noroBopÚTb no a y m á m upřímně si porozprávět).

Přízvuk podstatných jmen ženských na souhlásku lze shrnout do těchto dvou typů:

POHYBLIVÝ počínaje 2. p. mn. č. přechází

STÁLÝ kmeni

1. p.

TeTpá,m>

KOCTb

2. p.

TeTpájíK

KÓCTH

o ‫״‬

3‫ ־‬p·

4. p.

TeTpájíK Terpáflb

KÓCTH

z u

6■ P· 7. p.

(o) Teipájin

(o) KÓCTH

TeTpájjBio

KÓCTbIO

1. p.

TeTpáan

KÓCTH

2. p.

Terpáaen

Kocréň

z S2

3. p. 4. p.

TeTpáaaM

Z “ s °

6. p. 7. p.

K tomuto typu patří:

KOCTb

KOCTHM

Terpáan

KÓCTH (o) KOCTHX

(o) TerpáuHx

KOCTHMH

TeTpájuMH

— -OCTb

odvozená

příponou

— jednotlivá jména: ópoBb, BeTBb,

(MOJIOaOCTb, ciápocTt, pá-

Berní., HBepi., khctb štětec, mbiuib,

jména

hohb,

pěn‫־‬,

poab

úloha,

cTenb,

Tem>,

ixenb,

aOCTB, BBIHÓCHHBOCTB, BépHOCTB; výjimka: hoboctb, KpénocTb);

role,

— jména s předponou (nóanucb,

njejib skulina, nÓBecTb, óÓJiacTb,

aánncb, Hácbinb);

njiónjaÄb,

— některá jiná, např. BoaésHB, KpoBáTB, nocTéjib, ne^áTK, mmcjie,

óuepeat, Méaott drobnost, drob-

uejib, TKanb, ejib

neub,

ceTb,

cKáTepTb,

Jiómajib,

né (peníze), cTénenb, TpeTb, qé-

TBepTb, HÓBOCTb, KpénocTb, ijépkobb,

koncovku

také MaTB, aouB

III. Skloňování střední 1. Podstatná jména v 1. pádě jedn. čísla na -o/-e

O O Z J

Q w— _ ■o

‫גס‬

‫ס‬

o Z s

cn , , o

Vzor měkký yqójmme

Vzor tvrdý cjióbo 1. 2. 3. 4. 6. 7.

p. p. p. p. p. p.

CJIÓBO cjiÓBa cjiÓBy CJIÓBO (0) cjiÓBe CJIÓBOM

ynňjinnje ynHJiHirța yqnjimițy ynňjinme (06) ynújimije yqnjinnjeM

1. 2. 3. 4. 6. 7.

p. p. p. p. p. p.

cjiOBá CJIOB CJIOBÚM CJIOBá (o) CJIOBáx CJIOBáMH

yqójiHiija yHÓJIHIIJ yqójinnjaM yqnjinnja (06) ynňjinmax yqóJinnjaMH

Podle vzoru c ji ó b o se skloňují podstatná jména střední na -o, např. nHCbMÓ, okhó, mócto, aépKajio, Hanájio, Kpécjio, óaepo, rocyjiápCTBO, npáBHJIO. Ke vzoru y n ó ji n nj e patří jména především na -nțe, -ițe a oje dinělá na -ace, -ne, např. )Kmínuje, xpanújiniije skladiště, nácTÓmije pastviště, KjiáAÓHiije hřbitov, cójinije, cépzme, nojiOTénije, 3épKajii>ije, jió>Ke. Poznámka

1. Podstatná jména se základem na -u mají podle polohy přízvuku v 1., 4. a 7. pádě jedn. čísla bud -e, -eM (aépKajitne, sépKanmeM), nebo -o, -on (kojibuó,

. Je také njie>ió, mnevÓM. Srov. § 36, pozn. 3, § 46, pozn. 4. 2. Několik podstatných jmen má s přechodem přízvuku v množných tvarech

kojiluóm)

změněnou samohlásku v základu: Konecó — KOJiěca, 6peBHÓ — 6pěBHa, Becjió —

Běcjia, rHesiió — rněnaa, sepnó — 3ěpHa, peópó — pě6pa, cejió — cějia,

ctckjió

CTeKJia, peMecrió — peMěcna. 3. U řady jmen je v 2. pádě množ, čísla pohyblivé -o- nebo -e-:

ÓKHa,

ókoh;

CTeKjió — crěKjia, ctckoji;

bojiokhó

— BOJiÓKHa,

bojiókoh;

okhó

— —

nHCBMÓ —

núcBMa, nitce«; secjió — eěcjia, Bečen; sepnó — sěpna, sěpeH; anpó — ánpa, ájiep aj. Na rozdíl od češtiny nemají pohyblivou samohlásku jména na

-CTBo: qýBCTBo — výBCTBa, nyBCTB; óómecTBO — óómecTBa, óómecrB;

mhhhctópctbo

— MHHHCTépcTBa, MMHHCTépcTB (srov. družstva — družstev).

K tvrdému vzoru můžeme řadit i pomnožná Bopóra, nepújia, gepnájia, apouá,

viz § 33. 5.

Středního rodu je mnoho jmen nesklonných; některá mají podobu českých

jmen středních sklonných,

např.

khhó, víz

§ 28, bod 5.

Odchylné tvary

1. Typ sôjioko — 1. pád množ, čísla hôjiokh; koncovku -h mají podstatná jména na -ko (oukó — o u κ ή; KOJiéuKO prstýnek — κ o ji é u κ n; cjiOBénKO — cJiOBéuKH; k tomuto typu patří také mužská jména jako ΛΟΜίππκο — λ o m ó πι κ n), nikoliv však všechna: ófíjiaKo — o 6 ji a κ á, bóôcko — b o ň c κ á (koncovka -h bývá zvláště tehdy, je-li přízvuk stálý na základu). 2. Podstatné jméno njienó má v 1. pádě množ, čísla tvar π ji é u n (srov. dále ýmn, KOJiémi, § 56, bod c). 3. Typ ó 6 ji a κ o — 2. pád množ, čísla o6ji3kób; tuto koncovku mají některá jména, zvláště na -hko (kojičchko — kojičchkob, njiéqnKO — π ji é h n kob), dále např. oukó — o q kób, oKÓmje — o κ ó h u e b (po -p je neprízvučná koncovka -es, srov. § 36, pozn. 3). 4. Typ n ó ji e — 2. pád množ, čísla nojiéň; patří sem ještě m ó p e — Mopéů. Tato jména — a také r ó p e, které však nemá tvary množné — mají základ na měkkou párovou [ľ], [r‫ ]׳‬a v koncovkách se tedy píše -a, -κ» (proti -a, -y u vzoru y n ň ji n m e): nójie, nójia, nÓJiw, . . ., množ, číslo nojiá, π o ji é ň, hojihm, . . ., MÓpe, MÓpa, Μόριο, . . ., množ, číslo wopá, m o p é ň, MopáM, ... .

2. Podstatná jména v 1. pádě jedn. čísla na -ne, -te Vzory co6páHne, BOCKpecéHte

1. P· 2. P·

cobpámie co6páHKK

BocKpecéHbe BOCKpecéHLH

O Π O Z J Q M '‫־‬-‫־‬

3. P· 4. P· 6. P·

codpáHHio

BOCKpecéHbK)

7. P·

coSpánue (o) coópánnH coSpáHneM

BocKpecéHbe (o) BocKpecéHbe BOCKpecéHbeM

Z M o z 2

o J ľ O

BOCKpecéHbH

1. p.

COÓpáHHH

2. P■ 3. P■

COÓpáHHH

BOCKpecéHHH

COSpáHHHM

BOCKpecéHLHM

4. P· 6. P·

7. P·

BOCKpecéHbH

cobpáHHH

(o) COÓpáHHHX

(o) BOCKpecéHbHX

CobpáHHHMH

BOCKpecéHBHMU

Podle vzoru co 6pá h n e se skloňují jména střední na -ne, jako např. stanne, uTémie, sace^ánne, npeuJioHtéHne, OTKpbrrue, noHHTue pojem, viz § 22, § 175. Ke vzoru BOCKpecéHbe patří podstatná jména střední na -te, -i>ě, jako 3UopÓBbe, cnácTbe, BapéHbe, KýmaHbe, yméjibe soutěska, noĎepéjKbe, 6ejibě, cbipbě suroviny, crapbě veteš, mHTbé šiti. Poznámka

1. Vzor coSpánne se liší od vzoru y h h ji h n! e koncovkou 6. pádu jedn. čísla

-h

(06 yvújmme — o coSpánuu), srov. § 42, pozn. 1, § 48, pozn. 2. Vzor

BOCKpecéHbe má v 2. pádě množ, čísla pohyblivé

-h-,

a tedy zakončení -na

(BOCKpecéHHŠ). 2. U některých podstatných jmen se zakončení -ne a -be střídají bez významo

vého rozdílu

(např. BocnoMHHáHHe i BocnoMHHáHbe), často v básnickém jazyce.

Někdy se oba tvary významem liší, srov. BapéHne — vaření, BapéHbe — zavařenina, BocKpecéHHe — vzkříšení, BOCKpecéHbe — neděle, viz § 175. 3. Pravidelně je 2. p. množ, čísla se zakončením

-hh

(vlastně tvar bez kon

covky): coSpánne — cočpáHHŽ, BOCKpecéHbe — BOCKpecéHHÍt

(jednot

livě je pyacbě — pý>KbH, pýjKen). Odchylně mají některá jména vzoru BOCKpe-

c é h b e v tomto pádě koncovku -eB: nJiáľbe — njiáTba, n jiárbes, njiá-rbHM, . ..;

ýcTbe — ýcTba, ý c t b e b, ýcTbHM, .. . (srov. § 54, bod 3 a dále typ sbchó § 56 a). 4.

Ke vzoru cobpáHKe patří i pomnožné npéEina (viz § 33).

3. Podstatná jména s obměnou v základu — ne produktívni typy a) Typ 3 b e h ó, -á, -ý, . . . — 3BéHbH, 3Bém>eB, -bhm, . . .; patří sem ještě KpbiJió — k p bi ji b h, k p bi ji b e b, népeBO — je pé Bb h, jep é b b es, nojiéno — n o ji é hbh, nojiéHbes, nepó — nép ba, n é p b e b. b) Podstatné jméno ný no, -a, -y, ... zázrak, div má v množ. 55

čísle tvary nyaecá, qyaéc, -áM, ... Mezi tvary h é 6 o, -a, ... a h e6 e c á, h e 6 é c, -á m, ... je poměr jako mezi českým nebe — nebesa. c) Podstatná jména ýxo, -a, -y, kojicho, -a, -y, ... mají v množ, čísle tvary ýmn, yniéň, ymáM, ..Kojiémí, KOJiénen, kojičhhm, ....

d) Podstatné jméno cý -ÓB, -áM, .... e)

Typ

o, -a, -y, . . . lod má množ, číslo cyaá,

ómh

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. p.

HMH

Mněná

2. p.

ÉMCHH

HMCH

3. p.

ŔM6HH

UMeHÚM

4. p.

HMH

HMeHá

6. p.

7. p.

(oó) ÚMeHH HMeneM

(06) HMCHáx

HMenáMH

Poznámka Patří sem deset podstatných jmen, např. BpéMa, Spěna, 3Háwa, naéMa, naáwa

(má jen jedn. číslo!), céMa. Podstatné jméno anáina má koncovky neprízvučné (a h a m é h a, 3 h a

ě h, □Haněna

množ, čísla tvar c e m á

...); podstatné jméno céna má v 2. pádě

Podstatné jméno

ähth

JEDNOTNÉ ČÍSLO

má tyto tvary: MNOŽNÉ ČÍSLO

1. p.

JinTH

aéTH

2. p.

ÄHTHTH

aeTéň

3· P-

ÄHTHTH

HéTHM

4. p.

AHTÄ

6. p.

(o) ÄHTHTH

7. P.

.HříTÁTeio

neTéá (o) aérax

JieTBMM

Poznámka Tvary jednotné mají jen význam přenesený (dítě přírody — ähth npnpóati), množných se užívá ve významu základním (y nnx ÄBÓe aeréii, viz § 41, pozn. 2)

i přeneseném (séra npiipóabi). Pozor na přízvuk tvarů množných!

PŘÍZVUK PODSTATNÝCH JMEN STŘEDNÍCH

Přízvuk podstatných jmen středních lze shrnout do těchto typů: POHYBLIVÝ STALÝ

v množ, čísle přechází

na kmeni

v množ, čísle přechází

z koncovky

na koncovku

codpánne coópánHH

CJIÓ3O

OKHÓ

CJiÓBa

OKHá

coSpáHHio

cjiÓBy

OKHý

coSpánne

CJIÓBO

OKHÓ

(o) co6pánnn

(o) cjiÓBe

(06) oKHé

1. P· 2. P· 3. P■ 4. P■ 6. P·

coópáHneM

CJIÓBOM

OKHÓM

1. P· 2. P·

COÓpáHHH

CJIOBá

ÓKHa

coópánnň

CJIOB

ÓKOH

3. P· 4. P·

coSpánnaM

CJIOBáM

ÓKHaM

coSpánmi

CJIOBá

6. P· 7. P·

(o) COÓpáHHHX

7. P·

ÓKHa

(o) CJIOBáx

(o5) ÓKHax

CJIOBáMH

COÓpáHUHMH

ÓKHaMH

Č ÍS L O

M NOŽNÉ

Č I SLO

JE D N O T N É

I I

kmen

K t omuto

— jména s

typt

zvučnými

patř i:

neprí

—

jednotlivá

jména:

—

MČCTO,

SpeBHÓ, Becjió, rneaaó,

BÓňCKO,

ÄČJIO,

ponami -CTBO (nýB-

npáBO,

cráAO,

CTBO, CBÓHCTBO) ,

Kpý>KeBo krajka, óÓAa-

-CTBne

ko,

pří

(nyTeiné-

CTBHe, npenáTCTBne),

-nte,

-Hne,

-nte,

-Tbe

(BOCnOMHHá-

Hne,

nonánie

jem, Kýmante), -·to

aépicajio,

MÓpe, nójie; — také nýAO

Téjio, cépflue,

aepHÓ, cenjió,

Č.

népm), č.

ca),

jiná,

peópó,

CTeKjió, py>Ki>ě, mn.

č.

(mn. č.

Kpájiia), nepó (mn.

KOJiecó

některá

Í1M H — KMená

(jíňanKO,

—

ajtpó,

aňu), Kpbijió

nělá a hanlivá

naatTnniKo);

cejió,

Aecá, cýAHo — cyAá, a většina jmen typu

(mn.

OKÓnue, sépKaJibue,

kojibiió,

iihthó,

(2.

aňiló

(npáBiwio), z d r o bKOJiéiKO,

jihijó,

nncbMÓ,

uncjió,

— ny‫־‬

jména:

jednotlivá

3B6HÓ

sBeHta),

(mn. č. KOJiě-

bojiokhó

(mn. č.

BOJiÓKHa), hojiothó (mn. č. noJióiHa), pe-

MecJió (mn. č. peMěcJia)

např. 6jho.uo, 6ojióto,

KopŮTo, KpécJio

Poznámka

1. Podstatná jména óaepo, aépeBo mají také pohyblivý přízvuk, podobný typu cjióbo

-a, . .

— CJiosá, ale přechází na druhou slabiku kmene

(o 3 ép a, a e p é

t h) .

Podstatná jména ýxo, njieaó mají přízvuk odchylný od uvedených typů: ýxo, ýmn, yméň, -ám . .

njienó, -á, . .

njiéun, njieq, -áM, ....

3. Několik jmen středních má přízvuk stálý na koncovce: Top>KecTBÓ slavnost, cynjecTBÓ bytost.

Také množné tvary ästh, ä e

aéTHM, (o) aéTax, a e t

b m

ň mají zvláštní

přízvuk (jako juóäh, jnoaéň, ... viz § 43 f, § 56 f).

JMÉNA VLASTNÍ

Jména vlastní (umchú cóócToeHHbie) jsou jména osob (BaaÄÍÍMHp BacňjiteBMu JJypHÓB, Mapňa CrenáHOBHa IIjiÓTHHKOBa), názvy zeměpisné (MocKBá, Vepnoe MÓpe, Ypáji, BÓJira, KpbiM, JIiiTBá), jména pomístní (Kpácnaa njión!afli>, CrpoMbiHKa ulice v Moskvě, 3aMOCKBopém>e), názvy budov, lodí, podniků, organizací, divadel ap. (JJom co*koob, Kpéňcep «Bapár», «Cepn n Mójiot» továrna v Moskvě, UnnáMO MocKBá sportovní klub, MájiBiň Teárp divadlo v Moskvě). Jména národů se v ruských mluvnicích chápou jako jména obecná (uMená Hapui^árejibHbie), a proto se píší s malým začátečním písmenem, např. aHrjiMuáHMH — Angličan, rpyaÚH — Gruzín, néxn n cjiOBáKn — Češi a Slováci.

Osobní jména seu Rusů skládají ze jména rodného (umu) ,jména po otci (oteckého — ÓTuecreo) a příjmení (tpaMÚJiun), např. AjieKcáHjip IdisáHOBiiu E$úmob. Ve styku ústním i písemném se užívá (mimo jednání vysloveně úřední) v ruštině jména rodného a oteckého (např. BflpáBCTByňpre, HnKOjiáň AHapéeBnu; caaÚTecb, AčpáM Bopácosnu; v dopise: Iľjiy6oKoyBa>KáeMi>iň Cepréií HrHáTBeBnu). V češtině užíváme v obdobných situacích podle okol ností příjmení uvedeného slovy pan, paní, slečna, soudruh, soudružka (pane Růžičko, soudružko Sedláčková) nebo titulu (soudruhu akade miku, pane n. soudruhu profesore, doktore ap.), v češtině je titulování mnohem běžnější než v ruštině. 58

Tvoření jmen po otci -OBHq -OBHa

(BjianÓMHp) BjiaAŔMHpoBnu — BjianÓMHpoBHa; (BÚKTop) BáKTopoBím — BiiKTopoBHa; (Hbíh) KBáHOBMU — HBáHOBHa

-eBHH -eBHa

(HnKOJiáii) HnKOJiáeBim — HuKOJiáeBHa; (MaTBéň) MaTBéeBHu — MaTBéeBHa; (Anupěň) AnapécBnu — AHjipéeBHa

-beBHq -beBHa

(Bacájmň) BacňjibeBnu — BacÉJibeBHa; (A^anáciiň) AijiaHácbeBnq — A^anácbeBHa

'HH -HHHqHa, -HHHa

(Hjibá) Hjibííq — IljibÓHnuHa (čti [il'jín'išn‫׳‬b] (KyabMá) KyabMňu — KyaMÚHnmia; (CáBBa) CáBBnq — CáBBHHHa

Poznámka V běžné výslovnosti zakončení jmen po otci zní např. llBánoBiiu [iványč'], Ktiá-

HOBHa [ivánn-t], HnKOJiáeBnq [n'ikalájič'], IlnKOJiáeBna

[n'ikalávn’b]. Ve spojení

se jmény po otci se obměňují i některá častá křestní jména, např. Mapúa Crená-

HOBHa [mar's'ťepánnt], AjieKcáanp KnáHoanu [alsányványč'].

Skloňování jmen osobních a místních

Příjmení typu IleTpÓB (Cójihh), IleTpÓBa (CójiHHa) 1. p.

IleTpÓB,

Cójihh

IleTpÓBa,

2. p.

IleTpÓBa,

Cúnnna

IleTpÓBOH, CňjiMHoň

3. p.

IleTpÓBy,

CójiHHy

IleTpÓBOH, Chjiuhoh

4. p.

rierpÓBa,

CójiHHa

IleTpÓBy,

6. p. 7. P.

(o) IleTpÓBe, Cnanue neTpÓBEIM, CÓJIHHMM

CójiHHa

CňjmHy

(o) IleTpÓBOH, Chjihhoh

IleTpÓBoň, CňjiuHoň

Poznámka Tvary jsou shodné se skloňováním přídavných jmen přivlastňovacích (viz § 71)

mimo 6. p.: o Cujinne — o MámnuoM Maué.

Ostatní typy příjmení

Příjmení typu flnópcKnň, HnopcKan se skloňují jako přídavná jména vzoru h ó b m ň (viz § 69). Mužská příjmení typu IIItojibu, Óňcrpax, PaónHÓBnu se sklo ňují podle vzoru příslušného zakončení; ženská příjmení těchto typů jsou nepřechýlená a neskloňuj! se (Ó Jitra UItojilií, Ójiktm IIItojilii, · ■ Pňra PaÔMHÓBHu, Pútbi Pa6nHÓBnu, Pirre PafínHÓBUH, . . .) . Mužská a ženská příjmení typu IHeBnénKo (ukrajinského původu) se obvykle neskloňuj! a zůstávají nepřechýlená (c AhApéeM IHeBuéHKO, o Bépe BacnjiéHKo).U mužských příjmení tohoto typu se někdy vyskytují starší tvary podle CTápocra (y AHÄpéa lUeBuéHKn, c ÄHupéeM IHeBuéHKoň).

Jsou nesklonná (a zůstávají nepřechýlená) příjmení typu 1!epHbix, JJojirúx, JJypnoBÓ, a také neruská příjmení typu Hmko6ása, Eyp>Ké, Pere, Pyccó, Tioró, Tojilhttm. Poznámka Česká příjmení se připodobňují obdobným jménům ruským. Skloňujeme tedy jméno lopaK (Horák) podle vzoru nnonép,

cháváme v podobě přechýlené!) podle vzoru

jméno PópaKOBa (Horáková; pone

Jména EápToscKn (Bar-

tovský), EápTOBcKa (Bartovská) skloňujeme jako ruská ÍBÓpcKiiÄ, Hsópc k a a. Při skloňování českých příjmení typu Čapek, Horáček, Filipec Rusové

zpravidla ponechávají pohyblivé -e- (1láneK,

HáneKa,

1I á n e k y, ... rópaueK,

PópaieKa, ...; újinneu, C> ú jinneua, ...); jsou však možné i tvary, které

odpovídají českým (nponsBeaéHnu HánKa).

Místní jména na -hh, -mho, -ob, -eB, -obo, -eso (KajiásnH, KajiÓHMH, HapnutiHO, CapáTOB, HnKOJiáeB, IIJějiKOBO, BHýKOBO, KýnijeBo) se skloňují jako podstatná jména vzoru 3 a b ó n, popř. c ji ó b o (mají tedy na rozdíl od obdobných přídavných jmen přivlast ňovacích v 7. p. koncovku -om) . Ostatní místní jména (JIcHUHrpáu, MýpwaHCK, MocKBá, ÁcTpaxaHt, ApxáHrejiBCKoe) se skloňují podle vzorů, k nimž se řadí podle zakon čení. Neruská jména místní na -e, -o, -y, -n jsou nesklonná (CKÓnjie, HnKáro, Baxý, Ľópn, Tônjiňcn, Cóm). Nesklonná jsou také v ruských textech jména Bpno (npnéxaTB na Bpno), Kjiáano. 60

Přídavná jména Přídavná jména (umchú npujiazÓTeJibHbie) označují vlastnosti, např. nécTHLiň uejioséK, xojiójmaH Bosá. Přídavné jméno označující vlastnost přímo, jako např. xopómnň, bbicókhm, hóbbih, KpácHBiň, nazýváme jakostní (KáuecTeeHHue) ·, přídavná jména jako ropoacKÓň, ýTpeHHnň, KáMeHHbiň, opjiÚHbiň, BÓjmnň se nazývají vztahová (othocÚTejibHbie), např. roponcKÓň znamená ,,týkající se města, vztahující se k městu“. Zvláštní skupinu přídavných jmen vztahových tvoří přídavná jména přivlastňovací (npuTf*ckÚTejibHbie), např. flájinH strýčkův, Jíněnu liščí. Přídavná jména vyjadřují rod (xopómnň äom, xopómaa KBapTÚpa, xopómee noMeiijéHne; v množném čísle je jeden tvar pro všechny rody — xopómne ÄOná, xopómne KBaprnpBi, xopómne noMeipénna), dále číslo (hóbbió koctióm — HÓBBie koctjómbi) a pád (xopomni! äom, xopómero aówa, xopómewy sÓMy, . . .). Ve větě bývají přídavná jména přívlastkem (Mm CMOTpéjin nHTepécHBiň Jjujiem) nebo součástí přísudku (Sto óbijio äjih Mená hóbo. ,ZJom 6ewi KáMeHHbiň) či doplňkem (Oh npnměji ycTájibiň). Jakostní přídavná jména mívají dvojí tvary: složené (nónHbie ipópMbi), např. óojibHÓň, jichž se užívá v přívlastku, také v do plňku a v přísudku, a jmenné n. přísudkové (KpárKue (pópMbt), např. 6ójich, kterých se užívá jen v přísudku. U jakostních přídavných jmen se vyjadřuje míra vlastnosti stupňo váním, např. KopÓTKnii — Kopóue kratší. Poznámka 1. Některá vztahová přídavná jména nabývají také významu jakostního, srov.

HtejiéaHaa KposáTB — atejieanoe anopÓBte, >KeJié3Haa bójih; craabHÓň hohc ocelový nůž — cTajtBHbie népBBi. 2. S přídavnými jmény jsou spojeny i další tvary, které se od nich odvozují: příslovce vlastnosti

(npáBHjiBHBtii — npáBH.iBHo, viz § 177) a pojmenování (sépHBiň — BépHocib, viz § 22).

3. Některá přídavná jména zpodstatněla (srov. BoéHHBiň voják, HáSepeacnaa ná břeží. npórujioe minulost).

TVOŘENÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN Přídavná jména se tvoří především odvozováním příponami (niKÓJia — niKÓJILHLlň) .

€4

ODVOZOVÁNÍ PŘÍPONAMI PŘÍDAVNÁ JMÉNA VZTAHOVÁ (vyjadřují zvláště vztah prostorový, časový, původ, příslušnost ap.)

-CKHH, -CKÓH

(Cn:6ňpi>) cn6ňpcKnň, (JleHHHrpán) jieHUHrpá^CKnň, (MocKBá) mockóbckhh, (nex) némcKuň, (itaaáx) KaaáxcKnň; (Maň) MáňcKnň, (oKTáSpt) oKTáfípbCKnň; (rópoji) ropoacKÓň, (aepéBHa) »epeséHCKnň, (aaBÓji) aaBojjcKÓň, (MÓpe) MopcKÓň; (yHŘTejn‫ )־‬ynÉTejibCKHň, (renepáji) reHepájibCKnň, (cOJIfláT) COJIAáTCKHH

-HLIM, -HÓH

(ropá) rópHbiň, (ýjmija) ýjinnHbiň; (jiec) jiecHÓň, (cTenb) CTenHÓň, (peKá) penHÓň; (>Kej!é3o) 2Kejié3Hbiň, (Kupním) KnpnímHbiň cihlový, (6ctóh) SeTÓHHbiň, (mSjioko) áfíjionHbiň, (mojiokó) mojióhhbiíí, (naň) náňHbiň, (mhco) MHCHÓň; (TpaMBáň) TpaMBánHbiň, (aBTOMOÓňjib) aBTOModnjibHbiň, (BOKaáji) B0K3ájibHbiň, (niKÓJia) niKÓJibHbiň, (6ea ijBéTa) fíeciiBéTHbiň

-oblím, -CBLIM, -OBÓÍÍ, -eBÓn

(nójie) nojieBÓů, (jiyr) jiyroBÓň, (caa) cauÓBbiň; (j!y6) AySÓBbiň, (rpýma) rpýmeBbiň, (bííihhh) BHinHeBbiň, (pne) pňcoBbiň, (inějíK) mějiKOBbiň, (arnomhhmíí) ajnoMňHneBbiň; (iDKas) jDKáaoBbiů, (Miip) MnpoBÓň světový, (6oň) fíoeBÓň, (nac) nacoBÓň

-mhlím

(opěj!) opjiÓHbiň, (jies) jibBÓHbiň, (jiómajib) JioniajjnHbiň, (cojiOBéň) cojiOBbňHbiň slavičí

-HÓHHLIM

(peBOJixnjna) peBOjnoiíMÓHHbiň, (ao peBOjnónnn) «opeBOjnoijnÓHHbiň, (aBnáiins) aBnaiiHÓHHbiň

Poznámka 1. Některé z uvedených přípon mají obměny, např. -ecKnň

uejioBé’i- e c

k m

CTaTucT- ň u e c obckhíí);

(apýxc-e c k

ti), -uecKHÍi (nepeBÓa- iecK n ä), -HuecKHň (peajincT- ň u e c k

n ň,

rjihmut- h

t ec k h ž),

-niHbiň (rofl-HZHMŽ,

-obckhh

(Mápr-

ob ck h

ž,

h h,

k h h,

ásrycT-

nepB-H Z H M ž).

2. Vedle živých přípon je řada jiných, jimiž se dnes již nová slova netvoří; jsou to např. -aHbtň, -Hiibiii, -hhóíí (KÓataHbiň, necuáHbiň, no.ioTHHHMň, jibiiaHÓň), -eHHbiň

(>KH3HeHHbin, rocyB.ápcTBeHHbTň), -hhh, -bhhhh (jiéTHnň, océnunň, ueuépHHň, Bépx-

HHŽ, ýTpeHHHň). . 3. V ruštině je tvrdá přípona -hlih, -hóh daleko více rozšířena než měkká pří pona -hhh; tvrdé příponě v ruštině často odpovídá měkká přípona -ní v češtině,

srov. BeuépHuň — večerní, avšak lótKHbiň — jižní, céBepHbtií — severní,

houhóh

—

noční. Porušťovací příponou přejatých přídavných jmen je ‫־‬Hbiň, počešťovací pří

ponou je -ní: ueHTpájibHbiň — centrální, otjmuuáJibHbiň — oficiální, aaeMeHTápHbiň — elementární, KOJDieKTHBHbiií — kolektivní.

4. Před příponami -ckhh, -ckóh, -Hbiň, -hóh se mění souhláska jako v češtině, např. (Ilpára) npáwcKiiň — pražský, (nyKá) MyiHÓíi — moučný, (Kyjián) Kyjiáu-

KHŽ — kulacký. U přídavných jmen tvořených od některých jmen zeměpisných a národních však ke změně nedochází, např. (xasáx) KaaáxcKnň — kazašský, (ysóéit) ysfiéKCKHH — uzbecký. 5. Před příponami -Hbiž, -ckhh se po -ji- píše měkký znak, i když odvo-

zovací základ končí na tvrdé

ji:

BOKsáji — BOKsájibHbin, mKÓjia — mKÓjibHbiň, na-

uájio — HaiájibHbiii, renepáji — reHepá-nbCKHH, cejió — céjibCKHň. Po jiných sou

hláskách

měkký

znak

nepíše,

i když je odvozovací základ zakončen

párovou souhláskou měkkou (např. nsepb — »BepHÓH, papt — pápcKHH, CuCúpi.

— cn6iipcKnii, KasáHb — KasáHCKuň; výjimku tvoří názvy měsíců (h k> CeHTHÓpbCKHH,

OKTKŠpbCKHH,

íeKáSpbCKHH,

h h c k h h,

avšak HHBápCKHH) .

6. Pamatujte, že v příponách -ohhmh, -eHHbiň píšeme -hh- (rpaBHTauHÓHHbiH,

pÓACTBeHHbiň, TopxcécTBeHHbiä), v příponách -HHbiž, -anbiô, -HHbiH, -hhóh se píše

jedno -H- (opjiHHMH, KÓ>KaHbiň, cepéópstHMÍi). Výjimky jsou tři: jtepeBHHHbiň,

ojioBáHHbiH cínový, c

e k ji á h h bi ii skleněný.

PŘÍDAVNÁ JMÉNA JAKOSTNÍ

-HCTblíí, -acTBiií

(ropá, rópi>i) ropňcTBiň hornatý, (jiec, jiecá) jiecňcTMií, (óojióto) SojiÓTMCTbiň bažinatý, (tchb) TeHHCTbiH, (KáMeHb) KaMeniíCTbiH kamenitý, (ay6) syóácTbiH zu batý

-JIHBbin

(j!o>KÄb) ÄoatjuiiÍBbíň deštivý, (aaôÓTa) aaôÓTJinBbíň starostlivý, pečlivý, (pacqěT) pacHěTJiHBbiň vypočítavý, (TajiáHT) TajiáHTJinBbiň

PŘÍDAVNÁ JMÉNA JAKOSTNÍ

-eMbin, -MMblH (často s předponou ne‫)־‬

-TCJIbHblM

(npoMÓKHyTb, npoMOKáTb) HenpoMOKáeMbiň nepromo kavý, (sňfleTb) HeBňjjuMbiň neviditelný, (προίίτιΐ, προxojtÚTb) HenpoxoflÓMbiň neproniknutelný, neprostupný

(»ejiáTb) xcejiáTejibHbiií žádoucí, (ysjíeKáTb) yBJíeKáTejibHbiů poutavý, (ynOTpe6ÓTb) ynOTpebHTejibHbiií, (nofloapesáTb) noflOapňTejibHbiň podezřelý i podezří vavý

Poznámka K typu HenpoxoÄÓMbiä, HenoapaatáeMMii ap., srov. § 173.

Přídavná jména vyjadřující malou nebo velkou míru vlastnosti

-OBaTblH -eeaTbin

(fíéjibiií) fíejiOBárbiň bělavý, (póaoBbiii) posoBáTbiň narůžovělý, (rjiýnbiň) rjiynosáTbiň přihlouplý, (pú>khíi) pbDKesáTbiň nazrzlý

-eHbKHií

(Séjibiá) fíéjieHbKnň bělounký, běloučký, (xopómnň) xopómeHbKnň hezoučký, (jiěrKnň) jiěroHbKnň lehoučký

-yiIJHH

(fíojibinóň) fíojibinýmnž velikánský, (xyjióň) xyjiýmuž vyzáblý

Poznámka Odvozeniny s těmito příponami jsou zpravidla citově zabarvené a patří jazyku

hovorovému.

ODVOZOVANÍ PŘÍPONAMI A TVOŘENÍ SKLÄDÄNÍM

Předponami nebo skládáním jsou utvořena např. tato přídavná jména: npeÄÓÔpbíň předobrý, BcecňjibHbiň všemocný, yjn>TpaKopÓTKnň ultrakrátký, HeSoráTbiň nebohatý, Henjioxóň dost dobrý; rjryxoHeMÓn hluchoněmý, rojiyfíorjiáabiň modrooký, npaBÄonoÄÓÔHbiä pravděpo dobný, >KH3Hecnocó6Hbiň životaschopný, nepBOKjiáccHbiň prvotřídní.

Poznámka

U složených přídavných jmen píšeme spojovací čárku, jestliže jde o vztah souřadnosti

cjioBápt,

(uémcKO-pýccKuň

uémcKO-pýccKne

OTHoménna

česko-ruské

vztahy) nebo při vyjadřování barevných odstínů (TěMHO-cňHHÓ, jinMÓHHo-JKěaTBiň

citrónové žlutý).

SKLOŇOVÁNÍ

PŘÍDAVNÝCH JMEN

Podle koncovek a zakončení základu lze shrnout skloňování pří davných jmen do těchto vzorů: VZOR

s koncovkami

složenými

složenými i jmennými

TVRDÝ

HÓBbin

M áuiHH

MĚKKÝ

JléTHHH

BÓ JIHH ň

!.Přídavná

jména

koncovkami

složenými

Vzor tvrdý hóbmm, -aa, -oe; -ne MUŽSKÝ ROD

« z 2

1. 2. 3. 4-

p. p. p. p·

ŽENSKÝ ROD

STŘEDNÍ ROD

HOBBIH

HÓBaa

HÓBOe

HÓBOrO

HÓBOMy

hóboh hóboíí

HÓBBIH

HÓByiO

HÓBOe

HÓBOMy

(Živ. HÓBOro)

Q cn

I0 3i

7. p.

(o)

HÓBOM HÓBBIM

(o) HÓBOÍÍ

HÓBOM

(o)

HÓBOM

HÓBBIM

PRO VŠECHNY RODY

N O z 2

O J (u měkkého vzoru -eio), která je knižní. Srov. § 46, pozn. 1.

Vzor měkký jiéTHHÓ, -as, -ee, -ne MUŽSKÝ ROD

z° Q c/í o

1. 2. 3. 4.

p. p. p. p.

6. p. 7. p.

JléTHHÍÍ jiéTHero jiéTHeMy JléTHHH (živ. jiéTHero) (o) jiéraeM JléTHHM

ŽENSKÝ ROD

JléTHHH jiéTHen jiéTHeň JléTHlOIO

(o) Jičmeň jiéTHeň

STŘEDNÍ ROD

jiéTHee jiérnero JiéTHeMy jiéTHee

(o) JlémeM JléTHHM

pro všechny rody

z ■N o Z S

O J " o

1. 2. 3. 4.

p. p. p. p.

6. p. 7. p.

jiéTHHe JléTHHX JléTHHM jiéTHHe (Živ. JléTHHx) (o) JléTHHx JléTHHMH

Podle vzoru Jiérn n ä se skloňují přídavná jména na -nit, -hh, -ee (3ÓMHJIM, BecéHHnň, nepénHiiň, cerójtHHUiHHH, chhhíí). 66

Poznámka 1. Ke vzoru ji é t h h A řadíme i přídavná jména se základem na -ac, -m, -n, -m;

místo koncovek -nu, 1010‫ ־‬se po těchto souhláskách píší -au, ‫־‬yio (1. p. CBéak, -m je v neprízvučných koncov

kách -e- (cBéiKero, xopóinero), v přízvučných koncovkách -6- (uyjKÓro, Goubinóro). 2. Podle vzoru jemuž se skloňují také přídavná jména slovesná

činná

2. a 3.

(unráiomnii, npo'inTáBmnií, viz §§ 167, 168) a jednoduché tvary stupně

(jiýninnň, Bttcinnň, Tpyjméňmnň, viz §§ 78, 79).

3. Pamatujte, že v češtině je měkký vzor jarní zastoupen mnohem početněji než

odpovídající vzor jéiH

ž, viz § 64, pozn. 3.

2. Přídavná jména s koncovkami (složenými i jmennými)

smíšenými

JE D N O T N É Č ÍS L O

Vzor MániHH, -a, -o; -m MUŽSKÝ ROD

ŽENSKÝ ROD

STŘEDNÍ ROD

1. p.

MáinnH

MáinHHa

MálHHHO

2. p.

MáinHHa, -oro

MámHHoň

MáinHHa, -oro

3. p.

MáimiHy, -ony

MáinHHoň

MáinHHy, -oMy

4. p.

Mámím

Máinnny

Máninno

(živ. Mámnna, -oro)

6. p.

(0) MámnHOM

(0) MámHHoň

7. p.

MáinnnbíM

MáuiHHOH

(0) MálHHHOM

MániHHblM

M NOŽNÉ

Č ÍS L O

P RO VŠECHNY RODY

1. p. 2. p.

MámnnBi

3. p.

MátnHHUM MámuHLi

4. p.

MámnHMX

(živ. MámnHbix)

6. p.

7. p.

(0) MámnHMX MámnHMMn

Poznámka

1. V 2. a 3. p. mužského a středního rodu je bud koncovka jmenná (Mámnna, Mámnny), nebo složená (Mámnnoro, MámnHOMy). 2. Přídavná jména vzoru M á m n h se tvoří od jmen osobních

mužských

i ženských na -a, -a, a to od jmen vlastních

(Haráina — HaTámnH,

fléTH — ľléTnn) a od jmen označujících příbuzenské

(nána —

vztahy

BÁnn — ähäiih).

múmhh,

3. Ke vzoru M á m n H se řadí také několik přídavných jmen typu

otuób;

v 2. a 3. p. mužského a středního rodu jen koncovky jmenné

mají

(oľuÓBa,

omÓBy). 4. Pamatujte, že v ruštině se běžně přivlastňuje 2. vacím

pádem

přivlastňo

(TBÓpuecTBO nýniKHHa — Puškinovo dílo).

Vzor BOJIHHH, ‫־‬BH, -Be; -BH MUŽSKÝ ROD

ŽENSKÝ ROD

STREDNÍ ROD

1. p.

BÓJ!qnň

BÓJIHbH

BÓJľibe

2. p.

BÓJiqbero

BÓJiqbeň

BÓJiqbero

3. p.

BÓJiqbeMy

BÓJIHbeH

BÓJinbeMy

4. p.

BÓJTCHH

BÓJIHblO

BÓJIHbe

(živ. BÓJiubero)

6. p.

(o) BÓjmbeM

(o) BÓJiuteň

7. p.

BÓJiqbHM

BÓJIHbeÓ

(o) BÓjmi.eM

BÓJiqbHM

PRO VŠECHNY RODY 1. p.

2. p.

BOJIHbHX

3. p.

BÓJIHBHM

4. p.

BÓJI4LH (ŽIV. BÓJIHbHX)

6. p. 7. p.

(o) BÓJI4BHX BÓJIHbHMH

Jako bójiihh se skloňují přídavná jména přivlastňovací na -hh, -bh, -Be, která se tvoří od názvů zvířat a také některých pojmenování osob: nTÚija — nTÚHbe rneanó ptačí hnízdo, pú6a — pú6nň >Knp rybí tuk, KopÓBa — KopÓBBe mojiokó, oxóthuk — oxóthhhlh coóáKa lovecký pes, neBiíiia — ,neBÍranň rójioc. Pamatujte, že jména podobného významu se odvozují i příponou -hhmh (Kýpnua,

Kýpbi — KypÓHMň).

JMENNÉ TVARY PŘÍDAVNÝCH JMEN

Jmenné (přísudkové) tvary přídavných jmen mají tyto jmenné

MUŽSKÝ ROD bez koncovky

3flOpÓB (3J10pÓBEIH)

ŽENSKÝ ROD

STŘEDNÍ ROD

-a

-O

3fl0pÓBa (3ÄopÓBaa)

3^OpÓBO (3HOpÓBOe)

PRO VŠECHNY RODY -EI

Č ÍS L O

M NOŽNÉ

JE D N O T N É Č ÍS L O

koncovky:

3flOpÓBLI (3ÄOpÓBBie)

Končí-Ii základ na skupinu souhlásek, bývá v mužském rodě p o· hyblivá samohláska (óézJibtů zjiácHbiů). Nejčastěji to je — podle polohy přízvuku — pohyblivé e nebo ě (npáBHJn>Hbiň — npábhjich; fíojibHÓň — bójieH; cnoKÓHHbiň — cnoKÓeH; rópbKnň — rópeK; ýMHbiň — yMěn). Pohyblivé o je u přídavných jmen se zakončením -KHH, předchází-li tvrdá souhláska (6jiÚ3Kuň — 5jiú3ok; KpénKnň —‫׳‬ KpénoK; jiÓBKnň — jióbok obratný), a po šeplavé souhlásce v poloze prízvučné (cMeniHÓň — CMenión); je také nojiHbiň — n ó ji o h pln, ÄÓJirnň — a ó ji o r. Bez pohyblivé samohlásky je např. MěpTBBiň — m é p t b, 6éictpmh — 6 bi c t p, něcTpbiií — n ě c t p, ÄÓôpBíň — a o 6 p.

Poznámka

1. Jmenné tvary se tvoří

jakostních

přídavných

jmen hlavně

vzoru hó bh í, ale ne od všech; netvoří se zvláště od přídavných jmen se zakon čením -ckhž, -OBLiH, -oBóii, -jtbiii (6pá‫־‬rcKnň, pósoBBiň, nepeaoBÓň, oTCTáJitiii zaostalý).

Jen výjimečně se tvoří od přídavných jmen měkkých (např. xopómnií — xopóin, CBéacnň — c b eMorýunň — mot ý i). V ruštině jsou jmenné tvary

zcela

živé, naproti tomu v češtině jsou běžné jen u omezeného počtu přídavných jmen

"JJ

(např. nemocný — nemocen, zdravý — zdráv, spokojený — spokojen, slastný —

šťasten). 2. Končí-li základ přídavného jména na -k, -r, -x, je v množném čísle koncovka

-n (jióbkuh — J1ÓBOK — jiódkh, CTpórnň — CTpor — crpórn, njioxóů — nnox — hjióxh) . 3. Jmenných tvarů se užívá jen v přísudku, a proto je můžeme také nazývat p ř ísudkovými (oh /!obojích, oh ôeiji hobojích, oh BýaeT hobojích). O tom, kdy se

užívá v přísudku tvarů jmenných a složených, viz § 220. 4. Pamatujte, že při vykání mají tvary jmenné tvar množného čísla (SýabTe

noSpái, cKa>KHTe . . . budte tak laskav (laskava) . . .), tvary složené tvar jednotného čísla (bh TaKÓň AÓSpbiň jste tak laskavý, stí xaKás HÓůpaa jste tak laskavá). 5. Několik přídavných jmen má jen tvary jmenné; jsou to paa (M paa 6ýay Baw noMÓiL·. S radosti vám pomohu), aónacen, HaMépeH. Viz také § 183.

Přízvuk jmenných

(přísudkových)

tvarů

V jmenných tvarech ženských a také středních a množných dochází často k pohybu přízvuku. Zvláště je roz šířen pohyblivý přízvuk tohoto typu: Přízvuk je na koncovce v ženském rodě jmenných tvarů

těchto přídavných jmen: rojiÓÄHBiä — rójioaeH, -á, -o, -h; xojióähmž — xójioaen, -á, -o, -m;

BecějiMH — néceji, -á, -o, -H; AeměBMH — aeines, -á, -o, -m; BeílěHMH — aéjieH, -á, -o, -bl; ýMHblH — yMĚH, -á, ýMHO, -M;

Hoporóů — nópor, -á, -o, -n;

mojiohóh

—

móhoh,

-á, -o, -u;

dále sem patří např. ;khbóíí — >khb; nJioxóii — njiox; npocróň —

npocT; nycTÓH — nycr; cyxóň — cyx; Bá»Htiií — BáaceH; 6é«HbiH

— 6éneH; Sjiúbkhíí — 6jiÚ3ok; 6úcTpi,iň — 6i>tcTp; BépHttň HOB HOBŮ HÓBO HÓBBI

BépeH; BpéiiHbiri — Bpéaen; rjiýnMň — rjiyn; rpýcTHbiň — rpýcTeH; rpásHbiii — rpáses; KpáTKnii stručný — KpároK; KopÓTKHii

KopÓTOK; KpénKHH — KpénoK; jióbkhh —

jióbok; mhjibiíi

—

— mhji;

MárKHH — MároK; HýíKHMň — HýxteH; póÔKnň — póôoK; cxpÓM-

HHŠ — CKpÓMeH; CKýuHMH — CKýueH; CJlájKUŮ — CJláaOK; CMČ-

Jibiň — cMeji; cTpórnii — CTpor; TBepabtů — TBěpa; thx;

TpýaHbiň — TpýaeH; ýsKHH — ýsoK; 'iécTHbiň

tůxhh

—

— qécTen;

ápKHň — ápoK; hchliů — áceH; ÄÓôpbíň — ao6p; rjiySÓKHH — rjiy6ÓK;

bbicókhh

— bbicók; na-

jiěKiiň — aaJiěK; MěpTBbiň — MěpTB; něcTpbiň — něcrp; nójiHMŮ — nÓJiOH; cTápbiň — CTap; ócTpbiň — ocrp i ocrěp.

Ve většině případů je přízvuk jmenných tvarů mužského rodu na téže slabice jako v tvarech složených (béflHbiň — 6éaeH, rjiy6ÓKMÍÍ — rjiyóÓK). Naproti tomu je však rojiójiHbiň — r ó ji o a e h, xojiónHBiň — x ó ji o ä e h, BecěJibiň — b é c e ji, neniěBbiň — ně me b, aejiěHbiň — 3 é ji e h, noporóň — a ó p o r, mojiouóh — m ó ji o h, ÔojibHÓä — 6 ó ji e h, ýMHbiň — y m ě h, ócrpbiň — o c t ě p. Poznámka 1. Pohyb přízvuku tohoto typu odpovídá přízvuku minulých tvarů slovesa Sbitb: oh

Sbiji

mójioa,

yMěn,

cmbji

—

ohů

Sbijiú mojioäú, yMHá, Miijiá —

sto

peinéHite 6mjio

ýMHO, CMÓJIO — 0HÚ SÚJIH MÓJ10ÄBI, ýMHBI, CMéjIBI. 2. Některá přídavná jména — zvláště ta, která jsou uvedena v tabulce v po

sledním odstavci — připouštějí i jiný přízvuk v tvarech středních a množných, např. je aóSpBiú — aóSpBi i noSpiíi; rjiySÓKHÚ — rnySÓKo i rjiySoKÓ, rjiySÓKH

í TJIySoKH; BBICÓKHH — BBIco*kO í BBIco*kÓ, BBIco*kH í BBIco*kH; naJlěKHH — «aJlČKO i aajieKÓ, najiéKii i jtaneKÚ; crápBiii — crápo i crapó, CTápBi i crapái; nójiHwň — nójiHo i noJiHÓ, nójiHM i nojiHBí; přízvuk kolísá také u sejnÍKiiň (ve smyslu příliš velký je zpravidla koncový přízvuk: Eotúhkh Mne bojihkú) .

3. Rozlišujte přídavná jména (IlajiBTÓ Mne Majió) m

a příslovce

3äopó

3nópob

(Cépaue y Bác aaopÓBo),

(Bot

mbi

a ji

saópoBo nporyjiájxncB),

á ji o (Y Mená Májio aéHer). 4. Několik přídavných jmen má ve jmenných tvarech stálý přízvuk na koncovce:

Sojibhóh — Sójien, SoJiBHá, -ó, -á; TH»ějiBiú — th/kcji, Taacejiá, -ó, -bi; páBHBiú —

pásea, pasná, -ó, -bi; TěMHBiú — TeMeH, TeMHá, -ó, -ú; xopómHÚ — xopóm, -á, -ó, -ú. Je zpravidla také Maji, -á, -ó, -ú (Eotúhkh Mne MajiBi).

STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN (oópasoeáHue CTeneuéů cpasneHun)

Stupňované tvary přídavných jmen (tvary 2. a 3. stupně — tpópMbi cpaeHÚTeMHOŮ u npeaocxódHOŮ crénenu) vyjadřují vyšší nebo nej vyšší míru vlastnosti, např. Tboc pemémie ynáuno (zdařilé), ho eró peméHHe ynáunee TBoeró. PÍ3 Bcex peméHHH HaM HýjKHO bbi6paTb cáMoe ynáuHoe.

TVARY 2. STUPNĚ

Tvary 2. stupně jsou dvojí: jednoduché, které jsou v ruštině n em ě n n é, a složené. J E D N 0 D U C H É TVARY

SLOŽENÉ TVARY

s příponou ‫־‬e (zprav, se změnou

s příponou -ee

s pomocným dójiee

kmenové souhlásky)

— zvi. u

příd.

jmen

odvozených: HHrepécHbiň — HHTepécHee;

TaJiánT-

—

TaJiáHTJiHBbiň

jniBee; yjiá^HbiH — yjiánnee; páaocTHbiň

—

pájiocTHee;

npHHTHbiH — npnHTHee;

Becějibiň

—

KpacÓBee;

Becejiée;

míí-

jibiň — MHJiée; cMéjibiň —

CMeJiée; rpýcTHbin — rpycr-

née; dbiCTpbiň — óbicrpee; MéjuieHHbin

—

HHTepéCHblK

TajiáHTJiHBbiň

rpÓMKHň — rpÓMne; Kpénkmh

—

MéjuieiHHee

npáBHJibHbiň

Kpénne; mójikhh

MÓJibqe;

MárKHn

yjtánHbiň

—

npHHTHblň

Marné; Aoporóň — ,nopójKe;

cyxóň — cýme; túxhíi —

Tňme; KpyTÓň

— ale také jiných: KpacÓBbiň

— zvi. u těchto příd.

jmen:

— Kpýne;

TBěpjibiH —‫ ־‬TBepace; ryc-

TÓň — rýme; npocTÓň —

6ÓJiee

iň — CMeaée, cújibHtiii — cnJibHée, npsMÓíi — npaMée) a u jmen, která mají v jmenném tvaru ženského rodu prízvučnou koncovku (xojióaHMň, xo-

JtouHá — xojiOÄHée). Jinak je zakončení -ee neprízvučné a přízvuk je tam, kde ve výchozím tvaru. 2. Typy změny kmenové souhlásky před příponou -e jsou stejné jako v tvarech

slovesných (viz § 139): k — u, r — », c — m, 3 — ac, b

— Ba. (Příklady viz nahoře v tabulce.)

— q, a — », ct — m,

3. Některá přídavná jména na

-kmé, -okhh v

tvaru 2. stupně toto zakončení

odsouvají: hÚ3khh — nAare, bmcókuh — BÚure. (Další příklady viz vlevo v tabulce.! 4. Přídavná jména cjiáaKnž, rjiyůÓKnň mají 2. stupeň poněkud odchylný: cjiáme,

rj!ý6>Ke. 5. Jednoduché

tvary

2. stupně mají také význam příslovečný: váiue

znamená tedy častější i častěji; viz § 178. 6. K tvarům 6ÓJiee nHiepécHtiň, TajiáHTjrnBBiň, . . . jsou také odpovídající tv a r y

jmenné:

6ój!ee nHTepéceH, TajiánTJiHB.

7. Jednoduché tvary 2. stupně s předponou no- vyjadřují míru vlastnosti, která

převyšuje jistý stupeň: BaM KaKÓro uáio naJiArt, noKpénqe? Jaký čaj vám mám nalít, (spíš) silnější? — H crapáaca BtiSpan‫ ־‬pýuKy noaemésjíe. Snažil jsem se

vybrat si plnicí pero co nejlevnější. — ÍIoaeméBJíe y Bac pýmrn hot? Lacinější plnicí pero nemáte?

Odchylné tvary 2. stupně Nečetná skupina přídavných jmen má 2. stupeň s příponou -me: tóhkh á — rÓHBme, ja ně kh ô — flájitme, jó jitu Ě — aójitme. Příponu -me má také crápme (Oh ná «Ba rójja crápme Mená. Je o dva roky starší než já). Vedle tvaru crápme a pravidelného MOJióace jsou i přívlastkové tvary 2. stupně CTápmnň (moó CTápmnň 6paT můj starší bratr), Mjiáumnn (moh MJiáamaa cecTpá moje mladší sestra). Nepravidelné tvary 2. stupně mají: xopómuň — jiýqme, jrýmniiň; n jioxóh — xý»e, xýamnň; 6 o ji b m ó ň, bcjihk — fíójibine, 6ójn>mnä; Má JieHiKH ň, m á ji tiů — Mé h trne, Mém>mnň. Poznámka Tvary jiýunuA, xýamnň, cTápnmň, M.iáainnä mají také význam 3. stupně.

Srov. 6opi6‫־‬á aa Jiýmnee Gýaymee . . . lepší ... — oh moó jiýmnnň npyr . . . nej lepší ... (viz § 79).

Užívání tvarů 2.

stupně

Jednoduchých tvarů 2. stupně se užívá: 1. v přísudku, např. Oh Momóace cecrpú. Je mladší než sestra. Moě peméHue npáBUJitHee TBoeró; 73

2. v doplňku, např. Mne Ká>KeTCH, uto a. HHKorjiá ne BCTpeuáj! uejiOBéKa ocrpoýMHee eró. Zdá se mi, že jsem se nesetkal s člověkem vtipnějším než on.

Složených tvarů 2. stupně se užívá:

1. v přívlastku, např. Hý>KHO nocoBéľOBaTtcH c SÓJiee óntiTueJioBéKOM. Je třeba se poradit se zkušenějším člověkem. — Sra pýuKa ctóht jiécMTb KpoH, dójiee ,neiněBbix pýueK neT. . . . lacinější pera nejsou;

hhm

2. v přísudku, např. Oh SÓJiee ónbiTHbiň, ueM nější než my. — Sto peniénne 6ÓJiee npáBMJibHO, hcm je■ správnější než tamto;

mm. to.

Je zkuše Toto řešení

3. v doplňku, např. CeróaHH ohú BepHýjincb eiyc dójiee ycrájibie, ueM Buepá. Dnes se vrátili ještě unavenější než včera.

Poznámka 1. Předmět

srovnání

(npedMér cpasHenuu) se vyjadřuje 2. p. srovná

vacím (jen při tvarech jednoduchých!) nebo tbi.

spojkou

len, např. Oh 6ucrpée

Je rychlejší než ty. — Oh 6ój!ee óntiTHi‫־‬iH, ueM

mm.

Srovnávání přímo vyjadřujeme předložkovými výrazy, např. IIo cpaBHéHHio c

hhm

Te5á n. oh ÔMcrpée, teM

Je zkušenější než my. (n.

cpaBnéHHH c

oná BÚrjiHÄHT MOJió/Ke. Proti němu vypadá mladší.

hhm)

2. Míra vlastnosti (crénenb Kánecrea) se vyjadřuje bud vazbou 4. pádu s předložkou Ha (Oh

a r ó ä a crápme Mená. Je o dva roky starší než já),

nebo vazbou se 7. pádem (Oh ä

á rosáMH cTápine Mená).

jako ropáaao, HaMHÓro, mhóthm (jiýqnie,

Míru vyjadřujeme také příslovci,

aopó/Ke, . . .) mnohem, aa.ieKÓ (BaxtHée) daleko, HecpaBHénHo (jiýume) nesrovna

telně, 3HaHHTem.HO (xýace) značně, HeMHÓraM (crápme) o málo, nécKOJiBKO (jiýHinel

trochu, iyTB, qýroHKy trošičku, kapánek.

3. V češtině se tvarů 2. stupně užívá i

bez

srovnání

(Ptal se po vás

nějaký starší pán). Takové výrazy překládáme různě: nějaký starší pán — KaKÓň-To MyjKHHHa nocrápme, KaKÓií-To My»HHHa

My>KHHHa; menší domek — HeSoJibmóň HenponojDKňTeabHoro OTcýrcTBHa

jieráx; pán menší postavy — HeBBicÓKnn

äómhk;

po kratší nepřítomnosti — nócjre

TVARY 3. STUPNĚ

Tvary 3. stupně jsou dvojí, jednoduché a složené. JEDNODUCHÉ TVARY

s příp. -emnnn TajiáHTjinBBiä

—

SLOŽENÉ TVARY

s příp. -áňiniťH

s pomocným cáMBIH

s pomocným Hanóójiee

tak se tvoří 3. stu

TajiánT-

TajiáHT-

TaJiáHTjiHBeHinnn ;

peň přídavných

JIHBBIH

BépHBIH — BepHéii-

jmen se zákl. na

BépHBlň

BépHBIH

mHH; TpýnHblH

-K, -r, -x: rnySÓKHH

TpýjIHBIH

TpýflHBlÓ

— rjiyBotáiínniň;

ÓBICTpBIH

—

TpyjiHéňninň; 6eictpbiň — ÔMCTpéämHH;

óoráTbiH

—

Boraréňnniií,■ npo-

CÁMBIH

mupÓKnii — innpo-

ÓOráTBIH npOCTÓH

uáňmnň; MéjiKHŮ

HaH“ óójiee

rJiyÓÓKHH

— MeJibuáňnniH;

ÓOráTBIH npocTÓá rjiyÔÓKHH

CTpÓrnH

IHHpÓKHH

mnň; KopÓTKnň —

THXHH

CTpÓTHH

KpaTuáihnnň;

HH3KHH

THXHH

cTÓií — npocTénmnii TÚxní

—

Tnmáň-

také: HH3Knň

HH3KHH

—

HHTKáňmnň; 6jiíÍ3khh

—

SjímKáň-

mnH

Poznámka 1. V tvarech na -áňmnž se mění kladu má KpaTíáiiinHM

v u, r v ac, x v m; odchylnou podobu zá

(od KopÓTKnň). Příponu -áňinnií se změnou základo

vého s v » mají také hhsk n h, 6 jihskhž. 2. Přízvuk jednoduchých tvarů 3. stupně s příponou -ežmnä se řídí tvarem

2. stupně. Přídavná jména s 2. stupněm na -ee mají přízvuk v 3. stupni kde

stupni

tam,

(TajiáHTjiHBee — TaJiáHTjiHBeňmnň, Bepnée — BepnéS-

mnň, TpyAHée — TpynHéňmnň). Přídavná jména s 2. stupněm na -e mají prízvučnou

příponu -éžnmň (Boráte — BoraTéňnmn, npónje — npocréäninä). Přípona -áňmnň je vždy přízvučná.

3. K tvarům nanBÓJiee

npocróž,

crpórnä, ... jsou také odpovídající

tvary jmenné: Hanôójiee n p o c t, c t p o r, . . . (srov. § 75, pozn. 6).

4. Ruština má také předponu Han- (je dvouslabičná!), kterou se zpravidla jen

zesiluje význam tvarů, které již význam 3. stupně mají (např. HancTpoJKáňmnH). Srov. § 79, pozn. 1. 5. S pomocným cáMMň se spojuji také některé jednoduché tvary 3. stupně (např.

cáMbie MeJibuánniHe nojtpóÓHocTu); tím se význam 3. stupně zdůrazňuje.

Nepravidelné tvary 3. stupně Vedle pravidelných tvarů složených s pomocným c á m m h mají některá přídavná jména nepravidelné tvary jednoduché: blicók h h — Bbicinnň, h á. 3 k n ň — hŮ3uihh, xopómnň — jiýumnn, HaHJiýumnň, n ji o x ó ů — xýnninň, Hanxýamitň, 6 o ji b m ó ň — Han6ójii>mHM, MáJieHBKKH, Má jim ô — HanMéHBinnň. Podobné jsou tvary CTápmHii (cTápmnn cmh b ceMbé nejstarší syn v rodině) a MJiáuniHií (oh MJiájjiiinň b ceMbé je v rodině nejmladší). Poznámka

1. Tvary Jiývmnň, xýanmň, crápnnrň, MjtánntHÍ mají také význam 2. stupně

(viz § 76); tvary aýumnň, xýjunnit se proto ve významu 3. stupně pro větší zřetel nost spojují s předponou Han- (Hanaýumnž, na n x ý a m h ň).

2. Tvary na -mnň mívají však i samostatné významy věcné, srov. např. crápmne Kjiáccti mKÓ/iEi vyšší třídy, Mjiáamne KjiáccM nižší třídy, Bbicmee o6pa3OBánne vy

sokoškolské vzděláni.

Význam 3. stupně mají také spojení jednoduchých tvarů 2. stupně se zájmeny Bceró, Bcex; užívá se jich v přísudku nebo doplňku, např. JI BHfleji mhóto KapTÓH, ho ára KapTÓna jiýmne Bcex. H cjibímaj! mhóto nécen, ho ůra MHe noKasájiacb KpacŮBee Bcex. H aýMaio, hto sto 6ýaeT ijpáBujibHee Bceró.

Užívání tvarů 3. stupně Tvarů 3. stupně se užívá v přívlastku Oto cáMaa HHTepécHaa KHŮra, KOTÓpyio a HMTáji), v přísudku Ora KHÚra cáMaa hhtcpécHaa H3 toto, hto h unTáji) a v doplňku (Bot éra KHÚra MHe noKasájiacb cáMoň HHTepécHoú). O výrazech typu Jiýume Bcex, Jiýume Bceró, viz § 80. Poznámka 1. Předmět srovnávání se vyjadřuje vazbou s předložkami na, cpenA (aýmnnů H3 yUeHHKÓB, cáMblň ÓnbITHbIH CpeÄH aXbnHHHCTOB) .

2. Jednoduchých tvarů 3.

stupně se velmi často užívá bez srovná

vání prostě pro označení vysoké míry vlastnosti, např.

TpymréňmaH saaáua. To byl neobyčejně těžký úkol.

Sto

6!>iJiá

Zájmena Zájmena (MecrouMénun) jsou slova, která odkazují na jiná slova nebo věcnou situaci (6 p a t yacé xóäht b niKÓJiy, o h čniem, aKKypáTHBiň), anebo všeobecně určují (á t o t bom, t a k ó ň bom, séct bom). Mluvnicky jsou zájmena různá; mají povahu podstatných jmen (kto, oh) , přídavných jmen (KaKÓň, TaKÓň, Korópbiž, ótot), číslovek (ckójibko, HécKOJibKo) a také příslovcí (rae, t3m). Zájmena jsou tedy ohebná i neohebná; zde probíráme zájmena ohebná, o zájmenných příslovcích viz §§ 181, 182. Osobní zájmena 1. a 2. osoby (a, tli, mm, bh) mají tvary zcela zvláštní, ostatní zájmena mají bud tvary velmi podobné tvarům přídavných jmen (např. kto, hto), nebo zcela shodné s tvary přídavných jmen (např. KaKÓň).

Podle významu rozlišujeme těchto osm skupin zájmen: 1. osobní (núuHbie MecrouMénun): a, tli, oh, oná, ohó; mm, bm, ohó; zvratné (eoaepámoe MCCTOVMémie) ceóá; 2. přivlastňovací (npUTMKáTejibHbie MecTOUMéHita): moh, tboh, eró, eě, eró; Haní, Bani, hx; zvratné cbož; 3. ukazovací (yKasárenbUbie MecrouMénun): ótot, tot, TaKÓň, 3tot >Ke, tót >Ke tentýž, TaKÓň >Ke stejný, ctójibko, ctójh>ko >Ke; 4. určovací (onpedejiÚTejibHbie MecTOUMéHun): Becb, caM, cáMbin, KájKAbiň každý (bez výjimky), BcáKnň každý, kterýkoli, jaký koliv, všelijaký; 5. tázací (eonpocÚTeAbHbie MecTOUMénun): kto?, hto?, KaKÓň?, KOTÓpbiň?, ueň?; 6. vztažná (oTHOcÚTejibHbie mbctoumchuh) : kto, hto, KaKÓň, KOTÓpbiž, ueň; 7. neurčitá (neonpedeAeHHbte MecTOUMénun): któ‫־‬to kdosi, KTÓ-HMÓynb někdo, któ-jihóo někdo, KÓe-KTÓ leckdo; htó‫־‬to, htó-hh6yub, htó-jih6o, KÓe-uTÓ; uéň-TO, Héň‫־‬Hn6yBbv Héň‫־‬jm6o, KÓe-uéň; KaKÓň-TO, KaKÓň-HHÓyBb, KaKÓH-Jinbo, KÓe-KaKÓií; HéKOTopbiň; ckójikK0-Hn6yKb; CKÓJibKO-jiufío, HécKOJibKO; 8. záp*rná (orpuitáreAbUbie MecrouMénufi): hhktó, hhhtó, Hnuéň, HiiKaKÓň, HucKÓJibKO. 77

1. ZÁJMEN A OSOBNÍ 3. OSOBA

1. OSOBA

2. OSOBA

žen.rod

stř. rod

1. p.

TbI

oná

OHÓ

2. p.

MCHÄ

Te6á

eró

eě

eró

3. p.

Mne

Te6é

eMý

eň

eMý

4. p.

MeHH

Te6á

eró

(o) Te6é

(o) HČM

6. p.

(060) mhc

7. p.

MHOH

(o) Heň

To6óň

(o) HČM

eň, éio

JE D N O T N É Č ÍS L O

muž. rod

pro všechny rody MLI

BBI

OHH

Bac

3. p.

nac HaM

BaM

4. p.

Hac

Bac

6. p.

(o) Hac

(o) Bac

7. p.

(o) HHX

BáMH

HáMH

HMH

Č ÍS L O

M NOŽNÉ

1· P2. p.

Poznámka 1.

U osobních zájmen

vždy

rovná

2. p. (např. Buepá a no-

Jiyuňjx HÓBbie khhiti, noKa3án> nx Te6é?). 2.

V 3. osobě je v množném čísle jeden tvar pro všechny tři rody (ohm oni, ony,

ona), např. Bepá äôjiokm,

ohh

óueHb BKýcHbie.

Po předložkách vlastních mají tvary zájmen 3. osoby počáteční H-: 6e3 Heró,

K HeMý, o Heň, c hhmh. Po předložkách nevlastních se napá eMý díky jemu. 4.

nepřipojuje, např. 6jiaro-

V 7. p. ženského rodu bývá bez předložky zpravidla tvar éio (uoBÓJibHbiň éro

spokojený s ní), po předložkách bývá častěji tvar nen (c Heň, aa Heň).

5. to6ók>

V 7. p. zájmen a, ni jsou vedle tvarů

mhoů,

ro6óň delší tvary knižní mhók>,

(srov. § 69, pozn. 3).

Zvratné ce6á se skloňuje jako zájmeno 2. p.

ce6á

3. p.

ce6é

4. p. 6. p. 7. p.

ce6á (o) ce6é co6óň

t m:

řoznámka

Ve většině případů se v ruštině užívá zvratného zájmena shodně s češtinou: Uviděl se v zrcadle. Oh ysňaeji ce6á b aépKajie; To jsem koupil sobě. Sto h

Kynňji ce6é; soudit podle sebe — cyaÚTB no ce6é. Rozdíly bývají tam, kde české zvratné zájmeno má význam

(Stáli daleko od sebe. Ohó ctoh/ih aaaeKÓ apyr

vzájemnosti

apýra; Věříme si. Mu BépnM

apyr apýry). Rozdíly jsou v příslovečných určeních, která vyjadřují sloupnost,

sled,

např. klást cihly na sebe — KjiacTb Knpnnuů oaňn na apyróň n.

apyr Ha Bpýra; psát číslice pod sebou — nncáTb nňpM b vedle sebe — nucáií, unpbr

b oähh

noBTopáTB HécKoatKo paa noapáa oanó

ctój!6hk;

psát číslice

pna; opakovat několikrát po sobě totéž — h tó

»e.

K osobním zájmenům přiřazujeme také zájmenný výraz s vý znamem vzájemnosti apyr «pýra, který se skloňuje jen ve své druhé části:

Äpyr Äpýra

Äpyr Äpýry

P■ P· 4. P· 6. P· 7. P■

Äpyr Äpýra Äpyr (o) Äpýre

Äpyr ÄpýroM

Poznámka O užívání viz § 85, pozn., § 136.

!.ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ MUŽ. ROD

ŽEN . ROD s T R. ROD

MUŽ. ROD

ŽEN. ROD

S T R. ROD

1. p.

MOH

Moe

Haní

Hárna

Hárne

2. p.

Moeró

Moéň

Moeró

nániero

Hámeň

Hámero

3. p.

MoeMý

HámeMy

HámeH

HámeMy

° o

4. p.

MOH

Moéň MOK)

Moe

nám

Hárny

Háme

Cí

(živ. námero)

(živ. Moeró)

7. p.

(o) MoěM MOÓM

(o) Moén Moéň

(o) MOeM MOÓM

(o) námeM H á LUH M

(o) Hámeô

Hámeň

(o) HámeM námnM

PRO VŠECHNY RODY

MOH MOHX

Háiim námnx

M0ÚM

HámHM

MOÄ (živ. MOŮx)

(živ. námnx)

1. P· 2. P· 3. P■

w Z >N ° OJ z_ So

4. P·

HálUH

(o) Hámnx

(o) MOHX MOHMH

6. P· 7. P·

HálIIHMH

Podle mok se skloňuje tboh, cboó; podle h a m se skloňuje Bani. Třetí osobě přivlastňujeme tvary 2. pádu osobních zájmen eró, eě, eró, nx. (V češtině se přivlastňovací její skloňuje!) Rozlišujte např. 6es Heě bez ní — 6es eě iiómoihu bez její pomoci (přivlastňovací eró, eě . . . po předložce nepřibírá H-). Poznámka

1. Zvratného zájmena

cboh

se užívá poněkud jinak než zvratného svůj v češtině.

Přivlastňujeme‫־‬li podmětu v 1. osobě jedn. čísla a v 1. a 2. osobě množ, čísla,

užíváme v ruštině jak přivlastňovacích zájmen zvratných, tak nezvratných, např.:

H B3HJ! cBoň nopT$éjib n yměji i H

b3hji moä

nopTé.ib n yměji. Chceme-li zdůraznit

přivlastňování, volíme z uvedených dvou možností spíše zvratné c

o ň. V ostatních

případech se čeština a ruština shodují. 2. V ženském rodě jsou v 7. p. vedle tvarů Moéň, námětí . . . delší tvary knižní Moéio, Hámeio .... 3. O tázacím přivlastňovacím qoň viz § 95.

3. ZÄJMENA UKAZOVACÍ

MUŽSK Ý ROD

1. p. w Z

2. p.

o0 Zj Q

4. p.

3. p.

TOT

3TOT

TOT

Toró TOMý

STŘEDNÍ ROD

3Ta 3TOH

Ta TOH

áio STOrO

TOTÓ

STOH

TOH

ÓTOMy

TOMý

3Ty

éro

(ŽIV. 3TOro) (ŽÍV. TOTÓ)

6. p. 7. p.

3TOT ŠTOrO 3TOMy

ŽENSKÝ ROD

(06) 3TOM 3THM

(o) TOM TeM

(06) stoh 3T0H

(o) Toň TOH

(06)

žtom

ÓTHM

(o) TOM TeM

PRO VŠECHNY RODY

ÓTH

ÓTHX

Tex

3. p.

ÓTHM

TeM

3TH

4. p.

1. p.

2. p.

(živ. Tex)

(živ. árax)

6. p.

SKňji noMÓHb. Sám se nabídl, že pomůže; 3. ve významu ‫״‬dokonalý, vtělen ý“, např. Oh óbiji caMá Jiio6é3HocTb. Byl laskavost sama. České sám (samotný, osamělý) překládáme ruským oshh, např. Zůstal jsem doma sám. B ocrájica aÓMa oähh. — Žil zcela sám. Oh ?KUJI COBCČM OÄHH.

Zájmeno cáMbiň se skloňuje jako přídavné jméno vzoru h ó b bi ň (viz § 69). Užívá se ho zvláště v určeních místních nebo časových p ř i vytýkání těsné blízkosti, např. IIÓHTa hhxóahtch ókojio cáMoro BOK3áj!a. Pošta je u samého nádraží. — Mbi npnniJiň népeji cáMbiM ofíéflOM. Přišli jsme před samým polednem. — B TaK aýMaji c cáMoro Hauájia. Myslil jsem si to od samého začátku. České samý ve významu ‫״‬p o u h ý“ překládáme ruským oäíih, oähh TÓJibKo, např. Má samé jedničky. Y neró oähh mrrěpKH. České samý vyjadřuje také mnohost, hojnost, bohat ství čeho; v tomto významu se překládá různě, např. Stromy byly samý květ. /JepéBba ôbijín Bce b ijBeTý n. b hójihom ijBeTý. — Měl ruce samý puchýř. PýKH y Heró Sbíjím Bce b BOJiflbipáx. — Překlad byl samá chyba. B nepeBÓne ôbijio hojihó onióóoK. Poznámka

1. CáMbiň je také součástí složených tvarů 3. stupně, např. cáMbiň HHTepécHMH nejzajímavější (viz § 78). 2. O spojení tot cáMbiň týž viz § 88, pozn. 3.

Zájmena KáatHbiň každý (bez výjimky) a koli) se skloňují jako přídavná jména vzoru

každý (který h ó b bih (viz § 69).

bchkhh

Poznámka

Zájmena

bchkhh

se užívá také ve významu

,,všelijaký,

různ ý“:

saxÓAHT BCHKHe Jiróan. Tam chodí všelijací lidé. — B Háuieň >kh3hh V životě se všelicos přihodí.

bchkoc

Tyaá

ótiBáeT.

5. Z A JMEN A TÄZAC1

Kto, hto

1. p.

KTO?

4 TO?

2. p.

KOTÓ?

ueró?

3. p.

KOMý?

ieMý?

4. p.

KOró?

HTO?

6. p.

(o) KOM? KeM?

(o) uěM?

7. p.

ueM?

Poznámka

Zájmena kto a

ito

se také vyskytuji ve spojení s t a

6 ft: Kto oh TaKÓfi? Co

on je zač? — Hto TaKÓe cuácTte? Co je to (vlastně) štěstí? Kromě toho se zájmeno

větách: 1!to

4 to

sto

vyskytuje ve spojeni hto Sto 3a v tázacích

3a nejioBěn? Co je to za člověka? (V ruštině se klade 1. pád!) —

3a neBynnca? Co je to za děvče?

1len, hbh, ntě; hbm MUŽSKÝ ROD

1. P· 2. P·

3. P■ 4. P-

STŘEDNÍ ROD

qeň

qta

qbě

ULeró

qbež

qberó

RBeMý

nbeát HblO

qtě

qeň

vteMý

(živ. uteró)

w Z H °o

ŽENSKÝ ROD

6. P· 7. P·

(o) RBeM

qi>HM

(o) Hbeň

(o) qběw

UBeó

qbHM

PRO VŠECHNY RODY 1. P■ 2. P■

-M Z ■NO oJ ‫׳‬7

3. P· 4. P·

qbH HbHX qbiiM

qbH (Živ. RBMx)

6. P■ 7. P·

(o) smi qBHMH

Ckójibko?

CKOJlbKO?

1. p.

2. p.

CKÓJIBKHX?

3. p.

CKÓJIBKHM? CKÓJIbKO?

4. p.

(Živ. CKÓJIBKHX?)

6. p.

(o) CKÓJIBKHX?

7. p.

CKÓJIBKHMH?

Zájmena tázací KaKÓň, KOTÓpwn se skloňují jako přídavná jména vzoru h ó b bi ň (viz § 69). V češtině můžeme ve stejném významu říci Jaké filmy máš rád? i Které filmy máš rád? Do ruštiny překládáme tyto věty jen KaKÓe ňjibMM tbi Jiró6nim>? Ruské KOTÓpbiň je na místě tam, kdy jde o určení číselného pořadí (Ha KOTÓpoň CTpaHÚije mm ocranoBÓjiMCb? Na které stránce jsme se zastavili? ) nebo o určení, o který z řady předmětů jde (KoTÓpbiň äom sám? Který dům je váš?). 6. ZÁJMENA VZTAŽNÁ

Zájmena vztažná se tvarem neliší od zájmen tázacích, rozdíl je ve větné úloze: vztažná zájmena jsou ve větě větným členem a přitom mají úlohu spojovací, např. O uěM oh roBopňji, to h cjiyuújiocb. Co říkal, to se také stalo (viz §§ 83, 94 — 97, 287). 7. ZÁJMENA NEURČITÁ

Zájmena neurčitá se tvoří od zájmen tázacích částicemi -to, -HHÚyab, -jih6o, KÓe- (viz §§ 83, 94 — 97). Zájmen tvořených částicí -to užíváme ve smyslu českých zájmen neurčitých s příponou -si, např. kdosi zaklepal — któ‫־‬to nocTyuájica b ÄBepb; vešel jakýsi člověk — Boměj! KaKÓH-TO uejioaéK; seděl za stolem a cosi psal — oh CHjjéji aa ctojióm n htó-to nncáji. V češtině často můžeme zájmena s příponou -s i a s předponou n ě- zaměňovat (kdosi zaklepal i někdo zaklepal); v ruštině se různé druhy zá jmen neurčitých přesně rozlišují. 86

Zájmena tvořená částicí -Hn6yflb mají význam lhostejno kdo, co, který,... např. bo3bmh KaKýio‫־‬HH6yÄb KHÉry, saHMHct néMHHÓyai‫ ־‬vezmi si nějakou knihu, dělej něco. Zájmena tvořená částicí -jih6o mají obdobný význam jako zájmena s částicí - h h 6 y λ b, jen je zdůrazněna libovolnost, např. Hro cKasárt, écjin któ‫־‬jih6o cnpócHT? Co mám říci, kdyby se někdo ptal? Ruskému κόε- odpovídá v češtině zhruba lec-, např. Oh y>Ké κόε-ητό o6 3T0M cjibímaji. Už o tom leccos slyšel. — Kóc-htó yacé γοίόβο. Něco (leccos) už je hotovo. Poznámka

1. Neurčitých zájmen s -Hn6yaí> se užívá zpravidla v tázacích, rozkazovacích a vedlejších podmínkových větách (se spojkou écjm), např. Bt,t snáeTe Koró-Hn6ya!> na Háinero rópoÄa? PaccKaxcňTe naM UTÓ-Hn6yjb o CBoéň pa6ÓTe! Écjih KTÓ‫־‬Hu6yflt>

npnaěr, nycTB noaoxcaěT. 2. Vedle zájmen κέκοτορκιπ jistý, určitý, některý, nécKo.ibKo několik jsou ještě

dvě zájmena neurčitá s předponou ne-: «έκτο, zpodstatnělém, např. κεκτο

é u τ o, jichž se užívá ve smyslu

mjiáne kdosi n. jakýsi člověk v klobouku,

hčuto

npóae

rpndá cosi jako hřib. Ηέκτο, Ηβιτο mají jen tvar 1. pádu. 3. Pamatujte, že českým zájmenem některý můžeme překládat jen tvary

zájmena Ηέκοτορκιζ, např. Ηεκοτορωε H3

moúx

množné

Tosápnmeů. — Někteří

z mých kamarádů; B ηέκοτορΜΧ Mecráx cuer y>Ké pacrámi. — V některých místech sníh už roztál. Větu Iloayuňjiocb uéKOTopoe HeaopasyMénne překládáme Vzniklo určitě (jisté) nedorozumění.

Při překladech do ruštiny nelze zájmena ΗέκοτορΒίϋ užít v případech jako

Zeptej se některého kamaráda, co máme za úkol. Rusky: Cnpocú y Koró-Hn6ym> H3

TOBápnmeii, KaKÓe y Hac 3aaáHne. 4.

Vedle neurčitých zájmen máme řadu dalších neurčitých zájmenných výrazů,

např. któ yrónno kdokoli, ντο 6bi (oh) hh (cKaaáj!) co*koliv (řekl), kto 6bi το hh

6mji aí je to kdokoliv, kto noná/io kdekdo, HenasécTHo kto kdovikdo, 6or 3HáeT

kto

bůhvíkdo, Máňo kto málokdo.

100

8. ZÁJMENA ZÁp*rnÁ

Zájmena záp*rná se tvarem liší od zájmen tázacích (viz §§ 83, 94 — 97) předponou hh-. Pamatujte, že v předložkových pádech je předložka mezi hh a příslušným tvarem zájmena (hh ot Koró od nikoho, hh c new s ničím, hh b KaKÓM cjiýnae v žád ném případě). 87

Poznámka 1. K záp*rným zájmenným výrazům patří také HéKoro, néKOMy, ... nánero,

néveMy, ..nemají 1. pád a v předložkových pádech je např. né o

kom,

né c ieM,

né na hto. Např. Hé o ueM HaM c BáMH roBopHTB. Nemáme spolu o čem mluvit n. o čem bychom spolu mluvili (v nezáp*rné podobě je: Y Hac c BáMH ecn> o uěM

roBopŔTt. Máme o čem spolu mluvit). Podrobněji viz § 231. 2. Českému nikdo jiný, nic jiného (Nikdo jiný to nedokáže. O nic jiného se nezajímal) odpovídá v ruštině hhktó jipyrÓH (Hhktó ttpyrÓH ótofo ne caéjiaer),

apyróe (Hnnie); zde probíráme jen číslovky ohebné (o čís lovkách příslovečných viz § 180). Skloňováním se číslovky bud neliší od jiných slovních druhů (mhjijihóh, népBbiií, oann), nebo mají své zvláštnosti (např. Tpn, cópoK). Podle složení rozeznáváme číslovky jednoduché (ceMb, cto, népBbiň) a složené (jednoslovné: céMbaecaT, asécTn, rpěxcÓTbiž; několikanásobné: TpňanaTb Tpn, cópoK népBbin). Podle významu dělíme číslovky na pět skupin:

1. základní (KOAÚHecreeHHbie vucAÚTeAbHbie): oann, aBa, Tpn, .. 2. hromadné (coóupáreAbHbie uucAÚTejibHbie): aBÓe, Tpóe, uéTBepo, . . .; 3. neurčité (HeonpedeAeHHo-KOAÚHecTseHHbie HucAÚreAbHbie): MHÓro, wájio; 4. řadové (nopádKoaue HucAÚreAbHbie): népBbiň, BTopóň, ...; 5. násobné (Kpámbie HUCAÚTBAbHbie): aBoňnón dvojitý, dvoj násobný, TpoňHÓň trojitý, trojnásobný.

!.ČÍSLOVKY ZÄKLADNÍ

1 2 3 4 5 6 7 8 9

OJJHH, OÄHá, OÄHÓ; OflHH ABa, ABe Tpn tieThipe IIHTB mecTb ceMt BÓCeMB AéBHTb

102 10 11 12 13 14 15 16 17 18

AécHTb OAÓHHajmaTL· ABenájmaTb TpunájmaTb ^eTbipHaAuaTb nHTHájmaTb inecTHáAijaTL· ceMHázmaTb BOceMHáAijaTb 89

19 «aeBHTHájmaTb 20 ÄBájmaTb (21, . . . ÄBáAuaTb oäúh, . . .) 30 TpHÄltaTb 40 CÓpOK 50 nHTBÄecMT 60 inecTBflecHT 70 CČMEHeCHT 80 BÓCeMBJíeCHT 90 ÄeBHHÓCTO 100 CTO (101, . . . CTO oäkh, . . .)

200 300 400 500 600 700 800 900 1 000 (2 000 1 000 000 1 000 000 000

ÄBÓCTH TpňcTa neTBipecTa IDITBCÓT inecTBCÓT CeMBCÓT BOCeMBCÓT ÄeBHTBCÓT TBicana . . . ÄBe TBICH4H . . .) MHJIJIHÓH MHJIJinápÄ

Poznámka

1. Číslovky

až aeBHTBcór se plši dohromady (srov. dvi sti, pit set).

hbžcth

2. Měkký znak se píše v ruských jednoslovných číslovkách základních vždy

jen jednou: bud na konci slova TpňanaTb), nebo

uprostřed

(u číslovek nan> až asáauaTb a u číslovky

slova

(u číslovek naTbaecár až BÓceMbaecaT,

naTBcÓT až aeBHTbcór). 3. Číslovky oaÚHHaaiiaTB, 'ieTbipHa;maTb se odlišují od aseHármaTb, TpnHáauaTb . .

polohou

přízvuku

srov. také přízvuk céMbaecaT, BÓceMbaecaT na

rozdíl od narhaecáT, inecTbaecáT.

OjlHH, OÄHá, O«HÓ; 03 HH

103

Číslovka

oäóh

se skloňuje jako zájmeno

žtot

(viz § 88), jen

přízvuk je jiný (na koncovce): oann, ojmoró, ojmoMý, ... Ofll-lá, OÄHÓM, . . . 0ÄHH, OflHMX, .... Poznámka

Tvarů množných se užívá ve smyslu číslovky základní s podstatnými pomnožnými

jmény

(oähú cánn, mmnjá, hóíkhuum). Číslovky oann se užívá také

ve smyslu zájmen né m nebo přídavném: oann — apyróň, oanii — apyrne

(Oanú aróÓHT yT0óa, apyrňe Boaeňôóa), oann n

tót

»e (IIobtophtb oanů n Té

are caoBá), dále např. Mm ocTáancb oann. Zůstali jsme sami (viz § 91). — Bbiao

Tenaó, mm chhjih nnaacaKÚ h cnaéan b oanňx pySáimrax. .. . seděli jsme jen v košili. — Oann Boaóaa npáBnabHo pernňa aaaáay. Jen Vláda n. jediný Vláda rozřešil správně úlohu.

flaa, «se

104

MUŽSKÝ A STŘEDNÍ ROD

ŽENSKÝ ROD

1. p.

jiBa (saBÓjja, cjiósa)

jme (inKÓjmi)

2. p.

jmyx (aanójioB, cjiob)

jlByx (iukoji) jjByM (tiiKÓjiaM)

3. p.

jmyM (aaBÓjjaM, cjiobRm)

4. p.

jma (saBÓjja, CJiósa)

jme (!ukojili)

živ. jmyx (nnonépoB)

živ. jmyx (nnoHépoK)

(o) jiByx (saBÓaax, cjiosáx)

6. p.

(o) jmyx (mKÓJiax)

jmyMá (saBÓjiaMn, cjioBáMn)

7. p.

jmyMá (inKÓjiaMu)

Tpn, qeTÚpe 1. p.

TpH,

qeTÚpe

(aaBÓjja, jukójim, cjiÓBa)

2. p.

Tpěx,

qeTKípěx

(aaBÓjiOB, iukoji, cjiob)

3. p.

TpěM,

qertípěM

(aaBÓjjaM, nncójiaM, cjionáM)

4. p.

TpH,

qeTbipe

(saBÓjja, mKÓJiBi, cjióna)

živ. Tpěx,

6. p.

neTKípěx

(o) Tpěx, qeTbipěx TpCMM, HeTblpbMfl

7. p.

(nnonépoB, nnonépoK)

(saBÓjiax, niKÓJiax,

cjiobůx)

(saBÓjiaMn, uiKÓjiaMH, cJioBánn)

Poznámka

1. Po číslovkách asa (jme), Tpn, uerúpe v 1. pádě

(i když jsou tyto číslovky

součástí číslovek složených) stojí počítaný předmět v 2. pádě jedn. čísla:

jma, Tpn, neTtipe saaóaa — dva, tři, čtyři závody. Srov. též jma 6páTa, Tpn rpa»‫״‬

jjaHÓHa proti tvarům množ, čísla moh SpáTba, óth rpájKaane. U ženského rodu je třeba dát pozor na přízvuk, např. jme cecrpú, Tpn penn, avšak v množném

čísle

moú

cěcrpBi, óth pénn. Pamatujte: jedenadvacet žáků — atiáaijaTB oaÚH yvenmc.

2. Při počítaném předmětu středního rodu se v ruštině užívá tvaru jma: jma OKná, jma ósepa, jma anáMenn (srov. dvě okna, dvě jezera). 3. Při počítaném předmětu

životném

je 4. pád vazby s číslovkou rovný

2. pádu (BÚjKy jmyx, Tpěx, 'jerupěx nnonépoB, nnonépoK; avšak: BŮjKy Tpn aBioMoSňjia),

číslovkách

složených

několikaslovných s

číslovkami

jma, Tpn,

qeTbipe je 4. pád vždy roven 1. pádu (npnnáTb cópon jma CTyjjéHTa).

4. Po číslovkách vyšších (naTi>, mecTb, . . .) je shodně s češtinou počítaný předmět ve 2. pádě množ, čísla: nan aaBÓjjOB, cto CTpaHŮij. 5. P ř í v 1 a s t e k při počítaném předmětu má častěji tvar 2. pádu množ, čísla, řidčeji 1. pádu množ, čísla (např. jma hóbbix sasójia, jma HÓBtie Banójja); 1. pád

množ, čísla je zpravidla u předmětu ženského (jme h ó

t: e Knúrn).

IlHTb, nHTHáflliaTb, nHTbJíeCHT 1. p.

IIHTb

mtTHánuaTL·

na-TMecár

2. p.

ruiTá

naTHájmam

naTéaecHTH

3. p.

IIHTH

naTHáanaTH

naránecaTH

(aaBÓÄOB, . .) (aaBÓÄOB, . .) (aaBÓuaw, .

4. p.

HHTb

naTHáauaTB

naTBaecáT

(aaBÓÄOB, .

iihth

(o) naTHájmaTM

6. p.

(o)

naTHájmaTBio

nHTbK)

7. p.

(o) nHTÚaecaTH naTt.K>«ecaTEio

(aaBÓaax, . .) (aaBÓaaMu, ...)

Jako číslovka naib se skloňují uiecTb až jé cstb a také jBáfluaib, TpújmaTb. Jako nHTHájmaTb se skloňují číslovky oÓHHaauaTb až a eBHTHáauaii. Podle naTb^eCHT se skloňují uiecTb jecái až boccmba e c h t.

106

CópoK, jjeBHHÓCTO, cto 1. p.

CópoK

ÄfiBHHÓCTO

CTO

(aaBÓÄOB, .

2. p.

copoKá

ueBanócTa

CTa

(aaBÓÄOB, .

3. p.

copoKá

aeBBHÓcTa

cTa

(aaBÓaaM,

4. p.

CópoK

Ä6BHHÓCTO

CTO

(aaBÓÄOB, .

6. p.

(o) copoKá

AeBHHÓCTa

CTa

(aasóaax, . . .)

7. p.

copoKá

ÄCBHHÓCTa

CTa

(aaBÓaaMu,

IIojiTopá, nojiiopri MUŽSKÝ A STŘEDNÍ rod

(jiÚTpa, áóaoKa)

ŽENSKÝ ROD

noJiTopú

(SyTÚBKu)

1. p.

noJiTopá

2. p.

nojiýľopa (jiÚTpoB, äójiok)

noaýTopa (6yTÚJioK)

3. p.

nojiýľopa (jiÚTpaM, áÔJioKaM)

nojxý-ropa (SyTMJiKaM)

4. p.

nojiľopá

6. p.

(aÚTpa, á6;iOKa)

(o) nojiýľopa (jiÚTpax, áóaoKax)

7. p.

nojiýľopa (aáTpaMH, áÓJioKaMn)

nojiTopi.'!

(óyTÚjiKu)

(o) nojtý-ropa (óyTM.iKax)

noaýropa (SyTĽijiKaMii)

Poznámka 1. Podobně se skloňuje nonľopácTa půldruhá sta: 2., 3., 6. a 7. pád je nonýt

o p a c t a.

2. Složené výrazy jako noaiacá se skloňují v obou složkách:

nojiy-

uáca, nojiyróaa, nojiyiácy, nojiyróny; (o) noayuáce, nojiyrójie, noJiyiácoM, nojiyrójxoM. Vedle

n o ji ý

oi h

je běžné také

n 6 ji h

(Mti BepHýjmcB ókojio

nójiHoun).

107

JjBécTH, TpňcTa, ueTbipecTa 1. p.

flBČCTH

TpňcTa

qeTÚpecTa

2. P.

ÄByxcÓT

TpěxcÓT

qeľBipexcÓT

(aaBÓAOB, . ..) (□aBÓÄOB, . .)

3· P·

ÄByMCTáM

TpěMCTáM

HeTMpěxcTáM

(aaBÓÄaM, . ..)

4. p.

ÄBécTH

TpócTa

HeTbipecTa

TpěxcÓT

HeTBipéxcÓT

(33BÓÄOB, . .) (nnoHépoB, nnoHépoK)

živ. AByxcÓT 6. p.

(o) ÄByxcTáx

7. p.

(o) TpěxcTáx

ÄByMHCTáMH

qeTLipexcTáx

TpeMHCTáMH qeTBipbMHCTáMH

(aaBÓaax, . ..)

(saBÓÄaMH, ...)

Poznámka Při počítaném předmětu životném je 4. pád vazby s číslovkou rovný 2. pádu (narpanújiH UByxcÓT, TpěxcÓT, ne-rtípěxcÓT nnoHépoB, nnoHépoK)

jako u číslovek

una, Tpn, uerúpe, viz § 104, pozn. 3.

TIhtlcót nHTBCÓT

1. p.

2, p.

naTHCÓT

3. p.

MTHCTáM

4. p. 6. p. 7. p.

naTtcÓT (o) nSTHCTáx HHTBlOCTáMH

Jako nsTbcÓT se skloňují mectbcÓT až jeBSTbcÓT. Tbicaua

10a 1. p. 2. p.

TMCHUa TMCJIHH

(kpoh) (kpoh)

3. p.

TÚcjrae

(KpÓHaM)

4. p.

TŮcauy

6. p.

(o) TMCHie

7. p.

(kpoh)

(Kpónax)

TMCHHBTO (KpÓHaMH)

Číslovky MHJUiHÓH, MMJUiHápa se skloňují podle vzoru 3 a b ó ä; počítaný předmět zůstává v 2. pádě množ, čísla (c mhjijihóhom Kpon).

Poznámka 1. Zpodstatnělé rticana má v 7. p. tvar r úca s e ä

(c oÄHÓä Tticaueň

s jednou tisícovkou). 2. U složených číslovek víceslovných se skloňují všechny jejich sou části (např. Tbicava

boccmbcót

nesanócTO asa, 6ea

ÄByX, K TMCHUe BOCBMMCTáM fleBBHÓCTa ÄByM, . .

túch'Ih

boclmucót

aesanócTa

3. Pomocí předložky no se tvoří výrazy podílné. Vazba počítaného před

mětu s číslovkami BBa (ase), Tpn, ueTÚpe, asécTM, TpúcTa, neTÚpecra, no.iľopá

(noflTopú) má po předložce no tvar 4. pádu (který se zde rovná 1. pádu): nó ssa pygaá, nó ana ynentreá, no TpécTa pyÓJiéň. Zvláštní vazba je také s číslov kami naTBcÓT až nenartcÓT: no n a

a có t pyóaéň, no n a t n c ó t hcjiobók.

U ostatních číslovek je po předložce no její obvyklá

vazba

3. pádu: no

oanoMý pyójiió, no naTÚ KiijiorpáMMOB, no aecaľň aexoBéK. 4. Přibližný

noHTH,

počet

předložkovými

jednak slovosledem

se vyjadřuje jednak příslovci

vazbami

npn6an3ÉTexi>Ho,

s ókojio (»aart ókobo asyx aacÓB),

(H npnaý nacá b rpn. Ha coópánnn 6úao aeaoséK BBáa-

naľb).

2. ČÍSLOVKY HROMADNÉ

109

ZÍBÓe; qéTBepo 1. 2. 3. 4.

P■ P· P· P·

6. P· 7. P·

«BÓe

uéTBepo

ÄBOHX

qeTBepbix

ÄBOHM

qeTBepiíiM

ÄBÓe (Živ. U.BOÚX (0) ÄBOHX ÄBOHMH

véiBepo qerBepbix) qeTBepúx

qeTBepbiMH

Jako «Boe se skloňuje číslovka t p ó e, jako uéreepo se skloňují n á t e p o, m é c t e p o, c é m e p o, BÓctMepo, jásaiepo, 1 éc h t e p o. Dále se hromadné číslovky zpravidla netvorí, a i těch, které 94

jsme vyjmenovali, se všech neužívá stejně často (nejčastější jsou jtBÓe, Tpóe, wéTBepo). Při skloňování výrazů s hromadnými číslovkami se mimo 1. (4.) pád užívá i tvarů příslušných číslovek základních (vedle výrazů jako äboéx coääút, neTBepÚM äóthm jsou běžné flByx cojwáľ, neTBipěM ačtrm). Při skloňování výrazů se jmény pomnož nými jsou dokonce základní číslovky obvyklejší a správnější, např. ÄByx canéň, TpeMÉ HÓ>KHHijaMn (místo hromadných äbohx, tpohmh).

Hromadné číslovky označují počet jako číslovky základní. Užívá se jich:

1. se jmény pomnožnými (äbóc ÓpioK dvoje kalhoty, néTBepo canéň čtverý sáně, Tpóe onKÓB troje brýle); 2. se jmény označujícími předměty párové (äbóc nepnároK — dvoje rukavice vedle ÄBe nápti nepnáTOK); 3. s podstatnými jmény označujícími osoby mužské a ži vočišná mládata (äbóc cojijjáT dva vojáci, Tpóe MájitmiKOB, ÄBÓe MyxcnňH, néTBepo kotht, äbóc paóónnx dva dělníci, avšak jen ÄBe ÄéByniKH, ÄBa BÓÄKa); 4. p. těchto vazeb se rovná 2. pádu (yÓňxo Tpoóx coÄÄár);

4. s podstatnými jmény äóth a jihijó (äbóc ÄeTéň dvě děti, Tpóe tři osoby — 4. p. je äbohx Äeréň, . . .);

ähij

5. samostatně, např. Hac 6mäo nárepo bylo nás pět, npnrtfachäh tóäbko hx äbohx pozvali jenom je dva (nelze říci: Hac 6úno naTB, . . ., hx ÄByx). Všimněte si vazby hromadných číslovek s podstatnými jmény (2. p. množ, čísla!).

Poznámka České

číslovky

překládají do ruštiny

druhové,

opisy,

jako trojí čaj, čtverá látka, dvojí způsob, se

jako Tpn cópra raH Tpěx copTÓB,

abohkuh

cnócod.

110

111

K hromadným číslovkám řadíme také 66a (ó6e) MUŽSKÝ A STŘEDNÍ ROD

■

ŽENSKÝ ROD

1. p.

66a

(saBÓaa,caÓBa)

Ó6e

(uiKÓjttr)

2. p.

o6óhx

(aaBÓaoB, cjiob)

oóénx

(iukoji)

3. p.

o6óum

(saBÓaaM, cjiobóm)

oóénM

(uiKÓaaM)

4. p.

ó6a

(saBÓaa, caÓBa)

Ó6e

(uikójim)

(živ. oSónx

6. p.

7. p.

(Živ. oóénx

nnonépoB)

(06) oGónx (saBÓaax, caosáx) o6óumh (saBÓaaMH, caoBáMa)

nnonépoK)

(06) oóénx (niKÓJiax) oóéHMU (uiKÓjiaMn)

Poznámka Po číslovkách Ó6a, Ó6e stojí

počítaný

předmět ve 2. pádě jednotného

čísla (jako po číslovkách aBa (tme), Tpn, neTÚpe): Ó6a 6páTa, óôe pyKÚ (srov.

množ, číslo

moú

6páTBa, y Mená Sojiát pýKn); 4. p. vazby s životným předmětem

se rovná 2. pádu (oSóax SpáiteB, oóénx ceciép). Při počítaném předmětu v středním

rodě klademe ó6a: Ó6a oKHá, 66a Kpwná (srov. obě okna, obě křídla').

112

3. ČÍSLOVKY NEURČITÉ

Neurčité číslovky MHÓro, mújio, neMHÓro, neMájio nemají nepřímé pády; zastupují je tvary přídavných jmen MHÓrne, MHorouňcjieHHbie, HeMHÓrne, HeMHorouňcjieHHBie.

113

4. ČÍSLOVKY řadové

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 96

népBblH BTOpÓÍÍ TpéTHÍÍ, -BH, -be; -BH 1!eTBěpTBIH IIMTBIH mecTÓň cejiBMÓň BOCBMÓH

9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

AeBHTBIH JieCHTBIH OÄHHHajmaTBIH ÄBeHáÄUaTBiň TpnHáfluaTBiň HeTBipHa^uaTBi n nMTHájmaTBiň inecTHájmaTBiH

17. 18. 19. 20. (21. 30. 40. 50. 60. 70. 80. 90. 100. (101.

ceMHáflňaTbift BOceMHánuaTMit fleBHTHáfluaTBiň ABafluáTBiň ABáflUaTB népBBIH, . . . ) TpujnjáTLiň COpOKOBÓH naTUflecÁTLiň niecTMAecáTbió ceMunecáTBiň BOCbMHfleCHTblň HeBHHÓCTBlň

200. 300. 400. 500. 600. 700. 800. 900. 1 000. 2 000. 1 000 000. 2 000 000. 1 000 000 000.

cótbih

cto

AByxeÓTbift TpěxCÓTMH qeTbipěxcÓTbiň nHTHCÓTMH mecTMCÓTbiň ceMncoTbiii BOCbMUCÓTblK fleBHTHCÓTbIH TMCHHHblH ÄByXTblCHqHblH MHJIJIHÓHHbin ÄByXMHJIJIHÓHHblH MHJIJinápjíHbIH

népBbiH, . . .)

Číslovky řadové se skloňují podle vzoru hóbhk, jen číslovka rpéraň se skloňuje podle vzoru b ó ji u n ž, viz §§ 69, 72. Poznámka

1. Rozlišujte naTHÄecárbiô padesátý, inecTuaecáTMft, avšak např. naTBnecár népBtiň padesátý první, mecTimecáT boclmož. 2. U víceslovných číslovek

řadových

se skloňuje jen poslední

součást číslovky, která jediná má podobu číslovky řadové (např. 5346 — n«n

nácaa TpňcTa cópoK mecTÓň, -óro, -ÓMy, . ..). 3. Označuje-li se v ruštině řadová číslovka číslicí, nepíše se po ní nikdy tečka; po arabské číslici klademe spojovník a naznačujeme koncovku řadové číslovky, např. 1-oe Jinnó 1. osoba, b 40-mx ronáx npómaoro BéKa ve 40. letech

minulého století. Při označování římskými číslicemi nepíšeme ani tečku ani kon

covku, např. XIX bck. 4. Pamatujte o datu: — K a k ó e cerónna a h c ji 6?

— CerójtHa 21-oe

(jtBájman‫ ־‬népBoe)

Hióna.

Dnes je 21. června. — Korná bei npnéxajin? — Mm npnéxajtn 25-ro (jtBámiaTL· nÍToro) Máa.

— Datum v dopisech: V Leningradě dne 16. června 1967. JlennHrpájt, 16-ro niÓHa (nebo jen 16 mona) 1967 r. (... niecTtnecáT cemMÓro róna). — V čem se často chybuje: Puikin se narodil 6. června 1799. TlýniKnH ponňjica 6-ro niÓHa 1799 r. (... aesanócTO leBŠroro ró!a). Puikin se na

rodil roku 1799. nýuiKHH poaújica

1799 r. (b .. . nesaHÓCTO nenaTOM roaý).

V letech 1946 — 1956. B 1946—1956 rr. (b TMCaaa aesaTLCÓT cópon mecrÓM —

TMcaaa aesaTLcÓT nanmecáT mecrÓM ronáx).

ZLOMKY

(dpóónue HUCAÚTtAbHbn)

nojioBÚHa polovina, polovička jma, Tpn, ... c nojiOBŔHOH dvaapůl, třiapůl .. . TpeTb třetina HéTBepTb čtvrtina, čtvrt Od pětiny dále se jmenovatele zlomků vyjadřují pomocí číslovek řadových: ojmá náiaa, OÄHá mecTáa, . . . ojmá cÓTaa, . . čitatele vyjadřujeme číslovkami základními, např. dvě setiny — jme cótbix, osm desetin — BÓceMb jjecáTbix. Poznámka Výrazy jako pět lomeno sedmi vyjadřujeme rusky

uhil

— npodb — ceMi> (po-

35 dobně např. —- — Tpújman. tiHTb — apoSb — uerúpecra cópoK oähh) . Slovo 441 apoSb znamená zlomek.

V ruštině nemáme pravidelné tvoření obdobné českým číslovkám se zakončením -násobný. Máme jen násobné číslovky jjBOŮHÓň, TpoňHÓň (,dvojnásobná, trojnásobná porce — jjBoňHáa, ipoňHáa nópuua), jinak užíváme opisů, jako b mm‫־‬, mecTb, . . . paa ôójibninô ap.

Slovesa Slovesa (zAazÓAbi) vyjadřují děj, a to bud činnost (pncosáTb, 6e>KáTi>), nebo stav (cnara, cóxHyTt).

U sloves rozlišujeme osobu (aui{ó), číslo (hucaó), čas (epéMa), způsob slovesný (HaKAOHénue) a rod slovesný (zaAÓz). Slovesné tvary, které vyjadřují všechny tyto mluvnické významy, nazýváme tvary určité (hutúio, unTáenib, . . ., umtáji, umrán, unráj! 6b!). Tyto tvary jsou ve větě přísudkem. Slovesné tvary, které vyjadřují z těchto významů jen rod slovesný, jsou tvary neurčité. K nim patří infinitiv (unTárb), přechodniky (uHTáa, iipouuráB) a přídavné jméno slovesné (unTáiomnň, npounTáBniuň, uMTáeMbiň, npouňTaHHbiň). Tyto tvary nejsou samy o sobě ve větě přísudkem. Všem slovesným tvarům je společný význam slovesného vidu (jiéjiaio — cjiéjiaio, aéjiaň — caéjiaň, aéjiaTb — caéjiaTb, «éjiaBinnň — cjxéjiaBmnň).

TVOŘENÍ SLOVES Slovesa se tvoří odvozováním nami.

předponami

nebo

přípo

1.ODVOZOVÄNÍ sloves předponami (npe^uKcáAbHoe oSpasosáHut lAazÓAoe)

Základem odvozování jsou nejčastěji bezpředponová slovesa, a to většinou nedokonavá. Odvozená slovesa jsou dokonavá (kpbitb — saKpÚTb, necTÉ — npnHecTÉ).

Odvozené sloveso se liší od slovesa výchozího bud jen doko navým videm (nncáTb — nanncáTb, .néjiaTb — caéjiaTb), anebo má odvozené sloveso také jiný věcný význam (nncáTb — BbinncaTb, aéjiaTb — nepe^ějiarb). O tvoření pouhých dokonavých 99

protějšků viz v oddíle o slovesném vidu (§ 123); zde se probírají jen odvozená slovesa se samostatným, novým věcným významem. Často mají obdobné ruské a české předpony i obdobné významy, např. BÚĚTn — vyjít, búhccth — vynést, sanncáTt — zapsat, iiafíÚTb — zbít, HaéxaTB — najet nač, HaanncáTb — nadepsat, noanncáTb — podepsat, nepenncáTb — přepsat, npocMorpéib — prohlédnout, paapéaaTb — rozříznout, cocráBUTb — sestavit. Všimněte si však těchto předpon, které mají významy odlišné od obdobných předpon českých: PREDPONA

BM-

PŘÍKLADY

(KpácHTb) BbiKpacnTb nabarvit, obarvit (náqKaTb) BÉmauKaTb ušpinit, zašpinit, (repéTb) BbiTepeTb otřít, utřít (nrpáTb) sanrpáTb začít hrát, spustit, (roBopÓTb) saroBopÉTb začít mluvit

H3-, HC‫״‬

(MÉuíMTb) n3MbianTb (scě mlijiom) vymydlit, (nncáTb) JicnncáTb (bck> Terpáab) popsat

naa-

(pyĎÚTb) HaapySÚTb naseknout, (nnjiÓTb) HaannaÓTb naříznout, napilovat

noa-, noao-

(fípócHTb) noabpócHTb vyhodit do výše, nadhodit, (npbirHyTb) noanpbirHyTb nadskočit, poskočit; (6e>KáTb) noa6e»áTb přiběhnout, (iiatú) noaoirrň k KOMý přistoupit, přijít ke komu; (cbinaTb) noacbinaTb přisypat, (KpácHTb) noaKpácnrb přibarvit, (fípócnTb) noaópócnTb přihodit; (GpaTb) noaoSpáTb sebrat, zvednout, vybrat

nepe-

(npófíoBaTb) nepenpófíoBaTb vyzkoušet, ochutnat (vše chno); (raáHyTb) neperjiHHýTbca podívat se na sebe, jeden na druhého; (wěp3HyTb) nepeMěp3HyTb vy mrznout, prokřehnout, (nyrárb) nepenyráTb důkladně polekat

100

προ-

(éxaTb) npoéxaTb (ocTaHÓBKy) přejet, (cnaTb) προcnáTb zaspat, (cMOTpéTb) npocMOTpéTb (οιιιήόκγ) pře hlédnout; (éxaTb) npoéxaTb (κηηοΜέτρ) ujet; (rojioaáTb) nporojioaáTbca vyhladovět

pa3‫־‬, pac-

(6oraTéTb) paadoraTéTb zbohatnout; (jno6ňTb) pa3jno6íÍTb přestat mít rád; (rpysÓTb) pa3rpy3ÉTb vyložit (vůz apod.)

C-, co-

(xoaÉTb) cxoflňTb 3a KeM, ueM dojít pro koho, co;. (piicoBáTb) cpncoBŠTb obkreslit, (nucáTb) cnncÍTb opsat

(éxaTb) yéxaTb odjet pryč, (hccté) ynecTÚ odnést pryč; (cánaTb) ycánaTb posypat, zasypat co čím

Pamatujte:

Předpona bm- je u odvozených sloves dokonavých prízvučná ve všech jejich tvarech, ať je přízvuk výchozího slovesa jakýkoli: hatií — búůtu (sáňay, Bánaemb, bblíneji, Bánuia, Báňán, Bámeamnň), avšak hätó — npnňrň (npnjtý, npnaěnib, npnměji, npmiiJiá, npnaá, npiiinéaninň). Podobně: nncáTb — BÚnucarb (ale nncáTB — Hanncán»), éxaTb — BÚexaTb (ale éxaib — npnéxaTt), 3BaTB — Bt'i3BaTB (ale 3BaTb — no3BáTi>).

U nedokonavých sloves je předpona bli- neprízvučná (až na sárnnaeTb): BbinncbiBaTb (dok. BánncaTb), BtiesKári. (dok. BáexaTb), BtiabiBÍTb (dok. Bá3Barb). Poznámka

1. Sloveso někdy vzniká odvozením předponou a současně připojením přípony -ca: rjiHHyTb — n e p e rjutHýTb c a, cMorpěrb — Ha CMorpén‫ ־‬c a vynadívat se,

ecTB — Ha ecu‫ ־‬c a,

sbohúti‫־‬

—

ä o 3bohíiti> c

a dozvonit se.

2. Od předponových sloves dokonavých s novým věcným významem se většinou tvoří párová slovesa nedokonavá (nepenncán> — neponácussTi, viz $ 124).

101

Rozlišujte:

Bil-

H3-, HC-

BÚsaTB aéHbrn vydat peníze, BBiópaTB MaTepnáj! bjih kocTiÓMa vybrat si látku na šaty,

naHáTb KHÚry vydat knihu, naópáTb MaTeMáTHKy CBoéň cnennájibHocTbio vybrat si, zvolit si matematiku za svůj obor, H3JIÚTL· flýmy vylít své srdce

bbijihtb

BÓjiy vylít vodu nepe-

npe-

nepecTynóib nopór překročit práh, nepepBáTb HŮTKy přetrhnout nit, neperopoAÓTb KÓMHaiy pře pažit pokoj

npecTynÚTb 3aKÓH překročit zákon, npepsáTb pacKásuHKa přerušit vypravěče, nperpaAÓTb nyTb KOMý zastou pit komu cestu

z OT‫׳‬ poodejít, od stoupit od okna, OTnjibiTb ot fíépera poodplout od břehu otomth ot okhů

y‫־‬

yiŕrň á.3 flOMy odejít z domova,

ynjrbiTb b nájibnne Kpaá od plout do dalekých zemí

2. ODVOZOVANÍ SLOVES PŘÍPONAMI (CyipipuKcájibHoe oópasoeánue zjiazÓAoe)

Příponami se tvoří slovesa od základů neslovesných (jmen ných: coBéT — c o b é T-oBa‫־‬T t; citoslovečných: ax! — áx-a‫־‬Tb) a od slovesných základů, při čemž vznikají slovesa lišící se od výchozích sloves jen videm (dok. nepenncáib — nedok. n epenác-biBa-Tbi dok. BCTaTb — nedok. b c t a-sá-T-s), viz v oddíle o slovesném vidu (§ 124).

102

Odvozování sloves od základů jmenných a citoslovečných PRÍPONA

119

PŘÍKLADY

-HHqa-

(crojiáp) CTOJiápHunaTb truhlařit, (fíesaéjibHMK) 6esaéjibHnnarb lenošit, zahálet, (BájKHbiů) sápKHimaTb dělat důležitého

-CTBOBa‫־‬

(yqÓTejib) ynňTejibCTBOBaTb HJIOCÓCTBOBaTb

‫׳‬OBH-, -esa-

(6ecé«a) fíecéaoBaTb besedovat, rozmlouvat, (cOBéi) coBéTOBaTb, (hohb) HonesáTb

-e-

(KáMeHb) KaMeněTL kamenět, (sénep) Benepéib smrá kat se, (fíoráTbiň) fíoraTéib bohatnout, (fíéjibiň) ůeaéTb

-H-

(cojib) cojiótb solit, nasolovat, zlatit, (6éj!i>iň) SejiňTb bělit, bílit

-a-

(o6éa) oůéaaTb obědvat, óxaTb vzdychat

učitelovat,

($hjióco$)

(sójioto)

(ýacnn)

sojiotútb

ýxcHHaTb,

(ox!)

Poznámka Některá slovesa odvozená příponou mají vždy také předponu, např,

ocbb>k6ti>,

yjtývmHTb, npwjeMjiÓTbCH, ofíeaopýtKHTb odzbrojit.

Odvozování sloves označujících okamžitý děj

Slovesa dokonavá s významem okamžitého děje (oóhoKpárHbte zjiazójibi) tvoříme od sloves nedokonavých příponou -ny-: KpnnáTB — KpŮKHyTb, npbiraTb — npbirHyTb, tojikátl strkat, vrážet do koho — TOJiKHýTb strčit, vrazit do koho. Poznámka Slovesům okamžitým typu

cóx

spásný

se navenek podobají slovesa typu

jsou to však slovesa zcela různá. Slovesa typu c ó x

y t b označují

103

stav, jsou nedokonavá (pokud nemají předponu) a liší se také mluvnic kými tvary (srov. KpňKHyn> — xpúimyjt, ale cóxHyri — cox, cóxjia .. .). Viz §§ 143, 155.

121

Porušťující přípony Porušťující přípony zařazují do ruské slovní zásoby slovesa přejatá: Tejie^omipoBaTb telefonovat, HaeajinanpoBaTb idealizovat, peajmaoBáTb. Podle takových sloves je tvořeno např. coBernaňpoBaTb (od cobót sovět).

VÝZNAM SLOVESA

A PRŮBĚH DĚJE

SLOVESNÝ VID

122

Rozlišujeme slovesný vid dokonavý (coaepiuéHr.biů oud) a nedo konavý (HecooepuiénHbiů sud). Slovesa dokonavá vyjadřují děj, který je ve svém průběhu omezený («onncáTb, pacnjiáKaTbca, npbirHyTb). Slovesa nedokonavá vyjadřují děj jako prostě probíhající (nncáľb, luiáKaTb, npúraTb). VIDOVÉ DVOJICE

Dvě slovesa, která se liší navzájem pouze videm, tvoří vido vou dvojici (eudoaán nápa), např. nepenncáTb — nepenócbiBaTb, aaTb — rxaBáTb, HanncáTb — nucáib. Slovesa jako neib — aanéib vidovou dvojici netvoří, neboť předpona mění také věcný význam (aanéTb začít zpívat).

104

1. Nedokonavému zené předponou:

slovesu odpovídá

dokonavé

odvo

PŘEDPONA

PŘÍKLADY

B3-, BC-, BO3-, BOC-

BOJiHOBáibCH — B3BOJiHOBáTbca znepokojit se, noréTE — BcnoTéTB zpotit se, nójibaoBaTbCH — bocnóJiBaoBaTtcH použít, HenaBájieTb — BoaneHaBÚjteTB pojmout nenávist

3a-

p>KáBeTi> — sapatáBeTb zrezivět, CMeaTtca — aacMeáTbca

na-

nncáTb — HanncáTb, neuáraTb — HaneudraTb vytisk nout, napsat na stroji

KpénnyTb — OKpénHyTb zesílit, cjiénnyrb — OcjiénHyTb

no-

CTpÓHTb — nOCTpÓHTL·, XBHJIHTL· — nOXBajIHTB

C-, co-

néjiaTb — cnéjiaTb, sápán. — cBapŮTb uvařit, mnTb — aiiHTb ušít

coBepméHCTBOBaTb — ycoBepméHCTBOBaTb zdokonalit

123

Poznámka K dvojicím mohl — cmohb, x o t é t b — aaxoiéľb, xasáibcs — noKasáľBCH, chhtbch — npncHHTBCH jsou v češtině jen slovesa nedokonavá (např. Tbi cMÓŤKemi. sáBipa npnňrá? Budeš moci zítra přijít? — Écjih oh ne aaxóueT, mm

eró aacTaBjíŘTE He 6ýaeM. Když nebude chtít, nutit ho nebudeme. — Mne noxa-

sájiocb, hto

któ-to

H03B0HÚJI. Zdálo se mi, že někdo zazvonil. — LMý npHcnánocb,

iTo . .. Zdálo se mu (ve snu), že . ..). Dokonavá slovesa noHpáBHTbca (nedok. HpáBHTbca), cyMén> (nedok. yMén>) pře

kládáme často také nedokonavě (např. LMý TaK óto noiipáBn.iocb, hto ... Tak se

mu to zalíbilo n. líbilo, že . .. Tak mu to zachutnalo n. chutnalo, že ... — KaK

BaM sto noHpáBM.iocb? Jak se vám to líbilo? Jak vám to chutnalo? — Cyn Mne He

noHpáBHucH. Polévka mi nechutnala. — Tm cyMéeuib 3to nouHHHTb? Budeš to umět n. dokážeš to opravit? — Oh He cyMéji OTBéTHTb. Nedovedl n. neuměl odpovědět).

2. Dokonavému slovesu (zpravidla s předponou) odpovídá nedokonavé sloveso odvozené produktivními přípo nami -«Ba-, -tma-, -á-, -á-, a neproduktívni příponou -Bá-: 105

124

PŘÍPONA

PŘÍKLADY

-biBa(po tvrdé

souhl. párové)

-HBa(v ostatních případech)

-Á(po měkké souhl. párové)

-á(v ostatních případech)

-Bá-

3apa6ÓTaTb vydělat — 3apa6áTBiBaTB vydělávat nepenncáTB — nepenncBiBaTB paccKaaáTB — paccKásBiBaTB ocTaHOBiÍTBCH zastavit se — ocTaHáBJínBaTBca zasta * vovat se cnpocnTb zeptat se — cnpániHBaTb ptát se nepecTpÓHTL· — nepecTpánBaTi> nepenpúrHyTB — nepenpBirHBaTB

npOBépHTb — npOBepáTb npH3eMJiňTbCH přistát na zemi — npnaeMJiáTbca při stávat na zemi pacijBecTH — pacLtBCTáTb ncHésHyTb zmizet — HcnesáTb mizet IIOMÓqb — IIOMOráTL· nojrytiHTL· dostat — noJiy^áTb dostávat OTBéTHTb — OTBeqájb oSňueTb urazit koho, ublížit komu — oÓHHtáTb urážet koho, ubližovat komu CKpBITB — CKpBIBáTB HaJIHTB — HaJIHBáTB OAéTBCH — OACBáTBCM 3aÓBiTB zapomenout — saÓBisáTB zapomínat BCTaTB — BCTaBÁTB y3HáTB — y3HaBáTB npojxáTB — npoAaBáTB

Poznámka

1. U sloves II. časování se při odvozování příponami -ma-, -á‫״‬, -á- mění kmenová souhláska: cnpocnTb — cnpámnBaTB; oôtaBňľb — odbHBjíáTb; oTBČTUTb — oTBeuáTb; oóňaerb — oBnacáTb (viz §§ 138, 139). Výjimky: BÚSpocnTb — bh-

dpácMBaTb, SpócHTb — 6pocáTi>, nycTÚn, — nycKán,, npnKyníiTB — npnKynáTB, npnjieréTB — npnjieTáTb.

2. U sloves na -Brna‫־‬, -raa- se kmenové -o- mění často v -á-: neprízvučné -o- se mění vždy (cnpocÚTb — cnpámnBaTB, ocTaHOBÚTEca — ocTaHáBjínBaTBca),

prízvučné -o- se mění jen někdy (sapaSÓTarb — aapaGárasaTb, avšak ynpóuHTB

upevnit — ynpóuuBaTt). slovesa -o

106

Nikdy

nemění

a T i (paspncosán. — paspucosbiBarb).

-o‫ ־‬v zakončení dokonavého

3. Některé tvary sloves tvořících vidovou dvojici se liší někdy

kem.

jen přízvu

Jsou to zvláště tvary tvořené od minulého kmene sloves, jako OTpéaan■

odříznout — orpesán. odřezávat (orpésaa, OTpéaaBinnň — OTpesáJi, orpeaáBiitnň; avšak OTpéacy odříznu — orpesáio odřezávám'), noacúnaTb přisypat — noacLinárt

přisypávat (noacúnaa, noacbinaBinnň — noacHnáji, noacMnáBmnň; avšak noacánjno přisypu — noacunáio přisypávám). Patří sem také přítomné tvary sloves yanán‫־‬

poznat, dovědět se — yanaBáTb poznávat, dovídat se (ysnáio, yanaemt, ... — yanaió, ysHaěinb, . ..), * upnaHán uznat — npusuaBáTB uznávat (npnSHám, npnsHáemt, . . . — npnanará, npnaHaěmB, . . .).

4. Všechna slovesa odvozená produktivními příponami (-HBa-, -UBa‫־‬, -á‫־‬, -á-) a většina sloves odvozených příponou -Bá- se časují podle vzoru

untá

i> (viz

§ 141).

125

Nepravidelné vidové dvojice

1. Nedokonavé sloveso s příponou -á-, -a- má kmen různě obmě něný:

BBISBaTb — BBI3LIBáTL· nocjiáTb — noctijiáTL· aacHýib usnout — sacbináTb usínat 3acóxHyTb — sacbixáTb cofípáľb — cofínpáTb sanepéTb zavřít na klíč — sannpáTb zavírat BÚTepeTb utřít — BbrriipáTb yMepéľb — yMnpáľb HauáTb — HaunnáTL· npHHHTb — npMHnMáTL· BCnÓMHIlTb — BCnOMnHáTb nojKáTb stisknout — nojKHMáTb tisknout BÚraaTb — BbirOHÉTb. 2. Slovesné kmeny ve vidové dvojici se značně různí:

npnHecTÚ přinést — npnHOCÚTb přinášet BbIBe3TH — BbIBO3ÚTb BblBeCTH — BMBOAÍITb npnŮTň — npnxoÄHTb npnéxaTb — npnesatárb cecTb sednout si — caaňTbca sedat si

107

jichb ulehnout — jiojkhtbch uléhat CTaTb — CTaHOBHTBCH BepHýTBCH — BO3BpamáTBCH noBepHýTBca otočit se, obrátit se — noBopáuHBaTBca otáčet se, obracet se KynÓTB — noKynáTB kupovat.

3. Vidovou dvojici tvoří slovesa zcela různá: B3HTB — fípaTB CKaaáTB — roBopŮTB noňMáTB chytit, ulovit — nOJIOJKÓTB — KJiaCTB.

126

127

128

jiobíítb

chytat, lovit

SLOVESA JEDNOVIDÄ

Některá slovesa nejsou zařazena do vidových dvojic a jsou: 1. pouze dokonavá, např. sanéTB, nocnnéTB, HacMOTpéTBca vynadívat se, BBinjiaKaTBca, nosaKpBiBárB pozavírat (dveře ap.); dále coctohtbch (překládáme nedokonavě konat se), onÓMHiiTBCH vzpama tovat se; 2. pouze nedokonavá, např. HanesáTB pozpěvovat si, nepenňcBiBaTBca; dále BBirjiaaeTB, npejiBňfleTB, npnHazuie>KáTB, npncýTCTBOBaTB, 3aBÓceTB, npecjiéflOBaTB, OTKHflárh. SLOVESA OBOUVIDÄ

Obouvidá slovesa (daysudoeúe zjiazónu) mají stejnou podobu pro vyjádření děje dokonavého i nedokonavého, jsou to zvláště nccjié^oBaTB prozkoumat, prozkoumávat, ncnójiB3OBaTb využít, použít, vy užívat, používat, ?KeHÓTbCH oženit se, ženit se, pámiTb zranit, zraňovat, ofíeiqáTB slíbit, slibovat a většina sloves s porušťujícími pří ponami (např. opraHH3OBáTB, MexaHimúpoBaTB, viz § 121). Slovesný vid a mluvnické tvary

Některé slovesné tvary se tvoří jen od sloves určitého vidu. Např. přídavná jména slovesná přítomná se tvoří jen od sloves nedokonavých (qnTáioiijnň, nnmymirň), přídavné jméno slovesné minulé trpné jen od sloves dokonavých (npouÚTaHHBiň, HanócaHHBiň). Slovesa nedoko-

108

nava mají budoucí čas složený (6ý«y uhtátL·, 6ýay nncám); u sloves dokonavých mají význam budoucí tvary přítomné (nponiiTáio, Hannuiý, cKaxcý). Srovnejte:

O znam ovací způsob

SLOVESO NEDOKONAVÉ

SLOVESO DOKONAVÉ

přítomný čas

CTpÓHT

—

minulý čas

CTpÓHJI

nOCTpÓMJI

budoucí čas

fíýfler CTpómb

nOCTpÓHT

Rozkazovací způsob

CTpOÍÍ

nOCTpÓH

Podmiňovací způsob

CTpÓHJI 6bi

nocrpónji 6bi

Přechodník přítomný

CTpÓH

—

nOCTpÓHB

Přídavné jméno slovesné přítomné činné

crpoHinnů

—

Přídavné jméno slovesné minulé činné

CTpÓHBinná

Přídavné jméno slovesné přítomné trpné

(CTpÓMMBIH)

Přechodník minulý

nOCTpÓMBiniIH

—

Přídavné jméno slovesné minulé trpné

—

nOCTpÓeHHBIH

Příčestí minulé trpné

—

nocTpóen

Infinitiv

CTpÓHTb

nOCTpÓHTB

Poznámka O trpném rodě sloves nedokonavých a dokonavých viz § 132. Dále srov. §§ 153, 154, 161, 164, 166-169, 172, 173.

109

129

Užívání vidových tvarů Jen sloves nedokonavých užíváme v ruštině v těchto případech: 1. po výrazech vyjadřujících opakování: V tomto slově vždy udělám chybu. B štom cnÓBe a Bceraá aéjiaio oinňÓKy. — Obvykle ho potkám na rohu naší ulice. Oôbihho h eró BCTpeuáio Ha yrjiý b Hámeň ýjiHite; 2. zpřítomňujeme-li minulé události: Stál jsem na nástu pišti a tu ke mně přistoupí nějaký člověk, fl ctohji Ha nj!aTópMe, n Bapyr ko MHé noaxójiHT KaKÓň-TO uejiOBéK; 3. při zdůraznění: Vždy( jsi mi včera žádné peníze nedal! Bear, tbi mhc Buepá HHKaKňx aéner ne aasáji! Rík á m e také: npMxoaňre k mm aáBTpa. Přijdte k nám zítra. — npncá>KHBaHTecB. Sedněte si. — 3aKýpnBaňTe. Zapalte si.

130

PRŮBĚH SLOVESNÉHO DÉJE Kromě vidu vyjadřují slovesa i některé speciální odstíny, jak děj probíhá (srov. např. slovesa t r v a c í nHcáTb, 6e>KáTb; počínavá aanéiB začít zpívat; končící aonHcáTb, aoóejKáTb; omezovači nojiejKáTb, noaepHfáTb; okamžitá KpÚKHyTb; podílná noaaKpbiBáTb pozavírat (např. okna), oóohth Bcex (obejít všechny). V češtině rozlišujeme slovesa nenásobená (psát, přepisovat) a ná sobená (psávat, přepisovávat). Ruština taková násobená slovesa volně netvoří. Česká násobená slovesa překládáme zpravidla prostě slovesy nedokonavými, např. Zpočátku psával často. Bnanájie oh nncáji qácTO. — Vídáváte ho někdy? Bbi c hhm BÓanTecb nHoraá? — Večer jsme chodívali do kina. BéuepoM mh xoähjih b khhó. Viz též § 158. U sloves pohybových máme dvojice jako häth — xoähtb, 6e>KáTb — SéraTb, éxaTb — éaaHTb, Jierérb — JieráTb, Becró — boSHTb, BeaTH — B03ÚTb, HecTH — HocÚTb (srov. jít — chodit, běžet — běhat ap.). Slovesa xoaÓTb, 6éraTb, . . . vyjadřují nejen děj násobený, nýbrž i různosměrnost pohybu (Oh xoäóji no KÓMHare.) nebo děj jako vlastnost (Bpar yr&é xóäht b niKÓJiy. Bratr už chodí do školy, už je školák).

110

VÝZNAM SLOVESA A VĚTNÁ STAVBA

Podle toho, zda mohou nebo nemohou mít u sebe předmět, šujeme slovesa předmětová (přechodná, tj. s předmětem ve např. HHTáTL· Knňry, nncáTb nnctMÓ, a nepřechodná, tj. s mětem v jiném než 4. p., např. pyKOBOÄÚTb Kpy>KKÓM, noMoráTb pniitaM) a slovesa bezpředmětová (hjité, >khtL·, CTOÄTb).

131 rozli 4. p., před tobů-

Se zřetelem k podmětu rozlišujeme slovesa osobní (mají tvary všech tří osob, např. umtůio, uuTáemb, . . ., cnjno, cnnnib, . . .) a neosobní (kromě infinitivu mají tvar 3. os. jedn. čísla — CBeráeT svítá, neuepéer stmívá se — a minulý tvar středního rodu — cserájio svítalo, Beuepéjio stmívalo se). Slovesa přechodná (npáMO-nepexódwbie zjiazÓMi) rozlišují slovesný rod, tvoří tvary činné a trpné (oh npounTáji KHŮry — KHiira 6biJiá npouÓTaHa). Ostatní slovesa mají jen tvary rodu činného. Poznámka Řada sloves vyjadřujících stav a činnost tvoří dvojice: CTaTb, CTaHOBMTbCH, CTOHTb — nOCTáBHTb, CTáBHTb

cecTb, canňTbCH, cnaéTb — nocaaÚTb, caacáľb aeib, jioHtňTbCH, jieatáTb — noJioatňTb, KjiacTb

BUCCTb — nOBČCUTb npocHýTbca, npocbináTbCH — paaóyaÚTb, GyaÚTb

cóxHyTb, BbicoxHyTb — cymÚTb, HŮcymnTb xýxHyTb, noTýxHyTb — Tymňrb, noTymÚTb ôejiéľb — Gejiňľb

SLOVESNÝ ROD Slovesný děj můžeme vyjádřit jako činný (deúcTBÚTeMHbiň sanóz — padóuue crpÓHT äom) nebo trpný (cTpadÓTejibHbiů sajióz — äom cTpónTca pafíóunMii). U trpného rodu činitel děje (pafíóune) není podmětem. Slovesa osobní přechodná mají tuto soustavu tvarů rodu činného a trpného:

111

132

TVARY ČINNÉ

TVARY A OPISNÉ VÝRAZY TRPNÉ

(äom) noCTpóen (apxHTČKTOpOM) (apxHTČKTop) nocTpónji (äom)

(äom) 6mä nocipócH (apxnTéKTOpoM)

(apxinéKTop) nocTpÓHT (äom)

(äom) 6ýaeT nocTpóen (apxnTéKTopoM )

(apxHTéKTop) crpÓHT (som)

(äom) CTpÓHTCH (apxHTČKTOpOM)

(apxHTéKTop) cipÓHJi (äom)

(äom) CTpÓHJICH (apxHTéKTOpOM)

(apxHTéKTop) 6ýÄCT CTpÓMTb (äom)

(äom) 6ýaeT ctpóhtbch (apxHTéKTopoM)

dok.

(apxHTéKTop) nocTpónÄ 6m (äom)

(äom) 6mä 6m nocTpóen (apxHTéKTopoM)

nedok.

(apxHTéKTop) cipóiui 6m (äom)

(äom) CTpÓHÄCa 6m (apxHTéKTopoM)

(apxírréKTop) CTpóanțnîî (äom)

(äom) CTpÓHmHHCH (apxHTéKTopoM) (äom) CTpÓHMMH ( apXHTČKTOpOM )

dok.

( apxHTéKTop ) noCrpÓHBmnn (äom)

(äom) nOCTpÓeHHBlií (apxírréKTopoM)

nedok.

(apxméKTop) CTpÓHBninň (äom)

(äom) CTpÓHBinHHCH (apxHTéKTopoM)

dok.

(apxHTéKTop äóäíkch) nocTpÓHTb (äom)

(äom äóä/K6h) 6bitb noCTpóen (apxHTéKTopoM)

nedok.

(apxHTéKTop äóäjkch) CTpÓHTB (äom)

(äom ÄÓÄJKen) CTpÓHTBCH (apXHTČKTOpOM)

Z působ oznam ovací

TVARY URČITÉ

dok.

P říd av n é jm éno slovesné m inulé

Přídavné jméno slo vesné pří tomné — nedok.

In fin itiv

TVARY NEURČITÉ

Z působ podm iňovací

nedok.

112

Poznámka 1. Ruština nemá u sloves nedokonavých tvary trpné jako jsou české složené tvary je chválen, časopis je vydáván . . má jen zvratné tvary trpného rodu: ?Kypnáji nsaaěrcs: b Ilpáre (čeština má možnosti dvě: Časopis se vydává v Praze. Časopis je vydáván v Praze). Spojení s dokonavými příčestími minulými trpnými nazýváme opisnými výrazy trpnými (např. Časopis byl vydán — žKypnáj! Sbiji

nanan). Tvarům typu vydávaný odpovídají v ruštině tvary najtaróntHŮca, naaaBáB-

mnňcsi, HaaaBáeMbin. 2. Všimněte si, že ruština nemá dokonavé zvratné tvary trpného rodu (srov. v češtině např. Houby se nakrájejí a usuší).

3. Trpné opisné výrazy, jako oh

ji io

6úm

bcčmu, oh

y b a » áeM bcčmu, jsou

omezené na několik málo případů.

O tvoření trpných tvarů viz §§ 169 — 173.

5. U několika

sloves

předmětových

paccKá3LiBaTB, coo6mán>, nncáTB, ynoMnnáTt o

osobní

nepřechodných hcm)

(roBopŮTB,

je trpný rod zvratný

n e-

(např. 06 Stom roBopňjiocb Ha co6páHnn. O tom se mluvilo na schůzi).

Srov. § 229. 6. O překladu vět typu Jde se tam lesem, které se někdy považují za trpné ne

osobní, viz § 133 a § 228.

České trpné vazby nepřekládáme do ruštiny vždy pasivně; často je překládáme větami s neurčitým podmětem (podmět není vyjádřen, sloveso má tvar 3. os. množ, čísla); někdy je to dokonce jediný možný způsob překladu.

133

Např.: V továrně se pracuje na tři směny. Ha aaBÓae pa6ÓTak>T Tpn CMéHbi. — Zde se nekouří. 3neci> He KýpaT. — O tom se často píše v novinách. 06 stom uácTO nňiiiyT b raaérax. — Jste už očekáván. Bac y»cé ojkhwíiot. — Byli jsme pochváleni. Hac noxBajiójin. — Ještě se řekne, žes to udělal ty. Emě cKájKyr, hto tli sto caéjiaji. b

ZVRATNÁ SLOVESA Zvratná slovesa (eosepámuie imzóm) jsou v ruštině slovesa s pří ponou -ca, -ci>. Podoba přípony -ca je po souhlásce (Bepněmtca, BepněTca, BepHýjica), podoba -o> je po samohlásce (sepnýci‫־‬, BepHeTecB, BepnýjiacB). U přídavných jmen slovesných má přípona vždy podobu -ca (BepnýBinnHca, Bepnýsmaaca).

113

134

Ve srovnání s příslušnou nezvratnou podobou mají slovesa zvratná tyto významy: 1. mají význam trpný: PaSoune crpÓHT kom — JJom CTpónTca pa6ÓHHMH (jen u sloves nedokonavých), viz § 132; 2. označují činnost přecházející yMtlBŮTL· — yMMBáTBCH;

původce

činnosti:

3. mají význam vzájemnosti: oÔHUMáTb — oÓHHMáTbca ob jímat se; 4. označují pouze nepřechodnost: páaoBaTb — pájioBarbca, ocTaHOBŮTL· — ocTaHOBÉTbca zastavit se;

5. označují vlastnost: mhtb — MHTbca mačkat se (Marápna ne MHěTca. Látka se nemačká); někdy je překládáme nezvratně: CoóáKa KycáeTca. Pes kouše. — Kpannsa hokctch. Kopřiva pálí;

6. vyjadřují, že děj probíhá hladce nebo naopak j e brzděn podle stavu (vnitřního rozpoložení) toho, k němuž se vzta huje: Mne cerÓÄHH He paČÓTaeTca (ne noěTca, ne nůmeTca). Špatně se mi dnes pracuje (zpívá, píše). — Mne ne chjjhtch. Nemám stání. — Eň He cnajiócb. Nemohla spát. Srov. § 228. Poznámka

1. Zvratná slovesa ve větách jako Sedí se mi tu dobře. Mne aaect ynofino cnaéTt. — Hrálo se mi s ním těžko. Hrpárt MHe c hhm Séijio rpýaHo. — Vám se to mluví. BaM jieraó roBopňTt znamenají, že děj probíhá různě podle vnějších

okolností;

tím se liší od ruských zvratných sloves uvedených výše v bodě 6.

2. V řadě případů je značný významový rozdíl mezi nezvratnou a zvratnou po

dobou slovesa; jsou to dvě zcela různá slovesa. Srov.

äo6úti>

dobít, dorazit —

aoÓÓTbca ueró dosáhnout čeho; oSxoaÚTb obcházet — oôxoähtkch c Kew KaK jednat

s kým jak; OTHecTŮ odnést — oTHecráci.

KOMý, uený KaK zachovat se ke komu,

čemu jak, reagovat nač jak; npnHári> přijmout — npHHáTtca aa a to chopit se čeho,

dát se do čeho; coctoAtk skládat se — coctoštích konat se.

135

Slovesa pouze zvratná

Některá slovesa mají pouze podobu zvratnou. Často se slovesa pouze zvratná v ruštině a češtině shodují, např. cMeáTbca — smát se, hoHTbCH — bát se. Jsou však rozdíly: 114

V RUŠTINĚ POUZE ZVRATNÉ ŮOpÓTbCH COrjracÚTBCH ocTáTbca 3a6jiyT!ňTbcx SaSÓTMTbCH 0 kom, uěM

TpyAHTLCH V RUŠTINĚ NEZVRATNÉ

CMOTpéTL· CnpOCÉTL· CTaTL· (HH>KeHépOM), avšak nedok. CTaHOBiÍTbCfl ApOHCáTB 0n03AáTB BCnOTÓTL·

V ČEŠTINĚ NEZVRATNÉ bojovat, zápasit souhlasit zůstat zabloudit pečovat o koho, co, starat se o koho, co pracovat

V ČEŠTINĚ POUZE ZVRATNÉ dívat se zeptat se stát se

chvět se opozdit se zapotit se

Česká slovesa se zvratným si nemají v ruštině vždy obdobný protějšek; všimněte si zvláště těchto případů:

Typ mýt si ruce, kupovat si noviny mýt si ruce obléci si šaty vzít si deštník přát si co přijít si pro co dát si domů aktovku koupit si auto vystavět si chatu objednat si kávu dovolit si co

MbITb pýKH ofléTb njiáTbe B3HTB 3ÓHTHK »ejiáTB, xoTéTb ueró npnňTÚ, saŮTÓ 3a ueM OTHecTÓ AOMÓň nopTéjib KynÓTb (ce6é) ManiŮHy nocTpónTb (ce6é) jiány 3axa3áTb (ce6é) KÓ$e no3BÓJinTb ce6é hto

Typ pomáhat si navzájem pomáhat si (navzájem) přát si šťastnou cestu

noMoráTB Äpyr jípýry ?KejiáTB jipyr Äpýry cnacTJIHBOrO nyTH

115

136

Poznámka

Pamatujte také: pomyslit si — uonýMaTL; představit si — npeacTáBUTt ce6é;

zapamatovat si — sanÓMHHTB; vzpomenout si —

bciiómhutb;

stěžovat si — acájio-

BaTbca; hrát si — Hrpárs.

SLOVESNĚ TVARY A JEJICH VÝZNAMY

137

Kmen přítomný a minulý Slovesné tvary se tvoří od kmene přítomného nebo minulého. Kmen přítomný (ocHÓea Hacroáiqezo BpéMeHu) dostaneme, odpojíme-li koncovku přítomného tvaru 3. osoby jednotného čísla (KpúKH-eT, náni-er, npóc-irr); kmen minulý (ochóbo, npoutéduiezo BpéMeHu) poznáme z tvarů minulého času, popř. z infinitivu (KpÚKHy-ji, nucá-ji, npocú-ji). Od kmene přítomného se tvoří: tvary přítomné, rozkazovací způsob, přechodník pří tomný a přídavné jméno slovesné přítomné čin né a trpné; od kmene minulého se tvoří: minulý čas, pří davné jméno slovesné (a příčestí) minulé trpné a infinitiv. Poznámka Slovesný kmen poznáme lépe z podoby zvukové než psané, zvláště proto, že

ruština neoznačuje hlásku [-j-] pravidelně samostatným písmenem (např. 6oň — [boj], 2. p. 6óh — [bóji>]); srovnejte [rabóthjbt] — paSÓTaer, [rabótiji,] — pa6ÓTaa,

[rabóttjťb] — paGÓTaiiTe. (Tabulka transkripce je uvedena v § 1 na str. 6.-8.)

ZMĚNA KMENOVÉ SOUHLÁSKY (uepedoäáHue cozjiácHoů

138

ochobvi)

V kmeni se mění souhláska, a to:

l. v kmeni přítomném (a tedy ve všech tvarech, které se od kmene přítomného tvoří) sloves I. časování vzoru nacáit (nnniý, nůmenn‫־‬, . . nnmá!; nžuiymnň); 2. v přítomných tvarech kromě 1. osoby jedno t116

ného čísla a 3. osoby množného čísla sloves I. časo vání vzoru n e n b (neKý, neuěmb, neněT, neněM, neiěre, neKýr); 3. v 1. osobě jednotného čísla přítomných tvarů sloves II. časování vzorů roBOpňTb, xoähtb, CHfléTb (KpácnTb — Kpáiny, Kpácnnib, . . xonnTb — xo?Ký, xójjninb, . . cnjjéTb — cnacý, cnflHinb, . . .); 4. v příčestí a přídavném jménu slovesném mi nulém trpném (a případně i v podstatném jménu slovesném) sloves I. časování vzoru neub a sloves II. časování vzorů roBOpňTb, xoflÉTB, cnjéib (ncnéub — ncneTOH, ncneuěHHbiň; yKpácnTb — yKpámen, yKpámeHHbiň; cnpocnTb — cnpómen, cnpóineHHbiií; oóňaeTb — oGnacen, oóriJKeHHbiň); 5. v nedokonavých slovesech odvozených pří ponami -HBa-, -á-, -a-, od dokonavých sloves II. časování vzorů roBopÚTb, xoaótb, c n a é t b (yKpácnTb — yKpamáTb; ynoTpeóÚTb — ynoTpefíjiáTb; oSnaerb — oônacáTb).

V slovesných tvarech dochází k těmto změnám kmenové souhlásky:

I. ČASOVANÍ

c — m

3 — >K

— q

II.

časovaní

n h c á t b: nmný, númemb, . . nňniyT; nnmn!; nninymnů; nncáji

n po c htl: npomý, npóCHUIb, . . npÓCHT; npocó!; npocá; npocámnň; npocnji; .. . (cnpómen, cnpómenHblň) ; cnpocnTb — cnpámnsaTb

m á 3 a t b: Má»y, MáHcenib, . . MáacyT; Ma)Kb!; MáJKymnň; Máaaji, . . .

B 0 3 Ó T b: BOHcý, BÓ3nnib, .. BÓ3HT; BO3Ó!; B03HnjHÍÍ; BO3HJI; . . . (nopaHcěn, nopaHcěHHbiň překva pen'); (nopa3HTb — nopaiKáTh)

n p á t a t b: npáuy, npáuenib, ..., npáiyT; npímb!; npáua; npáuymnií; npáTaj! . ..

n ji a té t b: njtaný, njiáTHim, njiáTHT; nnaTÓ!; njiaTá; njiaTHnjHň; njiatóji; . . . (ynnánen, ynaiáqeHHbiii); (ynjiaTÓTb — ynjiáunBaTb) 117

139

KJieseTáTB pomlouvat: KJieBeiqý, KJieBénjeinE, ., KJieBénjyT; KjieBemň!; KJieBémymHH; KJieseTáj! . . .

BOBBpaTHTb: BO3Bpamý, BO3BpaTÉHIB, . . BO3BpaTHT; BO3Bpa‫׳‬rá!; BO3BpaTÓJI; BO3BpaměH, BO3BpanjěHHBIH; B03BpaTHTB — BO3BpaiIjáTB

r JI 0 R á T b: rjlOHCý, TJIÓSKeniB, ..TJióJKyT; rjio»i!!; rJióacyiqHň; rjionáj!

06 n ae t t: oóóiKy, o6óannib, ..oSóaht; o6ňub!; (bóju, BňflHmnň); o6ňnejí; ..o6hmc6h, oSňweHHblň; ofínaeTb — oÓHSKáTb

KoneSáitcH houpat se, váhat: KOJiéfíjHocb, KOJiéSjíeniBCH, ..KOJiéfíjiiOTCH; KOJlé6 JIHCB!; KOJléfíjIHCB; KOJiéfíjiiomnňcH; KOJiefíájiCH . . .

ynoTpeGÓTb: ynorpefíjiró, ynoTpefíňuib, .. ynoTpeGÁT; ynoTpefíň!; ynoTpefíňji; . . ynorpefíjieH, ynoTpeóJieHHbin; ynorpeÓÉTb — ynorpefíjiáTb

n — nu

m n n á t b: mnnjiíó, njánJieniB, . . njÉnjIIOT; njHnjtň!; njnnjiá; njónjno‫־‬ njnň; mnnáji . . .

k p e n ó t b zpevňovat, upevňovat: Kpenjnó, Kpenómb, . . KpenáT; Kpenž!; Kpená; KpenánjHň; Kpeixóji; . . (yKpenjiěH, yKpenjiěHHbiií); (yKpenÓTb — yKpenjiÁTb)

M — MJI

A p e m á t b: upeMJíK), apéMJieniB,..apéMjnoT; apemjiú!; apeMjiá; jipéMjnomuž; upeMáji .. .

K o p M á T b: KOpMJHÓ, KÓpMHIIIb, . . KÓpMHT; KOpMÚ!; KOpMÁ; KOpMH' HJHÍÍ; KOpMHJI; . . (OTKÓpMjies, OTKÓpMJieHHbiň); (OTKOpMHTb — OTKápMJIHBaTb)

— m

CBHCTáTb: CBHIIjý, CBHmeniB,..CBÓnjyT; cbhiijó!; CBHIHymHH; CBHCTájI . . .

npOCTHTb: npomý, npOCTÓinL·, . . npOCTHT; npOCTÓ!; npOCTHJI; . . npoiněn, npoměHHblň; npOCTHTb — npomáTb

— m

A — JK

6 — 6 ji

118

K — q

n ji á k a t b: njiáuy, njiáuenib,‫־‬. . njxáwyT; ruiaqb!; njiáuynjnň; njiáKaji ... ne m>: neKý, neqěutb, .. neuěTe, neKýT; neKÓ!; neKýinnň; něK, .. (ncneKěHHbiň)

n a x á TB: namý,námenib, . . námyT; namň!; námymnň; naxáji .. .

—

X — m

n c k á t b: nnjý, ónjeinb, .. ómyr; umů!; nii!á; ňmymiiň; HCKáji . ..

—

CK -‫ ־‬nj

a — »«

y 6 e a ó t b přesvědčit: 1. os. se neužívá, yfíeaňuib, ..yóejiáT; y6e«ó!; y6eaúji; . . yfíejKflěH, yfíeacflěHHblň; yfíeaÚTb — yfíexaáTb

B — BJI

HcnpáBUTb: HcnpáBjno, nenpáBHUIb, . . HCnpáBHT; HCnpáBb!; (npáBH; npáBHmnň vládnoucí, řídící); HCnpáBHJI; . . HCnpáBJíeH, HcnpáBJíeHHbiň; HcnpáBUTb — HCnpaBJIHTb

- 4>;i

r p a $ ň t b linkovat: rpa$JiK>, rpa$ňnib, ..rpa, -er, -cm, -ere, -yrl-iOT prízvučné ‫־‬ý/‫־‬ró, -ěnn>, -ér, -ere, -ýT/-íÓT -y. · ■ ·. -yT

je po tvrdé souhlásce párové a po. š e p 1 a v é (», in, n, m), např.: KpÚKHy, KpÓKHeniL·, . . KpÓKHyT necý, HecéniB, . . necýT Morý, Móděnu,, . . ., MÓryr neicý, neuěuib, . . neicýT iiMiný, nninenib, . . . nómyT

-io, ., .

je v případech ostatních, např.: unráio, unTáenib, . . unráioT CMeiócL·, CMeěinbCH, . . . CMeiÓTCH ÄpeMJiió dřímu, ÄpéMJieinb, . .. ApéMJiiOT noniJíK), noinjiěnib, . . noniJiiÓT

-IOT

II. ČASOVANÍ

-io/-y, -nim, -MT, -um, -htc, -HiZ-aT -y. · .-ar

120

je po šeplavé souhlásce, např.: cjibiiny, cjibiniHnib, . . cjibímaT jie»cý, JieHcónib, . . jiejKár Kpnuý, KpuHHinb, . . KpanáT

‫!־‬o, ..-HT

je v případech ostatních, např.: CMOTpiÓ, CMÓTpnnib, . . CMÓTpHT ■ ľOBOpiÓ, rOBOpÓnib, . . . rOBOpHT cnjiio, cnmiib, .... chht ctok), CToňnib, . . ctoht

Uvnitř obou časování (népeoe, eropóe cnpatKéHue) jsou přítomné tvary rozlišeny hlavně rozdílnou podobou přítomného kmene; probí ráme je podle vzorů, které jsou uvedeny dále, viz §§ 141 — 150. Nepravidelná slovesa ôeHtáTb, xotctb, naTb, cctb stojí mimo obě časování a jsou uvedena v § 151 na str. 130.

I. ČASOVÁNÍ

141

1. Vzory

C IS

u n t á t b (uirráio, nnTáeniL·; miTáji); y m é t b (yMéio, yMéenib; ywéj!); pucoBáTb (pncýio, pncýenn.; pncoBáji)

pnCOB

H H T á T L·

ymé

ujiráio

yMéio

pncýio

qnTáeniL·

yMéemb

pHcýeini»

qnTáeT

yMéex

pncýeT

qnTáeM

yMéeM

pncýeM

UHTáeTe

yMéexe

pncýeTe

miTáiOT

yMéiOT

pucýior

Poznámka 1. U vzorů

inráTL·,

ynéri

má

kmen

přítomný

zakončení

[-j-J:

[č'itá-j-], [um'é-j‫]־‬. Toto [-]‫ ]־‬je v pravopise označeno spolu s koncovkou samo hláskovými písmeny k>, e (unráio, rynáio, yMéio, unráeM, ryjiáeM, yMéeM). Kmen

minulý končí (v pravopise) na -a, -a, -e (umá-Ji, ryjiá-ji, yMé-n).

121

2. U vzoru pncoBáTb má kmen přítomný zakončení [-uj-J: [ri'súj‫ ]־‬pncýio,

pncýeini‫־‬, . . . Kmen minulý končí na -oBa- nebo -esa-

(coBérosa-Ji, 6ecénoBa-ji,

ropesá-Ji, BoeBá-ji, Tannesá-ji).

3. Všechny vzory jsou zastoupeny

velmi početne,

protože se k nim řadí

slovesa odvozená řadou produktivních přípon (-™na-, -a-, -na-, -e-, viz § 119;

-aiBa‫״‬, -ma-, -á-, -á-, viz § 124; -cTBOBa-, -OBa-, -esa-, viz § 119; porušťujícími pří

ponami, viz § 121).

Podle vzoru u n t á t b (yMéii>) se časují také slovesa oóýib (oôýio, oóýeiiib; ofíýj!), pasýTb zout koho (pasýio, paaýenib; pasýji), ayTb foukat, vanout (uýio, aýeiub; jjyj!). Podle vzoru pncoBáTb se časují také slovesa KJiesáTb (kjuoct; KJiesáji), coBárt (cyió, cyěmb; coBáji), kobáte (Kyró, Kyěinb; KOBáJi), která mají prízvučné koncovky v přítomných tvarech.

142

2. Vzory KpÉKHyib (KpÓKHy, KpÓKHenib; KpÚKHyji); TOjiKHýTb (tojikhý, TOjiKHemb; tojikhý ji) VZOR

KpÉKHyTb

(t o

1. os.

KpÓKHy

(tojikhý)

2. os.

KpÓKHemb

(TOJIKHěnib)

3. os.

KpÓKHCT

(rojiKHěi)

1. os.

KpÓKHCM

(TOJIKHeM)

■o

2. os.

KpÓKHeTe

(TOJiKHěTe)

o z s

3. os.

KpÓKnyT

(TOJIKHýľ)

Z Q M

ji k h

Poznámka

U vzoru KpÚKHyTL

(tojikrýtl) má kmen přítomný zakončení -h- (KpnK-H-y,

KpňK-H-euiL·, ... TOJiK-H-ý, TOJiK-H-ěniL·, . . .), kmen minulý končí na -ny- (KpÓKHy‫־‬ji, TOJiK-ný-ji). Podle vzoru Kp ó kh y ti>

(TOJiKnýTí,) se časují zvláště všechna slovesa s vý

znamem okamžitým (viz § 120).

143

Stejné tvary přítomné jako vzor KpÉKHyťb mají slovesa typu c ó x h y t b, např. MěpaHyTb — Měpany, Měp3Heini>, ... (v mi-

122

nulém Čase je však KpÓKHyji, -a, . . , ale cox, .. . cóxjta, . .. Měp3, Měp3Jia, ...). K typu cóxHyiB patří slovesa jako npnBMKHyTB zvyknout si (npnBbiKHy, npnBÚKHenib; npHBbiK, -jia, . . .), crňxHyib (cTÓXHy, crňxHeniL·; cthx, -Jia, . . .), HCHésnyTb zmizet (ucuéaHy, ncqé3Henn>; ircqé.3, -jia, .. .). Kromě toho patří ke vzoru KpŮKHyTB (tojikhýtL·) několik sloves, která mají pohyblivý přízvuk: TOHýTb (‫׳‬roiiý, TÓHeniB, . . Tonýji), THHýTb (raný, THHenib, ... THHýj!), B3rjiaHýTb (B3TJiaHý, B3rJiáHenib, . . .; B3ľJiaHýji), oÓManýTb oklamat, ošidit (ofíManý, o6MáHemb, . . .; oÓManýji).

144

3. Vzory JKjjaTb (jKny, JKflěnib; >Kaaji, -á, -o, -n);

e c t Á (necý, Hecěnn>; Hec, -jiá, -jió, -jih)

VZORY O

JED N

-o

MNOŽ

co ■Q

>k n a

eCTH

1. OS.

atfly

Hecý

2. os.

TKAělIIL·

HecěinL·

3. os.

TKjieT

neceT

1. os.

>kacm

HecěM

2. os.

>Kj!ěTe

HecěTe

3. os.

?KjxyT

HecýT

Poznámka U vzoru

>k a a t b

nemá kmen

přítomný

zvláštní zakončení, kmen

m i-

nulý má zakončení -a- (»ä-čt — »a-a-ji). U vzoru aecrá kmen přítomný ani

minulý nemají zvláštní zakončení (nec-er — Hec-Jiá). Oba vzory nejsou početně

zastoupeny, ale patří k nim řada velmi užívaných sloves.

Ke vzoru aa i b patří např. pBa‫׳‬n> trhat (pBy, pBěim‫ ;־‬psaji, -á, -o, -h), copBáib utrhnout, strhnout, 6paib (fíepý, fíepěuib; ópaji, -á, -o, -h), 3BaTb volat (sosý, 3OBěnib; 3BaJi, -á, -o, -h) , no3Bárb zavolat.

123

145

Podle vzoru HecTÚ se časují zvláště Besrá (sesý, Beaěiiib; Bě3, -Jiá, . . .), nacTH pást (nacý, nacěnib; nac, -Jiá, . . .), rpacrň třást, potřásat čím (rpacý, Tpaceuib; ‫׳‬rpac, -jiá, ...), cnacró zachránit (cnacý, cnacěnib; cnac, -jiá, . . .), pacjó růst (pacrý, pacTěuib; poc, -jiá, . . .), rpecľň veslovat (rpe6ý, rpe6ěnn>; rpě6, -Jiá, ...), stálý přízvuk na kmeni má jiesTb (jiéay, Jiésenib; Jie3, -Jia, ...). Ke vzoru » ä a t b se přimyká několik sloves na -earb, -am (vět šinou s přízvukem na kmeni): céarb sít (céro, céeinb; céaji), HauéaTCba doufat (naaéiocb, HaaéenibCH; Haaénjica), jiáírrb štěkat (jiáer; jiáaji), s přízvukem na koncovce je CMeárbCíi (cMerócb, CMeěnibca; CMeájicH). Podle vzoru h e c t h mají přítomné tvary také slovesa typu e c t ú (seaý, Beněuib; b ě ji, -á, -ó, -ú). Přítomný kmen sloves tohoto typu končí na -ä nebo -t (tvary minulé jsou bez tohoto -a, -t) : Mečím mést, zametat (Merý, Merěiiib; mcji, -á, ...), iibccth kvést (iXBerý, ixBeTěuib; !!Beji, -á, . . .), npHobpeCTÓ získat (npnoóperý, npnoópeTěmb; npno6pěji, -á, . . .), npouécrb (npourý, npouTěnib; npouěji, npoujiá, . . .), KjiacTb pokládat, klást (KJianý, KJiaaěmb; KJiaji, -a, . . .), ynácTb upadnout, spadnout (ynaaý, ynaflěmb; ynáji, -a, . . .), yKpácib (yKpaný, yKpaaěnib; yKpáji, -a, ...); stálý přízvuk na kmeni má cecTb sednout si (cány, cáneiiib; ceji, -a, .. .). b

124

Vzory se změnou kmenové souhlásky nu cáib (nmný, nňmenib; nncáji); n e u b (neicý, neuěmb; něK, -jiá, -jió, -jim) VZORY

nncá

JED N . Č ÍSL O

1. os.

nnmý

neKý

2. os.

nnuiemL·

neněnib

3. os.

nÉmeT

neqěT

MNOŽ. Č ÍSL O

146

1. os.

nniiieM

neqěM

2. os.

nnuieTe

neněje

3. os.

nóuiyT

nenýT

neqb

Poznámka 1. U vzoru n n c á t b

rech

tvořených

je kmenová souhláska

kmene

změněna

ve všech

tva

(viz §§ 138, 139). Kmen

přítomného

minulý má zakončení -a- (nnm-ý, nňm-euib, nňm-eT, ... — nnc-á-ji).

Slovesa tohoto vzoru na přízvučné -áib mají v tvarech přítomných zpravidla pohyblivý přízvuk

(viz § 152). Slovesa na neprízvučné -arb zachovávají

ve všech tvarech přízvuk infinitivu. 2. U vzoru n e u b je kmenová souhláska změměna jen v 2. jedn. čísla avl. a 2. osobě množ, čísla

(k —

n, r —

139). Kmen přítomný ani minulý nemají zvláštní zakončení

3. osobě viz §§ 138,

(neK-ý, nen-euia,

neu-ěT, ... — neK-jiá). Oba vzory nejsou příliš početně zastoupeny, ale patří k nim

řada sloves velmi užívaných.

Ke vzoru nncáiL· patří zvláště: CKaaáíb (cKa>Ký, CKáíKemb; CKaaáj!), notári, hledat (pípý, ňnjemb; hckúji), cnpárarb schovat (cnpáuy, cnpáueiiib; cnpÉTaji), péaaTb řezat, krájet (pé>Ky, péateinb; péaaji), naxáib orat (nauiý, námeiiib; naxáji), apeMáiK (apeMJiió, ÄpéMJienib; flpeMáji); přízvukem se liší KOJieÔáľbCH houpat se, kývat se, váhat (KOJiéôjuocb, KOJiédjienibCH; KOJiefíájica), nocjiáTB (nomjuó, noinjiěinb; nocjiáji). Podle vzoru nesb se časují např. reub (tcučt; tck, -jiá, ...), 6epéwb (deperý, depe^těiiib; 6epěr, -Jiá, ...), npuBjíéub přitáhnout, upoutat (nptiBJíeKý, npiiBJíeuěnib; npuBJíěK, -Jiá, . . .), atenb pálit; spalovat (>Kry, »atěnib; >Kěr, >Krjia, . . .), cateub spálit (co>Krý, co>K>Kěnjb; c>Kěr, cojKrjiá, . . .), CTpHHb střihat (cTpurý, CTpnTKěnib; CTpur, -Jia, . . .); přízvukem se liší jienb lehnout si (jiáry, j!á>Kemb; Jiěr, -Jiá, . . .), MOib (Morý, MČuKenib; mop, -Jiá, . . .), noMÓub (noMorý, noMÓ>Kemb; rtOMÓr, -Jiá, . . .). Přítomnými tvary se ke vzoru ne sb řadí sloveso jiraTb (nry, jpKěiiib; jiraji, -á, -o, -n). Příslušnost slovesa

k uvedeným

vzorům

poznáme

mnohdy

podle

infinitivu,

v němž si sloveso nejčastěji pamatujeme: 1. slovesa odvozená na -arb, -erb (viz §§ 119, 124) patří ke vzoru iHTárs,

y m é T b;

2. slovesa se zakončením -OBatb, -eaaTb patří ke vzoru

pzcosáib

(viz

§§ 119, 121);

125

147

3. slovesa se zakončením -Hyn. patří ke vzoru

cóxHyib

KpÚKHyTb nebo k typu

(oba typy se liší významem, viz § 1Ž0);

4. slovesa vzoru » ä a

5. slovesa vzoru

mají zakončení -aTi. a bez předpony jsou nejčastěji

jednoslabičná; slovesa typu

céa

nncát

poznáme podle zakončení -aaTB, -emt;

se vyznačují tím, že nemají odvozovací příponu;

mají zakončení -aTt, před nímž stojí souhláska, která se může měnit (viz § 139);

6. slovesa vzoru -CTB, -3TB, -UB.

148

necií

(sec tú),

neu

poznáme podle zakončení -th,

Slovesa s různými obměnami v kmeni: INFINITIV

TVARY PŘÍTOMNÉ

ÖBeinB, niběnib, nběnib, Jiběnib, Bběinb,

6biot nibiOT nbioT iibiOT BblOT

TVA-RY MINULÉ

-o, -o, -o, -o, ‫־‬o,

-n -n -n -n -h

6ntb III H T b nHTb JIHTL· BHTb

6bh>, nibio, nbio, Jibio, BbK),

Μ bl T b K p bl T b P bl T b B bl T b

MOK), MÓenib, . . MÓIOT MbiJi, -a, -o, -n Kpóio, KpóeiiiB, ..KpóioT KpbiJi, -a, 0‫־‬, -n póio, póeniB, . . póiOT pbiji, -a, -o, -n bliji, -a, -o, -n bók), BÓenib, . . bók)t

netb 6 p h t b holit

noió, noěmb, . . noiÓT ôpéio, 6péemBt..6péiOT

nejí, -a, ‫־‬o, -n 6pnji, -a, -o, -n

n, a b á t b

aaró, aaeniB, ..aaiÓT

aasáji, -a -o, -a

BCTasáTb

BCTaió, BCTaěmb, . . BCTaiÓT ysnaió, y3Haěnib, ...» yanaiÓT

BCTaBáji, -a, -o, -n

yanaBáTb

cta

stát se

BcTaTB

é t b obléci si, obléci koho paaaétb svléci koho ä

126

. . .. . . ...» . .

CTány, CTánemb, . . CTáHyT BCTány, BCTánenib, . . BcrányT o^ény, o^énenib, . . ojiényT pasjíény, pasnénenib, . . paafléHyT

6hji, mnji, nnji, jinji, BHJI,

-a, -a, -á, -á, ‫׳‬á,

yanaBáji, -a, ‫־‬0, ‫־־‬n CTaji, ‫־‬a, 0‫־‬, -n

BCTaji, -a, -0, -h ojiéji, -a, 0‫־‬, -n

pasaéji, -a, -0, -h

3 a h á t b zabrat, obsadit, zaujmout n 0 H H T L·

nepeHMTL·

npHHHTL·

OTHÁTL· CHHTL·

06HHTb

B3flTB

» a t b tisknout, tlačit ha h át B >k a t b žnout MHTb

6opÓTbCH KO JIÓTB píchat, štípat ( dříví) n 0 JI Ó T b plít

M O JI ÓTb mlít

e p é t b třít

ctepétB b bi t

epetb

3aňMý, 3aňMěinb, . . 3aňMýT

3áHHJI, -á, 3áHHJIO, 3áHHJIU

nOKMý, nOHMCUIB, . . noiÍMýT nepeiÍMý,' nepenMěuib, . . nepeiÍMýT

nÓHHJI, -á, nÓHHJIO, nÓHHJIH nepenaji, -á, népeHHJIO, népeHHJIH

npnMý, npÚMemb, . . npÓMyT OTHHMý, OTHÓMeiHB, . . OTHÓMyT CHHMý, CHÓMeiIIL·, . . CHHMyT oSniiMý, OÓHHMeiIIb, . . ofíHÓMyT

npÓHHJI, -á, npÓHHJIO, npHHHJin ÓTHHJI, -á, ÓTHHJIO, ÓTHHJIH CHHJI, -á, -0, ‫־־‬H

BO3BMý, BO3BMěinB, . . BO3BMýT »My, »Meinb, . . »MyT

B3HJI, -á, 0‫׳‬, -H

nanný, HaHněniB, . . HaqnýT »Hy, »H€IHB, .. JKHyT MHy, MHěinL·, . . MHyT

náqaji, ‫־‬á, nánajio, náqajin »aji, -a, -o, -h MHJI, -a, 0‫־‬, -H

fíopiócb, fíópenibCH, . . ÓÓpiOTCM kojiió, KÓJienib, . . KÓJIIOT

SopÓJICH, -acb, -OCb, ‫׳‬HCb kojióji, -a, -o, -h

nójiemb, . . nÓJIlOT Mejiió, Méjieuib, . . MéjIIOT

hojióji,

Tpy, Tpěinb, ...» TpyT

Tep, Těpjia, -o, -n

hojiió,

ó6hhji,

-á, ÓÓHHJIO, ÓÓHHJIH

»aji, ‫־‬a, -o, -h

mojióji,

-a, -o, -u -a, -o, -n

coTpý, corpěnib, . . ' CTěp, CTěpjia, -o, -n corpýT BbiTpy, BbiTpenib, . . BbiTep, BbiTepjia, -o, -h BbiTpyT

127

sanepéTB zamknout oTnepéTB odemknout ymepétB

3anpý, 3anpěnib, . . 3anpýT OTonpý, OTonpěnib, ...» OTonpýT yMpý, yMpěnib, ...» yMpýT

3ánep, sanepjiá, 3ánepjio, aánepjiH ÓTnep, OTnepJiá, ÓTnepjio, ÓTnepjin ý‫־‬Mep, ywepjiá, ýMepjio, ýMepjin

>K M T b

>KHBý, JKHBěniL·, . . )KUByT nJIblBý, nJIblBěuib, ...» HJIblBýT HAý, HAěnib, . . HAÝT éay, ějienib, ..éjxyT 6ýay, 6ýnenib, .. fíýayi 3a6ýuy, saóýiieiiib, . . 3a6ý«yT

)KHJI, -á, -o, -n

OHIHÓýcb, oniHÓěnibCH, . . omnóýTCH

oniňGca, omófíjiacb, -OCb, -neb

ymnfíýcb, yniiióěmbCH, .. yniuSýrcH

yinňôcH, yniňójiacb, -OCb, -HCb

njibiTb plout

nATÉ éxatb 6mtb 3 a 6 bi t b

OniMÓÓTbC H zmýlit se, chybit yniMÓMTbCH uhodit se

nJIbIJI, -á, -o, -n měji, injia, -o, -n éxaji, ‫־‬a, -o, -h Sbiji, -á, -o, -h

safíbwi, -a, -o, -h

II. ČASOVÁNÍ

149

Vzory

rOBOpHTb (rOBOpró, ľOBOpňnib; rOBOpiiJl) ; X O fl ň T b (xOÍKý, XÓHHinb; xouúji) ; CHflélb (CHHíý, CHanmL·; CHfléjl); k p n q á t b (Kpnqý, Kpnránib; KpnqáJi)

JED N . Č ÍSL O

0RY

128

rOBOpÓTb

X0AHTb

CnAéTb

KpHHá

1. os.

rOBOpK)

XOAtý

cnAcý

KpilHý

2. os.

rOBOpMIHL·

XÓAHIIIL·

CnAHinb

KpHqóinb

3. os.

rOBOpÉT

XÓAHT

CKAHT

KpnqÚT

O {/J

1. os.

rOBOpÉM

XÓHIIM

chäóm

Kpn^ÉM

■N

2. os.

roBopnre

xóaHTe

CHÄHTe

Kpnuírre

3. os.

rOBOpHT

XÓMT

CHÄHT

KpnqáT

Z s

Poznámka

II.

1. Vzory

časování

liší především

zakončením

kmene

minulého:

roBop-n-n, xoa-á-ji — cint-é-j! — Kpnn-á-ji. Vzory roBopáiL a xoämtb se

odlišují přízvukem přítomných tvarů (vzor xoäň

pohyblivý). Ke vzorům

r ob op á

cnnéTt

má přízvuk stálý, vzor

pnuá

patří slovesa se

stálým i pohyblivým přízvukem, viz §§ 150, 152. 2. Kmenová souhláska seu sloves II. časování mění v přítomných tvarech

jen

os.

jedn.

čísla,

např. hochtb — Horný, nočním (viz

§§ 138, 139).

3. Nejpočetněji je zastoupen vzor

op ů

t b,

podle něhož se časují zvláště

slovesa odvozená příponou -n- (viz § 119). Ostatní vzory jsou vzory sloves neproduktivních.

Ke vzoru roBopÉTb patří např. yKpenÚTb upevnit (yKpenjirá, yKpenúiiiL·; yKpenňj!), npoBépnTb (npoBépio, npoBépnnib; npoBépnj!), BépHTb (Bépio, Bépnnib; Bépnji), fípócHTb (Ôpóiny, Bpócnuib; 6pócnJi), oTBéiHTb (oTBéuy, OTBéTimib; OTBéľnji), nocCTÓTL· (noceípý, noceTÓuib; noceTÚji), pemáTL· rozřešit, rozhodnout (perný, pemňutb; peniňji), CTpÓHTb (cTpóio, CTpÓHUtb; crpÓHJi), ésÄHTb (é3>Ky, éaannib; ésjwť). Ke vzoru xoíhtb patří např. hociitb (noiný, HÓcnnib; hocíiji) , BOÍtHTL· (BOJKý, BÓflnnib; BOflítJl) , BO3MTb (BO»ý, BÓ3IiIIIb; BO3ÓJ!) , KynÓTb (Kynjiró, Kýnnrtib; Kynňj!), KypňTb (Kyprá, Kýpnnib; Kypnii), njiaTHTb (njiauý, njiáTumb; njiaTÓJi), nojiyuňTb (nojjyuý, nojiýnnnib; nojiyuňji), jiiofíňTb (jnoôjirá, jtráônuib; jhoBúji), noaapnTb (nojjaprá, nofláputiib; noÄapňji), cepanTbca zlobit se (cepHtýcb, cápannibca; cepmijica), myTMTb (myuý, mýTniiib; uiyTÚJi). Podie vzoru c n n é t b časujeme neodvozená slovesa na -erb, např. BňjieTB (BÉ>Ky, BÓanmb; BÚnen), rjmséTb (rjiHMtý, rjianúrub; rjiHfléji), jieTéTb (jieuý, Jieránib; jieréji), ropéib (roprá, ropónib; ropéj!), oBňaerb urazit koho, ublížit komu (o6ó>Ky, oBňanmb; o6ň.neji); pohyblivý přízvuk má CMOrpéTb (cMOTprá, CMÓrpnmb; CMorpáji), Tepnéľb (Tepnjnó, Tépnnnib; Tepnéjj). 129

150

Ke vzoru k p h h á t b patří neodvozená slovesa na -»aTt, -mam, -uam, -man., např. Jieacám (jiemý, Jieacňmb; Jieacáji), Mojiuám (MOJiuý, MOJiuónib; mo jiná ji) , crynám (cryqý, CTyuňuib; cryqáji), 3Byqán> (3ByuÚT; 3Byuáji), Tpemám (rpemÚT, Tpemáji); pohyblivý přízvuk má flepatáTL· (flepacý, flép>Knnib; aepjKáji), abiniám («biuiý, nbímnuib; abímáji). Ke vzoru k p u u á t b řadíme také slovesa boámcsi (Ôorócb, ôoúnibCH; ôoújich); ctohtL· (ctoió, croňuib; ctoéji — jiné je crónm mít cenu, ctóut, ctóuji), cnaib (cnjno, cnnuib; cnaji, -á, -o, -n) a ruam (romô, rómimb; rnaji, -á, -o, -n).

151

Nepravidelná slovesa (uenpáeuMHbie zjiazójibi)

6 e >k á

JEDN

O co KJ

O t) také (6erýi)

— — — — — — — —

uMiáioinnň, -as, -ee, -ne čtoucí KynáiomHHCfl, -aacH, -eeca, -neca pncýiomnn rácHym^H nňuiynjnw HjiýmHn SbrómHií Serýmnň

(roBOpár) (TOJinŮTCa) (chäht) (Kpnnáľ) také (e/tár)

— — — — —

roBopámnň, ‫־‬as, -ee, -ne hovořící TOjinamnôcH, -aacfl, -eeca, -neca KpnnámHM eAánjuii

Poznámka

1. Při tvoření přídavných jmen slovesných přítomných činných neplatí ta ome

zení, která platí pro tvoření přechodníku přítomného (viz § 165, pozn. 1). Tvary zvratné (zvratná přípona má i po samohlásce podobu -ca) od sloves přechod ných mohou mít význam trpný: irs-iaióiiiHňcH — vydávaný (viz § 132). . 2. Přízvuk

tvarů na -ymnň/-ionrnň se shoduje s tvary 3. os. množ. č.

tvarů přítomných (nmý, ánjyT — Hinynjnň hledající); přízvuk tvarů na -Hiunž/-aini:ň se shoduje zpravidla s 1. os. jedn. č. tvarů přítomných (npnxo>Ký — npnxoaámnň, Kpámy — KpácHiuuii, u několika sloves s pohyblivým přízvukem je však jiio6jik> — Jiródanjnň, yuý — ýuamnň (avšak ynámniica žák),

cjiyatý — cJiý/Kaiunň.

3. Některá jmény,

přídavná

jména

slovesná

stávají

prostými

přídavnými

např. nňmymaa MamňnKa psací stroj, ôjiecrámun ycnéx skvělý úspěch.

Mezi nimi jsou i přídavná jména zpodstatnělá, jako aaséayiontnň vedoucí, cjiýacamnň úředník, HeKypámnň nekuřák, yuáiqjincH žák. Srov. také Hacroáinnň cnoprcMén opravdový sportovec. 4. Přídavná jména slovesná na -mnň je třeba odlišovat od přídavných jmen na

-MMM: ropámnň äom hořící dům — ropáunň aaň horký čaj, CH«ánjne jnoan sedící lidé — cnaáane Mecrá místa k sezení.

144

Přídavná jména slovesná minulá

činná

(deůciBÚTejibHbte npuuácrufi npoutédiuezo epéMCHu) Tvoří se od minulého kmene sloves dokonavých (nanncáBmnň), ale také nedokonavých (nncáBiimn, xoflÚBinnn); mají dvojí zakončení:

‫־‬Blil II lí po samo hlásce

-nimi po sou hlásce

(cfléjiaj!) (Kynájica) (napHCOBáj!) (Hanncáj!) (noóejjóji) (cteji)

— — — — — —

CÄéjiaBinnH, -aa, -ee, -ne udělavší KynáBinMMCH, -aaca, -eeca, -neca HapnCOBáBUIHn HanncáBmnn noóejxÓBinMn CTíéfininn

(npHHěc) (norňh) (3a>Kěr) (cTěp)

— — — —

npiiHeciinrii, -aa, -ee, -ne přinesší nOrÓÓUIHH 3a>KěrniHH cTěpmuM

Poznámka

1. Tvoření příponou -nniň není tak omezeno jako tvoření přechodníku minulého příponou -um (viz § 166, pozn. 2). Tvoří tak přídavná jména slovesná minulá činná i slovesa typu

ň,

a to od základu na -a, -i (npnBejtý, npnBěji — npn-

Bénrnnň; npnoóperý, npnoSpěji — npnoSpéTmnň). Sloveso mnň,

yná

ctí

— ynáBmnn,

yKpác

cecu

má tvar céB-

— yKpáBinnň.

2. U sloves typu có iny ti převládají tvary bez -ny- (norňSmnň, aacóxmnň, aaMépamnň); u sloves nedokonavých se přípona -ny- mnohdy také zachovává cóxHyTB — cóxHyBinHŽ i cóxnínň, MěpanyTt — MépsHyBinHŽ i m ě p 3-

m n ň. Sloveso nciésay Tt má jen ncTésuynimiň,

3. U zvratných sloves má zvratná přípona i po samohlásce podobu -ca. Tvary zvratné nedokonavých sloves přechodných

mohou

mít

trpný

význam:

H3ÄaBáBinnňcH — vydávaný (viz § 132). 4. Přízvuk je u tvarů s příponou -biuhž jako v infinitivu (nomráTi‫— ־‬ noanáBinnň, srov. nónnaa). U tvarů na -uinň je přízvuk jako v tvarech minu

lých:

npnBěs — npiiBěsmnň, yrép — yrěpitiníi (srov. yTepén.), aánep — 3á-

nepiuiiů (srov. sanepéTt); pamatujte však ýMep — yMépinnň. 5. Přídavnými jmény minulými činnými překládáme často české přídavné jméno

typu vyschlý (BBtcoxmnii), ochraptělý (oxpůnmnů).

145

168

3. pRíCestí a přídavná jména SLOVESNÁ TRPNÁ Příčestí minulé trpné

169

Příčestí minulá trpná (‫־‬KpáTKue crpadárejibHbie npuuácTun npoiuéduiezo epéMCHu) se tvoří od minulého kmene (vycházíme tedy z tvarů minulých) dokonavých sloves přechodných pří ponami ■h, -en (‫־‬en), -t. V jednotném čísle příčestí rozlišují rod (caéjiaH, caéjiana, cfléjiano — udělán, udělána, uděláno), v množném čísle mají jeden tvar pro všechny tři rody (cjjéjiaHBí — uděláni, udělány, udělána). Příčestí minulých trpných se užívá v opisných výrazech k vyjadřování trpného rodu (viz § 132).

Přípony příčestí minulých trpných jsou takto rozloženy: přípona

slovesa s touto příponou:

1. Slovesa vzoru k p ó k h y t b: OTOflBÓnyji — otoaBÓHyT, -a, -o, -bi odsunut (stranou); npoTanýji — npoTHHyT, -a, -o, -bi natažen; 2. slovesa typu ÓopÓTBca: npoKOJióJi — npoKÓjiot, -a, -o, -bi proboden (viz § 148); 3. slovesa I. časování (mimo některá slovesa vzoru uiiTáTb a JKjjaTb), která mají po odpojení předpony kmen minulý jednoslabičný: oaéji — oaéT, -a, 0‫־‬, -bi; 06ýj! — o6ýT, -a, -o, -bi; npmuňji — npnmúr, -a, -o, -bi; 3aKpB1J1 — aaKpÚT, -a, -o, -bi; crěp — CTěpT, -a, -o, -bi setřen, npÚHaji — npiiHíiT, -á, -o, -bi; npóaiuji — npóiKHT, -á, -o, -bi.

-en (-en)

146

1. slovesa vzoru hccth a typu bccth: npnBě3 — npnBe3ěH, -á, -ó, -bi; npnBěji — npnBejjěH, -á, -ó, -bi; (viz §§ 144, 145); 2. slovesa vzoru n e n b: c>Kěr — co>k>kch, -á, -ó, -bi (viz § 146); 3. slovesa II. časování vzoru roBopÓTB, xoíhts, cnjéib: 3aKÓHnnj1 — 3aKÓHueH, -a, -o, -bi; yKpácnj! — yKpáineH, -a, -o, -bi; nonnHňji — nounněH, -á, -ó, ‫ ;ס‬Kynóji — KýnjieH, -a, -o, -bi; oôňneji — 06ň>KeH, -a, -o, -bi (viz § 150 ); 4. nepravidelné e c t b: cbeji — cbéaeH, -a, -o, -bi.

všechna zbývající slovesa: aapaóóraji — aapabÓTaH, -a, -o, -bi; nponiiTáji — upomiTaH, -a, -o, -M; HapncoBáji — HapncÓBaH, ‫־‬a, -o, -bi; 3JieKTpn$H‫־‬ nnpoBaji — 3JieKTpn$nunpoBaH, -a, -o, -bi; sacéaji — aacéíiH, -a, -o, -bi; Hánncáji — HanócaH, -a, -o, -bi; 3a^ep>Káji — 3a«ép>KaH, -a, -o, -bi; pasomáj! — pasórnaH, -a, -o, -bi; npónaji — npójjaH, -á, npÓÄano, -bi.

-II

Poznámka

1. U sloves vzorů ness,

nová souhláska

roBopári‫־‬,

xoähti.,

(viz §§ 138, 139); máme však

bez

coéri se mění kme změny

ysňaea — yBíiaeH, -a, -o, -u. Slovesa vzorů r ob op ň ts,

x o

aú

souhlásky t b,

mé ti

nezachovávají při tvoření příčestí v kmeni minulém zakončení -H-, -e-. 2. Slovesa typu

t h

a slovesa odvozená předponou od nepravidelného

ecTt tvoří příčestí minulé trpné od základu na -a, popř. -t (npMBeaěn, noaMerěH, ctéaeH). 3. V češtině se příčestí minulé trpné tvoří i od sloves nedokonavých (veden,

nesen, psán, bit, vydáván) a také od sloves předmětových nepřechodných (Města

bylo dobyto). Srov. §§ 132, 133.

Přízvuk příčestí minulých trpných

170

Přízvuk příčestí minulých trpných je čtverý:

Přízvuk příčestí se shoduje s pří zvukem minulých tvarů a je:

stálý kmeni

cjxéjiaH cAéjiana cjxéjiaHO cjiejiaHM (cfléjiaji, -a, -o, -n)

pohyblivý

npÓAaH npoAaná npójiaHO npÓAaHbí (npónaji, -á, npónaJio, -n)

V mužských tva rech příčestí je pří zvuk ve srovnání s mužskými tvary minulými posu nut o jednu slabiku k po čátku slova; na této slabice je přízvuk v tvarech příčestí stálý

npoqíiTaH npoHÉTaHa npoqÉTaHO IipOHHTaHbl (npouHTáJi, -a, -o, -n)

Příčestí má stálý přízvuk na konci

npnHecěH npnneceHá npHHecenó npnHeceHbí (npnHěc, npnHecná, -ó, -ó) 147

cófípaH cófípaHa cóôpaHO cófípaHM (coôpáji, -á, coôpájio, -n)

171

sanpeiqeH aanpeujeHá 3anpenjeHÓ sanpenjeHBi (sanperáji, -a, -o, -n)

Tyto typy přízvuku jsou takto rozloženy: TYP PRÍZVUKU

SLOVESA S TÍMTO TYPEM PRÍZVUKU

caéjiaH caéjiaua cttéjiaHO caéjiaHBi (caéjiaji, -a, -o, -n)

1. slovesa na neprízvučné -an, -ctb, -htb, -yTB: paapaôÓTaai — paapaôÓTaH, -a, ‫־‬o, -bi; sjieKTpnnnúpoBaji — 9JieKTpn$nunpoBaH, -a, -o, -bi; oGúhcji — o6ň>KeH, -a, -o, -bi uražen; yKpácnji — yKpámeH, -a, -o, -bi; OTOflBÚHyji — OToaBiiHyT, -a, -o, -bi; 2. některá slovesa jiná (hlavně slovesa od vozená předponou od 6htb, lumtb, fípiiTB, neTB, TepéTB, CTpnuB, KpBiTB, mbitb, pBiTB, mhtb, ecTB; dále slovesa ohčtb, oôýiB, paaýTB, yxpácTB — všechna tato slovesa mají také stálý přízvuk na kmeni v minulých tvarech): cínmi — cniMT, -a, -o, -bi; črep — crépT, -a, -o, -bi; yMBiai — vmbit, -a, -o, -bi; noôpňji — noGpiÍT, -a, -o, -bi; CBeai — cbéneH, -a, -o, -bi; oäčji — orčt, -a, -o, -bi.

npóaan npoflaHá npóaaHO npóaaHBi (npóaaji, -á, npónajio, -n)

slovesa s pohyblivým přízvukem v tva rech minulých (kromě sloves vzoru >k u a t b, sloves odvozených předponou od r h a t b a kromě slo vesa bezpředponového ja t b): paajiňji (-á, pasjiójio, -n) — paaJiÚT, -á, paajiňTO, -bi; sánaji (-á, sámwio, -n) — 3áHHT, -á, 3áHBT0, -bi; Háuaj! (-á, Háuajio, -n) — HáuaT, -á, HáuaTO, -bi; népejiaji (-á, népeaajio, -n) — népeaaH, -á, népenaHo, -bi; npójKUj! (-á, npčoKHJio, -n) — npó>KHT, -á, npó»MTO, -bi.

npoqňTaH npouÚTaHa npouúiaHO npouňTaHM (npOHHTájI, -a, -o, -n)

1. slovesa I. časování na prízvučné -ítb: copraHH30Báj! — copraHnaÓBaH, -a, -o, -bi; copsáji — cópsaH, -a, -o, -bi; nepenncáj! — nepenócaH, -a, -o, -bi; 2. slovesa na prízvučné -HýTB: aauepKHýj! — 3auépKHyT, -a, -o, -bi škrtnut; oÔManýji — ofíMáuyT, -a, -o, -bi oklamán;

148

cóÔpaH cóSpana cóôpano cóôpaHbi (coôpáji, -á, coôpájio, -n)

npnHeceH npnHeceHá npnHeceHÓ npnHeceHM (npHHěc, -jiá, -jió, -J1Ó) 3anpe1peH 3anpe1qeHá 3anpemeHÓ 3anpe1qeHM (3anpeTňj1, -a, 0‫־‬, ■h)

3. slovesa typu ÔopóibCH: cmojióji — cmójiot, -a, -o, -bi (viz § 148); 4. slovesa II. časování na prízvučné -ÓTb, -én», -árt s pohyblivým přízvukem v tvarech přitomných: nojiyuój! (nojiyuý, nojiýumiib) — nojiýuen, -a, ‫ס‬, -bi; 3a,nep>Káj1 (3a,uep>Ký, 3a,nép>Knmb) — 3anép»au, -a, -o, -bi (viz § 150 ); 5. slovesa odvozená příponou od hutií a sloveso ymu6ótb: npomeji — npóňaeH, -a, -o, -bi; Haineji — HáôneH, -a, -o, -m; ymuôúji — ymňôjien, -a, -o, -m pohmožděn.

1. slovesa se stálým přízvukem na koncovce v tvarech minulých (kromě odvozenin slovesa hätŕ) : npnseji (-á, -ó, -Ŕ) — npnBeaeH, -á, -ó, -ó; cfíeper (côeperná, -ó, -ň) — cbepeJKen, -á, -ó, -ú ušetřen, našetřen; 2. slovesa vzoru roBopÉTb s prízvučným -ótb (a stálým přízvukem na konci v tvarech přítomných): pa3pemňji — paspemeii, -á, -ó, -bi; 3. nepravidelné bezpředponové aarb: naň, -á, -ó, -ú.

Poznámka

1. Odchylný

je od uvedených pravidel přízvuk slovesa

n3.náTb:

nsaáji,

-á,

n3nájio, -n — ňsjtaH, -á, úaaaHO, -h. 2. Pamatujte také, co platí o přízvuku sloves dokonavých s předponou bbi-

(viz § 117).

Přídavná jména slovesná minulá trpná Přídavná jména minulá trpná (cTpadárejibHbie npuuácTUfi npouiédtuezo epéMBHu) se tvoří od minulého kmene dokonavých 149

172

sloves přechodných (tj. pojících se s 4. pádem) třemi příponami, které jsou stejně rozloženy jako obdobné přípony příčestí (viz § 169):

-TLIH

3aqěpKHyT — 3aHěpKHyTi>in, -a, -oe, -i>ie přeškrtnutý yMBIT — yMLITEIH

-CHHLIH, 'ěHRblíí

yKpámeH — yKpámeHHtiň, -as, -oe, -tre npnHecěH — npiiHecěHHMií, -aa, -oe, -ne přinesený 3anpenjěH — 3anpenjeHHtiH zakázaný

-HHBIH

cjiéjiaH — cjxéjiaHHbiH, -aa, -oe, -Eie udělaný HanócaH — HanócaHHi>iH

Přídavná jména minulá trpná se skloňují podle vzoru (y OTKpÚToro OKHá, b npouÚTaHHoň KHÚre), viz § 69.

hób m h

Poznámka 1. Přízvuk přídavných jmen slovesných minulých trpných je stálý a polohou se shoduje s přízvukem

tvarů

mužských

příčestí

minulých

trp

ných (viz §§ 170, 171). 2. Od přídavných jmen slovesných na ■eHHtm/-iiHMŽ je třeba lišit přídavná

jména, u nichž se v zakončení píše jedno jsou tvořena od sloves nedokonavých, např. ji

cJiÓMaHHaa norá zlomená noha), c o a ě cóaeHHBtň cyn přesolená polévka),

-h-. Označují vlastnost předmětu a ó m

a h a a jiúnna lomená čára (ale

ti e orypuú nakládané okurky (ale nepe-

á3a

a a niánaa pletená čepice (ale npnBá-

3aHHaa k 3a6ópy aómaat) ■

Některá jsou zpodstatnělá:

jména, p á

yuéhmä

c MupoBÚM ÚMeueM vědec světového

e h m li cTonáji raněný sténal.

3. V češtině máme také přídavná jména slovesná trpná od sloves nedokonavých (vedený, nesený, vydávaný), srov. § 132, zvi. pozn. 1, § 173.

150

Přídavná jména

slovesná přítomná trpná

Přídavná jména slovesná přítomná trpná (cTpadáreAbHbte npunácTUA Hacroáiqezo BpéMBHu) se tvoří od přítomného kmene nedo konavých sloves přechodných příponami -eMbiií h -hmmm:

173

(ntiTáioT) — nnTáeMMH, -aa, -oe, -bie čtený (npe^JiaráioT) -- npeujiaráeMbiň (peKOMennýioT) — peKOMeHflýeMbiň doporučovaný

-eMMM u I. časováni

-HMBIH u II. časování

(jirófíar) — jik>6hmmh, -aa, -oe, -we milovaný (BBÓ3HT) — BBOSňMblH (npnBÓAHT) — npnBOflňMbiii uváděný (citát apod.)

Poznámka 1· Tato přídavná jména slovesná se běžně tvoří jen od sloves I. časování vzoru sutá

(nsyuáeMbiň studovaný, zkoumaný),

zovaný) a typu a sloves

pnconáTb (KpHTHKýeMbiň kriti

t (nanaBáeMbiň vydávaný —zachovává

-Ba-!)

II. časování na -htb. Jsou příznačná pro jazyk psaný.

2. Přízvuk tvarů na -eMbiň je shodný s přízvukem přítomných tvarů (opra-

HiiaýioT — opraHHaýeMbiň); je však naaaiÓT — n3MBáeMbiň. Přízvuk tvarů na -HMbiň se shoduje s infinitivem (srov. jiio6htb,

jik>6st

— jnoSňMtiň).

3. Příslušné jmenné tvary na -m typu jik>6hm milován (moôÚMbiä milovaný),

yBaíKáeM vážen (yBaHtáeMbiň vážený) se vyskytují zřídka. 4. Při překladu do češtiny užíváme tvarů nedokonavých trpných, např. co6n-

páeMbiň MaTepnán — shromaždovaný materiál, ale můžeme užít i jiných prostředků (materiál, který je shromaždován; materiál, který se shromažduje).

5. Jsou také

prostá

přídavná

jména

na -eMbiň, -HMbiň (od sloves

dokonavých i nedokonavých, přechodných i nepřechodných, často s předponou

e-),

jimž v češtině často odpovídají přídavná jména na -telný: HeyjioBÚMbiň ottčhok

nezachytitelný odstín, HeaaôbiBáeMbíň ÄeHb nezapomenutelný den, HeabtHocÚMaa Sojib nesnesitelná bolest, HecropáeMwň niKa$ ohnivzdorná skříň. Srov. § 65.

INFINITIV

Infinitiv (uHČpuHUTÚe, HeonpedeAěnHafi QópMa) prostě pojmeno vává děj (je to ‫״‬slovníkový tvar“) a jeho užívání je velmi rozmanité (viz §§ 232, 239, 258). Má trojí zakončení:

151

174

-qb

-TM

1. u sloves vzoru h e cT H: BC3TH, TpaCTÚ, cnacTÚ, . . .; 2. u sloves typu b e ct ň: MecTÚ, nacTÉ, UBeCTM . . .; 3. sloveso MATŮ a jeho předponové odvozeni ny: npHHTÓ, HanTň,...

-Tb

u sloves vzoru n e u b: moub, Teub, fíepéub, Jieub . . .

u ostatních sloves: qnTáľb, pncoBáTb, KpÚKHyTb, B3HTL·, roBopÓTb, KpnqáTb Také některá slo vesa vzoru HecTíí a typu BecTH mají za končení -Tb: jie3Tb, rpbI3Tb, KJiaCTb, ynácTb, cecTb

Poznámka Zakončení -tu je vždy prízvučné; výjimku tvoří dokonavá slovesa s předponou b

Ú-: Hec™ — BŮHecTH (viz § 117).

175

PODSTATNÁ

JMÉNA

SLOVESNÁ

Podstatná jména slovesná (oTZ/iazÓAVHbie cyinecTOÚTeAbHbte) mají trojí zakončení -Hne, -emie, -tne, která odpovídají obdobným zakon čením příčestí minulých trpných (-H, -en, -t):

-Tne

(npÚHHT) (OTKpÚT)

— npMHHTHe — OTKpbiTne

přijeti

-enne

(paaaejiěH) (oCBOÓOÍKflěH)

— pasjíejiénne — OCBOÓO?K,néHHe

rozdělení

(nÓ3HaH) (HapncÓBaH)

— no3HáHne — pncoBánne ojKUflánne

poznám

-Hne

Poznámka 1. Podstatná jména slovesná se v ruštině (na rozdíl od češtiny) netvoří bez omezení. Zvlášť se netvoří od nedokonavých sloves na -mte, -árt odvozených od dokonavých sloves na -hte (tedy od sloves typu npnroTOBjián>, yjryuniáTí.); proto

152

máme např. k českému zlepšení, zlepšování v ruštině jen y ji y u menne (podle

souvislosti tvary yjiyuménne, nOBEtménne, . . . překládáme do češtiny bud dokonavě, nebo nedokonavě). Slovesa nedokonavá s příponami -Lina-, -nna- tvoří podstatná

jména slovesná dost volně

onncbiBaTb

(např. nepenncBiBaib

— nepenúcMBanne přepisování,

— onácMBanne popisování), kdežto příslušná slovesa dokonavá tyto

tvary vždy netvoří (k uvedeným příkladům je jen onucáib — onncánne popsání,

popis). 2. Několik podstatných jmen slovesných má zakončení -·rte: MbiTbě mytí, jiuTbě

lití, innTbě šití.

3. Vedle zakončení -Tne, -enne, -Hne se vyskytuje i zakončení -Tbe, -eHbe, -nte.

Tvary s tímto zakončením mívají

nedějový

konkrétní

význam, např.

BapéHbe zavařenina (srov. Bapénne vaření), cnjiéHbe sedadlo (srov. cnaénne sezení);

srov. též významové rozlišení BocKpecéube neděle a BocKpecénne vzkříšení. Někdy však, zvláště v jazyce básnickém, se obojí tvary co do významu nerozlišují (oacnMHue i OJKHaáHbe čekání, očekávání, Kynánne i KynáHbe koupání).

4. Nedějový význam mívají i tvary na -me, -e‫״‬ne, -Hne: naoSperénne vynález, yKpaménne ozdoba, npeajioMcéHne návrh, nabídka, CBnaánne schůzka; jen nedějový význam má BocnoMnuáHne vzpomínka, coSpánne schůze, sbírka, codáme událost. Jména s nedějovým významem mívají i množné číslo (např. BocnoMnnáHHH

vzpomínky).

5. Vedle podstatných jmen slovesných uvedených typů má ruština i jiná dějová jména, srov. crůpKa (6eabá) praní prádla, uácTKa čištění, cběMKa natáčení (filmu), nepeníicKa přepsání, přepisování, korespondence, bbo3 dovoz, Mo.wrtóá mlácení

(obilí).

153

Příslovce Příslovce (Hapénun) jsou neohebná slova vyjadřující zpravidla určení místní (cnjréTB jó m a, cnycTÚTBca b h n 3), časová (npnňTÓ 3 á b t p a), určení posloupnosti (BO-népBBix), způsobu (6e>KáTij 6 bi c t p o, nncáTB Hepasůópu hbo, r pó m k o CMeáTBca), míry (ó u e h b oôpaaÓBaHHBíň, e n b á 3aMČTHBiň, b ä b ó e SójiBine) a určení průvodních okolností (chäčtb mó ji qa). Nej početnější jsou příslovce tvořená pravidelně od přídavných jmen (npnáTHO, cncTeMaTňuecKn) a také od číslovek (babočm, Bo-BTopBix). Další skupinou jsou příslovce bud zcela samostatná (óueHB, cjiňniKOM příliš, ejmá sotva, uouth skoro), nebo vzniklá z vý razů jmenných nebo slovesných, např. óapeflKa zřídka, cjierKá lehce, BnpáBO, BjiéBO, cBépxy shora, cnňay zdola, ýrpoM, Béuepow, BecHÓň, 3mmóů, jjápoM zadarmo, neniKÓM, Jtěxca vleže). Zvláštní skupinou jsou příslovce zájmenná (rae, aaecB, KaK, TaK). !.PŘÍSLOVCE TVOŘENA OD PŘÍDAVNÝCH JMEN

Tvoření

Příslovečné tvary od přídavných jmen jsou trojího typu: npáBHJIBHO

rpÓMKnň — r p Ó MK 0; ŮBICTpBIH — 6 bi c t p o; MéflJieHHBlŮ — MéílJieHHO; rpýÔBíň — r p ý 6 o; ňCKpeHHMŮ — H ckpehhe upřímně; ropáunň — rop hu ó; xopóninň — x oponió; ŮJiecTánjnň — ĎJieciHine skvěle

154

jxeMOKpaTÚqecKH

no-6páTCKn

HCTOpiÍHeCKHH — ncTopónecKn; peajiHCTÉHecKHň — peajiHCTÓneck h; MexaHÚqecKHH — MexaHňqecKH

qejiOBénecKHH — n oqe jioBéne ck h; ÄpýJKecKHÍi — n oÄpýjKecKM;

BÓJIHUH — B Ó JI H L· H

n 0-

Poznámka

V řadě případů lze užít tvarů npýjKecKH a no-apý/KecKH; tvary s no- mívají

zřetelnější význam

přirovnávací.

S týmž významem se užívá přísloveč

ných výrazů typu no-crápoMy postaru, no-HÓBOMy nově, no-noMáinneMy podomácku.

178

Stupňování Tvary 2. stupně JEDNODUCHÉ tvary

SLOŽENÉ TVARY S POMOCNÝM

fíójiee

na -e

na -ee

fíbicrpo — ÓMCTpée; flěmeBO — aeméBJíe levněji MéjjjieHHO — MéfljieHnee rpÓMKO — rpÓMue; mnpoKÓ — mňpe

fíójiee

ÓLICTPO aěmeBO rpÓMKO mnpoKÓ aeMOKpaTnuecKn peajincTÓuecKU

Jednoduché tvary 2. stupně jsou stejné jako jedno duché tvary příslušných přídavných jmen (viz § 75); je tedy také: xopomó — Jiýmne lépe mióxo — xý»e hůře Příslovce pán o, n ó 3 jho, mhóto, m á ji o mají 2. stupeň: pájitme dříve, nÓ3ace později, 6ójtí>me více, MéHtine méně.

Poznámka

1. Příslovce na

-ckh

mají jen složené tvary

2. stupně (Sójiee opraHŮ-

iecKH organičtěji). 2. Vyjadřování

předmětu

srovnávání

stejné jako u tvarů 2. stupně přídavných jmen (viz § 77, pozn. 1, 2), např.

srovnávání

roBopŮT no-pýccKn ssasúiejitHO aýume refiá.

míry

aaHHMáeTca ropásao

6ÓJiee CHcreMaTHuecKH, u e m tu.

155

179

Tvary 3. stupně SLOŽENÉ TVARY S POMOC NÝM

SLiCTpo, MéfljieHHO, «ěineso, rpÓMKO, niHpoKÓ, ÄeMOKpaTňqecKM, peajiHCTÓqecKH

Hanfíójiee

Význam 3. stupně mají také výrazy typu 6 li c t p é e Bceró, 6 bicipée Bcex, např. Oh 6ea;áji SbicTpée Bcex. Běžel nejrychleji (ze všech). Tyto výrazy jsou stejné pro příslovce (ôticrpo) i přídavná jména (óbicTpbiň), viz § 80.

2. příslovce číselná

Příslovce číselná (HucjíúreMHbie Hapéuun,) se tvoří:

1. Od číslovek hromadných: babóc, BTpóe, BuéTBepo, ... (aeméBjíe) dvakrát, třikrát, . . HáaBoe, Hárpoe, HáueTBepo, . . . (pasÄejiňTb) na dvakrát, na třikrát, . . bjjbočm, BTpoěM, BueTBepÓM, . . . (nrpáTb) ve dvou, ve třech, . . .; 2. od číslovek řadových: Bo-népBbix, bo-btopmx, b TpéTbnx, b ueTBěpTbix, . . . za prvé, za druhé, .... Poznámka Našim příslovcím násobným jednou, dvakrát, . . . odpovídají v ruštině opisy oj á h pas,

äb

a pása, ... n h

jiných příslovcí násobných: žk

bi,

ná

iio,

t b

pas, ... . Při násobení v počtech se užívá

o jéhos jih,

mécTBio,

cé

m b k>,

äb

b óc

á >k

ä bi,

m b k>,

(srov. odlišný přízvuk ve významu základní číslovky: c

é ba

hatbió,

CHTBió TOBápnmaMn). Českému jednou s významem časovým

odpovídá ruské OAuáatABi (oAnátKABt

hóubio

ä m,

t b io,

i ä

e tm p e-

éch

mecTBió, ... p.é-

(ve vyprávěních)

. . .).

PŘÍSLOVCE ZÄJMENNÁ

Zájmenná příslovce (MecrouMěHHbie napénufi) jsou:

1. ukazovací (yKaeárejibHbie): 3A,ecb, TaM, cioaá, ryná, OTcrójia, OTTýaa, TaK, TaK ate, nnáue, noTOMý proto (z toho důvodu), ottotó

156

proto (v důsledku toho), saréM proto (s tím účelem); časová Toraá, no cnx nóp dosud,· no rex nóp dotud; 2. určovací (onpedenÚTeMHbte): neané, Bcróay, Bceraá, uHoraá; 3. tázací (eonpocÚTeMHue): rae?, Kyaá?, OTKýaa?, Koraá?, «o KaKÚx nop?, KaK?, noueMý?, OTueró?, aauéM?; 4. vztažná (oTHOcúreJibHbie): rae, Kyaá, .. 5. neurčitá (HeonpedejieHHbte): rjié-TO, r.né-Hn6yab, raé'Jinôo, Kóe-rné; 6. záp*rná (OTpuyáľe./ibHbte): Hnraé, HMKyaá, HnoTKýaa, hhKoraá, HnKáK; Hérae, HČKyjja, HČOTKyaa, HČKoraa, HésaueM. Neurčitá příslovce

Tvoří se od příslovcí tázacích částicemi -to, -Hiióyab, -jihóo, KÓe‫־‬, např. Kyaá‫־‬TO kamsi, Ky,ná‫־‬Hn6yab někam, Kyaá-Jin6o někam, KÓeKyaá leckam. Význam neurčitých příslovcí jednotlivých typů se shoduje s významem odpovídajících typů neurčitých zájmen ohebných, např. Oh jkubčt raé-TO b Mopásnn. Žije někde (kdesi) na Moravě. — IIoňaěM cerÓÄHK Kyaá-Hnôyab b rócrn. Pojdme dnes někam na návštěvu. — Écjih tm noueMý-jmóo paaaýMaeiub éxaTb b rópbi, Hannmň. Jestliže si z nějakého důvodu rozmyslíš jet na hory, napiš. — Kóe-raé yxcé coměji cner. Někde (leckde) již sešel sníh. Viz § 99. Poznámka 1. Stejně jako u ohebných zájmen se též tvoří příslovečné výrazy neurčité typu

r a e yrÓBHo, r je 6 ti

(to)

6 h ji o, r je n o n á ji o, r je xóienib,

HeHseécTHo r j e, 6or 3 h á e t t ne, viz § 99, pozn. 4. 2. Stejné jako u ohebných zájmen jsou příslovečné zájmenné výrazy záp*rné

typu Hérje (Hérne 6mjio cnpáTaTtca. Nebylo se kde schovat), viz § 100, pozn. 1 a § 231.

Některých příslovcí se užívá výhradně v jednočlenných větách; např. mójkho (3to mójkho TaK ocráBHTb), tráao (Ei‫״‬tý Háao 06 3tom CKaaárb), Hejibaá (Sto Hejibsá TaK ocráBiiTb), HeobxoaÓMO (HeoóxoflÚMO BepHýTbca), ný>KHo (Hý>KHO npnHHTb cooTBéTCTByiomne Mépbi) aj. Viz o nich podrobněji §§ 202, 203.

157

Předložky

184

Předložky (npedjiózu) tvoří se jmény výrazy předložkové, které mají platnost především příslovečnou nebo předmětovou (např. cmotpéTb na OKHá, CMOTpéľb Ha ýjiHiry). Rozlišujeme předložky vlastní (např. b, 6e3, äo, . ..) a ne vlastní, které vznikly z jiných slovních druhů (např. ókojio aówa vedle domu, BHyrpír sflánna uvnitř budovy). Některé předložky mívají vedle základní podoby také podobu vokalizovanou (rozšířenou o samohlásku -o): b MÓpe — bo bcčm MÚpe, H3 niKÓJibi — H3o prá. Ve srovnání s češtinou je v ruštině vokalizace méně častá, srov. b Bo«é — v e vodě, k KOMý — ke komu, c cecrpóií — se sestrou.

Předložka o má před samohláskou podobu 06, např. o TOBápmije — 06 yuÓTejie; před 6. p. zájmen h, bccb je podoba o 6 o (060 MHé, 060 bcčm) . Slabičné předložky zpravidla nemívají v ruštině hlavní přízvuk (srov. Ha nojiý — na podlaze); přízvuk přechází na před ložku jen v některých ustálených případech, např. (BbiňTn) Há 6eper; (noé3«Ka) 3á ropo«; (6éraTb) nó ÄBOpy; (bbihth) Ó3 AOMy, H3 Jiecy; (B3HTb) 3á pyKy; (ncnyrárbca) aó cMepm. Někdy přízvuk na předložce slouží k významovému rozlišení, např. 3a rópoaoM HaHHHáioTCH jiecá — oh jkhbčt 3á ropoaoM ... na předměstí.

185

Každá předložka se pojí s určitým pádem; vazby ob dobných předložek ruských a českých se mnohdy shodují, někdy se liší (rozdíly jsou vyznačeny polotučným tiskem):

158

PŘEDLOŽKY s třemi

2. pád

3. pád

j e d n ím

se dvěma pády

pádem

6θ3, ΒΑΟΛΒ, BMCCTO, BHe, ΒΗγτρή, BÓ3Jie, BOKpýr, ΛΛΛ, A.O, H3, W3-3a, Η3-Π0Λ, KpÓMe. ΜΠΜΟ, HanpÓTHB, ókojio, OT, nócjie, πρότΗΒ, pájxn, cpeAó, y

pády

djiaroaapá, Βοπρεκή, HaBCTpéqy

4. pád

προ, CKBO3B, népe3

na,

6. pád

npn

Ha,

7. pád

naa, népea, Mé)K,ny

3a,

noA

aa,

πόα

Poznámka

1. Předložka Méacay se pojívá také s 2. pádem (ynápnTb Méatay rjiaa); předložka

c se pojí také· se 4. pádem ve významu

přibližnosti

srovnávání

(προβώτΒ rae c Mécait; pócroM c Mená velký jako já, BejinunHÓň c ná-neu, c ropóinnity). Předložka no se pojí s 6. pádem ve významu časovém

(no OKoímátinn

lUKÓjiat = nócjie OKOHuánna uiKÓabt).

2. Předložka προ se 4. pádem má význam jako předložka o (cKáaaa προ aojio-

rýio púSay); je hovorová.

159

Všimněte si užívání základních ruských předložek:

186

PŘEDLOŽKY SE ZÁKLADNÍM VÝZNAMEM PROSTOROVÝM NEBO ČASOVÝM

= do:

B se 4. p.

noHeaéjiBHHK v pondělí; b npáaaHHK ve svátek; b BBa uacá ve dvě hodiny; b nóaÄeHb v poledne; BépnTB b Koró, bo htó věřit v koho, v co; nrpáTb b Káp™ hrát v karty n. hrát karty (také nrpáTb b Boaeňóóa, . . . hrát volej bal, . . .) b

== za s 2. p.: = za se 4. p.:

b TaKýio noróay mm HMKyaá He noňaěM za takového počasí . ..; rpn páaa b neaéaio, b mčchij, . .. třikrát za týden, za měsíc, . . .; b asa ähh mbi c óthm ne cnpáBHMca za dva dny to nedokážeme; nojiyHHTb KHÓry b Harpáay dostat knihu za odměnu

== po: na:

népBbiií paa poprvé, . . .; CTyuáTb b ÄBepb klepat na dveře; b otjióhhc ot ŠToro na rozdíl od toho; KBapTÓpa b ase KÓMHaTbi ... o dvou po kojích; rom b Tpn 3Ta>Ká ... o dvou po schodích

= v:

jkhtb b Ilpáre bydlit v Praze; KynáTbca b peKé; poaóaca b 1952 roaý ... v roce 1952; b Máe; b MÓaoaocTH v mládí; ható b TeMHOTé jit v temnotě n. ve tmě; >KHTb b CTpáxe žít ve strachu

== na:

B se 6. p.

160

npnéxaTB b rópoa přijet do města; nojio>kútl KHÓry b nopT^éjit dát knihu do ak tovky; CMOTpéTb b aajiB dívat se do dálky; npbi>kók b ajinný skok do dálky; BCTynÓTb b paaroBÓp c kcm dát se s kým do řeči; 3anncáTBca b npéHua přihlásit se do diskuse

Hauájie, b kohuč na začátku, na konci (b cepeaÓHe uprostřed);

=c= po:

npHHHMáľb JieKápCTBO B HeÔOJIBIIlňx Ä03ax ... po malých n. v malých dávkách;

poMÁH b íiByx TOMáx ... o dvou n. ve dvou svazcích

— z:

yéxaľb H3 !!páru odjet z Prahy; BbiHyľb KHÓry H3 áiptiKa ... ze zásuvky;

MOJmáľb M3 Bé>KJinBOCTH . . . ze zdvořilosti; CÄéjiaľb H3 flépeBa . . . ze dřeva; oh póäom H3 césepHOŽ HéXHM;

H3 s 2. p.

oaiih

mohx

HCKJiioHHTb M3 na:

ôpáľbCB jeden z .. . hikójih

vyloučit ze školy

cecTb na CTyji sednout si na židli; nojjHHTbca Ha BepniHHy ropú vystoupit na vrchol hory; yéxaľb Ha !or odjet na jih; nepeiiTH Ha apyrýio CTÓpoHy ýjmiibi; nóe3Ä Ha Ilpáry vlak na Prahu; okhó Ha !or okno na jih; na céBep ot rópojia na sever (severne) od města; na Äpyróň ÄeHb (na) druhý den;

aanÓMHHTb na bck> >k:13HL·; yéxaľb Ha HeÄéjiio; häth na KOHixépľ . . . na koncert; yéxaľb Ha KaHÚKyjibi . . . na prázdniny; oľiipáBMľbch Ha oxóľy; xopómHii Ha bhä hezký na pohled;

na se 4. p.

paaôóľb na KycKň; pa3Aejiňľb Há ľpn páBHblX HáCľH; CMOľpéľb Ha Hacb'i; cepÄHľbca Ha Koró zlobit se na koho; »ájioBaľbCH Ha Hľó stěžovat si nač = o:

oh há

= k:

Hľo y Bac ôýaeľ Ha o6éfl . . . k obědu;

= pro:

— do:

HAľň Ha paôóľy ... do práce; Ha 3aBÓj! do továrny

rofl cľápme Mená o rok starší; oľCľynóľb Ha mar ustoupit o krok; bchkhh

cjiýHaií pro každý případ;

161

na se 6. p.:

na se 6. p.

na se 4. p.:

cHjiéTL Ha CTýjie ... na židli; ocTaHOBÉTBca Ha yrjiý . . . na rohu; KaTáTtca Ha jiójKe projíždět se na lodce; nenáTaTB Ha ManiÓHKe psát na stroji; totóbhtb Ha řáse vařit na plynu; 3K0HÓMHTB Ha něM šetřit na čem 6bitb Ha pa6ÓTe ... v práci, paSÓTaTB Ha aaBÓfle . . . v továrně; >khtb na ýjiiiije HépyjiBi bydlet v Nerudově ulici;

HrpáTB Ha cKpňnKe, Ha poájie hrát na housle, . . . na 9T0H, npómjiOH Heaéjie tento, minulý týden; Ha paccsére za svítání, na úsvitu yópáTB co CTOJiá sklidit se stolu; chmtb najiBc BéniajiKH . . . s věšáku; HflTH c paÓÓTBi, hjjth c saBÓaa, c coópáHUH; C JléBOÍÍ, C npáBOH CTOpOHBI

tó

= z:

c s 2. p.

od:

BéTep flýeT c césepa ... od severu; c noHe^éjiBHHKa ao cy66ÓTBi od pondělka . . .; c Hanájia ,uo KOHijá od začátku . . .; c Tex rtóp od té doby; yMepéTB c rójiojja . . . hladem

noflOHTM k KOMý přistoupit ke komu; k Bénepy, k yTpý noró«a ncnópTiíjiacB k večeru, k ránu . . .; roTÓBHTBCH k OKsáMeny . . . ke zkoušce; noB,ápoK ko ähk> poxcaéHHH ... k narozeninám; ujití! k spaný; k Moewý 6ojiBinÓMy yjiHBJíéHnio h Haměji, hto . . . k svému velkému překvapení .. .; JIIoSÓBB K pÓÄHHe; BHHMáHHe K KOMý pOzornost ke komu

— o:

HHTepéc k acTpoHÓMHH zájem o astronomii; CTpeMJiénne k Mnpy úsilí o mír;

K s 3. p.

na:

162

npnroTÓBHTB o6éfl k nácy na jednu hodinu

= od:

oToiiTŽ OT oKHá odstoupit od okna; BCTaTt OT CTOJiá; >khtL· b jjecHTÍi KnaoMÓTpax ot rópoaa; aajieKÓ, HeaajieKÓ ot !!páru; xoaňTB ot oa‫־‬ Horó k apyrÓMy; ot nanájia n. c Hanáaa ao KOHijá; roaoBá paaôojiéjiacb ot ?Kapú ... od vedra; rjiaaá KpácHbie ot njiána ... od pláče; nncEMÓ ot 6páTa; Kjnon ot nepaaaá klíč od půdy

= proti:

nopomÓK ot roaoBHÓň óójih .. . proti bo lestem■ hlavy; ohkh ot cÓJiHiia . . . proti slunci; yMepéTt ot páKa . . . na rakovinu, avšak: BCKpÓKHyTB ot 6óan . . . bolesti, apoacáTE ot xóaoaa třást se zimou; aanjunjáTE ot cóaHija chránit před sluncem;. yKpBiTEca OT ao>Kaá schovat se před deštěm

OT s 2. p.

= na:

= před:

— (až) k: npoBoaňTB ao BOKaáaa . . . (až) k nádraží

= do:

paaaéTBca ao nóaca ... do půli těla; sac bocbmh ao aseHáaijaTH (qacÓB); Bce ao oaHoró všichni do jednoho; ao rópoaa ocTaBáaocB asa KnaoMéTpa do města zbývaly .. . hhthh

«0 s 2. p.

no se 4. p.

= před:

ao oôéaa před obědem, dopoledne; ao yxóaa na paóÓTy (v době) před odchodem do práce

= (až) po:

boíith b

— u:

ctohtb y cTeHBí .. . u zdi; jkhtb y aáaH; pyKasá y nna>KaKá npoTěpTBi rukávy u ka bátu jsou prodřené; KynÓTB KHňry y óyKHHÓcra . . . u antikváře

= od:

a xoný y Te6á KynÚTB tboh jiůra ... od tebe . . .; aaiÍMH y Koró-Hn6yaB aÓHer vypůjč

y s 2. p.

BÓay no KoaéHO, no nóac po ko lena, po pás

163

si od někoho (je také nonpocňn. y Koró hto požádat koho oč); y Mená HeT BpéMenn nemám čas; y mchh nponájia coôáKa ztratil se mi pes; y mchh nponájia oxÓTa přešla mne chut

ÓKOJIO s 2. p.

BÓ3Jie s 2. p.

— U:

>KHTL· ÓKOJIO IHKÓJIbl U Školy; OCTaHOBHTbCH ókojio OKHá ... u okna

= kolem, okolo:

npnéxaľb ókojio nácy . . . kolem jedné (hodiny); Ha coópáHiin ÓbiJio ókojio 20 nejiobók . . . kolem 20 lidí, asi 20 lidí

= vedie:

ťkhtb

— při:

npn iiiKÓJie HHTepnáT při škole je internát;

BÓ3Jie BOKaájia . . . vedie nádraží

npn jKejiáHMM Bcě bosmóťkho při dobré vůli . . .; áľo mójkct cjiyHÓTbCH npn Bceň ocTopÓJKHocTH . . . při veškeré n. při nej větší opatrnosti; npn Jiyné při měsíčku

npn se 6. p.

népea se 7. p.

3a se 4. p.

164

= u:

npn KážKjoM uÓMe HeóoJibinóň cáunK; joKyMÓHTbi npn Mne doklady mám u sebe, s sebou

= před:

cKaaáľb hto npn CBnuéTejiHx ... před svědky;

= za:

npn coijnajióaMe; npn Ileípé I za Petra I.; npn ycjiÓBnn, hto ... za předpokladu, že ...

= před se 4. p.

CTaTb népeu okhóm postavit se před okno; nocTáBHTb TapéjiKy cýny népeu kcm . . . před koho

= před se 7. p.

CToáľb népeu uómom stát před domem; MbiTb pýKn népeu oóéuoM; hécthtL· aýÓbi népeu chom . . . před spaním

= za

éxaTb aá ropou; cecTb 3a ctoji; HaKasáľb kopo 3a hto potrestat koho zač; óuarouapňTb kopo 3a hto; sanuarnn» 3a óhjiót UBa pyójiá;

h 3to cpéjiaro 3a Te6á; paGÓTaTb 3a qerBepi>'ix . . . za čtyři; 3a nocjiépHHH Mécaij npon3onijió MHÓro nepeMéH za poslední měsíc . . .

3a se 7. p.

= přes

3á Hcwb Jiý/KH noKpbuiHCb jibpom přes noc (za noc)

= o:

óohtbch, óecnoKÓMTbCH 3a kopo bát se, stra chovat se o koho 3á naTb MHHýT po OTXópa nóespa h Bcnómhhji, hto . . . pět minut před odjezdem vlaku ... b3hti>ch 3a pafíÓTy dát se do práce; 3a Mécap po KOHpá ynéÓHOro ropa měsíc před koncem školního roku

= za:

pchti

= při:

paaroBápnBaTb 3a oóépoM; obědě, večeři

= pro:

nocJiáTb sa BpanÓM . . . pro lékaře; xjiéôoM . . . pro chléb;

= na:

hpth

3a JiécoM; CHpéTb 3a ctojióm ý>khhom

... při mpth

3a rpn6áMH, 3a noKýriKaMn ... na

nákup

= o:

H3'3a s 2. p.

= zpoza: BCTaTb H33‫־‬a CTOjiá ... od stolu, zpoza stolu; BbirpápbiBaTb H33‫־‬a yrjiá . . . zpoza rohu — kvůli, éro Bcě H33‫־‬a Te6á to je všechno kvůli tobě; pro: He HBHTbCH B IHKÓJiy H33‫־‬a ÓOPéaHH

= proti: npÓTHB 3 2. p.

cjiepÚTb 3a nopápKOM starat se o pořádek ónepepb 3a bůmh je řada na vás; noóépa 3a HáMH vítězství je naše

oh cnpép rtpÓTHB n. HanpÓTHB mchh; mbi CHpéjiH ppyr npÓTHB ppýra . . . proti sobě; njibiTb npÓTHB TenéHHH plout proti proudu; Mbl IHJIH npÓTHB BÓTpa; npÓTHB OHCHpáHHH (n. BonpeKH ojKHpáHHio) proti očekávání; SopÓTbCH, rojiocoBáTb npÓTHB qeró; noponiKH npÓTHB tojiobhóh 6ójih (srov. ot)

165

naa se 7. p.

= nad se 4. p.:

nOBécnTB KapTÓHy Haa ctojióm nad stůl

= nad: se 7. p.:

KapTÓHa bucht naa ctojióm; noóéaa naa BparÓM . . . nad nepřítelem

paóÓTa Haa npoéKTOM na projektu; CMeáTtCH Haj! kcm smát se komu

na:

= pod:

noa se 4. p.

nos se 7. p.

H3-IIO.H s 2. p.

t nocTáBHTB neMoaáH noa KposáTB, noa CT0a; b3htb noa CB01Ó 3a11}HTy . .. pod ochranu

= před:

noa Hóbbiř roa před Novým rokem; noa ýTpo k ránu; eň y»é noa cópoK je jí už ke čtyřiceti

— při:

mbi

= pod se 4. p.:

cnpáTaTBca noa CToaÓM . . . pod stůl

= pod se 7. p.:

cnaéTB noa aépeBOM; HonesáTB noa OTKpBitbim HéfíoM ... pod širým nebem; paóÓTaTB noa pyKOBÓacTBOM kotó . . . pod vedením; HaxoaňTBca noa BanánneM kotó být pod vlivem koho

= u:

cpaacéHHe noa Mockbóh bitva u Moskvy

= zpod:

BBiaeaTB H3-noa KpoBáTH zpod postele

= po:

naTH no ýjinne, no TpoTyápy ... po ulici, po chodníku; xoaňTB no MarasánaM, no ropáM ... po obchodech, po horách; paóÓTaTB no BenepáM, no hohúm ... po večerech, po nocích (je také: oh óbibáct 3aecB no náTHHuaM . . . vždy v pátek)

= na:

yéxaTB no coséTy spaná, no npHKa3áHHK> HanájiBHHKa na radu, na rozkaz . . .

no s 3. p.

néaH noa rapMÓmKy, noa THTápy . .. při harmonice, při kytaře

= podle: pafíÓTaTB no njiány; caéaaeM bcč no BámeMy

166

coBéTy, ?KejiáHHio . .. podle vaší rady, va šeho přání; no nocjié^HHM jjáHHbíM podie posledních údajů

= pro: — z:

0TcýTCTB0BaTi> no 6oj!é3Hn . . . pro nemoc; no jhoôbó z lásky, no pacnery z vypočíta vosti; no npnBÍmKe ze zvyku (také no omňÔKe omylem); 3K3áMeH no pýccKOMy H3MKý, OTMéľKa no MaTeMÁTUKe známka z matematiky

BflOJIL· s 2. p.

— podél, bäojib peKÓ, bäojib .nopórn podél, podie podie: cesty

MHMO s 2. p.

— mimo, oh npomeji mhmo Hac (ruské mómo nemá kolem: význam kromě: všichni kromě (mimo) bratra — Bce, KpÓMe Spára)

= přes:

hjitó népea nójie, ýjimjy, njiómaÄt; moct népes péKy; oh jkubct népea Tpn aÓMa . . . přes tři domy

— skrz:

hätŕ népe3 jiec . . . skrz les; noéfleM népe3 OcrpáBy; npoTepéTb népea céto ... skrz sito

= za:

cneKTáKJiB HanneTca népea uac ... za ho dinu; n Bepnýct népes «Ba ahh ... za dva dny

— po:

nepeaaBáTB hto népe3 Korá vyřizovat co po kom

= skrz:

CKBO3B jiHCTBý npoHHKáj! cbct skrz listí, listím . . .; CMex ckbosb cjié3i>i smích skrze slzy

nocpejiH s 2. p.

— uprostřed:

nocpeAÉ KÓMHaTti ctožji ctoji uprostřed místnosti .. .

BOKpýr s 2. p.

= kolem BpamáTBca BOKpýr cBoéň ócn . . . kolem své (dokola): osy; nyTemécTBHe BOKpýr CBéra . . . kolem světa

qépe3 se 4. p.

CKBO3L· se 4. p.

167

BH6 s 2. p.

Meacay se 7. p.

Cpe«H s 2, p.

nócjie s 2. p.

im 10/

= mimo: BHe rópojia; b niKÓJie i mimo školu

BHe niKÓJibi ve škole

= mezi se 4. p.:

noBécHTb KapTÓHy MéjK«y ÓKHaMH . . . mezi okna; cecTb Mé>K,uy fípáTOM h cecTpóií . . . mezi bratra a sestru

= mezi se 7. p.:

KapTÓHa bucht Mé/Kay ÓKHaMH ... mezi okny; chačtL· MéjKjiy ópáTOM h cecTpóň . .. mezi bratrem a sestrou; npHéxaTb Mé»cny náTbiM h aecHTbiM seKaópá; cKaaáTb Měřeny npónHM . . . mezi jiným; ,!ipýíKfía Mé>Kay HapóaaMH

= mezi se 7. p.:

nýscTBOBaTb ce6á xopomó cpejiň apyaéň . . . mezi přáteli; cpean jjejieráTOB mhóto HíéHiiihh mezi delegáty .. .

— uprostřed:

AepeBeHbKa cpe«H JiecÓB; cpe«H JiéTa, 3hmú,

= po s 6. p.:

nócjie oóéjia po obědě; nócjie 3aHHTHH po vyučováni, po škole; OTflbixáTb nócjie paÓÓTbi ... po práci

hóhh

PŘEDLOŽKY, které nemají základní význam PROSTOROVÝ A ČASOVÝ

6e3 s 2. p.

c se 7. p.

168

= bez:

roBopÓTb 6e3 omňóoK; pafíÓTaTb 6ea ÓTflbixa

noňTň c ToisápHiijeM b khhó; h roBopň;! C HHM BMepá; C erÓ CnOCÓÓHOCTHMH OH mot 6bi jiajieKÓ hohth se svými schopnostmi. . CKaaáTb c yjibiSKoii. . . s úsměvem; n c yAOBÓJibCTBneM 9T0 caéjiaio í radosti . . fléByniKa c něpHbíMH rJiaaáMn; poMÁH c coBpeMéHHoň TeMáTHKoií; hath c 3ý6oM k spaný jit se zubem; noajipaBjíáio c Hóbmm tóaom blahopřeji k Novému roku

KpÓMe s 2. p.

= kromě, KásKÄbíň «eHb, KpÓMe BOCKpecéHbH . . . kromě mimo, neděle; 6bijih Tai‫״‬t bcó, KpÓMe Teóá vyjma: = pro:

noflápoK äjih 6pára dárek pro bratra; cnexTáKJib äjih aeTéň; BarÓH äjih KypáiqHx . . . pro kuřáky; ára KHÚra Tpynná äjih HaHHHáronjHX . . . pro začátečníky

— k:

ocTaHOBÓTbCH AJia ÓTÄbixa k odpočinku; neró áľo? k čemu to je?

= na:

hiiíhk äjih

= díky:

KOMáHjxa noóejxójia ÔJiarojiapá xopómeH nojiroTÓBKe h ónbiTy

«JIM s 2. p.

6j!aroaapá s 3. p.

äjih

nňceM schránka na dopisy

BCJléjXCTBHe s 2. p.

= v dúMOTÓp OTKaaáji BCJiéjiCTBne Sojibinóň nepesledku rpý3Kn ... t‫ ׳‬důsledku velkého přetížení čeho, pro:

HecMOTpá na se 4. p.

= nehledě KOMánsa nponrpájia HecMOTpá Ha xopómyio na: no.nroTÓBKy n óhbit; MOTÓp pafíÓTaji nenpáBHO HecMOTpá Ha 6ojibniýio neperpýaKy

o se 4. p.

o se 6. p.

= o:

yjiápuTECH o fíájiKy ... o trám

= o se 4. p.:

aaóÓTHTbca o kom starat se o koho

= o se 6. p.:

roBopÉTb, pacci pýuKy? Neviděl jsi mé pero? — KynÚTt jim 3Ty KHÚry hjih HeT? Mám koupit tu knihu nebo ne? — Bcě uéjio b tom, npHaěT jih oh cerónHH. Všechno záleží na tom, zdali dnes přijde. — Sto, bhahtc jih, He TaK y>K npócTO. Víte, ono to není tak jednoduché;

170

pásse: Pá3Be tm 06 9T0M He roBopóJi? Copak jsi o tom nemluvil? — PásBe 3TO TaK y>K njióxo? Copak je to tak špatné? — Pásse bm 06 ótom He snájiH? Copak jste to nevěděl? — H HHHeró TaKÓro He roBopnji. Pásne? Já jsem nic takového neříkal. — Ale?; neváté jih: Hey>KéjiH bsi eró He hómhhtc? Vy se na něho nepamatujete? (je to možné?) — HeyiKéjin sto npáBna? Že by to byla pravda?, Je to možné (aby to byla pravda)? — HeyacéjiH mm ono3nájiH? Že bychom přišli pozdě? — Bbi onosjíájin. — HeyjKéjxn?! Přišli jste pozdě. — Ale?! n. Opravdu?! n. Je-li možná?;

HTO: Hto (sto) tbi TaKÓž cepuňTbiň? Co jsi takový nazlobený?; HTO JIH:

Ŕ hto

jih,

BHHOBáľ, hto y Te6á pa6ÓTa He KJiéHTca? Copak za to

mohu já, že se ti práce nedaří? Mohu snad za to já, že . . . — Kyna nojioHCHTb 9TH khhth? Bóh Ha Ty nójiKy, mtó jih? Kam mám dát ty knihy? Tamhle na tu poličku třeba, ne?; a: IIoH,něM c hhm, a? Půjdeme s ním, ne? — Tbi Mne narub KycÓK, a? Dáš mi kousek, vid?;

écjiH 6m: Ecjih 6m h tójibko 3Haji, Kyuá n 9to iiojiojkhji! Kdybych tak věděl, kam jsem to jen položil! — O, écjin 6bi Mne enjě pa3 eró yBHueTb! Kéž bych ho ještě jednou uviděl! — Ax, écjiH óbi CKopée KaHŔKyjibi! Ach, kdyby tak už byly prázdniny!;

Hy: Hy, paccKásbiBaň! Nu vypravuj! n. Tak vypravuj! — Ajiěnia, häh cioaá! Ajiěnia! — Hy Te6á, cji Limy. — Aljošo, pojd sem, Aljošo! — No jo, vždy( slyším! — HoneMý tm He nosnopÓBajica, Bens sto Haní HÓBbiň HHpéKTop. — Zla ný! Proč jsi nepozdravil, vžd.yí je to náš nový ředitel. — Ale jdi! — Tbi roBopiiji sto? — Hy, roBopóJi. Říkal jsi to nebo ne? — No ano, říkal. — Hy n Htapá! To je vedro!;

171

na: Ha, B03bMň. Na n. tu máš, vezmi si. — Háre, óepňTe. Nate n. tu máte, berte si; a: MáMa, a wáwa!

häó

cioflá! Maminko, no tak maminko, pojd sem!;

9 TO: H b khhó noiněji, äo CBHjxáHBH. — Sto b OpnÓH? Jdu do biografu, na shledanou. — To jdeš do Orionu?;

Beat: Benb bbi MHe oôeinájín cnéjiaTb äo noHeaéjibHUKa! Vždyí jste mi slíbil, že to uděláte do pondělka! — He roBopó TaK, senb oh Henjioxóä icjiobók! Nemluv tak, vždyí on není špatný člověk! — C aáBTpaniHero ÄHH HÄCT y Hac HÓBblH Ke BaM 06 ótom roBopňji. Vždyí jsem vám o tom říkal; KaKóe TyT, KaKÓe TaM, rae TyT, rae TaM, Kyaá TyT, Kyaá TaM: Hy, hto, oÓcynňjin Bcě? — JJa KaKÓe TyT ofícyjKuáTL·; Tak co, poradili jste se o všem? — Ale jaképak radení!;

TÓJIBKO: ľne TÓJibKO a He noóbiBáji, kotó tojihko He BCTpeiáji! Kde jsem jen všude nebyl, s kým jsem se jen nesetkal! — Tojihko 6bi He ypoHÉTB! Jen abych to neupustil! — TaKÓe ähh ctoét, hto tójibko óbi KynáTbca h aaropáTb! Ted je takové počasí — jen se koupat a opalovat!; bot: Mbi mji n bot 3necb no KápTe h npmnjin bot cioná. Šli jsme tudyhle podle mapy a přišli jsme sem. — Bot mm npmnjiň, bot Ham äom. Tak jsme na místě, to je náš dům. — Bot h Kójih. Tak tady je Kolja. — Bot h hóboctb! To je mi novina! — Bot hctóphh! To jsou věci! — H npmiiěji k BaM bót nořený . . . Přišel jsem kvůli této věci ...; Bot ohó hto! Tak je to tedy! — Bot KaK hájio fléjiaTb. Tak se to dělá, tak se to má dělat. — Bot Teóé h Há! A tu máš, a tady to máš!;

172

BOH: BŔÄHnib, BOH HeJIOBÓK HJjeT, TBK 3TO Haní cocéfl. Vidíš toho člověka,

co jde tamhle? To je náš soused. — Bot Ham äom, a To je náš dům a tamhle bydlí strýček;

boh ähäh jkhbst.

Poznámka Rozdíl mezi

bot

a boh je obdobný rozdílu mezi ótot a tot (ukazování na bližší

nebo vzdálenější předmět).

MÓJKCT 6tITb: Oh, mójkct 6bm>, 3a6bui, hto . . . Snad n. možná zapomněl, že ... — Mójkct 6biTb, sto He Bá>KHo. Snad to není důležité;

nO-BHÄHMOMy: Oh, no-BHjiHMOMy, 06 ótom He 3HáeT. On o tom asi neví. — Sto, no-BHÄHMOMy, TaK. To bude asi tak;

TOBOpÉT: Sto, roBopÁT, Henjioxóň $HjibM. Prý to není špatný film; moji:

Mená He npňHHjiH na Kýpcbi, hto, moji, aaHBJíéHHe He BÓBpeMH nóaaji. Nepřijali mne do kursu, že prý jsem pozdě podal přihlášku.

173

Citoslovce

190

Citoslovce (MexdoMéTua) vyjadřují city (ax ach, oh ach, au) a vůli mluvčího (aň, reň holá); některá napodobují zvuky a hlasy (např. ähhb‫־‬jhhi> cink, Kyfl-Kya-Kyjjáx kokokodak). Ve srovnání s ostatními slovními druhy mají mnoho zvlášt ností: nejsou hláskově dost ustálená (jejich psaná podoba je jen více nebo méně přibližné napodobení jejich znění), obsahově jsou velmi neurčitá a zpravidla stávají samostatně. Citoslovce citová jsou např.: A, 6ójibHo! A n. au, to bolí! — Ax, aafíbiji a onáTb! Ach, zase jsem (na to) zapomněl! — Ax, kůk TaM xopomó! Ach, tam je ale krásně. — Oró, ckójibko Hapóay co6pajióci>. Hledme, co přišlo lidí! — Ará, noiíMájiCH! Aha, ted tě mám. — Aô-aä-aň, KaK sto He xopomó. Ale, ale, to je nepěkné. — Ybm, Her eró saecb. Běda, není tady. — Ypá, nána npmxiěji. Hurá, tatínek přišel. Citoslovce vybízející jsou např. 3h n. reii, ecTb aaecb któHHÓyjib? Holá, je tu někdo? — Aý, rae bh? Haló n. holá, kde jste? (Volání, aby se ozvali.) K nim také patří: ny n. ho hyje, ■rapy n. Tnpp pr, Kum-Kiim kš, kšá (odhánění drůbeže), nbin-ubin puta-puía na, khc-khc číči. K imitujícím citoslovcím (zvukomalebným) patří např. THK-TaK tik-tak, KyKapeKý kykyryký, May mňau, xa‫־‬xa chachacha. Některá z nich mohou nahrazovat přísudkové sloveso, např. 6ax prásk, 6au bác, plesk, rpax, 6yx buch, uan-uapán chňap, mejíK cvak, 6yjiTbix žbluňk, plesk (do vody), xjion pláč. Poznámka

1. V citoslovcích oró, ará, reň vyslovujeme hlásku celkem shodnou s českým [h], 2. Úlohy citoslovcí nabývají i výrazy jiné, původem necitoslovečné, např. 6ó>Ke, rócnoÄH bože, božínku, SánomKU božínku, jemine, jéminkote, něpr bosému k čertu,

u všech rohatých.

174

SKLADBA

Skladba (syntax, cúmaKCuc') je ta část mluvnice, která se zabývá stavbou věty a souvětí. Skladebná soustava ruštiny se ve většině pod statných věcí shoduje s českou. Přesto však hlavně v podrobnostech nacházíme mezi nimi celou řadu rozdílů. Na ně jsou všechny další výklady zaměřeny především.

Věta jednoduchá

(Hpocmóe nped.wMcéHue)

SDĚLNÁ PLATNOST VĚTY Věta oznamovací Věta oznamovací (noBecTBOBáTejibHoe npedjioxcéHue) něco prostě konstatuje, tj. tvrdí nebo popírá. Sloveso, pokud je vyjádřeno, stává nejčastěji v oznamovacím způsobu: HaKOHéy nacTynůjia aojirojKfláHHaa sečná. Konečně přišlo dlouho očekávané jaro. — ÍI eró ne 3Háio. Neznám ho. Podmiňovací

způsob

naznačuje (obdobně jako v češtině) podmíněnost

nebo menší rozhodnost podávaného oznámení: Eea nÓMomn jipyaéií oh nponáji 6h.

Bez pomoci přátel by byl (býval) ztracen. — Mne xoTéjioct óbi cnpocňTB Bac KÓe o uěM. Chtěl bych se vás na něco zeptat.

Veta tázací

192

193

Slovesné způsoby ve větě tázací (BonpocúreAbHoe npedAOxénue) bývají tytéž jako ve větách oznamovacích, jen intonace sdělení se mění. Ruská otázka (na rozdíl od české) má obvykle pouze jeden intonační vrchol; připadá na prízvučnou slabiku slova, které je pro tazatele nej závažnější. Základní druhy otázek jsou dva: zjišťovací a doplňovací. Zjišťovací otázkou zjišťujeme, zda něco platí či nikoli. Očekáváme tedy odpověď ve smyslu ano — ne. Ruská zjišťovací otázka se nej častěji tvoří tak, že se příslušné větě oznamovací pouze dodá tázací intonace. Srov.:

Věta oznamovací Bm yacé

176

kóhuhjih

Věta tázací nncáTb.

Bm y»é kóhuhjih nncáTb? Už jste dopsali?

3to tboh nep^aTKH.

Ha ÄBopé

xójioäho.

Te6é xoTéjiocb 6bi noéxaTB c HáMH.

Sto tboh nepuáTKH?

Jsou to tvé rukavice? Ha jtBopé xójioäho? Je venku zima? Te6é xoTéjiocb 6m noéxaTB C HáMH? Měl bys chul jet s námi?

Celkem zřídka se ještě doplňuje částice zejména:

jih.

Její užití je na místě

a) V otázkách s obráceným slovosledem, typu Yaajiócb jih eMý npHéxaTb BÓBpeMH? Podařilo se mu přijet včas? — HpáBHjibHo jih oh nocTynňji? Jednal správně? Slovosled je tu již po změněn tak, že na prvním místě stojí zdůrazněné sdělné jádro otázky, většinou sloveso.

b) V rozmanitých otázkách citově zabarvených. K nim patří zvláště otázky řečnické (tj. nepotřebující odpovědi, např. Mójkho jih MHpHTbCH c TaKHMH HenocTáTKaMH? Lze se s takovými nedostatky smiřovat?), ale také mnohé jiné otázky, formou záp*rné (HeT jih y Te6á cjiyuáHHO HO>Ká? Nemáš náhodou nůž?), někdy i kladné (v češtině lze rovnocenně užít částice zdalipak, jestlipak, např. A y3Háere jih Bbi, kto áBrop ÓToro oTpbiBKa? A jestlipak poznáte, kdo je autor tohoto úryvku?). Ještě omezenější uplatnění mají částice páase, Heyacéjin. Částice pá3Be což, copak naznačuje tazatelův předpoklad, že sku tečnost by měla být co do kladu a záporu právě opačná, než je otázka: Pá3Be Bbi eró ne 3Háere? Copak ho neznáte? (předpoklad: vždyť ho asi znáte!) — Pá3Be mójkho uonycTÚTt TepMOHÄepHyio BoiÍHý? Což lze připustit termonukleární válku? (odpověď: nikoli, nelze!)·

Částice HeyxtéjiH opravdu?, skutečně?, vážně? vnáší odstín silného podivu nad něčím: HeyjKéjin Haní nóean y>Ké yiněji? Náš vlak už opravdu odjel? — HeyjKéjiH oh peniHJica nepenjibiTb BOAOxpaHHjinme? Opravdu se odvážil přeplavat přehradu? K zjišťovacím otázkám patří i otázky vylučovací. Ptáme se jimi na dvě nebo i více skutečností zároveň. Užívá se v nich vy177

194

195

lučovací spojky újih: Bei noňaěTe c Háwn újih ocTáneTect, AÓMa? Půjdete s námi či zůstanete doma? Doplňovací otázka má v odpovědi mluvčímu doplnit tu část sku tečnosti, kterou zatím nezná. Uvozuje se tázacím zájmenem nebo tázacím příslovcem, v ruštině obdobně jako v češtině: K a k o b ó coflep>KáHne paccKáaa? Jaký je obsah povídky? — Kto raKÓň OÓJiÓMOB? Kdo je (to) Oblomov? (srov. příbuzné výrazy hto TaKÓe, kto TaKÚe ...?). — Korjjá HauitHátOTCH aňMHne KanňKyjibi? Kdy začínají zimní prázdniny? Zvláštní, podřazený druh otázek zjišťovacích nebo i doplňovacích představují

otázky řečnické a rozvazovací. Otázka

řečnická,

svou povahou vždy citová

vlastně oznámení o samozřejmé věci: Páase

píší žádosti?

(neT, ne nňmyr)

tuk

(srov. shora), vyjadřuje

nňinyr■ aaHBJíéHUH? Copak tak se

— KoMý ace ny>KHá TaKáa «nÓMomi‫ ?»־‬Kdopak

potřebuje takovou ‫״‬pomoc"? (HUKOMý).

Otázka

rozvazovací

dává najevo rozpaky mluvčího, nejistotu v jeho

jednání. Typická je tu jednočlenná konstrukce infinitivní:

K KOMý 6m

oOpaTÚTLCH aa cobčtom? Na koho se tak obrátit o radu? — He nepeoóýTbca MHe? Že bych se přezul(a)?

jim

Veta žádací Věta žádací je projevem vůle mluvčího, aby se něco stalo. Přibližně se dá dále dělit na rozkazovací a přací.

196

Rozkazovací věta (noóydúrejibnoe nped/ioxénue) má adresáta po hnout k nějaké uvědomělé činnosti. Jejím základním výrazem je konstrukce s tvarem rozkazovacího způsobu as vybízecí intonací:

He aabýflBTe onycTÓTb nnctMÓ.

Bojióäh, c6éraň 3a mčjiom! JlaBáňTe cnoěM nécmo «Becuá»! HoéaeMTe Jiýume Ha MeTpó.

Nezapomeňte (ten) dopis hodit do schránky. Vládo, skoč pro křídu! Zazpívejme si píseň ,Jaro“! Jedme raději metrem.

Vykřičník tu píšeme jen tehdy, jde-li o věty se zřetelnou intonací zvolací. Poučení o tvarech rozkazovacího způsobu a jejich užívání viz §§ 159-162.

178

Důrazný rozkaz lze vyjádřit za příslušné intonace několikerým způsobem:

a) Využitím infinitivu: Mojiuárb! Mlčet! — He BbixonÚTb no hójihoíi ocTaHÓBKH nóesaa! Nevystupujte, dokud vlak zcela nezastaví!

b) U několika sloves, hlavně hohth — noéxaTb, KÓnunrb — nauáTb, pomocí konstrukce s tvarem minulého času, bez zájmena: tloměji

boh!

Klid se odsud! —

Hy, noéxajm! Tak jedem! c) Doplněním částice xe nebo slovesných tvarů (blízkých úloze částice) cmot-

píi(Te), ne cMéň(re): IlepecTáHbTe aKH-Ka emě pas. (Nu) pověz to ještě jednou.

Prací věta (noKejtáTejtbHoe npedjioménue), na rozdíl od rozkazo vací, nebývá už podnětem k něčí uvědomělé činnosti. Základní její forma je:

částice écjin (= kéž, aby, kdyby) + podmiňovací způsob slovesa + přací intonace.

Slůvko Écjih Écjih

stojí vždy hned za écjin. Např.

6ti a 3iiaji Bcě pánmie! 6bi y»é ČBUiá bcchů!

Kéž bych byl všechno věděl dříve! Kéž by (kdyby, aby) už bylo jaro!

Pamatujme při překladu, že ruský podmiňovací způsob nemá dva tvary jako český (přítomný a minulý). Ostatní i

podoby

částice

přací

jiné:

věty

jsou

méně

běžné.

Místo

částice

écjiH

stávají

vytýkací tójibko, irnns, xotb (všechny naznačují jisté ome

zení přání na jednu podstatnou věc), KaK (napovídá odstín obavy) nebo ojediněle htóům

(zdůrazňuje

stupeň

volního

zaměření).

Místo

podmiňovacího

způsobu lze po kterékoli částici položit 6b! + infinitiv, za předpokladu, že

činitelem děje je osoba; tu pak lze vyjádřit tvarem 3. pádu. Porovnejme dvojí souběžnou vyjadřovací možnost:

S podmiňovacím způsobem

S infinitivem

Écjih 6m a anaji

Écjih 6bi (mhc) BHaTB Bcě páHbnie!

bcě

páHbine!

Kéž bych byl všechno věděl dříve!

179

197

Tójibko 6bi (hsm) BbmrpaTB spěna!

TÓJIBKO ÔBI MSI BBIMrpaJIH spéMs!

Jen abychom získali čas!

KáK 6bi oh TaM He saójiyjiňjica!

KaK 6bi ewý TaM ne saÓJiynÚTBca!

Aby tam nezabloudil!

Ruská prací věta se může obejít i bez jakékoli uvozovací částice,

stačí v ní sám podmiňovací způsob nebo infinitiv 46 ‫־‬bi:

CKopén 6bi MáMa c paóÓTBt BepHýjiacBÍ

Kéž by se n. kdyby se už co nejdřív

He npmnjiócB 6bi Te6é hotóm ;KaJiéib!

Abys toho pak nemusel litovat!

YBUfleTB 6bi MocKBý!

Uvidět tak Moskvu!

maminka vrátila, z práce!

3naT& 6bi MHe

óto

Kdybych to byl věděl dříve!

páHBme!

Dále bývají prací též věty s tvarem

BBtaaopáBaHBaiÍTe CKopée! Ha snpáscTByei■ náma npý/KÓa c CoBÓTCKIIM CoIÓBOm!

rozkazovacího Brzy

způsobu:

se uzdravte!

At žije

naše přátelství se

Sovětským

svazem!

VETY ZVOLACÍ

198

Mezi zvolacími větami (aocKJiuyáTejivHoe npedjiowéHue) jsou při porovnání obou jazyků nejdůležitější ty, které vyslovují podiv nad neobvyklou jakostí nebo mnohostí něčeho. Kladou se v nich zájmena a příslovce původem tázací (Kanón, KaK, hto 3a, ao ueró, ckójilko), dále ukazovací (raKÓň, TaK, ctójilko) a konečně některé částice, zvi. ny h a bot. Příklady:

KaKÓň (ate) tm ohtumúct! KáK n. ao ueró ceróana acápKo! n. KaKáa ceróana »capá! KáK oh odňauns! n. KaKÓň oh oónaunBMŮ! 1Ito 3 a epynaá! TaKÓe Hesé/KecTBo! Oh TaKÓň MňaMň! n. OmaK

180

mmji!

Ty jsi ale optimista! To je dnes horko! Ten je urážlivý! (KaK — při jmen ném tvaru, KaKÓň — při slože ném tvaru, zaměňovat nelze!) To je ale nesmysl! Taková nevychovaností Ten je milý! (o TaK, TaKÓň platí totéž, co o KaK, KaKÓň)

Částice Hy h tu má značně široké uplatnění, smysl věty je napovídán hlavně

intonací: Hy n noróaa! To je počasí! ( = hezké n. škaredé) — Hy h cMéxy

6mjio!

To bylo smíchu! Omezenější je částice bot; věta s ní musí přinášet zároveň výslovné hodnotící pojmenování daného úseku skutečnosti: Βότ MOJioaéu! To je chlapík! — Βότ xopomó, ντο bh πρκιιυιή! To je dobře, že jste přišel! (hodnotící slova Mojioaéu, xopomó).

VYJADŘOVANÍ záporu

Pro ruský zápor (orpuyánue) jsou ve srovnání s českým nejpříznačnější dva obecné rysy: 1. Záp*rná částice ne mnohem častěji stává jinde než u slovesa, jde-li co do smyslu o tzv. částečný zápor; např. H ne o tom roBopró. O tom nemluvím (= mluvím o něčem jiném). Setkáváme se s tím zcela běžně i v hovorové ruštině a je to vlastně vyjadřovací způsob přesnější. Závazně je tomu tak tehdy, když se ve sdělení dále přímo říká, co jiného tedy platí místo popírané věci:

Mli noňfléM ne b

khhó,

a b Teárp.

Ά jik>6jik> He κόφε, a uaň.

Nepůjdeme do kina, ale do di vadla. Nemám rád kávu, ale čaj.

Jinde mívá forma částečného záporu větší či menší přednost podle smyslu:

TaKÚe cjiýuan ÓLináiOT ne Bceraá.

Takové případy nebývají vždycky.

He Bce 3Há!0T 06 ótom.

Všichni o tom nevědí.

He a náuaji cnópHTt.

Já jsem se nezačínal přít.

2. Mnohem více než v češtině se uplatňuje záporový genitiv (2. pád, podÚTeAbHbtů OTpuu,árenbHbtů nadénc). Ten vystupuje pouze ve větách s úplným záporem, tj. když se něco popírá v celém rozsahu. Výrazově se úplný zápor odráží v postavení záporky hned před slo vesem, je-li vyjádřeno. Např. TaKÚx mýTOK a He jnoújiró. Takové žerty nemám rád. Záporový 2. pád stojí bud místo 4. pádu kladné věty (doklad právě uvedený), nebo místo podmětového 1. pádu kladné věty (např. Mecrá eujě ecTB. Volná místa ještě jsou. ‫ ♦־‬MecT Ηβτ. Volná místa nejsou, n. Obsazeno.). Jeho úloha záleží v tom, že popření zpravidla zesiluje, zevšeobecňuje, tedy vylučuje něco v na prostém rozsahu. 181

199

Místo

stává u najrozmanitejších přechodných sloves, popříp.

pádu

přísudkových výrazů: Takový obraz jsem ještě

TaKÓň KapTÚHM a enjě se Buaáa.

(vůbec)

viděl. HeMéijKHx khht

Německé knihy (vůbec žádné) nečte.

ne iHTáeT.

Hvězdy nejsou n. není vidět.

3bc3ä He BŮflHO.

Závazný je záporový 2. pád v některých ustálených spojeních s abstraktními podstatnými jmény, jako jsou:

Neztrácej čas!

He Tepán BpéMeHu! H He oSpaiuán BHHMáHUH na

Nevšímal jsem si toho.

žto.

Nikdo nemá právo nás urážet.

Hhktó ne HMéeT npása o6n‫׳‬i:áTi> Hac.

Avšak obvykle se ho

neužívá,

máme‫־‬li na mysli jedinečné osoby a věci:

fl cerÓÄHH He BÚseJi Bojiómo. Dnes jsem Vládu neviděl. — He 3a6ýju> HeMosán! Nezapomeň (ten) kufr!

b) Místo l.pádu se objevuje u podstatně užšího okruhu sloves, pokud mají

obecný význam existence, výskytu apod. Nejhojněji si ho žádají konstrukce se zápo rovým výrazem ‫״‬nebýt“, ‫״‬nemít“:

Eujičtob yysé né 6lijio.

Lístky už (vůbec žádné) nebyly.

3áBrpa Her saHÉTHH.

Zítra není vyučování.

nocáriKH (1. pád nocáruo) HeT.

Nenastupoval (do metra apod.).

HÓJIB3M ot ŽToro ne 6ýaer. Y Hac Her (hč 6mjio, He 6ýaer) néner.

Nemáme (neměli jsme, nebudeme mít)

Užitek z toho nebude.

peníze. V tvaru 2. pádu tu mohou být i názvy zcela určitých osob: ZlnpéKTopa HeT.

Ředitel není přítomen.

Hovený Bac Taw Hé 6mjio?

Proč jste tam nebyl? (srov. § 215)

Poznámka o užívání HeT, ne, hh

200

Nutno pamatovat, že HeT je ve větné souvislosti přípustné pouze spolu se záporovým 2. pádem jména.

Jde o zmíněné konstrukce typu:

ZIpyróň BO3MÓJKHOCTH HeT. Eró aaecb HeT.

Jiná možnost není. Není zde.

y hhx Her ónMTa.

Nemají zkušenosti.

Pak ovšem ještě v úloze samostatného popření: Tli npHuěmb? — HeT. Všude

jinde

musí

klást

zejména ve větách s nevyjádřenou sponou:

182

záporka

ne; na to třeba dát pozor

CerÓÄHH He

xójioäho.

Dnes není zima.

Oh He maxMaľácT.

Není šachista.

V této věci se u nás velmi často chybuje! Před slovesem se píše záporka He oddělena, např. Hhktó noKá He npHXOAHji.

Nikdo zatím nepřišel.

Záporka

vystupuje předně jako složka záp*rných zájmen a příslovcí

hhktó,

HHKaKÓH, HHraé . . . Např. 06 stom hhktó HHKorjrá He c;tMxán. O tom nikdy nikdo

neslyšel. Samostatně má úlohu

a to v ruštině vždy

spojky,

opakované.

(Proto na místě i jediného českého ani bude ruské hh dvojnásobné.) Srov.

Sešit ani k,nihu nemá.

Hh TerpáÄH, hh khhth y Heró HeT.

Vláda ani Ivan neprišli.

Hh Bojióäh,

HsáH He

hphxoähji(h).

Neopakované hh není zpravidla možné ani jakožto vytýkací samostatná částice, ruština zde sahá k částicím

jtánce: Oh

rjiáaoM He Moprnýji. Ani okem nemrkl.

VÉTY VYJADŘUJÍCÍ NUTNOST, MOŽNOST, ÚMYSL

K vyjadřování těchto významů (tzv. modálních významů v užším smyslu) slouží nejčastěji konstrukce s příslušnými modálními výrazy ve spojení s infinitivem; např. BceM naM nájio yqňTBca. Všichni se musíme učit. Mezi oběma jazyky zde pozorujeme hlubší obecné rozdíly. Plynou hlavně z toho, že ruština jen v omezené míře využívá modálních sloves osobních. Základní typy jsou znázorněny v přehledu česko-ruském.

202

musím

Musím (= potřebuji) si ještě něco koupit. Musí se (= je třeba) jít po čer vené značce. Strýc často musel (— nezbývalo mu než) pracovat i v neděli. Budeme n. bude se muset (= ne zbude než) jet taxíkem. Propadl u zkoušky a musí (= je donucen) všechno dřít znovu. Nutně musíme (— je to nevy hnutelné) zajít do knihovny.

201

Mne HýiKHO n. nájio emé KÓe-qró KynÓTL. Há«o hätú no KpácHMM snáKaM. /Jáne uácTo npnxoaňjioct pa6óTaTí> aá>Ke no BOCKpecéHbHM. IIpnAeTCH noéxaTb Ha TaKcň. Oh npoBajiňjicH Ha SKsáMene n BtiHyacjieH Bcě aybpŮTB CHÓBa. HaM HeoóxonÓMo cxoahtb b 6hÓJiHOTéKy.

183

Musíte (= jste povinni, zavá záni) splnit svůj slib. Musel jsem se usmát (= nemohl jsem se zdržet úsměvu). Už se musí n. už musíme vstávat (= je načase).

Bti aojDKHM n. oóáaaHbí BÚnojihhte CBoe oóeniánne. H ne Mor ne yjiEiSnýTEca.

Ilopá ( Haw) y>Ké BCTaBáTb.

Neužívejme slova aójiaíeH nadměrně, nýbrž pomýšlejme vždy nej prve na jiné vyjádření!

nemusím Nemusíš (= nepotřebuješ) spě chat, máš času dost. O nějaké výjimce se zde mluvit nemusí (= není nezbytí, okol nosti k tomu nevedou). Další větu zapisovat nemusíte (= můžete ji vynechat).

Te6é ne Hájro (ne nýacHo) ToponÚTbca, BpéMemi y Te6á flocráTOHHO. O KaKÓM-jmfío HCKjnouéHHH snech roBopÚTb ne npnxóanTca.

Cjiéflyiomee npenJioacéHHe bbi MÓSKere n. BaM móskho se 3anňcbiBaTb.

mám

Měl jste (= bylo zapotřebí) mu zatelefonovat do bytu. Má se (= je náležité, patří se) přihlížet především k prospě chu. Schůze se má konat (= je sta novena, podmět neživotný) zítra. Tohle všechno ještě máme ( = čeká nás to, stojí to před námi) zpracovat. Petrovová se má dostavit (= nechť se dostaví!) k soudruhu řediteli. 184

BaM náao n. ný»H0 fíbijio no3BOHÚTb eMý Ha KBapTÚpy. CjiéjryeT yuÚTbiBaTb npé/Kne Bceró ycneBáeMOCTb. Codpánne 3áBTpa.

jiojdkhó

coctohtlch

Bcě sto HaM emě npeacTOHT 06paSÓTaTb.

IleTpÓBoii HBÚTbCH anpéKTOpy.

TOBápmiiy

Mám utřít (při rozpacích) tabuli? Sášo, měl bys (= mírný rozkaz) raději mlčet.

CTepérb (mm) c aockh? Cáma, a tm 6m Jiýmne noMoxuáji n. Te6é 6m Jiýmne noMOjmárt.

Tyto odstíny nutnosti se tedy někdy vyjadřují i konstrukcemi bez modálních výrazů, a to s infinitivem nebo s podmiňovacím způsobem. Podobně za české nemám (níže). nemám

Neměl jsi (= nebylo zapotřebí, nebylo na místě) jí to všechno vysvětlovat. Člověk nemá (= nepatří, nesluší se to) tak mluvit o svých přá telích. Neměl byste (mírný zákaz) zde kouřit. Nemám otevřít (rozpaky) okno?

(Teůé) ne náao n. ne HýsKHo 6mjio Bcě oůbHCHHTb eň. He cJiéayeT TaK roBopňn> o Hpyabáx.

cbohx

He KypÓTb 6m bum saect. n. Bm 6m 3Becb ne KypňjiH. He OTKpMTb (jih) mhc okhó?

smím Smím se vás na něco zeptat? Na dvoře se smí hrát fotbal.

Směli jsme (= měli jsme právo, dovolení) dělat, co jsme chtěli.

Móxcho MHe cnpocňrb ;(y) Bac KÓe o něM? Bo HBopé mójkho n. paapemáeTCH nrpáTb b 4>yTÓÓJi. Mm HMéjiH npáBo (n. mli moi-jih, HaM 6mjio paapemeHÓ) aéjiaTE BCě, HTO MBI XOTéjIH.

nesmím

Nikdo- nesmí znát naše tajemství. Nesmíš (= neopovaž se!) ho tak pomlouvat! Tady na trávníku se nesmí (= není dovoleno) sedět.

Hhktó He aójiHceH (takto nejčas těji) 3HaTb Hámy Tážný. Tei ne CMéemb n. ne CMeň TaK KJieBeTáTb Ha Heró! 3jject Ha raaÓHe Hejibaá cnaéTb.

185

Nesmíte se (= není zapotřebí) pro každou maličkost rozčilovat.

203

(Bhm) ne náno BOJiHOBáTbca H33a nycTHKÓB.

Ostatní vzájemné výrazové prostředky neskýtají již takový výběr, a tím ani potíže: a)

Dnes je teplo, může se (dá se, je možno, lze) už chodit bez svrchníku. /e zima, nedá se (není možné, nelze se) koupat. Není třeba (není nutno) na něho déle čekat. Je naprosto nutno ukončit práci ve stanovené lhůtě. Je vůbec možné přistát na Marsu? A. Dynamo prohrálo. B. To není možné!

CeróaHH Tenjió, móhcho yxté xoäótb 6e3 najibTÓ. Xójioäho, KynáTbca Hejibaá.

He náno n. ne nýaCHo eró nójibine »naTb. Heo6xo«HMo kóhuhtb pafíóry b cpoK. Bo3móhcho* jih Boofíiqé npH3eMjiňrbCH Ha Mápce? A. /JnnáMo nponrpájio. B. He MÓMceT 6biTb!

b) Budu-li chtít, zajedu si tam taky. Tuze bych ho chtěl uvidět.

Co ted hodláte dělat? Míníme (chystáme se) jet na dovolenou do Bulharska.

Écjih aaxouý, to ctésacy Tyná TÓiKe. ÓueHb xoTéjiocb 6m (mhc) c hhm noBHnárbCH (tento ruský obrat má širší uplatnění než obdob ný český, srov. typ chce se mi spát). 1Ito bbi cenuác HaMepeBáeTecb n. HaMépeHbí HénaTt? Mm coÔHpáeMca noéxarb b ÓTnycK b Bojirápmo.

* Slova bo3mó>kho, HeBO3MÓ>KHo jsou úzce omezena na význam ‫״‬něco je n. není

v mezích proveditelnosti “. Jinak klademe všude móíkho, HeJibsá!

186

Nikdo mu to nemohl (nedokázal) rozmluvit. Zítra nebudu moci přijít.

Hhktó ne cmof eró paayôeÄÓTb.

3áBTpa h ne CMorý npniiTÓ.

Slovosledná poznámka. Pamatujme, že spona stojí vždy až z a modálním příslovcem nebo přídavným jménem a nemá přízvuk: mó>kho 6 bijio éxaib, saM náao óyner BepnýTtca, oh ÄÓJDKeH 6BIJI fíopÓTBCÍI.

MLUVNICKÁ STAVBA VĚTY K podstatným znakům mluvnické stavby věty patří především její členitost. Většina vět se člení na část podmětovou a přísudkovou. To jsou věty dvojčlenné (deycocTáBnoe npedjioxéHue): PefíěHOK cnnr. Dítě spí. — yuÚTejiB npoBepáer Terpánn. Učitel kontroluje sešity. Dvojčlenná věta zpravidla obsahuje vyjádřený nebo alespoň vyrozu mívaný 1. pád skladebného podstatného jména, kterému se v přísudkové části něco přisuzuje. Jestliže se však věta takto nečlení, je jedno členná (čili bezpodmětná, odHOCOCTÚsnoe npedJioméHue'). Obsahuje pouze jednu základní část, ta je obdobou části přísudkové: CseTáeT. Svítá. — CeróflHH óueHB nýmno. Dnes je velmi dusno. — BmiMáHne! Pozor! Jednočlenných vět je sice značně méně, v ruštině však mají větší zastoupení než v češtině. VĚTY

DVOJČLENNÉ

JEJICH

204

ZÁKLADNÍ

ČLENY Věty dvojčlenné obsahují podmět a přísudek, ovšem z nich zvláště podmět nebývá vždy výslovně vyjádřen. Oba členy, jakožto členy základní (zjiÓBHbie ujiéubi), vytvářejí mluvnickou kostru dvojčlenných vět. Výrazovou i obsahovou stránkou obou těchto zá kladních členů jsou rozlišeny jednotlivé typy, modely dvojčlenných vět. Pro celkovou mluvnickou stavbu věty nejsou ovšem bez významu ani větné členy rozvíjející (BtopoCTenéHHbie HJiéHbb — před mět, přívlastek a přístavek, doplněk, příslovečné určení), zvláště 187

205

pokud jsou při sdělení nezbytně potřebné, např. EpaT yBJíeKáeTca cnóp t o m. Bratr horuje pro sport. — Y Mění Sojiút rojiosá. Bolí mě hlava.

Podmět

206

Podmět (nodAewáiqee) je ten člen v dvojčlenné větě, který na žádném jiném členu mluvnicky závislý. Označuje původce nositele příznaku, vysloveného přísudkem. Po stránce výrazové zpravidla (celkem shodně v obou jazycích) 1. pád skladebného statného jména nebo výraz takto chápaný:

YmiTejii. cnpámnBaeT. On noaoměji k OKHý. TpyaámnecH hmčiot npáso na ót«BIX. yqÓTBCH (= yqéHHe) — sto Háuia odáaaHHOCTB. B KÓMHare ocrájiocB hhtb uejioBČK. Eró «nouexý» Mená nopaaňjio.

není nebo je to pod

Učitel zkouší n. se táže. Přistoupil k oknu. Pracující mají právo na odpo činek. Učit se je naše povinnost. V místnosti zůstalo pět lidi.

Jeho ,,proč“ mě překvapilo.

Vyjadřování a vynechávání podmětového zá jmena

207

Osobní zájmena v úloze podmětu se obvykle vyjadřují (rozdíl proti češtině), protože jsou součástí většiny časovaných tvarů: H ne 3naji, hto on >K«ěT. Nevěděl jsem, že čeká. — Mbi xotúm OT«oxHý‫׳‬rb. Chceme si odpočinout. Mnohdy slouží přímo jako jediný ukaz a t e 1 mluvnické osoby: Je (jsem, jsou .. .) doma. Nejsme (nejste) v té věci odbor nici.

Oh (oná, a, ohh . ..) aÓMa. Mbi (bbi) He cneiiuajiúcTti no ÓTOMy «érty.

Vynechání zájmena není časté, připouští se někdy jen potud, pokud osoba jasně plyne ze souvislosti nebo z koncovky slo 188

vesa. Bývá to většinou v rozhovoru; sr. Kyjjá cnemónib? Kam spěcháš? — A. Fae oh ceňuác? B. Ynieji Ha njiomájjKy. A. Kde je ted? B. Odešel na hřiště. Některé případy jsou už ustálené, jako: He xoTiŕre jih uáio (nnpo>KKÓB .. .)? Nechcete čaj(e) (pirožky ...)? — Bot BHflHniB (sňaiiTe), yacé hÓ3äho (apod.). Tak vidíš (vidíte), už je pozdě. V psaných projevech

(zejména v dopisech) zůstává leckdy nevy

jádřeno zájmeno 1. osoby, aby pisatelova osoba příliš nevystupovala do popředí:

Tlpomý Bac naBnuÚTt Mená.

Prosím Vás, abyste mě omluvil (a).

KpénKo >KMy Bámy pýxy n »ny OTBéTa.

Pevně tisknu ruku a čekám na odpověd.

CuHTáeM

BáíKHMMH

ráK>Ke

jipyrúe

Pokládáme za důležité také jiné údaje.

ÄátiHbie.

Rovněž při sledu vět se stejným podmětem (do konce v rámci jednoho souvětí) není stálé opakování téhož zájmena žádoucí: H páayrocb, hto noéay b CoBéTCKHH co*k)3. Buepá h npHimiá H3 iiikójim b asa nacá. Hoofíéaaaa, HeMHÓro otaoxnýaa h cráaa totóbhtb ypÓKH. IIotóm noiiiJiá ryjiHTb. Bepnýaacb b naTb.

Mám radost, že pojedu do Sovět ského svazu. Včera jsem přišla ze školy ve dvě. Naobědvala jsem se, trochu jsem si odpočala a začala se připravovat do školy. Pak jsem šla ven. Vrátila jsem se v pět.

Pravidlem je vynechávání zájmena před slovesem v tvaru a vý znamu vybízecím: He nepeměnTbiBaňTecb! Nešeptejte si! — CnoěMTe KaKýio-Hnóyab nécmo! Zazpívejme si nějakou píseň! — BýabTe cuáCTJtHBbi. Budte šíasten (-tna, -i, -y). Vybídnutí

vyjádřeným

zájmenem

nabývá citového zabarvení,

podle intonace bud ve smyslu příkrosti (Tm MOJiuň! Bud ztichal), nebo zmírnění

(Bm na Mená He cepaňrecb. Nezlobte se !prosím] na mne), popříp. podtrhuje určitou osobu v protikladu k jiné (Bm ca«HTeci>, a

hoctojó.

Sedněte si vy, já po

stojím) . Když o

řeno

být

vybízecí musí,

význam

nejde,

osobní zájmeno naopak

vyjád

protože právě nesouhlas v mluvnické osobě mezi zájmenem

189

a slovesným tvarem naznačuje posluchači odklon od vybízecího významu: 3Haň a 06

stom

pántrne, ‫׳‬rď TaK He nocTynňji 6m. Kdybych to byl věděl dřív, nejednal

bych tak.

208

Téměř vždy se zájmeno vynechává tehdy, když podmět je nikoli určitý, nestanovený:

Převezli ho do nemocnice. Tak co, ještě to bolí? (viz § 210 n.)

Eró nepesesjíú b óoJibHÚity. Hy utó, emě 6ojiút?

Zájmena ukazovací bývají podmětem velmi zřídka (opět zře telný rozdíl proti češtině). K vzájemným odchylkám srov. zejména typy: Ten je opálený! Mluvil jsem s Koljou, a ten nic nevěděl.

KáK oh aaropéji! H roBopúj! c KÓJieů, oh nnueró ne 3Haji.

Jde‫־‬li o dvojnásobný podmět, jehož složkou je osobní zájmeno, např. česky já a bratr, užívá se v ruštině s oblibou vyjádření se zá jmenem čísla množného:

fípároM noéjteM

Vyjadřování v 1. pádě

209

Ilpáry.

Já a bratr pojedeme do Prahy.

podmětu

jinak

než výrazem

Při ruském vyjadřování je pro výběr náležité větné konstrukce důležitý ještě

jeden obecný rozdíl mezi oběma jazyky: to, co v češtině chápeme jako podmět, vyjadřuje se v ruštině nezřídka nikoli výrazem v 1. pádě, nýbrž pádem jiným. Tím se věta ruská v určitých případech stává bezpodmětnou, tj. jednočlennou. Často vystupuje podmětové jméno v 2. pádě. Hlavní případy jsou dva:

a) Věty

záp*rné

typu Múmm aówa Her (né 6mjio) . Maminka doma není

(nebyla), viz § 199. b) Věty uvádějící, jak velký je

počet

něčeho

(pamatujme, že zde i při

počtu 2, 3, 4 bude počítaný předmět v 2. pádě čísla množného): Hx rpóe. Jsou tři (tj. chlapci). — MéroaoB aaecb «Ba. Metody jsou zde dvě. Stejně časté jsou konstrukce, v nichž českému podmětu odpovídá jméno v 3. pádě.

Jde zejména o modálni typy s modálním výrazem (např. Mne náao cnemŔTb.

Musím spěchat, viz § 201 n.) nebo s pouhým infinitivem (např. KaK MHe npoňrň k

BOKaájiy? Jak se dostanu k nádraží?, viz § 232). To jsou vesměs věty jednočlenné,

3. pád je rozvíjejícím členem (předmětem).

190

Působitel

dějů

živelných

se většinou vyjadřuje 7. pádem, rovněž

v jednočlenném útvaru, např. IIap0BÓ30M pasaaBÚjio eró. Lokomotiva ho rozdrtila

(víz § 226). Jiná věc zase je, že se ojediněle činí v ruštině podmětem věty něco jiného než v češtině, srov. Mne aýaceH ocrptiň ho®. Potřebuji ostrý nůž t podmět já).

Věty bez určitého podmětu

Podmět je v nich nestanovený, někdy až nezřetelný, a proto mají tyto věty blízko k útvarům jednočlenným.

Míní-li se jako podmět nějaký člověk nebo lidé vůbec, dostává přísudkové sloveso nejčastěji tvar 3. os. množného čísla, závazně bez osobního zájmena ohíi. (Takové konstrukce jsou mnohem více rozšířeny a významově pestřejší než v češtině.) Např. B ÄBepi> nocTyuájin. JJáry nimiyT b npáBOM BépxneM yrjiý. Hac cújibho KpirrnKýioT. ToBopáT Te6é, He Tpóraň! (řečeno velmi příkře)

Někdo zaklepal na dveře. Datum píšeme do pravého horního rohu. Silně nás kritizují n. jsme silně kritizováni. Povídám ti, nesahej na to!

Původce děje má zde tedy platnost neurčitou nebo zevšeobecňující. Běžné (a opět četnější než v češtině) jsou věty s přísudkem v tvaru 2. os. jed

notného

čísla, ·obvykle bez zájmena tm. Podmět tu má vždy jen zevšeobec

ňující význam: Eró He noůMěuiB.

Člověk ho nepochopí.

TaKÓe coSÚTHe He aaSýaemt.

Na takovou událost se nezapomene n.

člověk nezapomene.

Zřetelně zobecňující smysl dovoluje, aby ve větě byl i odkaz ke konkrétní 2. osobě posluchače:

Te6á

(ot

aac) HHieró He CKpóenib. Před tebou (před vámi) člověk

nic neutají.

Naproti tomu věty s přísudkem ve tvaru 1. a 2. os. množného čísla mívají zevšeobecňující význam v ruštině jen málokdy. 191

Rozumi-li se podmětem vety nějaká neurčitá věc (v češtině označovaná zájmenem ‫״‬to“), zůstává takový podmět

většinou

nevyjádřen,

přísudek dostává

tvar 3. os. jedn. čísla rodu středního:

Hy tTÓ, noJiyuáeTca y Bac?

Tak co, jde vám to?

Eeperňcb, Te6á yaápnr!

Pozor, bouchne tě to!

Cerótma ýrpoM 6mjio noxóate, hto SýjieT

Dnes ráno to vypadalo na déSt.

ÄO»Äb.

Jen někdy, jde‫־‬li o abstraktní jev jakožto podmět sdělení, ukazuje se vhodné

doplnit podmětové podstatné jméno aéao: Začalo to na podzim.

Réjio Haiajiócb óceHbio.

Přísudek Přísudek (cKaaýeMoe) je základní člen dvojčlenné věty, který je mluvnicky závislý na podmětu a přisuzuje mu určitý příznak. Jeho výrazová stránka je podmíněna především tím, zda se podmětu při suzuje děj nebo vlastnost. V prvním případě máme přísudek slovesný (zjiazójibHoe cKasýeMoe) ,v druhém pak jmenný (uMeHHÓe CKasýeMoe). Přísudek slovesný

Nejvlastnějším výrazem slovesného přísudku je určitý tvar význa mového slovesa:

YpÓK kóhuhjich. TaKáa bo3mó>khocti>cynjecTBýeT. ripnaíiTe BÓBpeMa! Mm ÓýaeM noBropHTb npóňaeHHtiň Marepnáji.

Hodina skončila. Taková možnostexistuje n. je. Přijdte včas! Budeme opakovat probranou látku.

Vyjadřování významu ,,být“ nesponového

1. Přisuzuje-li se podmětu, že prostě je, existuje, slouží k tomu tato slovesa: 6bitb (v přitom, čase máme od něho pouze ustrnulý tvar ecTb, užívá se ho při podmětu v jedn. i množ. č.), dále fíbiBárb,

192

HMéTLCH, BCTpeqáTBCH, cynjecTBOBáTb. V češtině jim většinou odpovídá příslušný tvar slovesa být. Srov.

CBodóflHbie MecTá ecri>. TaKáa Teópna ecTb (fítijiá, dtijiá 6bi, GýueT, cymecTBOBájia . . .). HáKOToptie HeaocTáTKn enjě hméiotc» (BCTpeuáiOTCH, cctb, hmójihcb, BCTpeuájiHCi., Sbíjih).

Volná místa jsou. Taková teorie je (byla . . .). Některé nedostatky (byly . . .).

ještě

jsou

Při záporu se podmětové jméno klade mnohdy do záporového 2. pádu,

zvi. když má popření zevšeobecňující, zesilující ráz (srov. § 199).

Když se vypovídá o bytí jevů,

přírodních,

časových

podobných

užívá se při podmětovém podstatném jméně obvykle pouze slovesa 6bitb,

ovšem v přítomném čase se nevyjadřuje: Bmiá BecHá. Bylo jaro. — CeróaM none-

«éjiBHHK. Dnes je pondělí. Při záporu se 1. pád většinou zachovává, záporkou pak může být pouze ne: Emě ne sečná. Ještě není jaro (srov. § 200).

2. Jestliže přísudková část vypovídá, v jakých prostorových a po dobných okolnostech se něco ocitá, je umístěno, ukazuje se její nutnou složkou příslovečné určení, většinou místa. V mluvené řeči se při platnosti času přítomného sloveso 6 bi t b běžně nevyjadřuje:

Bána y spaná. yuÉTejiBCKaa Ha BTopÓM OTaxcé.

Váňa je u lékaře. Sborovna je v prvním poschodí.

Avšak zejména v psaných projevech je tu kvůli zřetelnosti leckdy vhodné doplní t to či ono sloveso, a lze ho užít i mimo čas přítomný. Srov. Bch BjiacTB iiaxóaiiTCH b pyKáx TpyaoBÓro napóna. BúcTaBKa noMeujáeTCH b hóbom 3fláHHH yHMBepcHTéra. B Ilpáre cctb n. HMéercH mhópo HCTopiiHecKjix íjocTonpnMeqáTejiBHOCTeň. B 9THx Jiecáx bóähtch (cctb) OJléHH.

Všechna moc je v rukou pracují cího lidu. Výstava je v nové budově uni versity. V Praze je (n. Praha má) mnoho historických pamětihodností. V těchto lesích jsou jeleni.

193

215

V konstrukcích s podmětem na konci bývá vyjádření slovesa ecTb spjato s vý znamem výskytu trvalého rázu: B HámeM rópoae ecTb súmhhíi crasnÓH. V našem městě je zimní stadión. Naproti tomu vynechání ecTb tu naznačuje přechodnost,

chvilkovost takového vztahu: Ha

ctojič

ubá-To mjiána. Na stole je něčí klobouk.

V obdobných větách záp*rných má přísudek většinou tvar neosobní, a to při podmětovém jméně v 2. pádě (srov. § 199), někdy tvar shodný při podmětovém 1. pádě. Porovnejme: S 2. pádem flnpéKTopa 3necB He‫׳‬r. Ředitel zde není (při hct 2. pád nutný). CecTpbi Torjá b JleHUHrpájie né Sbijio. Sestra tehdy v Lenin gradě nebyla (ilustrace stavu, pozadí něčeho). Buepá eró né 6 bijio Ha coópáHHH. Včera nebyl na schůzi (jeho přítomnost se předpokládala). Hbhbix ohiúSok b hx paSóre hhKaKÉx ne oKaaájiocB. Zjevné chyby v jejich práci žádné ne byly (zevšeobecnění).

S 1. pádem Buepá oh Hé Sbiji Ha cofípáHHH. Včera nebyl na schůzi (jeho nepřítomnost byla řádně zdů vodněna). Cecrpá eípé HUKorjiá ne Snutá b JI. Sestra ještě nikdy nebyla v L. (nedošlo prostě k její cestě tam). 3áBTpa mbi y>Ké SýneM He b Ilpáre, a b MocKBé. Zítra už nebu deme v Praze, ale v Moskvě (částečný zápor, při protikla du).

Vyjadřování významu ‫״‬mít“

216

V ruštině se i vlastnění něčeho chápe z větší části jako existence u někoho: Y Mená ecri. aBTopýnKa. Mám plnicí pero. Vlastník je v takových konstrukcích vyjádřen 2. pádem s předložkou ‫״‬y“, kdežto úlohu podmětu plní název vlastněné věci. V čase přítomném sloveso cctb klademe obvykle tehdy, když na vyjádření vlastnění v dané souvislosti záleží a když máme na mysli konkrétní pojmy, kterých lze nabýt a pozbýt: Y Heró ecTb MOTopóJiJiep. KsapTÚpa y hux y»cé ecTB. B EpaTHCJiáse y Mená ecTB xopÓHIHH 3HaKÓMBIH.

194

Má skútr. Byt už mají. V B. mám dobrého známého

Tak je tomu i při důrazu ve větách jako KáK >Ke, y Heró čctb »ap! Jakpak, horečku mál, ač v nich vystupuje abstraktní pojem. Mimo uvedené případy se ecTb většinou vynechává:

Y neró >Kap. Y Heró KairiTáHOBtie bójiocbi. y Mená k BaM npóctóa. Sra KHHra y Te6á Ha crojié.

Má horečku. Má kaštanové vlasy. Mám k vám prosbu. Máš tu knihu na stole (nezáleží už na vlastnění, ale na umís tění ).

Místo slovesa ecTb se zřídka užívá i slovesa n m é r tes:

y Hac hmčiotch

Bce ycaÓBH« äjih aajibHéňiuero pasBÚTHH. Máme všechny podmínky pro další vývoj.

A místo předložky «y» volíme někdy podle věcné souvislosti předložku jinou: B stoh KHnre cto ;iBátmaTt cTpaHÚn. Ta kniha má 120 stránek. — Ha Heň (n.

y Heě) onáTB HÓBoe n.sáTEe! Zase má (oblečeny) nové šaty! (protože účastníci pro jevu zmíněnou osobu vidí, není význam ‫״‬vlastnit“ důležitý, tedy ecTb vynecháno).

V minulém a budoucím čase klademe příslušný tvar slovesa óbitb: y Mená ÓBiJiá cboú MainííHa. Měl jsem vlastní auto. — y Heró aáBTpa óýae-T neHB pojK.uéHHH. Bude mít zítra narozeniny. V záporu pře vládá konstrukce s 2. pádem, při záporce hct opět závazná: y Heró Her (né 6bijio, He óýfler) ítpyséii. Nemá (neměl, nebude mít) přátele. — y Heró hct aHrňHBi. Nemá angínu. Při protikladném popření ovšem stojí 1. pád: y Heró He aHrÓHa, a rpmin. Nemá angínu, ale chřipku. Sloveso n

t je poměrně úzce omezeno, hlavně na sloh odborný

a potom na dosti ustálené výrazy s abstraktními podstatnými jmény. Srov.

Sto HMéer ĎOJibmóe anaiénne.

Má to velký význam.

Mm HMéeM npáso Ha Tpya. Oh He HMéj! boemóťkhocth (=2. pád)

Máme právo na práci.

Neměl možnost jednat jinak.

HOCTynHTb Hnáne.

Přísudek jmenný

Jmenný přísudek má dvě části: slovesnou, tj. sponu, a jmennou. Např. Oh óbtJi (spona) moúm dpýzoM (jmenná část). 195

217

Spona

Spona (c6Á3Ka) nemá žádný nebo jen zcela obecný věcný význam a slouží především k vyjádření mluvnického významu času a způsobu, jakož i ke skladebnému spojení obou základních členů. Nejběžnější spona je 6biTb, ovšem v oznamovacím způsobu přítomného času ji ruština normálně nevyjadřuje. Je to pak jmenný přísudek beze spony čili nesponový:

Moh 6paT — maxTěp. MájibunK y>Ké 3flopÓB.

Můj bratr je horník. Chlapec už je zdráv.

Záp*rným protějškem této nevyjádřené spony je záp*rné ne (nikoli hct) :

H ne neccHMÓcT. 3ra KHÓra He moh.

Nejsem pesimista. Ta kniha není má (srov. § 200).

K zřetelnějšímu rozčlenění obou základních větných členů slouží u nesponového přísudku znamenajícího prosté ztotožnění někdy sponové částice

CÚHTaKCuc — 9To BaJKHéůuiiiň paaaéj!

sto, bot:

Skladba je nejdůležitější oddíl mluvnice.

rpaMMániKH.

HepyináMast apýacóa c Cobótckum co*k>3om

—

bót

aajiór námeň Seaonác-

HOCT1I.

218

Nerozborné

svazem je

přátelství

záruka

Sovětským

(popříp.

tot

zá

ruka) naší bezpečnosti.

Je-li spona vyjádřena, mluvíme o jmenném přísudku se sponou. V ruštině je sponových sloves více, protože se jimi leckdy nahrazují chybějící tvary spony 6mtb, zejm. v psaných projevech. Jsou to: óbiTb, 6biBá‫־‬rb, hbjihtech (to už je rovněž ryzí spona, ovšem knižního rázu, nemá zde žádný věcný význam), npea‫־‬ craBJíHTb (cobóň) (pojí se jako jediné se 4. pádem), cJiyHtHTb, coCTOHTb, vncjiHTbca a někt. j. Všechna většinou spojují s podmětem přísudkové podstatné jméno. Jejich užití plyne z těchto typových pří kladů: Iloróíta fíbtjiá npeicpácHaH. Stu TypSnHbí ŮbiBáior asyx thnos. 196

Počasí bylo velmi hezké. Tyto turbíny jsou dvojího typu.

Lehká atletika je masový druh sportu.

JlěrKaa aTJiéTHKa hbjihctch MácCOBLIM BHflOM (ll. IipejICTaBJIH‫־‬ eT + 4. pád) cnópTa. EľÓ nÓÄBHr Cjlý/KHT HaM lípuMépOM. Bána coctoht qjiénoM 3aBoacKÓro KOMHTéra. Oh hhcjihtch sanacHÚM ttrpoKÓM. Eró cecTpá npnxóaHTCH mhc TěTeň.

Jeho čin je nám příkladem. Váňa je členem závodního vý boru. Je náhradníkem (náhradním hrá čem). Jeho sestra je mi tetou n. je má teta.

Sponové sloveso v tvaru eci t se objevuje jen zcela ojediněle, vždy

pak ve spojení s 1. pádem. Bývá to někdy v přesných vědeckých definicích (Ehoxhmhs

ecTi. HaýKa, KOTÓpaa ... Biochemie je věda, která ...I, při úmyslném

silném důrazu na sponu (Oh

écn> TaKÓň! Však on je takový!) nebo při potřebě

odlišit čas přítomný od jiného (H 6mji

ecTb tboíí apyr. Byl jsem a jsem tvůj

přítel). Kromě čisté spony a zmíněných jejích ‫״‬zástupců“ lze za sponová slovesa v širším

smyslu pokládat ještě některá slovesa další. Vyjadřují: a) nabytí nebo uchování vlastnosti:

Oh CTart n. caéjtaaca JIHCTOM. ÖceHEio ähh

bhähbim

CTaHÓBHTca n.

cneniia-

něnaKiTCH

Na podzim se dny stále krátí n. stávají

stále kratšími.

Bcě Kopóue.

Oh ocraeTCH

Stal se význačným odborníkem.

námuM KjiáccHMM pyKO-

Zůstává naším třídním.

BOÄŔTeJieM.

b) způsob, jímž se přisuzovaná vlastnost projevuje — jako dojem, zdání, doda

tečné zjištění apod.:

Bcě HaM Ká»eTca (noKasá.TOCt) npocTÚM.

Všechno se nám zdá

(nám připadlo)

prosté.

Sra paSóra MHe npeacraBjíáeTca HHTe-

Ta práce mi připadá zajímavá.

pécHoň. IlesHaKÓMen

Neznámý člověk se ukázal dobrým vy

OKasájica

CKáaiHKOM.

xopômHM

pac-

pravěčem.

219

Jmenná část

Jmenná část (UMennán uacn) se vyjadřuje skladebným podstatným a přídavným jménem, ojediněle jinak. Důležitá je zde především volba 197

přísudkového 1. nebo 7. pádu. Přísudkový 1. pád stojí pravidelně při nevyjádřené sponě:

JléHHH — BejiÓKnň yqÚTejib προJierapnára. Ká/Kjn>iň TpynánjHÍicH — xo3Hhh Ha cBoěM pafíóueM Mécre! Oh Han! KjiáccHbiH pyKOBOflHTejiB.

Lenin je velký učitel proletariátu. Každý pracující hospodářem na svém pracovišti! Je náš třídní n. naším třídním.

Je chybné klást tu v ruštině přísudek do tvaru 7. pádu podle češtiny! Všude jinde se hojně uplatňuje (mnohem více než v češtině) 7. pád, a to nejen podstatných jmen, ale běžně také přídavných jmen. Závazný je při sponě ηβλητβοη, převažuje u všech jiných spon a jejich tvarů. Jenom u spony 6biTb v čase minulém jsou zastoupeny stejnou měrou oba pády. Zde pak — a vůbec i při jiných sponových slovesech — 7. pád výslovně naznačuje význam projevení, na bytí příznaku: JlOMOHÓCOB 6bIJI BCJIIÍKMM yqeHblM. Bcrpéqa c coBéTCKHM rócTeM bhijiá óueHb HHTepécHoä. Ux >kh3HL· 6ýueT n. crâner páÄOCTHOH. Oh 6biji (cTaji, OKasájica, fíýaer) OnTHMHCTOM.

L. byl velký vědec. Beseda se sovětským hostem byla velmi zajímavá. Jejich život bude n. se stane ra~ dostný. Byl (stal se, ukázal se, bude) optimista (~ou).

Naproti tomu 1. pád přísudkového jména zde při vyjád řené sponě připisuje podmětu vlastnost jako něco hotového: JlOMOHÓCOB 6bWI BeJIHKUH yUCHEIM. Moh HÓBbiň npyr 6biji $panuý3 H3 JlHÓHa. Ux >KH3Hb 6ýaer páaocTHan.

220

L. byl velký vědec. Můj nový přítel byl Francouz z Lyonu. Jejich život bude radostný.

Je-li ve jmenné části přídavné jméno, stojí často v tvaru jmenném, zvláště při chybějící sponě. Ukazuje totiž zřetelně na jeho přísudkovou úlohu. Pokud se naskýtá výběr složeného a jmenného tvaru (viz

198

§ 74 n.), platí obecně toto: jmenný tvar připisuje po dmě tu výrazný stav, podle kontextu různě zabarvený. Např Háma 3eMJiá BejinKá Kpácna. Hour. fíbijia TeMHá. H Sbiji CTpáineH b ótot LLlKacj) (cjihuikom) 3T0H KÓMHaTtl.

npe-

mht.

mupÓK

rjih

Naše Země je velká a krásná. Noc byla tmavá. Byl jsem v tuto chvíli strašný. Lermontov. Skříň je pro tento pokoj příliš ši roká.

Složený tvar takový obecný význam nemá: Noc byla tmavá

Hoii. ÓBijtá TěMHaa.

(jakoby: Byla tmavá

noc). YpÓK cerÓHHa TpýaHMň.

Hodina n. látka je dnes těžká.

Oná 6ýaeT caacTjiňBoň (-aa).

Bude štastná.

Jmenný tvar je v přísudku nutný tehdy, když přídavné jméno stojí před podmě-

tovým podstatným jménem (Morýq aái ept, MÚpa! Mohutný je tábor míru!), nebo když je v přísudkové platnosti jedině ustálený (srov. H coraáceH c BáMn. Souhlasím s vámi), nebo když se od složeného tvaru zřetelně významově liší (srov. Oh 30a

Ha Mená. Zlobí se na mne. X Oh ajioň. Je zlý, nehodný).

Jiné typy výrazových prostředků jmenné části lze doložit těmito doklady: TaKŽe ycxÓBHa íó.ree bíifoih m. Takové podmínky jsou výhodnější. — 3aaáaa btijiá

cáMaa npocTáa. (Početní) úloha byla docela prostá. — B roró ate m h é h h a. Jsem téhož mínění. — fldxoHa y»é Bca b u b e t ý. Jabloň je už samý květ n. rozkvetla (vyjadřuje se vlastnost podmětu, proto výraz

uBerý hodnotíme

jako jmennou část přísudku).

Složený přísudek Za složený

(caójkhob CKasýeuoe)

pokládáme přísudek tehdy, když obsahuje

výraz modálni (xouý, aójDKeH . . .) nebo tzv. fázový (nauný, nepecrány . . .) ve

spojení s infinitivem slovesa, byť i sponového. Mezi oběma jazyky jsou tu některé rozdíly: čeština má bohatěji zastoupena spojení se slovesy modálními (viz § 202 n.), ruština zase se slovesy fázovými. Srov.

H xoaý (a aóji»eH, HaMépen) pa6ÓTaTb.

Chci (musím, hodlám) pracovat.

Ojtér itáaaji n. crax 3aHHMan>ca aríié-

O. začal pěstovat atletiku.

THKOH. Koraá tm nepecráj! (n. kóhhhx) sto

HHTáTB?

Kdy jsi to přestal číst (n. kdy jsi to

dočetl) ?

199

221

Nech kouření!

BpocB Kypúľb! IIposoastáŽTe nncárt‫( !־‬důležitý typ)

Pište dál!

Oh xóuer 6liti>

Chce být (musí se stát) letcem.

(aó&aceH cran.)

Jiěi-

UUKOM. Složený přísudek hodnotíme ve větě jako jediný, nerozvitý větný člen. V proti

kladu

k němu

se nazývají

jiné

typy

přísudku

přísudek

jednoduchý

(npocTÓe CKasýeMoe).

Shoda přísudku s podmětem

222

Přísudek jakožto člen mluvnicky závislý na podmětu podřizuje se mu ve většině případů shodou; je to pak přísudek shodný (coíJtacóeaHHoe CKazýeMoe). V ruštině má shoda některé důležité odlišnosti od češtiny a nebývá vždy tak důsledná. Shoda ve jmenném rodě nastává pouze v jednotném čísle, nikoli v množném, v němž nemáme ani shodu co do životnosti; srov.

MájiEUiiKH (fléBymKn, HeanaKÓMtie Jióija) npnmjiň. BnjiéTbi (krůtu, h6jiokh) npóaaHBi. Stu BarÓHbí (krůtu, ÓKHa) Rámu.

Chlapci (dívky, neznámé osoby) přišli, -y. Lístky (knihy, jablka) jsou pro dány, -a. Tyto vagóny (knihy, tato okna) jsou naše.

Shoda v čísle má své zvláštnosti zvláště při vykání. Sloveso a přídavné jméno jmenné stojí v množném čísle, kdežto přídavné jméno složené v jednotném čísle. Porovnejme: Množné číslo

Jednotné číslo

Bei CKaaájiH. Řekl (a) jste. Bbi fíbijiH AOBÓJibHbi. Byl (a) jste spokojen(a). Bbi TaK aófípw ko Mne. Jste ke mně tak laskav(a).

Bm aóůpbiň (aóSpaa). Jste las kavý, -á. Bbi TaKÓň (nikoli tuk!) ónbiTHMŘ n. TaKáa ónbiTRaa. Jste tak zkušený, -á.

Je-li podmět několikanásobný, výrazně převládá tvar množného čísla přísudku (rozdíl proti češtině): Yiujni Bána n Cáina.

200

Odešel Váňa a Sáša.

Při

podmětu

číselným

vyjádřeném

výrazem

může nezávisle

na výši číslovky stát zpravidla přísudek v kterémkoli z obou čísel:

Yiiijió (ymjiú) asa y'iemiKá.

Odešli dva žáci.

IIhtL· KHnr nponáao

(nponájin).

Pět knih se ztratilo.

je však

množné

Závazné

přísudku, když je podmět rozvit jako

číslo

celek přívlastkem (tj. když přívlastek stojí před celým číselným výrazem, popříp.

za ním):

Všech pět žáků odešlo. Těchto deset rublů bude mých.

Bce (nikoli Bcex) nárt yueHHKÓB ymaň. Sth aécHTb pyójiéň 6ýayT moh.

Shoda v pádě se často nedodržuje v přísudku jmenném s vyjádřenou sponou. Mnohem větší využití než v češtině má totiž přísudkový 7. pád; viz § 219. V živé hovorové řeči bývá i přísudek, který se výrazově podmětu nepřizpůsobuje; je to tzv. přísudek neshodný (uecozjtacÓBaHHoe CKasýeMoe). Patří k němu zvláště

tyto typy: a) Přísudek

infinitivní:

223

— 6e»áTb. A on se dal na útěk. Je to

silně hovorové vyjádření náhlého, prudkého děje s něčím kontrastujícího. b) Přísudek v tvaru

2. o s. j e d n. č. rozkazovacího způsobu ve vztahu ke

kterékoli jiné osobě, už bez vybízecího významu: Itpnaú mm pám‫־‬tue (, aáHajiH 6m xopómue Mecrá). Kdybychom byli přišli včas (, byli bychom dostali

hezká místa).

Přísudek vyjádřený slovesným citoslovcem

npúr Ha bos! Chlapec hop na vůz! d) Neshodné ustrnulé ecrt:

(jako v češtině): MáwmK

Cuo6óaHi>ie Mecrá y nac ecn>. Volná místa

máme.

VĚTY JEDNOČLENNÉ Tyto věty (jejich jiný název je bezpodmětné, neosobní, óeaAÚUHbte npedMJiKéHUfi) se nečlení na část podmětovou a přísudkovou. Je v nich proto pouze jeden základní člen a ten připomíná přísudek vět dvoj členných. I tento základní člen může být složený, vystupuje-li v něm modálni

nebo fázový výraz ve spojení s infinitivem: He Háao BaM cnemÚTB. Nemusíte spěchat.

— HatHHájio CMepKáTbca. Začínalo se stmívat.

201

224

Jednočlenné věty jsou v ruštině značně častější než v češtině a co do počtu typů rozmanitější. Leckdy české větě dvoj členné odpovídá ruská věta jednočlenná. Srov. Zavanul svěží větřík. IIoBéHJio cBé/KMM BerepKÓM. — Kam tu knihu mám dát? Kyaá mhc nojio>KňTL· (áry) KHÚry? PŘEHLED HLAVNÍCH RUSKÝCH

TYPŮ

JEDNOČLENNÝCH VĚT

1. Věty s významovým slovesem rodu činného v neosobním tvaru, rovném 3. osobě jedn. č. rodu středního. Zčásti jde přímo o sloveso neosobní (cBeráeT svítá, Mená 3ho6ht mrazí mě . . .), zčásti o sloveso neosobně užité (mchh téhct äomóíí pudí n. táhne, vábí mě to domů Vyjadřují se zejména děje přírodní nebo probíhající v lid ském organismu.

a) Děje přírodní: HaKOHén npoacHáeTCH. Bcio 3ÓMy Mopóanjio (n. ctohjih

Konečně se vyjasňuje. Celou zimu mrzlo.

MOpÓ3bl) .

OnáTB jierKÓ blkukut. CeróaHH TáeT. Bapyr CTeMHéao.

Zase je lehká metelice. Dnes taje. Najednou se setmělo.

V několika případech máme však za český obrat jednočlenný ruský obrat

dvojčlenný: Prší. Ted už neprší.

JŽOíkbi, naěi·. Cežuác 6ójibtue Her

Včera zde mnoho pršelo.

B'iepá 3neci> iněji n. 6mji cňjn‫־‬Hbiň aoJKÄb.

Dlouho nepršelo.

TJÓJiro né 6mjio aoacaá.

Zítra bude pršet.

3áBrpa 6ýneT ao»cab.

äojkäh.

Začalo pršet n. rozpršelo se.

Horněji ao>KÄb.

Přestalo pršet.

JJoJKÄL· nepecráji (n. npoměji n. nepe·

Sněží (n. Padá sníh).

Cner iiaeT.

CTáji

hätú).

Začalo sněžit.

Horněji cner.

Tady se tolik práší. Schyluje se k bouřce.

3ueCb CTÓjIbKO nójiH. Haěr n. HaaBnráercii rpoaá.

Už se blýská.

y>Ké CBepKáeT mójihuh.

202

Zablesklo se.

CsepKHýjia mójihhh.

Hřmí. Zahřmělo.

TpoM rpeMÚT. TpoM nporpeMéji.

Uhodilo do vysokého smrku.

Mójihhh yaápnjia b BMCÓKyio ejib.

Děje v lidském organismu:

Eojibhóto 3ho6út. Mená toiuhút. Flócjie noponiKÓB ewý nojieruájio (hovor.).

Nemocného mrazí n. nemocný má zimnici. Je mi mdlo n. zle (na zvracení). Po prášcích se mu ulevilo,

Vypovídá-li se, kde určitý tělesný pocit probíhá, užije se ve větě výrazu typu y Mená:

Y Mená

Vyschlo mi v ústech.

pry nepecóxjio.

Y Heró b ýxe KÓjieT.

Píchá ho v uchu.

B rjtaaáx y Mená noreMHéjio.

Zatmělo se mi v očích.

(Tentýž výraz vystupuje i v příbuzných konstrukcích dvojčlenných,

jako jsou;

y Mená 60J1ÚT rojioBá. Bolí mě hlava.)

Děje jiné:

3flecb cKBoaňT. Emý BeaěT (noBesjíó). Všimněme si však

ruských

Zde je průvan n. zde táhne. Daří se mu n. má (měl) štěstí. dvojčlenných

útvarů

za české jedno

členné: Jde o důležitý problém.

Peut

(řidčeji:

aéjio)

naěT

BáatHOŮ

npoÓJiéMe.

Jde mu na 15. rok.

LMý naěT naTHármaTbiií toä.

Došlo k nedorozumění.

Ilponaonijió HeaopaayMéHne.

Velmi mu na tom záleží.

ZIjih Heró ÓTO óuenb búscho.

2. Velmi hojné jsou osobité ruské věty typu: BérpoM copBájio KpBiiuy. Vítr strhl střechu. Přinášejí sdělení o různých živelných dějích, působených obvykle přírodními nebo technickými silami. Pojmenování tohoto živelného, vždy jen neživotného působitele děje dostává tvar 7. pádu (např. BéTpoM), sám děj je vyjádřen neosobně užitým slovesem pře203

226

chodným (copsájio) a při něm stojí ještě předmět ve 4. pádě (xpúmy). Příklady:

Bojióň noAMbiBáeT čéper. dojióny aaTHHýjio Mrjioň. BspbiBOM eró noBajiňjio HáaeMb. CojifláTa páHMjio rpanáToň.

Voda podemílá břeh. Mlha zahalila údolí. Výbuch ho povalil na zem n. vý' buchem byl povalen na zem. Vojáka zranil granát n. voják byl zraněn granátem.

V takových případech má jednočlenná konstrukce přednost před souběžnou konstrukcí dvojčlennou, rovněž ovšem použitelnou. Porov nejme:

Jednočlenné BérpoM copsájio Kpbiiny. Vítr strhl střechu. JKrýuHM 3HÓeM onajiáeT Jiúija. Žhoucí vedro pálí do tváří. IIjiáMeHeM oxBaTÚJio caMOJiěT. Plameny zachvátily letadlo.

Dvojčlenné BéTep copBáji Kpúmy.

}Krýunii 3Hoň onaJiáeT jiňija.

IJjiáMH oxBaTÚJio caMOJiěT.

Podstatné

jméno

pádě

vyjádřeno

být

ve větě ani

n e-

m u s í. Působitel děje se pak vyrozumívá ze souvislosti nebo na jeho pojmenování tolik nezáleží. V češtině bývá rovnocenně mnohdy věta s neurčitým podmětem to.

Srov. Coanára yGňjio. EMý ana nántna paaaaBÚjio.

Voják byl zabit.

Jlóaxy cŕuitHO Kauájio.

Lodka se silně kymácela.

Rozmačkalo mu to dva prsty.

Jiný, užší podtyp představují naopak věty, v kterých chybí předmětový 4. pád, ale je obsaženo podstatné jméno v 7. pádě: IláxHeT céHOM. Ot peKÓ THHýjio ctipocrtio. K Béuepy noBéajio CBé»nM BerepKÓM.

204

Voní to senem. Od řeky čišela vlhkost n. to čišelo vlhkem. K večeru zavanul čerstvý větřík.

Vypovídá se o dějích vnímaných jako šíření vůně, závan tepla a chladu apod.

3. Věty s neosobním modálním slovesem, ke kterému se pojí infi nitiv jiného slovesa: (Haw) npimiJiócb mutž nemKÓM. 06 ÓTOM ne cjiéjxyeT 3a6i>iBáTi>. Srov. § 202 n.

Museli jsme jít pěšky. Na to se nesmí zapomínat.

4. Příznačný pro ruštinu je typ vět, které mají ve svém základu zvratný tvar slovesa jinak nezvratného. Vyjadřují, že někdo nemá nebo má k určitému ději bezděčnou náchylnost, chuť, schopnost:

Mne ne cnŮTca. Ilócjie o6éaa Mne uácTO npéMJieTca. CecTpé jjÓMa He cnnéjiocb.

227

228

Nemohu spát. Po obědě na mne často jde dři' mota. Sestra doma neměla stání.

Velmi omezené uplatnění v porovnání s češtinou mají však příbuzné věty, v kterých je doplněno k slovesu ve zvratném tvaru ještě příslovce na otázku jak?: Mne aaect xopomó pa6óTaeTca. Dobře se mi tu pracuje. Častěji nacházíme: Mne šneci, xopomó pafiÓTan. — HaM 6ýner Jiérue paóóiaTB (při budoucím čase pouze takto). Bude se nám snáze pracovat. Poznámka Téměř cizí je už ruštině přímá obdoba českého bezpodmětného typu V Brně se přesedá, kde má zvratný tvar význam zevšeobecňující. Srov.

Jde se tam lesem.

B Bpnó nepecáaKa. Jlopóra Tyaá (n. Tyjiá

Večer se tančilo.

nec. Bé^iepoM Mbi TanireBájiH n. 6újih TárajLi.

Zítra se u nás bude prát.

3áBTpa y nac (6ýfle‫־‬r) crópKa.

Dnes se pro strany neúřaduje.

CerómiH npněMa

V Brně se přesedá.

xójiht)

qépes

hct.

5. Věty s trpným příčestím vždy dokonavého slovesa jsou v ruštině dosti blízké odpovídajícím větám českým:

205

221

HeaocTáTKaMM noKÓHqeno. 3aecb xopomó npoBéTpeno. óthmh

y>Ké

ôújio

S těmito nedostatky už skoncováno. Je tu hezky vyvětráno.

bylo

230

6. Rozsáhlé uplatnení mají věty typu Mne 6újio xóaoaHO. Bylo mi zima n. chladno. V jejich základním členu vystupuje spona spolu s tzv. predikativním příslovcem (např. xójioaho, séceao, náao, jKajjb) nebo ojediněle s jiným příslovečným výrazem (např. Mne He ao CMéxa. Není mi do smíchu). Vyjadřují se jimi rozmanité stavy. V přítomném čase se spona nevyjadřuje: Mne >KápKO. Je mi horko. Při záporu tu pak máme záp*rnou částici ne (nikoli Her!): Mne He acápKO. Není mi horko. Změna stavu se vhodně naznačí užitím sponových sloves craTB, CTaHOBÉTbCH, popříp. (c)aéaaTbca: Mne CTaHOBňjiocb (nikoli * HaqnHáao ôbitb!) xóaoaHO. Začínalo mi být zima. — Mne crájio n. caéaaaocb eró »caat. Přišlo mi ho líto.

231

7. Věty typu: HéKyaa narň Není kam jít vyjadřují nedostatek mož nosti pro uskutečnění děje. Mají v obou jazycích obdobnou stavbu potud, pokud v ruštině není uveden činitel děje 3. pádem. Spona (óbijio, 6yaer) je zde neprízvučná a stojí vždy za záporovým výrazem. Srov. V obou jazycích podobně: Hé c kcm 6bij!o noroBopňTb. Ne bylo s kým promluvit.

Hénero SoáTbCH. Není se čeho bát. Hérae fítuio cnpáTarbca. Nebylo se kam schovat (n. Člověk se neměl kam schovat).

V obou jazycích rozdílně: Mne né c kcm 6biao noroBopÓTb. Neměl jsem si s kým promluvit n. Neměl jsem, s kým bych pro mluvil. Boaóae Hénero SoáTbca. V. se nemá čeho bát. HaM Hérae ébijio cnpŘTaTbca. Neměli jsme se kam schovat.

Kladným protějškem uvedených záp*rných vět jsou útvary se zřetelně zdůraz něným écTi>, Sáijio, popříp. 6ýaer: Éctb Kyaá noň™. Je kam jit. — Ewý 6mjio veró SoáTLca. Měl se čeho obávat.

■?32

8. Velmi příznačné pro běžně mluvenou ruštinu a většinou odchylné od češtiny jsou tzv. jednočlenné věty infinitivní. Nazývají se tak 206

proto, že v jejich základním členu vystupuje infinitiv slovesa (zpra vidla beze spony). Např. Te6é ne ycnéri> na nóeaa. Vlak rozhodně nestihneš. Zájmenem nebo podstatným jménem v 3. pádě (mhc, BoJiáne . . .) bývá vyjádřen činitel děje. Do některých vět se podle po třeby doplňuje částice 6bi, naznačující menší důraznost nebo podmí něnost sdělovaného obsahu; např. Te6é 6bi noMOJiuáTb. Měl bys mlčet. Obecný význam infinitivních vět je zhruba trojí: a) Pevné přesvědčení mluvčího o tom, že nějaký budoucí děj rozhodně nastat nemůže (věta záp*rná) nebo naopak nastat musí (věta kladná, řidčeji):

bitvy

rozhodné

BaM He BH«áTb raKÚx cpatKénnii.

Takové

Stopo Bonpóca eMý ne pemÚTb!

Lermontov. Tu otázku rozhodné nerozřeší n. roz

neuvidíte.

řešit nemůže!

Kócth b

aabojiéji,

eMý

jieacáTb

Mécai!

v nemocnici.

SojiBHHije.

K. onemocněl, bude muset ležet měsíc

Potřebnost nebo záhodnost budoucího děje:

Mne emě Ksaprúpy yónpáTb.

Mám n. musím ještě uklízet byt.

Te6é 6ej oraoxHýTb.

Měl by sis odpočinout.

Spadají sem vlastně i

lleTpÓBoít aBHTbca BceMépno hoctL·

noBbtuiáTb

výzvy:

tutpéKTopy!

nponsBoaňTejib-

P. necht se dostaví k řediteli!

Všestranně zvyšovat produktivitu práce.

Tpyaá (nadpis z novin).

Věty mohou být i tázací: HaM y»é BbixoaÚTb? He noao>KfláTb jih mhc eró?

Máme už vystupovat? (z metra apod.) Neměl bych na něho počkat? n. Že bych

na něho počkal (a)? c) Přání. Obvykle zde stojí částice 6bi, mnohdy ještě i částice další (zejm. écjin, srov. § 197):

Mne 6bi TaKýio pafíóry noJiyuÚTb! Écjih 6bi BceM BCKÓpe BCTpéruTbCH aÓMa!

Já kdybych dostal takovou práci! Kéž by se brzo všichni setkali doma!

O infinitivních větách tvořících i oučást souvětí viz § 293 n.

207

Poznámka Spisovná ruština nezná infinitivní věty českého typu Odsud je (bylo .. .) vidět Sněžku, vyjadřující možnost nebo nemožnost smyslového vjemu. Užívá obratů jiných: Orcrójta búuho (6mjio . . .) Cné>KKy. Orcio.ua móhcho (6mjio . . .) BÚaen‫־‬ CnéiKKy. Orcióaa bhahů (6i‫־‬tjiá . . . ) n. BHanéeTCH (BHjméjiact) Cné>KKa.

233

9. Posledním typem jednočlenných vět jsou ty, které sloveso vůbec neobsahují. (Jejich časová obměna s doplněním slovesného tvaru není totiž obvyklá.) V obou jazycích mají značnou obdobu: Oktmópb. Hom>. Uoťkab n Bérep. Říjen. Noc. Déšl a vítr. (Šolochov) — Bémiati cjiása repÓHMÍ Věčná sláva hrdinům! — Ajiěma! Aljošo! (1. pád má v ruš tině též úlohu oslovení) — CuacTJiHBoro nyní! Slastnou cestu! — 3a Báiue 3,aopÓBBe! Na vaše zdraví! — JJa. Ano. Pokud zřetelně vyniká doplnitelnost (významového) slovesa, jde už spíše o věty neúplné, většinou dvojčlenné: Bce ko MHe! (= Bce noäanre ko MHe!) Všichni ke mně! Srov. § 271.

ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY

(vět dvojčlenných i jednočlenných)

234

PREDMET

Předmět (donoMténue) doplňuje věcný obsah nadřazeného členu, nejčastěji slovesa, a je jím řízen: Cáma utiTáeT >k y p h á ji. Sáša čte časopis. Slovní druhy a výrazy, jimiž se předmět vyjadřuje, jsou dosti obdobné jako při vyjádření podmětu, jenže nikdy nemají platnost 1. pádu. Jde zejména o skladebná podstatná jména, v druhé řadě pak o infinitiv, popříp. i jiné zpodstatnělé výrazy. Srov. H noMoráio TOBápmqaM no KJiáccy. PaccKá3biBajni o ie6é. Oh nocMorpéji Ha Boinémnero.

Mbi Kynújin nan> rerpárteň. MáMa jiióGht iihtb Haň. Mbi ycJiBímaJiH páÄOCTHoe «ypá»! 208

Pomáhám spolužákům.

Vyprávělo se o tobě. Pohlédl na vstoupivšího n. na člověka, který vstoupil. Koupili jsme pět sešitů. Maminka ráda pije čaj. Uslyšeli jsme radostné ,,hurá“!

Podobně jako u podmětu, neužívá se při odkazování na něco už zmíně

ného zájmena ukazovacího, nýbrž osobního: A. Bm 3náere Usána IleTpóBnua? B, HeT, eró a ne 3Háx>. A. Znáte Ivana Petroviče? B. Ne, toho neznám.

Řídícím členem předmětu bývá kromě slovesa někdy i přídavné jméno j ob

ó ji en

aáaKHHKOM. Malíř nakreslil obraz. ‫ ♦־‬Obraz byl nakreslen malířem. Viz § 132. Jiná slovesa jsou nepřechodná (Henepexódnbte zjtazójibt). Nepřímý předmět je vyjádřen jakkoli jinak:

Oh nÓJii>3yeTCH cJioBapěM. Oh npHBÚK CKpÓMHO mrráTBca n. k CKpÓMHOMy nHráHirio.

Užívá slovníku. Je zvyklý střídmě jíst n. na stříd mou stravu.

Na jednom slově, zpravidla slovese, mohou záviset i dva, ojediněle až tři před

měty zároveň: Oh noaapňa Mae KHíiry. Daroval mi knihu. — Oh paccKáasmaa HaM o CBoéň

jkúshh

arodontiTHLie šému. Vyprávěl nám o svém životě zajímavě věci.

Základní důležitost pro užití správné formy výrazu má u předmětu znalost vazby sloves a přídavných jmen, popř. některých příslovcí. 209

Předmět u sloves

235

Daleko nejčastější je vazba s bezpředložkovým 4. pádem u sloves přechodných. Z rozdílů mezi oběma jazyky pamatujme zejména:

BjiaroHapró Bac 3a jnoůésHOCTb. IIpocTHTe Mená. * KsBHHÓTe eró, noHcájiyňcTa.

Mm ee ysaacáeM. H Bac noHMMáio. Eró pyráiOT (6paHHľ). UporpeccÚBHMe cújim MÉpa nobejrújin aixiíi3M. Oh BCnÓMHHJI CBOě fléTCTBO. Mó>kho ncnójii>3OBaTi> nx óhmt. rincáTejii‫ ־‬npojjoJiHtáeT cboió jjéHTejIBHOCTB. ynoTpefíjiáŮTe nouánje íieenpnuácTHEie ofíopÓTMÍ DKcnonáTM TpóraTb pyKáwn bocnperpáeTCH. HňHa ýKéHH6M. H BJiaaéio aHrjióňcKHM hsbikóm. Cn6ópi> ofíjiaaáeT óorárMMH ncTOHHHKaMH Cbipbá. Oh 6ojiéji th$om.

Můžeme být hrdi na své úspěchy. Vyměňujeme si pracovní zkuše nosti. Velel páté armádě. Čajkovskij znamenitě dirigoval, řídil orchestr.

Vedl dělnické hnutí.

Ovládám angličtinu. Sibiř má bohaté zdroje surovin.

Byl nemocen na tyfus.

Vazba s 3. pádem se liší u těchto důležitějších sloves:

Mm coqýBCTByeM 6opi6‫־‬é npÓTHB KOJIOHHajIH3Ma. 5to coaéňcTByeT n. cnocóócTByeT noatěMy 9K0HÓMHKH. Oh H3MCHHJI CBOIIM HfleájiaM. * Mm ofípáaoBajiHCB eró ycnéxy. CnácTbe ewý yjiMÓHýjiocB.

Sympatizujeme s bojem proti ko lonialismu. To přispívá k vzestupu ekono miky. Zradil své ideály. Měli jsme radost z jeho úspěchu. Usmálo se na něj štěstí.

Řízený 2. pád předmětu stojí mj. u sloves znamenajících usilování

o něco, jde‫־‬li o cíl zevšeobecněný, přesně nevyhraněný:

ToBápHHJ npocóji nÓMomn. CnpámnBaTi. coséra — nojiésHO. KanMTajiácT ómer cbohx Btiroa. Bce mm TpédyeM MÓpa. Ohh acaájiH (xoiéjni) HOBOCTéň.

Soudruh žádal n. prosil o pomoc. Ptát se na radu je užitečné. Kapitalista hledá své výhody. My všichni (důrazně) žádáme mír. Čekali na novinky (chtěli no vinky).

* Odlišujme od přechodného užití typu Oh HSMeHňji HanpaBjíéHHe. Změnil směr.

211

H >KÄy nóesaa (aBTÓôyca . . BéTa).

ot-

Čekám na vlak (autobus . . ., odpoved — vždy takto).

Naproti tomu při cíli přesně vyhraněném (zejména jsou-li jím určité osoby) stojí u jmenovaných sloves 4. pád: Oná >KÄajiá Máwy. H nnjý cboh nepuáTKn. Oh TpéfíyeT cboió KHÚry odpárao.

Čekala na maminku. Hledám své rukavice. (Důrazně) žádá svou knihu zpět.

Dále řídí 2. pád ještě některá slovesa s významem odluky a také podřízení se čemu; srov.

Jlýume ii36eráTi> TaKÓx HenpnáTHOCTeň. Bo BcěM cjiýinaňcH CBoéž cecrpú.

Je lépe vyhýbat se takovým ne příjemnostem. Ve všem poslouchej svou sestru.

Z pádů předložkových budiž uvedena odchylná ruská vazba v těchto nejčastějších případech:

o + 6. pád Oh aýwaji o poähóm certé. Mm BcnoMHHájiH o KaHÓKyjiax n. KaHHKyjibi. 06 3T0M n. ároro He cjiéayeT 3aÓBIBáTB. YnÚTejiL· 3a6ÓTHTca 06 ycnesáemocth yuánjHxca. Oh cnpocňj! o RpéMenn orxóaa nóeaaa. b

Na to se nesmí zapomínat.

Učitel se stará o prospěch žactva.

Zeptal se na dobu odjezdu vlaku.

+ 6. pád

Mm yuácTByeM n. npnHHMáeM yuácTHe b copeBHOBáHHH. JI caM yôeaňjica b ótom. B žcthhhocth eró cjiob Hejibsá COMHeBáTBCH. Ohó HyacaáiOTCH b nÓMonjH. 212

Myslel na rodnou ves. Vzpomínali jsme na prázdniny.

Účastníme se soutěže. Sám jsem se o tom přesvědčil. O pravdivosti jeho slov nelze po chybovat. Potřebují n. zasluhují pomoc.

OT 4- 2. pád Ohh BO3aep»ájincL· ot rojiocoBáHUH. Mbl H36áBHMCH OT 9THX XJIOHÓT. Háflo cnpaTaTECH ot jkokäh. Oh yměji ot npecJiéflOBaTejieň. floqb oTKaaájiacb ot HacJiéacTBa. ZlbíMnaTbie ohkm aanjHmáiOT rjia3á ot ápKoro cóJiHya. Bcě 3TO 3aBMCHT OT HécKOJIbKHX oScTOHTejIbCTB. k

Zdrželi se hlasováni.

Zbavíme se těch starostí. Musíme se schovat před deštěm. Unikl pronásledovatelům. Dcera se zřekla dědictví. Tmavé brýle chrání oči před prudkým sluncem. To všechno závisí na několika okolnostech.

+ 3. pád

H o6paTHJica k HeMý. HáflO npHBbiKnyTb k ropoflCKÓH >KÓ3HH. Oh othóchtcm k HHCJiý jiýHinnx cneiinaJíňcTOB.

Obrátil jsem se na něho. Člověk si musí zvyknout na městský život. Patří mezi nejlepší odborníky n. k nejlepším odborníkům.

Ha + 4. pád HaM mójkho onepéTbca Ha nx ÓnblT. T HTJiep BepojiÓMHo nanáji na CCCP. Cbih noxóaHT n. noxÓHC na OTijá. b

Můžeme se opřít o jejich zkuše nosti. H. věrolomně přepadl SSSR.

Syn je podobný otci n. na otce.

+ 4. pád

Oh CTyiáji b jjBepb (b okhó, b CTény, avšak nó CTOJiy). riojiáijHH crpejiájia b fíacrýio‫־‬ HJHX. Oh HrpáeT b xokkóh (b ináxMaTbI . . .).

Klepal na dveře (na okno, na zed, bouchal do stolu). Policie střílela na stávkující.

Hraje hokej (šachy . . .).

3a + 4. pád H BCTynňjica 3a apýra. Oh 6ojiéeT 3a «ZInnáMO».

Zastal jsem se přítele. Fandi Dynamu. 213

liána ôohtch sa neró. Háflo HaKOHéi! bshtbch 3a fléjio.

sto

7'atínek se o něho boji. Musíme se do toho konečně pustit.

sa + 7. pád Oh cjieaHT 3a xóaom pa6ÓTM.

BáôyniKa

cmótpht

sa BnynáTaMH.

Oh HafíjnoHáeT sa ähchhhjihhoh. MeacecTpá yxáxcnBaeT sa ôojiehli m. Oh yxá»CHBaeT sa stoh fléBymKOH. Pámine 3fleci> oxóthjihci. sa OJiéHHMH. HýžKHO nocjiáTb sa BpanÓM. Cxoah 3a MOJIOKÓM. JléTOM Mbl XOHHJIH 3a rpHdáMH.

Sleduje postup práce n. dohlíží na postup práce. Babička dohlíží n. dává pozor na vnoučata. Dohlíží n. dozírá na kázeň. Zdravotní sestra ošetřuje nemoc ného. Uchází se o tuto dívku, chodí s ní. Dříve zde lovili jeleny.

Musí se poslat pro lékaře. Zajdi pro mléko. V létě jsme chodili na houby (přechod k přísloveč. určení).

Haň + 7. pád Ha« hm CMeájiHCB (HacMexájihcb) . Hh nafl KeM He cnéflyer H3fleBáTBCH. Oh paôÓTaeT Hafl hóboh khhtoh. H flójiro Tpyflňjica Hafl sthm npoéKTOM.

YneHÍíK flýMaeT nafl safláneŕi.

237

Smáli (vysmívali) se mu.

Z nikoho si nemáme tropit vý směch. Pracuje na nové knize. Dlouho jsem na tom projektu pra coval n. dlouho jsem se s tím projektem namáhal. Žák usilovně přemýšlí o (početní) úloze.

Je-li sloveso rozvíjeno dvěma různými předměty současně, bývá to ponejvíc 3. pád vedle 4. pádu: Oh flan MHe kjhohh. Dal mi klíče. — Mei noniJiěM ewý orKpbiTKy c bhaom. Pošleme mu po hlednici. — Oh AOBépHji HaM cboió Tánny. Svěřil nám své tajemství.

214

Z j i n ý c h pádových š í c í c h, srov. zvláštčs

kombinací, v obou jazycích se 1 i-

Oná cnpocójia 06 ótom y cecipti n. cecTpý. Y Heró óthhjih opý>Kne. Y Mená yKpájín nijiány. M h y3Hájin 06 ótom n. óto y cocéneň. y HHX MÓ5KH0 yqÓTbCH ÄHCL(nn‫־‬ Jiáne. H ynpexáio eé b HenocTáTKe npnJie>KáHHH. Eró nocTýnoK yôeaňji Mená B ÓTOM. HaM aojioacňjín 06 ycnémnoM bbinojménnn njiána. 5tot paccKáa nanÓMHHji mhc O MHÓľOM. 05 onácHOCTM nx npejiynpeÄňjin.

He OTKaasňTe na m b nÓMonjn. fl. oôpaTÓjiCH k HeMý 3a cobčtom. riosapaBJíáio Te6á c hhcm po>KAéHIiH. Ojiér npeano'íHTáeT cnopT TánijaM. Teôé Háflo H3BnHÓTBCH népe,u HHM 3a 0n03AáHHe.

Zeptala se na to sestry. Odebrali mu zbraň. Někdo mi ukradl klobouk. Dověděli jsme se to od sousedů.

Od. nich se lze učit kázni.

Vytýkám jí malou píli.

Jeho čin mě o tom přesvědčil. Hlásili nám úspěšné splnění plá nu. Toto vypravování mi připomnělo mnohé. Na nebezpečí je předem upozor nili. Neodmítněte nám pomoc. Obrátil jsem se na něho o radu. Blahopřeji ti k narozeninám.

dává přednost sportu před tancem. Musíš se mu omluvit za zpoždění.

Vyjádření předmětu u sloves infinitivem

V ruštině podstatně častěji než v češtině bývá u sloves předmětový infinitiv. Ten se někdy muže střídat s predmetovým pádem jména (např. Oh oôenjáji noMoráu. n. oh oóenjáji nÓMomt■ Slíbil pomáhat n. pomoc), zřídka i s vedlejší větou (Oh oóemáji, uto nOMÓaceT. Slíbil, že pomůže). Rozvíjí slovesa označující abstraktní děje, hlavně projevy vůle.

215

238

Mohou nastat dva druhy případů:

239

1. Původce dějů obou spojených sloves je týž (infinitiv stejnopodmětný). Srov. H >Kejiáio 3HaTi>. Oh pemňjica n. ocmójimjich B03paMCáTb. R coůnpáiocb yéxaTb b JleHiiHrpáa. Oh B3aýwaji myTHTb. H CTpeMjirócb BbmojiHnTL· ofíasáTejibCTBo. Oh corjiacňjiCH noMoráTb naM. H oSențâio cjiýiuaľbCH. Oh peuiúji KynÓTb MarHHTO^ÓH. H Haaéioc'b BCTpéľHTb eró. ■H JHofíjHÓ HHTáTb (raHireBáTL·, njiásaTb Oh OTKaaájica jiraTb. íl npe^nouHTáio xoaÚTb neniKÓM.

Oh npHBbIK pŮHO BCTaBŮTL·.

H yMéio roBopÓTb no-pýccKH (n. H 3Háro pýcCKHH H3MK n. a roBopió no-pýccKií). Oh He ycnéji orjiHHýTbca.

240

Přeji si vědět. Odvážil se odporovat. Chystám se odjet do Leningradu.

Usmyslel si žertovat n. že bude žertovat. Snažím se splnit závazek.

Souhlasil, že nám bude pomáhat. Slibuji, že budu poslouchat. Rozhodl se koupit n. že koupí magnetofon. Doufám, že ho potkám. Rád čtu (tančím, plavu . . .). Odmítl lhát. Raději chodím pěšky n. dávám přednost tomu, že chodím pěšky. Je zvyklý n. má ve zvyku brzo vstávat. Umím rusky.

Nestačil se ohlédnout.

2. Původci obou dějů se liší (infinitiv různopodmětný). Zde máme většinou spojení trojčlenná, protože osoba, vůči níž se první děj (totiž rozkaz, rada, prosba...) uplatňuje, bývá vyjádřena ještě předmětovým 3. nebo 4. pádem jména: Oh Bejiéj! (aanpeTÓji) mhc oCTáTbca. Poručil (zakázal) mi, ahuch zůstal n. zůstat. Pamatujme, 216

že v takovýchto ruských konstrukcích je užití závislé věty se spojkou Te (mhc) sajiáTb BaM bonpóc. Oh npeÄJioacňji mhc noaojKfláTb. Eró 3acTáBHj!H MOJináTb. Oh yroBopňji Mená ocTârbca. ilpomý Bac OTBÓTHTb KaK mčokho CKopée (n. He saflépainBaTtca C OTBéTOM). Oná yMOJiájia eró He aéjiaTb sto n. ÓToro.

Radím vám, abyste nekouřil(a). To mi překáží, abych se soustředil.

Dovolte, abych vám představil svého přítele. Dovolte, abych se představil. Dovolte, abych vám dal otázku.

Navrhl mi, abych počkal. Přinutili ho, aby mlčel. Přemluvil mě, abych zůstal. Prosím Vás, abyste mi brzo od pověděl (n. abyste neotálel s odpovědi'). Snažně ho prosila, aby to nedělal.

Poznámka

Naproti tomu nutno pamatovat, že se v ruštině s infinitivem vůbec nespojují slovesa smyslového vnímání vidět, slyšet a některá jiná. Porovnejme:

Viděl jsem kácet stromy.

fí BÓaeJi, KaK py6újiu jtepéBta n. pýÓKy

Slyšel jsem o tom něco vyprávět.

H CíiBímaJi, KaK n. uto 06

aepéBEeB. stom utó-to

paccKáabiBaan.

Viděl jsem ho odcházet. *

M BÚaea, KaK

eró, Korná

yxojtnj! n. fl BÚaeji

yxoaňa.

Stejně tak se s infinitivem téměř nespojuje modálni sloveso naTt. Srov.

Dal jsem se ostřihat.

H nocrpárca.

Dal jsem se vyfotografovat.

fl c$OTorpaópoBancH

MáncH n.

(hovorově:

chh-

chújich).

* Zde však už infinitiv hodnotíme jako doplňkový, neboť smysl vlastně je: ‫״‬viděl jsem ho odcházejícího", srov. § 253.

217

241

Dala se zapsat do kursu.

Dal jsem si šít oblek

(ještě není ho

tový) .

Ohš 3amtcájiaci> Ha Kýpctt. H

saKaaáj!

ÓTna.n

cniUTb

(ce6é)

K0CT1ÓM.

Dala jsem ti to přepsat.

H Bejiéna Te6é nepenncári>.

Dal jsem si předložit ceník.

H nonpocňji (n. při důrazné výzvě no-

TpéSoBan) npnHecrň npeäcKypáHT.

Předmět u přídavných jmen a příslovcí

242

Nejpříznačnější v porovnávacím hledisku je ruská vazba s 3. pá dem u přídavných jmen s významem široké totožnosti a po dobnosti; většinou se různí od české. Srov.

ÍÍBJíéHne A ToacaécTBeHHo (naeuTIIUHO, paBHÓ, nOUÓSno) HBJléHino B. Sra KOHCTpýKUHH ciiHOHHMňnHa (aHajioróuHa, napajiaéabna) Äpyróň KOHCTpýKmm.

Jev A je totožný n. identický s je vem B (je rovný, podobný jevu B). Tato konstrukce je synonymická (obdobná, souběžná) s jinou konstrukcí.

Avšak: Oh noxóa: Ha oTijá. Je podobný otci n. na otce (podle slovesné vazby noxoflÚTb Ha Koró).

Z jiných odlišných vazeb srov. zejména:

H ÄOBÓJieH peayjibTáTaMH. Mbi ewý oóásaHBí mhóphmh i!éHHblMH yKasáHHHMH.

Háma crpaHá Sorára ýrjieM. Stot yuÚTeJib crpor k cbohm yueHHKáM. CoBéTCKne Jiróflu 6mjih ysépenbi b CBoéň no6é«e. TaKÓň uejiOBéK cnocóbeH Ha Bcé.

Jsem spokojen s výsledky. Jsme mu zavázáni za mnoho cen ných pokynů. Naše země je bohatá na uhlí. Tento učitel je (příliš) přísný na své žáky. Sovětští lidé byli přesvědčeni o svém vítězství. Takový člověk je schopen všeho.

Mnohé vazby jsou v obou jazycích stejné. Např. Sto HaM U3BécTHO. OhÚ OCTájIHCb BépHbl CBOeMý ÄÓJiry. Tepón äoctóhh Harpáau.

218

To je nám známo. Zůstali věrni své povinnosti. Hrdina je hoden vyznamenání.

Infinitivem

bývá předmět vyjádřen u některých přídavných jmen zname

najících ochotu, sklon, schopnost uskutečnit nějaký děj. Např. Mm totóbli BaM

noMÓub. Jsme ochotni vám pomoci. — Oh ckjióhch Bcex KpnTHKOBáTB. Má sklon

všechny kritizovat.

U p r e d i k a t i v n í c h pří slovcí stává předmět zcela ojediněle. Srov. /KájiKO KáíKjioro mm! Ei‫״‬tý SKajib fléner. Mne »tajib cecTpý.

y>Ké (dájio) BÓaHO Cřiě>KKy. B Máe cjibiinHo KyKýiiiKy.

Škoda každého dne! Je mu líto peněz. Je mi lito sestry (— lituji sestru, v tomto odstínu v rušt. 4. pád). Už je vidět Sněžku. V květnu je slyšet kukačku.

Zvláštním okrajovým druhem předmětu je 3. pád skladebného pod statného jména v četných jednočlenných větách, jako jsou: Báné xójiojiho. Váňovi je zima. — Te6é Háao nocoBéTOBaTbca c hhm. Musíš se s ním poradit. — HaM HéKyjja cneninTb. Nemáme kam spěchat (srov. § 227 n.). — BceM yuácTHHKaM coópáTbca népea ruKÓJioii! Všichni účastníci at se shromáždí před školou! Okrajový případ předmětu představuje také v češtině tzv. volný před mětový

dativ

(3. pád), jemu odpovídá ruský obrat typu y Mená. Hlásí se

v něm význam přivlastňovací. Srov. Narodilo se mu dítě.

Y Heró poÄÚjica peóěHOK

(jakoby: na

rodilo se jeho dítě).

Hodinky ti jdou napřed, pozadu.

1lacÉi y Te6á cnemáT, OTcraiÓT (tvé ho

Bolí mi n. mě zub.

Y Mená Sojiút sy6.

Srdce mu radostně zabušilo.

Cépane y Heró pásocmo saKoaoTÚjiocL·.

Vyschlo mi v krku.

y Mená bo pry nepecóxao.

dinky .... pod. i jinde).

PŘÍVLASTEK

Přívlastek (onpedejiénue) je rozvíjející větný člen, který blíže určuje podstatné jméno. Rozlišují se dva jeho základní druhy: shodný a ne shodný.

219

243

Přívlastek shodný

244

Shodný přívlastek (cozJiacóeaHHoe onpedeaéHue) má svým výrazem vždy skladebné přídavné jméno: xopómuň paccKáa hezká povídka; MáMHHa injiána maminčin klobouk; o močm ttpýre o mém příteli; Ha Bcex ÓKHax na všech oknech; yqeHÚK, n ž my m n ž BHKTÓBKy, mojiiht žák píšící diktát (mlčí). (a) Mluvnická

shoda

určovaným

podstatným

jménem

češtině.

Nemůže formálně na

stávat ve spojeních typu HaaéŮTe MHe uáio notcpénue.

Nalijte mi silnější čaj,

se však v ruštině uplatňuje

méně

než

s jednoduchým, neměnným tvarem 2. stupně. A v množném čísle nemají ruská

přídavná jména v širokém, skladebném smyslu odlišné tvary co do rodu a život

nosti; srov.

HÓBLie yueHHKŮ (yueHŮnbi, coanHénna)

HáiuH

apystá

(ycnéxn,

CTpóŮKn,

sa-

noví žáci (-é žákyně, -á díla)

naši přátelé (-e úspěchy, stavby, úkoly)

,MHua) tito lidé (tyto knihy, vzpomínky)

jnóan (KHÚrn, BocnoMHHáHua)

sth

néaymKMHM rójiyón (pýKn,

dědečkovi holubi

šSjioku)

(-y ruce, -a jablka)

(b) Když stejná vlastnost přísluší dvěma nebo více p o dstatným jménům, tíhne ruština ke kladení přívlastku v množném čísle;

srov. typ: MájieHBKnň Bána + MájientKaa Huna —> MáneHtKHe Bána u liána

malý V. a (malá) N.

Jednotné číslo je přípustné zejména potud, pokud už ze souvislosti zřetelně vyplývá,

že se přívlastek vztahuje ke všem podstatným jménům: coBČTCKaa nenárb n páauo sovětský tisk a rozhlas. (c) Jistým protikladem toho je častý typ, v němž zase máme

stejná pod

statná jména, ales různými přívlastky:

uéincKHŮ asMK + pýccanň aaúx —> uémcKnň n pýccKnň hblikh čeština a ruština;

BocBMÓň Kaacc + asBártiů Kaacc + aecáTuň KJiacc —> BOCLMÓň, aeBHTbiů n aecáTtiii KjráccM

8., 9. a 10. třída.

Zde tvar množného čísla dostává podstatné jméno. Někdy zůstává podstatné jméno

v čísle jednotném; naznačuje se tím, že jde spíše o jedinou věc, pouze ve dvou (či více) b

variantách:

HauáatHaa

cpéanaa

mKÓaa

národní

střední

HÚHíHeM u BépxneM TeaéHHu pexú v dolním a horním toku řeky.

220

škola;

Přívlastek, který rozvíjí celý číselný výraz s platností 1. (popříp. 4.) pádu a stojí tedy před ním, dostává téměř vždy tvar množného čísla a rovněž 1. pádu: Moň nHTi> pydjiéň nocjiéanue aécHTb MiiHýr stu rpn cjiýuaa (mecTb cjiýqaes)

mých pět rublů posledních deset minut tyto tři případy (těchto šest pří padů)

Naproti tomu přívlastek uvnitř číselného výrazu, rozvíjející pouze podstatné jméno, klademe zpravidla do 2. pádu množ, čísla: rpn BbicÓKHx cTOJiá ÄBe hóbmx Terpájiu ttécHTb noc.iéanHx MnnýT

tři vysoké stoly dva nové sešity deset posledních minut

Tvar 1. pádu zde může mít přívlastek tehdy, když příslušné podstatné jméno rodu ženského má zcela zvukově totožný 2. pád jedn. č. a 1. pád množ. č. (např. ÄBe HÓBbie KHÚru dvě nové knihy). Důležité je rozvíjení neurčitých

zájmen přídavnými jmény. Ruš

tina zde velmi důsledně klade pád shodný (a nikoli 2. pád, který se nesprávně vtírá podle češtiny). Srov. V dáli je vidět cosi červeného.

Baanň BMHHéeTCH vtó-to Kpácnoe.

Stalo se něco neočekávaného.

lIpoHSomjió hčito neoíKňjamioe.

Povím vám něco zajímavého.

H BaM paccKa‫׳‬Ký KÓe-vró n. Ká>KaaTb cnáctbh) noflápoK poaÚTejiHM (noaapÚTb pOflÓTejIHM) o6mČH ÓnbITOM (oÓMéHMBaTbCH ÓnbITOM) saBějtyiomnii oxuejiémieM (aaséztoBaTb oTjejiéHneM) Jen ojediněle

vazby

ného jména s předložkou

222

touha po štěstí dar rodičům výměna zkušeností

vedoucí oddělení

různí, příznačná je pak zvláště vazba podstat+ 3. pádem. Srov.

wýsbiKe

HHTepeCOBáľbCH Mý3bIKOn

iiHiepéc

zajímat se o hudbu

zájem o hudbu

JIlOÓHTb CBOK) Maľb

jiioÔÓBb

milovat svou matku

láska k své matce

HeHaBÓÄeTb HejtocTáľKn

néHaBHCTb

nenávidět nedostatky

nenávist k nedostatkům

pyKOBOÄÓTb Kpyxn>K>, ... § 42, pozn. 2 (42); npyr — apyabá, jiuct — jtúcTba § 43 (42); ÄOMÚniKO — noMÚmKH §§ 44, pozn. 3 (44), 54 (54); (jména ženská) nécna — nécHH, néceH § 47, bod a (47); nójia — nójin, Aonéň § 47, bod b (48); inajiýHba — inajiýHtn, niajiýHnii § 48, pozn. 4 (49); o CTénn — b cienú § 49, pozn. 3 (49); (jména střední) h6jioko — áÓJioKU § 54 (54); ófijtaKO — ogjtaKá, o6jiaKÓu § 54 (54); nójie — nojtá, nojiéň § 54 (54); njián>e — njiáTbs, njiáTbeB § 55, pozn. 3 (55); 3Benó — SBénba § 56 (55); ■rýno — nynecá § 55 (55); ůmm, BMena, ... § 56 (56); viz slovní rejstřík a také neproduktívni typy, odchylky od základních vzorů pod statných jmen dílčí typy sloves: (tvary přítomné a minulé) KJtesáTb § 141 (122); cóxHyib § 143 (122— 123); Toný-rb § 143 (123); céaTb § 145 (124); BecTÓ § 145 (124); 6htb § 148 (126); MbiTb § 148 (126); neib § 148 (126); jtaBáTb § 148 (126); CTaTB § 148 (126); aaHŽTb § 148 (127); BssTb § 148 (127); SopÓTbca § 148 (127); TepéTb § 148 (127-128); přízvuk tvarů přít, a min. těchto typů §§ 152 (131), 157 (134); (rozkazovací způsob) 6nTb § 160 (138); aaaáTb § 160 (138); (přítomný přechodník) BecTÚ § 165, pozn. 2 (142); nasán142) 165 § ‫;)־‬ (přídavná jména slovesná minulá čin ná) cóxHyTb § 168, pozn. 2 (145); BecTÚ § 168, pozn. 1 (145); (příčestí minulé trpné) TonýTb § 169; céaTb § 169; Becrú § 169, pozn. 2; 6nTb § 169; MbtTb § 169; neub § 169; daTb § 169; 3anáTb § 169; B3STb § 169; óopÓTbca § 169; TepéTb § 169; přízvuk § 171; (přídavné jméno slo vesné přít, trpné) naBáTb § 173; viz také slovní rejstřík dokonavost viz slovesný vid doplněk: §§ 250-253 (225-228); d

vyjádřen podstatným jménem § 252 (227); přídavným jménem § 251 (226—227); odlišení od přívlastku § 270 (242); odlišení od jmenné části přísudku § 250 (226); oddělování doplňku čárkami § 267 (240) doplňkové věty vedlejší: § 282 (255) doplňovací otázka: § 194 (178); doplňo vací otázky závislé §§ 284 (257), 286 (260), 288 (262) druhové číslovky: § 110, pozn. (95) důrazný rozkaz: způsob vyjádření § 196 (179) důsledkové souvětí: § 280 (253 — 254) důsledkový vztah členský: § 266 (239) důvodové a vysvětlovači souvětí: § 281 (254-255) důvodový a vysvětlovači vztah: § 281 (254) dvojčlenná věta: §§ 205 — 223 (187 — 201) dvojhlásky: § 4, pozn. (11) dvojí různý předmět při slovese: § 237 (214-215) dvojnásobný podmět (mu c ňparoM): § 208 (190) fázová slovesa: §§ 221 (199 — 200), 224 (201) genitiv (2. p.) záporový: § 199 (181 — 182) hlavní věta: § 282 (255) hromadné číslovky: přehled, tvary a užívání §§ 109—111 (94—96); vazba počítaného předmětu § 111, pozn. (96) imitující (zvukomalebná) citoslovce: § 190 (174) infinitiv: zakončení a jejich rozložení § 174 (151 — 152); i. přísudkem (oh — Seacárt) § 223 (201); i. základním členem jednočlenné věty § 232 (207 — 208); i. předmětem (stejnopodmětný) § 239 (216), (různopodmětný) § 240 (216—217); i. doplňkový § 241 (217), po slovesech smyslového vní mání § 253 (228); i. při slovesech uplatnění vůle § 240 (216—217); i. účelový § 258 (232—233); i. zá kladem polovětného obratu po modálních výrazech § 264 (238); i. ve vě tách časových § 293 (266); i. ve vě tách účelových § 298 (271); i. ve vě tách podmínkových §§ 299 — 300 (272-274) infinitivni obraty § 286 (259)

infinitivni předmit: u sloves označujících projevy vůle §§238—240 (215—217); u přídavných jmen § 242 (219) infinitivni přívlastek: řízený §247 (223); přimykající § 248 (224) infinitivni věta jednočlenná: § 232 (206—208); vyjadřující otázku rozvažovací §§ 195 (178), 202 (185); vyjadřující přání § 197 (179—180); vyjadřující rozkaz §§ 196 (179), 202 (184-185) instrumentál (7. pád) doplňkový: pří davné jméno § 251 (226 — 227); pod statné jméno § 252 (227) instrumentál (7. pád) přísudkový: § 219 (198) jádro myšlenky (při slovosledu): § 271 (243) jakostní přídavná jména: tvary složené a jmenné (přísudkové § 63 (61); stupňování § 63 (16); tvoření odvo zováním příponami §§ 65—66 (63— 64) jednočlenné věty: §§ 224—233 (201 — 208); slovesné §§ 224-232 (201208); neslovesné § 233 (208) jednoduchý přísudek: § 221 (200) jména dějů a vlastností: § 22 (27 — 28); mluvnické číslo § 32 (33 — 34) jména hromadná: mluvnické číslo § 32 (33-34) jména hromadná a označeni jednotlivin: § 21 (26) jména látková: mluvnické číslo § 32 (33-34) jména lichotivá a hanlivá: § 21 (27); rod §§ 21, pozn. (27), 28 (31) jména místní viz jména vlastní jména národní: pravopis § 17 (20) jména obyvatelská: pravopis § 17 (20); srov. jména osob podle vlastnosti a původu jména osob podle činnosti: § 19 (24—25) jména osob podle vlastnosti a původu: § 19 (25) jména označující místo viz označení místa jména po otci viz jména vlastni jména předmětů podle určení: § 20 (26) jména přechýlená: § 19 (25) jména vlastní: typy § 58 (58); sklad ruských jmen osobních § 58 (58); skloňování příjmení §§ 60—61 (59— 60); příjmení typu IleTpÓB (Chjihh),

295

ľleipÓBa (CňaMHa) § 60 (50); pří jmení žen nesklonná a nepřechýlená § 61 (60); česká příjmení v ruském znění § 61, pozn. (60); skloňování místních jmen § 62 (60); rod nesklonných jmen místních (zeměpis ných) § 28 (31); česká jména místní v ruském znění na -o § 62 (60) jména zdrobnělá a zveličelá: § 21 (26 až 27) jmenná část přísudku: §§ 219 — 220 (197 až 199) jmenné tvary přídavných jmen: přehled koncovek § 73 (69); pohyblivá samo hláska § 73 (69); tvoření § 73, pozn. 1 (69); pravopis koncovek § 73, pozn. 2 (70); užívání § 73, pozn. 2—3 (70); přídavná jména s tvary pouze jmennými § 73, pozn. 5 (70); přízvuk § 74 (70—71); složené tvary 2. stupně § 7$, pozn. 6 (73); složené tvary 3. stupně § 78, pozn. 3 (75); jmenné tvary v přísudku § 220 (198—199) jmenný přísudek: §§ 217—220 (195 až 199) kmenová souhláska viz změna kmenové souhlásky končící slovesa viz průběh slovesného děje kondenzace viz polovětné obraty kontextové n. aktuální větné členění: § 271 (243-244) měkké souhlásky: označení v transkripci § 1, pozn. 2 (8); měkké souhlásky párové § 7 (13); označování v písmu §§ 7 (13), 14 (18), 16 (19-20); výslovnost § 7 (vyobrazení s. 14); měkké souhlásky párové v postavení před měkkými souhláskami, neoznačo vání měkkosti v písmu § 8 (13 — 15); měkké souhlásky nepárové a jejich vý slovnost § 9 (15) měkkost viz měkké souhlásky měkký znak viz pravopis měkkého znaku minulé tvary: tvoření a typy § 155 (133 až 134); přízvuk §§ 156—157 (134 až 136); význam a užívání § 158 (136); minulé tvary k vyjádření roz kazu § 196 (179) minulý kmen slovesný viz přítomný a minulý kmen slovesný, slovesa minulý přechodník: zakončení a jejich rozložení § 166 (142 —143); odchylné tvary § 166, pozn. (143)

296

mírný rozkaz: § 196 (179) místní věty vedlejší: § 291 (263—264) modálni slovesa a výrazy: §§ 201—203 (183-187), 221 (199-200), 224 (201), 227 (205) modálni význam v užším smyslu: §§ 201 až 203 (183-187) možnost: vyjadřování §§ 201 — 203 (183 až 187) násobená slovesa viz průběh slovesného děje násobná příslovce: § 180, pozn. (156) násobné číslovky: § 115 (98) nedokonavost viz slovesný vid několikanásobný podmět: shoda přísudku § 222 (200) ' několikanásobný větný člen: §§ 265 až 266 (238-239) nenásobená slovesa viz průběh sloves ného děje neosobni slovesa: v jednočlenné větě § 225 (202) nepravidelná slovesa: § 151 (130) neproduktívni typy podstatných jmen: jména mužská § 43 (42—43); jména ženská § 50 (50); jména střední § 56 (55-56) nepřechodná slovesa: §§ 131 (111), 234 (209) nepřímá řeč: § 304 (276 — 277) nepřímý předmět: § 234 (209) nepřízvučně koncovky a zakončení viz též výslovnost nepřízvučně samohlásky viz samohlásky neshodný přísudek: § 223 (201) neshodný přívlastek: řízený §§ 246—247 (222-223); přimykající § 248 (224) nesklonná podstatná jména: jména obec ná §§ 18, pozn. (24), 28 (31), 53, pozn. 5 (54); nesklonná příjmení § 61 (60); nesklonná jména místní § 62 (60) neúplná věta: §§ 233 (208), 271 (244) neurčitá příslovce: význam § 182; ne určité příslovečné výrazy § 182, pozn. 1 (157) neurčitá zájmena: § 99 (86—87) neurčité číslovky: § 112 (96) neurčité tvary slovesné: §§ 164—175 (141-153) nevlastni předložky: § 184 (158) nevlastni spojky: § 188 (170) nominativ (1. pád): jmenovací § 249 (224); přísudkový § 219 (198)

nutnost: vyjadřování §§ 201—203 (183 až 187) obmykání (typ slovosledu): §§ 263 (237), 267 (240), 270 (242) obrácený slovosled: v zjišťovací otázce § 193 (177) obsahové věty: § 282 (255—256); podmětné § 284 (257); předmětné § 286 (258—260); přívlastkové § 288 (262) oddělující znak: tvrdý znak § 16 (19); měkký znak § 16 (20) odchylky od základních vzorů podstat ných jmen: (skloňování mužské) 2. p. jednotného čísla -y/-io § 37 (38 — 39); 6. p. jed notného čísla -ý/-x> § 38 (39); 1. p. množného čísla -á/-á § 39 (39—40); 2. p. množného čísla bez koncovky § 40 (40), srov. také §§ 41, pozn. 1-2 (41), 42, pozn. 2 (42); (skloňování ženské) 2. p. množ čísla bez konc. (nécea) § 47 (47); 2. p. množného čísla -eň § 47 (48); typ CTáa, SMeá § 46 (47); o CTénn — b cTenň § 49, pozn. 3 (49); (skloňování střední) 1. p. množného čísla na -n § 54 (54); 2. p. množného čísla na -ob § 54 (54); 2. p. množ ného čísla na -eň § 54 (54); 2. p. množného čísla na -es § 55, pozn. 3 (55)

odkazovači slova (souvztažná): §§ 282 (256), 283 (256), 285 (258), 287 (261), 289 (263), 291 (264), 292 (264-265), 295 (268-269), 296 (269), 297 (270) odporovací souvětí: §§ 276 — 277 (249 až 251) odporovací vztah: §§ 266 (239), 276 (249) odvozování předponami viz slovesa, pří davná jména odvozování příponami viz podstatná jména, přídavná jména, slovesa okamžitá slovesa viz průběh slovesného děje omezovači slovesa viz průběh slovesného děje oslovení, oslovování: §§ 58 (58), 233 (208), 268 (241) osoba slovesná: 3. os. množného čísla k vyjádření neurčitosti nebo všeobec nosti podmětu: § 210 (191); 2. os.

jednotného čísla při všeobecném pod mětu § 210 (191) osobní zájmena: tvary § 84 (78); zvrat ná zájmena a výraz apyr apýra s vý znamem vzájemnosti §§ 85 — 86 (78 až 79); zájmena v úloze podmětu (vy jadřování a vynechávání) § 207 (188 až 190); slovosledné postavení § 272 (244); záímena při odkazu na kontext §§ 208 (190), 234 (209) otázka viz tázací věta označení místa: § 20 (26) oznamovací věta: § 191 (176) oznamovací způsob: § 191 (176); viz podobně přítomné tvary, složené tvary budoucí, minulé tvary pád: pády podstatných jmen a jejich užití § 34 (34-36) písmena s, to, ě, e, u: hlásková platnost § 14 (18) počínavá slovesa viz průběh slovesného děje podílná slovesa viz průběh slovesného děje podílné výrazy číslovkové viz základní číslovky podmět: §§ 206-211 (188-192); p. nikoli určitý §§ 208 (190), 210-211 (191 — 192); vyjádření jinak než 1. pá dem § 209 (190—191); p. označující neurčitého člověka, lidi vůbec § 210 (191); p. označující neurčitou věc § 211 (192) podmětné věty vedlejší: § 283 (256 až 257) podmínkové věty vedlejší: §§ 299—300 (272-274) podmiňovací způsob: tvary a užití § 163 (140); ve větě oznamovací § 191 (176); ve větě rozkazovací §§ 196 (179), 202 (185) a přací § 197 (179 až 180) podřadné souvětí: §§ 273 (246), 282 až 303 (255-276) podřadný vztah skladebný n. podřadnost § 265 (233) podstatná jména: obecná charakteristika § 18 (24); tvoření §§ 19-26 (24 až 29); odvozování příponami §§ 19—22 (24 — 28); tvoření skládáním § 24 (28 až 29); zkratková pojmenování § 25 (29); přídavná jména zpodstatnělá § 26 (29); rod §§ 27-30 (30-32); životnost a neživotnost § 31 (32—33);

297

číslo §§ 32-33 (33-34); jména s tvary jen jednotnými, jména po množná § 33 (34); pády a jejich užití § 34 (34—36); vzory skloňování § 35 (36); skloňování mužské §§ 36 až 44 (37—45); skloňování ženské §§ 46—50 (46—50); skloňování střední §§ 53—56 (53—56); skloňo vání jmen osobních (příjmení) §§ 60 až 61 (59—60); skloňování jmen místních § 62 (60); přízvuk podstat ných jmen §§ 45 (44-46), 51-52 (50-52), 57 (57-58); podstatná jména nedějová v úloze polovětného obratu § 264 (237—238); viz hesla nesklonná podstatná jména, jména osob, jména přechýlená, jména před mětů . . ., hesla vzor aasóji, vzor aBTomo6hjii>. . ., odchylky od základních vzorů, neproduktívni typy, pravopis podstatných jmen podstatná jména pomnožná: § 33 (34); skloňování §§ 36, pozn. 6 (38), 46, pozn. 7 (47), 47 (48), 53, pozn. 4 (54), 55, pozn. 4 (55); přízvuk jmen ženských § 51, pozn. 2 (52) podstatná jména slovesná: zakončení a jejich rozložení § 175 (152—153); zakončení -ne a -t,e § 175, pozn. 3 (153); dějový a nedějový význam § 175, pozn. 3—4 (153) pohyblivé samohlásky: nodstatná jména mužská § 36, pozn. 5 (38); podstatná jména ženská 46. pozn. 5 (47), 47, pozn. 3—4 (49), 49, pozn. 2 (49); podstatná jména střední §§ 53, pozn. 3 (53), 55, pozn. 1 (55); česká pří jmení typu 1!áneK, TópateK, 4>foinnei; § 61, pozn. (60); jmenné tvary pří davných jmen § 73 (69) pohybová slovesa: § 130 (110); tvary rozkazovacího způsobu pro 1. os. množného čísla § 161, pozn. 3 (139) polopřímá řeč: § 304 (276—277) polovětné obraty: §§ 260—264 (234 až 238) pomnožná podstatná jména viz podstatná jména pomnožná porůstající přípony viz přípony pravopis jmen národních a obyvatelských: § 17 (20) pravopis měkkého znaku: § 16 (19); před odvozovacími příponami podstat ných jmen § 23, bod 1 (28); v odvo-

298

zovacích příponách podstatných jmen § 23, bod 2 — 3 (28); měkký znak na místě pohyblivého -e- §§ 36, pozn. 5 (38), 42, pozn. 2 (42), 46, pozn. 5 (47); v neproduktivních jménech muž ských § 43 ( 42); před odvozovacími příponami přídavných jmen § 64, pozn. 5 (63); v číslovkách základních § 102, pozn. 2 (90) pravopis podstatných jmen: koncovky jmen vzorů aaBÓa, aBTOMoóújir § 36, pozn. 1 — 5 (37 — 38); koncovky vzorů utKÓJia, áÓnOHa § 46, pozn. 2 —4 (47); viz pravopis samohláskových písmen, pravopis měkkého znaku pravopis předpon 6es-, BO3-, na-, hhs-, pas-: § 17 (20) pravopis přídavných jmen: měkký znak před příponami § 64, pozn. 5 (63); zdvojené a jednoduché h v příponách § 64, pozn. 6 (63); spojovací čárka v složených přídavných jménech § 67, pozn. (65); pravopis koncovek po -k, -r, -x § 69, pozn. 1 (66); pravopis koncovek po -ac, -m, -................................................................................................................. 19 Několik dalších pravopisných pravidel.............................................................................. 20

TVAROSLOVÍ PODSTATNÁ

JMÉNA................................................................................................ 24

Tvoření podstatných jmen................................................................................................................ 24 Odvozování podstatných jmen příponami............................................................................... 24

Tvoření podstatných jmen skládáním....................................................................................... 28 Zkratková pojmenování................................................................................................................. 29

Přídavná jména zpodstatnělá................................................................................................ 29

Mluvnické významy podstatných jmen....................................................................................... 30 Rod podstatných jmen................................................................................................................. 30

Podstatná jména životná a neživotná....................................................................................... 32

Číslo podstatných jmen................................................................................................................. 33 Pády a jejich užití.......................................................................................................................... 34 Přehled skloňování podstatných jmen....................................................................................... 36

307

Skloňování

mužské............................................................................................. 37

Podst. jm. v 1. p. jedn. č. na souhlásku...................................................37

Podst. jm. v 1. p. jedn. č. na souhlásku a s obměnou v základě .

Podst. jm. v 1. p. jedn. č. na -ň, -a&

........

40 41

Podst. jm. s obměnou v základu — neproduktívni typy

Podst. jm. mužská v 1. p. jedn. č. na -a/-a........................................................... 43

Přízvuk podstatných jmen mužských

....

............................................. 44

Skloňování ženské....................................... 46 1. Podst. jm. v 1. p. jedn. č. na -a/-jt.............................................................................46

II.

Podst. jm. v 1. p. jedn. č. na -m/‫־‬m.................................................................... 48

Podst. jm. v 1. p. jedn. č. na souhlásku.................................................................... 49

Skloňování neproduktivních jmen............................................................................ 50

Přízvuk podstatných jmen ženských............................................................................... 50 Skloňování střední............................................................................................. 53 1. Podst. jm. v 1. p. jedn. č. na -o/‫״‬e............................................................................ 53

III.

Podst. jm. v 1. p. jedn. č. na -ne/-i>e.................................................................... 54

Podst. jm. s obměnou v základu — neproduktívni typy ....

Přízvuk podstatných jmen středních............................................................................... 57 Jména vlastní........................................................................................................................................... 58

Tvoření jmen po otci .

Skloňování jmen osobních a místních........................................................................................59

Ostatní typy příjmení....................................................................

PR1DAVNÄJMÉNA

Tvoření přídavných jmen.....................................................................................

Odvozování příponami................................................................................................................. 62 Odvozování předponami a tvoření skládáním...................................................................... 64

Skloňování přídavných jmen

...

1. Přídavná jména s koncovkami složenými...................................................................... 65

2. Přídavná jména s koncovkami smíšenými...................................................................... 67 Jmenné tvary přídavných jmen................................................................................................ 69 Přízvuk jmenných tvarů................................................................................................................. 70

Stupňování přídavných jmen...........................................................

Tvary 2. stupně.................................................................................................................................. 72

Užívání tvarů 2. stupně................................................................................................................. 73

Tvary 3. stupně.................................................................................................................................. 75

Užívání tvarů 3. stupně................................................................................................................. 76 ZÁJMENA.................................................................................................................................. 77

Zájmena osobní....................................................................................................................... 78

Zájmena přivlastňovací

308

...................................................................................................... 79

3. 4.

6. 7. 8.

Zájmena ukazovací.................................................................................................. 80 Zájmena určovací.................................................................... 82 Beci», bch, Bcě; . ................................................................................................. 82 CaM, caMa, cano; caMn.............................................................................................. 83 Zájmena tázací..................... '....................................................................... 85 Kto, .. ...................................................................................................... 85 1leň, ™, utě; ibu..................................................................................................... 85 Ckójibko................................................................................................... · 86 Zájmena vztažná.................................................................................. · 86 Zájmena neurčitá ............................ ...................................................................... 86 Zájmena záp*rná................................................................................................... 87

ČÍSLOVKY............................................................................................................ 89 1. Číslovky základní.................................................................................................... 89 Oäuh, oana, oäho; oähu....................................................................................... 90 Usa, . .............................................................................................................................91 Tpn, uertipe............................................................................................................ 91 IIhtb; imTHajxuaTB; . .................................................................................................... 92 CopoK; ÄeBHHocio; cto......................................................... 92 llojiTopa, nojiľopM .............................................................................. 92 UBecTn; TpucTa, uerapecia.................................... ,............................................93 ÍIhtlcot................................................................................................................... 93 TBicaua................................................................................................................... 93 2. Číslovky hromadné................................................. 94 UBoe; qeTBepo............................................................................................................ 94 O6a, o6e .................................................. 96 3. Číslovky neurčité........................................................ 96 4. Číslovky řadové....................................... ’....................................................... 96 Zlomky................................................................................................................... 98 5. Číslovky násobné.................................................................................................. 98 SLOVESA

............................................................................................................ 99

............... 99 1. Odvozování sloves předponami.......................................... 99 2. Odvozování sloves příponami.............................................................................. 102 Odvozování sloves označujících okamžitý děj..................................................103

Tvoření sloves

Význam slovesa a průběh děje.............................................................................. 104 vid.........................................................................................................................................104 Vidové dvojice...........................................................................................................104 Nepravidelné vidové dvojice..................................................................................... 107 Slovesa jednovidá.......................................................................................................... 108 Slovesa obouvidá..................................................................................

Slovesný

309

Slovesný vid a mluvnické tvary..............................................................................................108

Užívání vidových tvarů...............................................................................................................110 Průběh slovesného děje............................................................................................................... 110

Význam slovesa a větná stavba...............................................................................

111

Slovesný rod........................................................................................................................................ 111 Zvratná slovesa

. ........................................................................................................... 113

Slovesa pouze zvratná.............................................................................................................114

Slovesné tvary a

jejich významy............................................................................................ 116

Kmen přítomný a minulý..................................................

116

Změna kmenové souhlásky...................................................................................................... 116

Určité tvary slovesné........................................................................................................................120 Oznamovací způsob....................................................................................................................... 120 Přítomnétvary

............................................................................................................... 120

I. časování......................................................................................................................................... 121

II. časování.........................................................................................................................................128 Nepravidelná slovesa............................................................................................................... 130

Přízvuk tvarů přítomných............................................................................................................... 130 Složenétvarybudoucí.............................................................................................. 132

Minulé

tvary........................................................................................................................133

Přízvuk tvarů minulých............................................................................................................... 134 Význam a užívání tvarů minulého času.............................................................................136

Rozkazovací způsob

................................................................................................................

136

Tvary rozkazovacího způsobu ....................................................................................................... 136

Užívání tvarů rozkazovacího způsobu............................................................................. 139 Podmiňovací

způsob................................................... ,........................................................... 140

Neurčité tvary slovesné............................................................................................................... 141

Přechodníky

..........

.....

141

Přechodník přítomný............................................................................................................... 141 Přechodník minulý..............................................................................................

142

Přídavná jména slovesná činná.......................................................................................... 143 Přídavná jména slovesná přítomná činná.................................................................... 144 Přídavná jména slovesná minulá činná............................................................................. 145

Příčestí a přídavná jména slovesná minulá trpná................................................ 146

Přlčestí minulé trpné...............................................................................................................146

Přízvuk příčestí minulých trpných............................................................................ 147 Přídavná jména slovesná minulá trpná.............................................................................149 Přídavná jména slovesná přítomná trpná.................................................................... 151

151

Infinitiv.......................................

Podstatná jména slovesná....................................................................................................152

310

PŘÍSLOVCE.......................................................................................................... 154 Příslovce tvořená od přídavných jmen..........................................................................154 Tvoření příslovcí................................................................................................... 154 Stupňování příslovcí .......................................................................................... 155 2. Příslovce číselná.....................................................................................................................156 3. Příslovce zájmenná.................................................................................................................... 156 Neurčitá příslovce................................................................................................... 157

PŘEDLOŽKY................................................................................................... 158

SPOJKY........................................................

170

ČASTÍCE................................................................................................................. 170 CITOSLOVCE................................................................................................... 174 SKLADBA

VĚTA

JEDNODUCHÁ.............................................................................. 176

Sdělná platnost věty................................................................................................... 176 Věta oznamovací.................................................................................................... 176 Věta tázací........................................................................................................... 176 Věta žádací.......................................................................................................... 178 Věty zvolací.................................................................................................... 160 Vyjadřování záporu.............................................................................................181 Věty vyjadřující nutnost, možnost,úmysl........................................................... 183 Mluvnická stavba věty............................................................................................ 187 Věty dvojčlenné a jejich základní členy........................................... · 187 Podmět.................................................................................................................. 188 Vyjadřování a vynechávání podmětovéhozájmena.................................................... 188 Vyjadřování podmětu jinak než výrazem v 1. pádě................................................. 190 Věty bez určitého podmětu.......................................... 191

Přísudek.................................................................................................................. 102 Přísudek slovesný.......................................................................................................... 192 Vyjadřování významu ‫״‬být“ nesponového........................................................ 192 Vyjadřování významu ‫״‬mít".............................................................................. 194 Přísudek jmenný...........................................................................................................195 Spona..................................................................................................... 196 Jmenná část ........................................................................................................... 197 Přísudek složený.......................................................................................................... 199 Shoda přísudku s podmětem..................................................................................... 200 Věty jednočlenné................................................................................................................................ 201 Přehled hlavních typů jednočlenných větruských..................................................202 Rozvíjející větné členy (vět dvojčlennýchi jednočlenných)..................................... 208

311

Předmět................................................................................................................. 208 Předmět u sloves.......................................................................................................... 210 / Vyjádření předmětu u sloves infinitivem....................................................... 215 Předmět u přídavných jmen a příslovcí................................................. . 218 Přívlastek.......................................................................................................... 219 Přívlastek shodný ................................................................................................... 220 Přívlastek neshodný................................................................................................... 221

Přístavek...........................................................................................................224 Doplněk................................................................................................................. 225 Doplňkem je přídavné jméno.................................................................................... 226 Doplňkem je podstatné jméno..................................................................................... 227 Na místě doplňku je příslovečný výraz................................................................227 Příslovečné určení..................................................................................... 228 1. místa...................................................................................................................... 229 2. času...................................................................................................................... 229 3. vnějších průvodníchokolností.............................................................................. 230 4. způsobu............................................................................................................... 230 5. míry a stupně................................................................................................. 230 6. účinku............................................................................................................... 230 7. prostředkua původce............................................................................................ 231 8. zřetele.................................................................................................................... 231 9. příčiny............................................................................................................... 232 10. účelu...................................................................................................................... 232 Využívání účelovéhoinfinitivu........................................................................ 232 11. podmínkya přípustky......................................................................................233

Polovětné obraty............................................................................................ 234 Obraty s přechodníky............................................................................................ 235 Obraty s přídavnými jményslovesnými .. ............................................................... 237 Polovětné obraty jiné............................................................................................ 237 Větné členy několikanásobné..................................................................................... 238 Volné spojení rozvíjejících členů.............................................................................. 239 Části věty nezačleněné do skladebných vztahů........................................................ 240 Slovosled........................................................................................................................ 242

SOUVĚTÍ

Souvětí Souvětí Souvětí Souvětí Souvětí Souvětí Souvětí

312

.......................................................................................................... 246

souřadné.......................................................................................................... 247 slučovací.......................................................................................................... 247 odporovací................................................................................................... 249 stupňovací................................................................................................... 252 vylučovací....................................................................................................252 důsledkové................................................................................................... 253 důvodové a vysvětlovači.............................................................................. 254

Souvětí podřadní.......................................................................................................... 255 Vedlejší věty podmětné.......................... —........................................................... 256 Věty předmětné......................................................................................................... 258 Věty přívlastkové......................................................................................................... 261 Věty přísudkové......................................................................................................... 263 Věty příslovečné......................................................................................................... 263 Věty místní.......................................................................................................... 263 Věty časové .......................................................................................................... 264 Věty srovnávací................................................. 268 Věty účinkové.......................................................................................................... 269 Věty příčinné.......................................................................................................... 270 Věty účelové......................................................................................................... 271 Věty podmínkové................................................................ 272 Věty přípustkové................................................................................................... 274 Věty zřetelové.......................................................................................................... 276 Přímá, nepřímá a polopřímá řeč............................................................................. 276 Slovní rejstřík................................................................................................................. 278 Část ruská................................................................................................................. 278 Část česká............................................................................................ · 292 Věcný rejstřík..................................................................................... · 294

313

školní mluvnice RUSKÉHO JAZYKA Prof. dr. JAROSLAV BAUER, prof. dr. OLDŘICH LEŠKA, prof. dr. ROMAN MRÁZEK, dr. JOSEF VESELÝ, CSc.

POMOCNÁ KNIHA PRO ŽÁKY ŠKOL II. CYKLU

Obálku navrhl Vladimír Hájek — Vydalo Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze roku 1970 jako svou publikaci č. 12-12-09 — Edice Pomocné knihy pro žáky

— Odpovědná redaktorka: Drahomíra Procházková — Výtvarná redaktorka: Věra Kaplanová — Technická redaktorka: Ivana Najsrová — Písmem Kolektiv vytiskla

Svoboda, grafické závody, n. p., závod 4, Ostrovní 30, Praha 1 — Formát papíru

86X122 cm - AA 15,99 - VA 17,06 - stran 316 - Náklad 30 000 výtisků Tematická skupina a podskupina 12/9 — Vydání 2. — Cena váz. výtisku Kčs 17,50 505/23, 865

1202

14-209-70 Kčs 17,50

— -------------

Školní mluvnice ruského jazyka. [PDF] - VDOC.TIPS (2024)